12 C 240/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 257 332,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s tím, že lhůta ke splnění této povinnosti se nestanoví.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení částky , částka, sestávající z jistiny , částka, , poplatku , částka, za poskytnutí úvěru a smluvních sankcí za prodlení s úhradou splátek v celkové výši , částka, (12 x , částka, ), s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodňuje tím, že dne , datum, uzavřela s žalovanou distančním způsobem (elektronicky prostřednictvím webové stránky www.nazivnost.cz a zadáním SMS kódu) smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -7445, na základě níž poskytla na bankovní účet žalované č. , č. účtu, úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala splatit v pravidelných měsíčních splátkách s tím, že celý úvěr měl být splacen dne , datum, , přičemž žalovaná dosud uhradila toliko , částka, .

2. Žalovaná navrhuje, aby ji soud zavázal toliko k vrácení nesplacené jistiny , částka, , neboť žalobkyni v souvislosti s předmětnou smlouvou o úvěru uhradila již , částka, . Žalovaná zejména namítá nemravnou výši sjednaného obchodního úroku a smluvního úroku z prodlení, řetězení dalších sankcí, jakož i to, že na smlouvu je nutno nahlížet jako na spotřebitelskou, navzdory jejímu formálnímu označení, a v důsledku toho neposouzení úvěruschopnosti žalované.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila.

4. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za svá následující skutková zjištění. Účastníci uzavřeli dne , datum, dohodu označenou jako smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -7445, na základě níž byly dne , datum, připsány z účtu žalobkyně na učet žalované č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši , částka, .

5. Z listiny označené jako smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -7445, datované dne , datum, , soud zjistil, že obsahem dohody mezi účastníky (viz předchozí odstavec) byla mj. povinnost žalobkyně poskytnou žalované částku , částka, , a to výlučně na financování podnikatelských potřeb žalované, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru (čl. 2.5. dohody), a naproti tomu povinnost žalované vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky s poplatkem 0,7 % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, a to ve 12 anuitních pravidelných měsíčních splátkách po , částka, (poslední splátka , částka, , celkem , částka, ).

6. Z náhledu odchozích plateb z účtu č. , č. účtu, , z účtu č. , č. účtu, a z účtu č. , č. účtu, (souhrnně příloha 2, žalovanou označená jako „úhrady smlouva č. , hodnota, -7445“), soud zjistil, že žalovaná v období od , datum, do , datum, uhradila žalobkyni v souvislosti s dohodou úvěru č. , hodnota, -7445 ze dne , datum, sedmnácti bezhotovostními převody částku v celkové výši , částka, .

7. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, dílem vzhledem k nesporným skutečnostem (viz odst. 4), k jejichž prokázání měly některé důkazy vést, a dílem s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní závěr (viz níže) o neunesení břemene tvrzení (důkazního břemene).

8. Z výslechu žalované soud zjistil, že žalovaná aktuálně pracuje v Amazonu, kde pobírá měsíční mzdu 32 000 až , částka, čistého, k tomu dále chodí na brigádu, kde si vydělá cca , částka, čistého měsíčně, jiné příjmy nemá. Nájemné vč. služeb platí cca , částka, měsíčně a za telefon (tarif a splátky) platí cca , částka, měsíčně. Na splátkách dalších úvěrů hradí , částka, měsíčně. S nezbytnými náklady na jídlo, ošacení apod. vypomáhá žalované její rodina.

9. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na základě předchozí písemné dohody peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná v souvislosti s touto dohodou uhradila žalobkyni dosud celkem , částka, . Pravidelné (nezbytné) měsíční výdaje žalované převyšují v současné době její pravidelné měsíční příjmy.

10. Soud naopak nemá za prokázané (žalobkyně navíc tyto skutečnosti ani netvrdila), k jakému konkrétnímu účelu byly peněžní prostředky žalované poskytnuty, a v návaznosti na to jakým konkrétním způsobem se žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalované zabývala jejími osobními a majetkovými poměry, zejména tím, zda proti žalované není veden výkon rozhodnutí či exekuce, jaká konkrétní zjištění stran poměrů žalované učinila a zda lze na základě těchto zjištění učinit závěr o schopnosti žalované řádně a včas splácet poskytnuté peněžní prostředky.

11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě níž poskytla žalované úvěr , částka, . Soud se zprvu zabýval tím, zda byla žalovaná – fyzická osoba v době uzavření smlouvy o úvěru v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), nebo v postavení podnikatele (§ 420 a násl. o. z.). Soud předesílá, že rozhodovací praxe dovolacího soudu je dlouhodobě ustálena v tom směru, že pro odpověď na otázku, zda je fyzická osoba v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu, potažmo povaha a účel smlouvy. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem (podnikatelem) irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení „podnikatelské účely“. Úvěrující musí vždy odstranit pochybnosti o tom, k čemu je úvěr poskytnut (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vymezující postavení spotřebitele z pohledu § 52 odst. 2 obč. zák., které je však plně aplikovatelné též v projednávané věci v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od , datum, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu současně platí, že rozsah důkazního břemene, tedy okruh skutečností, které musí účastník prokázat, zásadně určuje hmotněprávní norma, z níž vyplývá, kdo je nositelem důkazního břemene, tedy kdo z účastníků je povinen stanovený okruh skutečností prokázat, a koho při nesplnění této povinnosti stíhá nepříznivý následek v podobě neúspěchu ve sporu. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo jeho usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). S ohledem na shora cit. ustálenou judikaturu dovolacího soudu, od níž nemá okresní soud důvod se v projednávané věci odchýlit, tížilo žalobkyni břemeno tvrzení a důkazní stran skutečnosti, k jakému konkrétnímu (podnikatelskému) účelu byl žalované předmětný úvěr poskytnut, neboť z existence těchto skutečností (že žalovaná vystupovala v postavení podnikatele) pro sebe žalobkyně vyvozuje příznivé právní důsledky v podobě absence zákonné povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované dle § 86 odst. 1 ZoSÚ. Jelikož žalobkyně tuto spornou skutečnost netvrdila (tudíž ani neprokázala), soud uzavřel, že žalovaná v době uzavření smlouvy vystupovala v postavení spotřebitele, neboť toliko z existence podnikatelského oprávnění žalované ve spojení s neurčitě (obecně) vymezeným účelem poskytnutí úvěru „na financování podnikatelských potřeb žalované, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru“, nelze bez podpory dalších tvrzení a důkazů dospět k závěru o postavení žalované coby podnikatele.

17. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyně neposkytla žalované v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., v. GK). V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další, Soudní dvůr Evropské unie vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

18. Stran zkoumání úvěruschopnosti žalované neuvedla žalobkyně žádná tvrzení, čímž nesplnila jednu ze stěžejních procesních povinností tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti [srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Neunesení břemene tvrzení, tj. i důkazního břemene, žalobkyní ohledně skutečnosti, že v případě žalované nevyplynuly z výsledku posouzení úvěruschopnosti důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, má za následek, že spotřebitelský úvěr byl žalované poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).

19. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalované dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši , částka, (žalobkyně poskytla žalované částku , částka, a žalovaná neprokázala, že by žalobkyni zaplatila více než , částka, ), a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese přitom spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Jelikož žalovaná prokázala, že by okamžité (jednorázové) vracení peněžních prostředků nebylo přiměřené jejím aktuálním možnostem, soud novou (hmotněprávní) dobu splatnosti ve smyslu výše cit. judikatury Nejvyššího soudu neurčil, přičemž účastníci si novou dobu splatnosti ani nedohodli. Takový postup připouští i komentářová literatura, dle níž nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec (SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. § 87 [Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele]. In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 438, marg. č. , hodnota, .). Změní-li se poté možnosti spotřebitele (žalované), může soud na návrh některé ze smluvních stran dobu určenou rozhodnutím změnit (§ 87 odst. 3 ZoSÚ).

20. Ve zbylé části soud zamítl žalobu v rozsahu všech nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovanou nevrácenou jistinu spotřebitelského úvěru, neboť právním titulem pro vznik těchto nároků je absolutně (od počátku) neplatná smlouva o úvěru, z níž žalované nemohla vzniknout povinnost zaplatit žalobkyni uvedené nároky. Soud rovněž zamítl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, jelikož se žalovaná s vrácením zbylé části poskytnuté jistiny dosud do prodlení nedostala (viz odůvodnění výše).

21. Žalobkyně se omluvila z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2848/10).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná měla neúspěch v poměrně nepatrné části předmětu řízení (zejm. s ohledem na nestanovení nové doby splatnosti). Náklady řízení žalované jsou tvořeny paušální náhradou účastníka nezastoupeného advokátem ve výši , částka, (4 x , částka, ) [§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.], a to za odpor proti elektronickému platebním rozkazu, vyjádření ve věci samé, přípravu účasti na jednání a účast na jednání před soudem (k výši paušální náhrady srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Celkové žalované vzniklé náklady řízení ve výši , částka, je žalobkyně povinna podle § 160 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.