12 C 260/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení z titulu úhrady nákladů souvisejících s použitím služebního dopravního prostředku žalobkyně pro převoz žalovaného do protialkoholní záchytné stanice v obec uskutečněného dne datum z důvodu zadržení žalovaného pro ohrožování života a zdraví jiných osob (fyzické napadení).

3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila. Žalovaný se na výzvu v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, tudíž soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl dne datum v čase od 13:45 do 15:50 hod. převezen služebním vozidlem žalobkyně na trase z obec do protialkoholní záchytné stanice v obec a zpět do obec v celkové vzdálenosti 64 km, na protialkoholní záchytné stanici nespolupracoval, byl agresivní a odmítl se podrobit jakémukoliv vyšetření na přítomnost alkoholu v dechu či krvi. Dopisem ze dne datum vyčíslila žalobkyně náklady na dopravu žalovaného na protialkoholní záchytnou stanici a zpět a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky částka nejpozději do datum. Z listinných důkazů nevyplynulo, že by žalovaný k okamžiku vyhlášení rozsudku na žalobou uplatněný nárok byť i částečně něčeho uhradil; tyto skutečnosti ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil.

5. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyni vzniklo vůči žalovanému právo na zaplacení nákladů v celkové výši částka na dopravu vyšetřované osoby (žalovaného) do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření podle ustanovení § 24 odst. 3 věty první před středníkem zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek“), neboť žalovaný odmítl odborné lékařské vyšetření, tudíž se na něj ve smyslu ustanovení § 20 odst. 2 věty druhé zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek hledí, jako by byl pod vlivem alkoholu. Náklady na dopravu byly vyčísleny v souladu s ustanovením § 1 písm. b), § 4 vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění pozdějších předpisů, tj. základní náhrada za 64 ujetých kilometrů ve výši částka a náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši částka. Žalobkyni v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vzniklo rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, jelikož dluh se stal splatným uplynutím žalobkyní stanovené lhůty k úhradě (do datum), tudíž od následujícího dne je žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení. Vzhledem k výše uvedenému vyhověl soud žalobě v celém rozsahu.

6. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny paušální náhradou účastníka nezastoupeného advokátem ve výši 2 x částka (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 a § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.), a to za návrh ve věci samé a výzvu k plnění. Celkové žalobkyni vzniklé náklady řízení ve výši částka je žalovaný povinen podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.