12 C 31/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozená dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Česká republika – Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o nahrazení projevu vůle s převodem náhradních pozemků

I. Nahrazuje se projev vůle žalované, jímž souhlasí s uzavřením následující smlouvy: Převodce: Česká republika – Jméno žalované sídlem Adresa žalované a Nabyvatel č. tel. číslo: Jméno žalobce A, narozený rodné přijmení Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A Nabyvatelka č. hodnota: Jméno žalobce B, narozená rodné přijmení Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A (dále též jako „Nabyvatel č. tel. číslo“ a „Nabyvatelka č. hodnota“ anebo společně jako „Nabyvatelé“) uzavírají tuto Smlouvu o převodu pozemků

I. Jméno žalované, jednající jménem České republiky jako převodce, spravuje ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o půdě“), mimo jiné též tyto pozemky ve vlastnictví státu: − parc. č. 550/6, nacházející se v katastrálním území adresa, oddělený geometrickým plánem č. hodnota-180/2024 ověřeným dne datum tituly před jménem jméno FO pod č. ov. 318/2024 a schváleným dne datum Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště adresa; geometrický plán je nedílnou součástí této smlouvy, − parc. č. hodnota nacházející se v katastrálním území adresa na Moravě, − parc. č. 231/53 nacházející se v katastrálním území adresa, − parc. č. 49/3 nacházející se v katastrálním území adresa, − parc. č. 3124/84 a 3124/83, oba nacházející se v katastrálním území adresa, − parc. č. 212/1 nacházející se v katastrálním území adresa, − parc. č. 447/2, 447/5, 447/6, 447/3, 447/4 a 483/16, vše nacházející se v katastrálním území adresa, − parc. č. 40/16 a 40/4, oba nacházející se v katastrálním území adresa, − parc. č. 921/27 a 921/28, oba nacházející se v katastrálním území adresa, − parc. č. 520/87 nacházející se v katastrálním území adresa, − parc. č. hodnota nacházející se v katastrálním území adresa, (dále též jako „náhradní pozemky“).

II. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě. Tento nárok vyplývá z pravomocného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkový úřad, ze dne datum, zn. PÚ 11705/93.

III. Převodce převádí na nabyvatele nemovité věci – pozemky specifikované v článku I. této smlouvy, včetně součástí a příslušenství, se všemi právy a povinnostmi, a nabyvatelé je přijímají do svého vlastnictví. Vlastnické právo k pozemkům přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí na základě této smlouvy.

IV. Nabyvatelé nabývají pozemky specifikované v čl. I. této smlouvy do spoluvlastnictví následovně: - Nabyvatel č. tel. číslo nabývá spoluvlastnický podíl k pozemkům specifikovaným v čl. I této smlouvy ve výši dvou třetin (2/3) k celku, a - Nabyvatelka č. hodnota nabývá spoluvlastnický podíl k pozemkům specifikovaným v čl. I této smlouvy ve výši jedné třetiny (1/3) k celku.

V. Smluvní strany shodně prohlašují, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by uzavření smlouvy bránily. Nabyvatelé dále prohlašují, že jim je znám stav převáděných pozemků a tyto pozemky do svého spoluvlastnictví přijímají tak, jak je uvedeno v článku III. a IV. této smlouvy.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta právnická osoba.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa náhradu nákladů řízení státu ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se domáhali nahrazení projevu vůle žalované s převodem náhradních pozemků jakož i pozemků, v rozsahu nichž bylo řízení částečně zastaveno usnesením zdejšího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka. Žalobu odůvodňují tím, že jsou oprávněnými osobami dle § 4 odst. 4 zákona o půdě a náleží jim ve smyslu § 11 odst. 2, resp. § 16 zákona o půdě, náhrada za pozemky, které nebylo možné žalobcům ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě vydat. Tato náhrada nebyla žalobcům do dnešního dne poskytnuta, neboť žalovaná nepřiznává žalobcům náhradu za nevydané pozemky ve správné výši. Žalobcům svědčí restituční nárok, který jim byl přiznán rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkový úřad, ze dne datum, zn. PÚ 11705/93, z něhož plyne, že žalobce a) se nestává vlastníkem id. ½ a žalobkyně b) se nestává vlastníkem id. ¼ odňatých pozemků jakož i to, že odňaté pozemky v k. ú. adresa není možné oprávněným osobám vydat z důvodu, že k pozemkům bylo zřízeno právo osobního užívání a pozemky byly po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěny, přičemž žalobcům za tyto nevydané pozemky náleží náhrada ve smyslu § 11 odst. 2 a § 17 zákona o půdě, a to náhrada převodem náhradního pozemku nebo finanční náhrada dle § 16 zákona o půdě. Nevydané pozemky byly žalovanou oceněny částkou částka, s čímž žalobci nesouhlasili, domáhali se přecenění, neboť v některých částech jsou pozemky oceněny jako zemědělské i přes skutečnost, že v době odnětí byly tyto pozemky nebo jejich části určeny k zastavění stavbami, resp. byly těmito stavbami zastavěny. Nevydané pozemky tak měly být oceněny minimálně na částku částka, jak vyplývá ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO. Žalovaná si při uspokojování nároku žalobců dlouhodobě počíná liknavě a svévolně, a to jednak nesprávným oceněním nároku žalobců, ale rovněž i samotnou dobou jeho uspokojení. Žalovaná odmítá dobrovolně uspokojit nároky žalobců ve výši částka vydáním náhradních pozemků (částku částka představují tři čtvrtiny z celkové hodnoty nevydaných pozemků ve výši částka, přičemž žalobcům byla jako náhrada dosud přiznána částka částka). Cena náhradních pozemků činí (po částečném zastavení řízení) částku částka.

2. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. Uvádí, že eviduje žalobce jako oprávněné osoby dle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě s aktuálním nárokem částka pro žalobce a) a částka pro žalobkyni b), když nároky žalobců byly téměř beze zbytku vypořádány plněním v letech 2001, 2002 a 2015, přičemž není důvod k přecenění restitučních nároků žalobců. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu je uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postup, považováno za výjimečné, uplatnitelné v situaci, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž podkladě lze postup žalované kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační a kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv. Žalobci přitom od rozhodnutí o jejich restitučních nárocích v roce 1997 až do roku 2023 nijak nesporovali vypořádání svého nároku. Žalovaná tedy nesouhlasí s tím, že při vypořádání nároku se k žalobcům chovala liknavě, svévolně či jinak diskriminačně. Žalovaná dále namítá, že nevydané pozemky byly správně oceněny jako zemědělské, což prokazuje znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO, přičemž u některých žalobci vybraných náhradních pozemků existují překážky v převoditelnosti ze státu na žalobce (k tomu viz níže vypořádání jednotlivých námitek).

3. Soud předesílá, že mezi účastníky jsou sporné tři okruhy skutkových i právních otázek, a to charakter nevydaných pozemků (zemědělské x stavební) a s tím spojená otázka ocenění těchto pozemků, zda žalovaná jednala s žalobci při vypořádání jejich nároků liknavě, svévolně či jinak diskriminačně, v důsledku čehož mohou žalobci uspokojit své právo i převodem pozemků nezahrnutých do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě, a konečně zda jsou některé náhradní pozemky převoditelné ze státu na žalobce.

4. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za svá následující skutková zjištění. Hodnota náhradních pozemků, uvedených ve výroku I. čl. I tohoto rozsudku činí částku částka (č. l. 135, 139 a 165 verte – 166). Náhradní pozemky parc. č. 550/6 v k. ú. adresa, parc. č. 231/53 v k. ú. adresa, parc. č. 3124/84 a 3124/83 v k. ú. adresa, parc. č. 447/2, 447/5, 447/6, 447/3, 447/4 a 483/16, vše v k. ú. adresa, parc. č. 40/16 a 40/4 v k. ú. adresa a parc. č. 921/27 a 921/28 v k. ú. adresa, jsou převoditelné ze státu na žalobce (č. l. 119-120). V dalších soudních řízeních mezi týmiž účastníky s obdobným předmětem sporu byla v dosud neskončeném řízení u Okresního soudu v Kutné Hoře učiněna nespornou hodnota žalobci vybraných náhradních pozemků v částce částka a řízení u Okresního soudu adresa-sever bylo zastaveno. Jiná řízení (vyjma níže uvedených) mezi týmiž účastníky s obdobným předmětem sporu nejsou vedena (č. l. 250). V letech 2001, 2002 a 2015 uspokojila žalovaná restituční nároky žalobce a) ve výši částka a žalobkyně b) ve výši částka, a to převodem vybraných náhradních pozemků do vlastnictví žalobců (č. l. 9 verte, 58 a 42 verte ve spojení s evidencí žalobců – přílohy žalované č. hodnota a 2). Veškeré náhradní pozemky jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně.

5. Z pravomocného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkový úřad, ze dne datum, zn. PÚ 11705/93, (dále jen „rozhodnutí Magistrátu“), soud zjistil, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 odst. 2 písm. c) a § 4 odst. 4 zákona o půdě, a to žalobce a) k id. ½ a žalobkyně b) k id. ¼ těchto pozemků: - části pozemku parc. č. dle PK 27 v k. ú. adresa, o výměře 79 m2; - části pozemku parc. č. dle PK 38/1 v k. ú. adresa, o výměře 185 m2; - části pozemku parc. č. dle PK 56/1 v k. ú. adresa, o výměře 637 m2; - pozemku parc. č. dle PK 56/4 v k. ú. adresa, o výměře 149 m2; - pozemku parc. č. dle PK 56/8 v k. ú. adresa, o výměře 129 m2; - pozemku parc. č. dle PK 56/13 v k. ú. adresa, o výměře 61 m2; - pozemku parc. č. dle PK 58/3, v k. ú. adresa, o výměře 85 m2; - pozemku parc. č. dle právnická osoba/2 v k. ú. adresa, o výměře 71 m2; - části pozemku parc. č. dle PK 87 v k. ú. adresa, o výměře 174 m2; - části pozemku parc. č. dle PK 95 v k. ú. adresa, o výměře 15 861 m2; - části pozemku parc. č. dle PK 98 v k. ú. adresa, o výměře 18 817 m2; - části pozemku parc. č. dle PK 99/1 v k. ú. adresa, o výměře 1 199 m2; - části pozemku parc. č. dle PK 121 v k. ú. adresa, o výměře 18 369 m2; (dále také „nevydané pozemky“), s tím, že žalobci se v rozsahu svých podílů nestávají vlastníky nevydaných pozemků, neboť uvedené pozemky nelze dle § 11 odst. 1 písm. a) a c) zákona o půdě vydat a oprávněným osobám budou poskytnuty náhradní pozemky dle § 11 odst. 2 a § 17 zákona o půdě, popřípadě náhrada dle § 16 zákona o půdě, a to na základě výzvy oprávněných osob k vydání náhrady dle § 16 odst. 3 zákona o půdě. Nevydané pozemky přešly na stát rozhodnutím finančního odboru ONV adresa-západ ze dne datum, č. j. Fin 72-1/evid.č. 650/63-dar/Zel, o přijetí nabídky bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví státu.

6. Z listiny označené jako žádost o přecenění nevydaných pozemků nebo jejich částí a zaevidování správné výše nároku oprávněné osoby, datované dne datum, soud zjistil, že žalobce a) vyzval s podrobným odůvodněním žalovanou k přecenění nevydaných pozemků na částku částka a zaevidování správné výše restitučního nároku.

7. Z listiny označené jako stanovisko k ocenění nevydaných pozemků oprávněné osoby Jméno žalobce A, datované dne datum, soud zjistil, že žalovaná informovala žalobci a) o nevyhovění žádosti o přecenění restitučních nároků, neboť nebylo prokázáno, že nevydané pozemky či jejich části byly v době jejich převzetí státem určeny k zastavění. Nároky žalobců navíc v daném případě podléhají promlčení, neboť zvěčňování právních nároků není přípustné.

8. Z listiny nadepsané jako Regulační plán severo-západní části kat. obce Třebonic podél okresní silnice od adresa, datované dne datum, (dále také „regulační plán“), soud zjistil, že předmětná část pozemku parc. č. dle PK 121 v k. ú. adresa byla tímto regulačním plánem vedena jako pozemkové parcely, nikoliv jako nezastavitelné zelené pásy či veřejné sady, s jejichž existencí regulační plán rovněž počítal.

9. Z listiny označené jako archiv leteckých snímků (ortofotomap) z roku 1953 soud zjistil, že část pozemku parc. č. dle PK 121 v k. ú. adresa je již zastavěna domy.

10. Z listiny označené jako vyjádření k pozemku parc. č. 212/1 k. ú. adresa, datované dne datum, soud zjistil, že Správa železnic sdělila žalované, že o tento pozemek nemá zájem a nečiní k němu žádné nároky, tudíž nepožaduje jeho vyloučení z převodu ve smyslu § 6 odst. 1 písm. j) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Státním pozemkovém úřadu“).

11. Z ortofotomapy pozemku parc. č. 49/3 v k. ú. adresa ve spojení s fotografií pořízenou z příjezdové cesty soud zjistil, že tento náhradní pozemek netvoří jednotný funkční celek se sousedním pozemkem parc. č. 49/2, resp. pozemkem parc. č. st. 68, neboť na náhradním pozemku se nachází především tráva, stromy a keře, náhradní pozemek má po celé své jedné straně přístup k veřejné komunikaci, přičemž pozemek parc. č. 49/2 má přístup k veřejné komunikace ze dvou stran. Pozemek parc. č. st. 68 neleží na samé hranici s náhradním pozemkem. Pozemek parc. č. 49/2 má tvar písmene „L“, přičemž ve spojení s náhradním pozemek tvoří tyto pozemky území nepravidelného čtvercového charakteru.

12. Ze znaleckého posudku č. 274/1660/2023, vypracovaného dne datum soudním znalcem tituly před jménem jméno FO, ve spojení s výslechem uvedeného znalce (na zvukovém záznamu z jednání konaného dne datum v čase 36:30-1:05:30), soud zjistil, že úkolem znalce bylo ocenění nevydaných pozemků v cenové úrovni dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., ke dni nabytí účinnosti zákona o půdě, tj. ke dni datum, podle stavu (charakteru) oceňovaných pozemků k datu jejich odnětí státem, tj. ke dni datum. V případě pozemku parc. č. dle PK 121 v k. ú. adresa se jedná o parcelu tvořící část zemědělské plochy a část je již zastavěna objekty k bydlení. Část o výměře 18 369 m2, která nebyla žalobcům vydána, byly již zastavěna, tudíž je oceněna jako stavební pozemek. Podle dobových snímků z roku 1953 je parcela zastavěna několika objekty, existuje navíc několik dochovaných záznamů o existenci staveb, např. povolení k užívání RD č. p. 85 je datováno v listopadu 1958, přičemž celá lokalita byla v následujících letech zastavěna. Vzhledem k uvedenému byla část pozemku parc. č. dle PK 121 v k. ú. adresa o výměře 18 369 m2 oceněna jako stavební pozemek dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., tj. základní jednotková cena 250 Kčs/m2, po aplikaci srážkového koeficientu 60 % (samostatné sídlo nebo část obce, která není s obcí stavebně srostlá) upravená jednotková cena 100 Kčs/m2, výsledná cena tedy činí 1 836 900 Kčs. Neaplikování srážek za přístup po nezpevněné komunikaci, nemožnost napojení na veřejný vodovod, na veřejnou kanalizaci či na rozvod elektřiny odůvodnil znalec tím, že možnost napojení území jako celku (nikoliv konkrétních pozemků) v rozhodné době existovala, z dochovaných dokumentů nebylo zjistitelné, zda u konkrétních pozemků byla možnost napojení na tyto sítě, znalec situaci přirovnal k dnešním developerským projektům, kdy výchozí bod napojení na tyto sítě se nachází také na okraji většího území a k rozšíření sítí k jednotlivým pozemkům dochází až následně. V případě nevydaných pozemků se vesměs jedná o zásah velkého pozemku do tělesa komunikace a tento díl zasahující do komunikace je považován za stavební, přičemž podstatné bylo, že dotčená část pozemku byla již před rozhodným datem využívána jako komunikace a skutečný stav využití takové komunikace je rozhodující před stavem evidovaným v katastru.

13. Vzhledem k výši dosud uspokojených, resp. v jiných soudních řízeních přiznaných restitučních nároků žalobců, jakož i k nesporné hodnotě náhradních pozemků, považoval soud další skutková zjištění (ohledně ocenění ostatních nevydaných pozemků) učiněná ze znaleckého posudku (výslechu znalce) za nadbytečná.

14. Ze znaleckého posudku č. č. účtu, vypracovaného dne datum soudním znalcem tituly před jménem jméno FO, soud zjistil, že úkolem znalce bylo ocenění nevydaných pozemků dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., v druhu pozemku dle rozhodnutí pozemkového úřadu MZe, resp. KPÚ, případně evidovaného ke dni přechodu pozemku do vlastnictví státu. Z písemného znaleckého posudku soud nezjistil, že by se znalec jakkoliv zabýval skutečným stavem (charakterem) nevydaných pozemků v době přechodu vlastnického práva k těmto pozemkům na stát, když u jednotlivých nevydaných pozemků absentuje jakýkoliv jejich popis (např. ve srovnání se znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO). V řízení vedeném u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. spisová značka z výslechu znalce navíc vyplynulo, že tento postupoval striktně v instancích zadání, pročež nevydané pozemky oceňoval podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. toliko prizmatem skutečností uvedených v katastru nemovitostí. Součástí znalecké úlohy tak nebylo zabývat se otázkou, zda v katastru evidovaný zemědělský charakter (druh) posuzovaných pozemků odpovídá jejich skutečnému charakteru v rozhodném období (v daném případě k roku 1963). K výslovnému dotazu nicméně znalec po nahlédnutí do letecké mapy pozemku parc. č. PK 121 jednoznačně připustil, že by jeho závěry nemusely být správné, a že by vskutku mohlo jít o stavební pozemek (viz odst. 14 rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne datum, č. j. spisová značka). V nyní posuzované věci se soud s ohledem na výše uvedená zjištění spokojil toliko s písemným posudkem znalce, přičemž žádný z účastníků na výslechu znalce netrval.

15. Z rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne datum, č. j. spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne datum, č. j. spisová značka, soud zjistil, že mezi týmiž účastníky s obdobným předmětem sporu byl pravomocně nahrazen projev vůle žalované, jímž souhlasí s uzavřením smlouvy o převodu vybraných náhradních pozemků na žalobce ve stejném poměru spoluvlastnických podílů jako v nyní projednávané věci s tím, že cena takto převáděných náhradních pozemků byla učiněna nespornou ve výši částka.

16. Z rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, soud zjistil, že mezi týmiž účastníky s obdobným předmětem sporu byl pravomocně nahrazen projev vůle žalované, jímž souhlasí s uzavřením smlouvy o převodu vybraných náhradních pozemků na žalobce ve stejném poměru spoluvlastnických podílů jako v nyní projednávané věci s tím, že cena takto převáděných náhradních pozemků byla určena znaleckým posudkem na částku částka.

17. Ohledně závěru o skutkovém stavu odkazuje soud z procesní ekonomie na zjištění učiněná ze shodných tvrzení účastníků jakož i z jednotlivých shora provedených důkazů.

18. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná rozhodná skutková zjištění, neboť tyto důkazy směřovaly buď k prokázání či vyvrácení skutečností, jež byly účastníky označeny za nesporné (zejm. ohledně ocenění a převoditelnosti některých náhradních pozemků), nebo které by i v případě jejich prokázání neměly vliv na právní posouzení věci (např. existence nájmu či pachtu u některých náhradních pozemků apod.). Soud rovněž pro nadbytečnost zamítl návrh žalované na provedení důkazu místním šetřením (ohledáním předmětu), neboť skutečnosti, k jejichž prokázání (vyvrácení) měl tento důkaz vést (překážky převoditelnosti některých náhradních pozemků), byly spolehlivě zjištěny z již provedených důkazů. Na tomto místě soud předesílá, že důkazním návrhem nelze nahrazovat povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (viz níže).

19. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu se soud zprvu zabýval otázkou správné výše restitučních nároků žalobců. Nejen k otázce oceňování nevydaných pozemků existuje bohatá a ustálená judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu, přičemž okresní soud nemá důvod – s ohledem na obdobné skutkové okolnosti – se od této judikatury odchýlit. Rozhodovací praxí dovolacího soudu je akcentován požadavek, aby cena náhradního pozemku byla ekvivalentní ceně pozemku, který byl oprávněné osobě (popř. jejímu právnímu předchůdci) odňat. Byl-li odňat zemědělský pozemek, má oprávněná osoba nárok na náhradu za zemědělský pozemek; má tak být zachována identita v charakteru pozemků v tom směru, že rozhodný je jejich charakter, a tedy i hodnota ke dni odnětí státem. Za pozemky určené k zastavění se ovšem oprávněné osobě poskytne náhrada jako za pozemky určené pro stavbu (§ 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb.), byť byly v době převodu či přechodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, byly-li určeny ke stavbě, kupř. na základě v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby či z důvodu bezprostřední realizace výstavby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, či ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Nejvyšší soud konstantně aprobuje i flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v jeho rámci soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různorodé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a rozhodnuti v něm uvedená); judikatura Nejvyššího soudu poukazem na územně plánovací dokumentaci, účel vykoupení pozemku či následnou realizaci výstavby neurčuje taxativně hlediska, jež musí být naplněna současně (byť tomu tak nepochybně být může), aby byl posuzovaný pozemek pokládán za stavební, nýbrž příkladmo vyjmenovává konkrétní faktory, jež mohou – vždy s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem věci – k závěru o stavební povaze pozemku vést (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, či ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

20. Vzhledem k výši dosud uspokojených restitučních nároků žalobců (částka), nesporné hodnotě náhradních pozemků v jiných skončeným soudních řízeních (částka) jakož i k nesporné hodnotě náhradních pozemků požadovaných v tomto řízení (částka) se soud, v souladu se zásadou procesní ekonomie, zaměřil toliko na ocenění části pozemku parc. č. dle PK 121 v k. ú. adresa o výměře 18 369 m2, jelikož předmětem řízení je nahrazení projevu vůle, nikoliv určení přesné výše restitučních nároků, přičemž pro vyhovění žalobě je postačující závěr, že souhrnná hodnota (ve všech dosud skončených soudních řízeních) požadovaných náhradních pozemků je nižší než správná hodnota podílů žalobců na části nevydaného pozemku parc. č. dle PK 121 v k. ú. adresa. Soud dále konstatuje, že závěry znalce tituly před jménem jméno FO považuje za přezkoumatelné, vnitřně nerozporné a logicky odůvodněné, znalec dostatečným způsobem odůvodnil, proč byla předmětná část pozemku parc. č. dle PK 121 v k. ú. adresa v době převodu či přechodu na stát stavebním pozemkem ve smyslu § 28a zákona o půdě ve spojení s § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž znalec se v rámci výslechu rovněž dostatečným způsobem vypořádal s námitkami žalované stran nepoužití srážek dle § 14 ve spojení s přílohou č. hodnota vyhlášky č. 182/1988 Sb. Závěr znalce navíc koresponduje s dalšími provedenými důkazy (některé z nich tvoří podklady pro vypracování znaleckého posudku), neboť ačkoliv v regulačním plánu z roku 1925, tj. 38 let před rozhodným okamžikem, nebyla předmětná část pozemku parc. č. dle PK 121 v k. ú. adresa ještě určena k zastavění (zastavění ovšem nebylo ani vyloučeno), tak z leteckého snímku z roku 1953 již jednoznačně vyplývá, že část dotčeného území je již zastavěna, přičemž tento skutečný (stavební) charakter území měl před rozhodným okamžikem oporu rovněž ve stavu právním, což plyne z vydaného povolení k užívání RD č. p. 85 z listopadu 1958. S ohledem na uvedené jakož i na shora cit. judikaturu soud uzavírá, že předmětná část pozemku parc. č. dle PK 121 v k. ú. adresa byla v rozhodném okamžiku odnětí žalobcům určena k zastavění a jako taková měla být žalobkyní správně oceněna jako pozemek určený pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., a to zcela v intencích posudku tituly před jménem jméno FO na částku částka.

21. Soud se dále zabýval otázkou, zda žalovaná jednala vůči žalobcům při vypořádání jejich nároků liknavě, svévolně či jinak diskriminačně, v důsledku čehož mohli žalobci uspokojit své právo i převodem pozemků nezahrnutých do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu (srov. zejm. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nálezy Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 495/05) se oprávněná osoba, jíž svědčí nárok na převod jiného (náhradního) pozemku podle zákona o půdě, může svůj nárok uplatnit žalobou na převod konkrétního vhodného pozemku i mimo rámec veřejných nabídek pozemků (§ 11a zákona o půdě) v situaci, kdy stát v uvedeném směru řádně neplní svou povinnost tak, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a lze-li jeho počínání označit za liknavé, diskriminační či dokonce svévolné. K uspokojení nároku oprávněné osoby mimo proces veřejných nabídek podle § 11a zákona o půdě lze tedy přistoupit tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možno postup žalované (jejího předchůdce) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, kdy se oprávněná osoba i přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Za projev liknavosti a svévole lze podle rozhodovací praxe – kromě nesplnění povinnosti udržovat kvantitativně i kvalitativně dostatečnou nabídku náhradních pozemků (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka) – považovat i takový postup, kdy stát ztěžuje či znemožňuje uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tedy nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka) a kdy pak po oprávněné osobě nelze spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka). V nyní posuzovaném případě žalovaná nesprávným ohodnocením nároku (nesprávným určením ceny žalobcům nevydaných pozemků) ztížila, resp. znemožnila uspokojení nároků žalobců zákonem předpokládaným postupem (prostřednictvím veřejné nabídky pozemků), kteří tudíž mají právo na převod konkrétních vhodných pozemků (viz níže) i mimo rámec veřejných nabídek pozemků (§ 11a zákona o půdě).

22. K námitce žalované stran zániku restitučních nároků žalobců plněním žalované z let 2001, 2002 a 2015 poté soud poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2763/23, dle jehož závěrů „restituční nárok přísluší všem oprávněným osobám podle zákona o půdě. Právo na jeho uspokojení vyplývá přímo ze zákona, který stanoví jednotlivé formy náhrad. Ocenění restitučního nároku Státním pozemkovým úřadem je pouze jeho administrativním úkonem, neprobíhá žádné správní řízení a ohledně výše nároku není vydáváno žádné správní rozhodnutí. Pro určení výše restitučního nároku oprávněné osoby je rozhodující charakter a cena odňatých a nevydaných pozemků (§ 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě), nikoliv nesprávná interní evidence SPÚ. Ústavní soud v poměrech projednávané věci dospěl k závěru, že restituční nárok stěžovatelů částečným plněním nezanikl ani zaniknout nemohl. Od jeho vzniku měla být jeho hodnota stanovena podle charakteru odňatého pozemku (...). Ocenil-li SPÚ (či jeho předchůdce) restituční nárok stěžovatelů v rozporu se svou zákonnou povinností nižší částkou, stěžovatelům přesto ze zákona plynul nárok na poskytnutí náhrady ve správné výši, a to již od počátku (ex tunc). Není rozhodné, v jaké výši jej Jméno žalované ke dni žádosti o poskytnutí finanční náhrady evidoval a jakou finanční náhradu stěžovatelům poskytl. Částečným plněním dluh (obecně) nezaniká a není žádný důvod, aby zanikl restituční nárok; tím spíše proto, že na jedné straně stojí stát plnící své zákonné povinnosti a na druhé straně restituent, jehož křivdy (a křivdy jeho předchůdců) se stát snaží odčinit. Opačný výklad by vedl k protiústavním důsledkům, především by byl v rozporu se smyslem a účelem restitučních předpisů.“ 23. K námitce žalované stran nedostatečné aktivity žalobců soud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, dle něhož „hodnotící závěry odvolacího soudu o liknavém a svévolném postupu žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyň nejsou v souzené věci zjištěným okolnostem nikterak nepřiměřené, rezultují-li ze zjištění, že právní předchůdce žalované ocenil odňaté pozemky v nesprávné výši (jako zemědělské), ač byly státem určeny k výstavbě (a tato výstavba byla částečně realizována), čímž znemožnil žalobkyním se s takto vyčísleným nárokem účastnit - s příznivým výsledkem - veřejných nabídek. (...) Argumentace žalované, že žalobkyně o přecenění restitučního nároku dlouhou dobu neusilovaly, a tudíž v tomto směru nebyly aktivní, nemůže obstát, neboť povinnost uspokojovat restituční nároky oprávněných osob má prostřednictvím svých orgánů stát, jenž je také povinen sám správnou výši nároku té které oprávněné osoby před jeho uspokojením zjistit. Takovému přístupu státu by - vztaženo k poměrům projednávané věci - nepochybně odpovídal stav, kdy žalovaná nebude pasivně u každé oprávněné osoby čekat na její žádost o přecenění, jíž vyhoví - jako v projednávané věci - až v probíhajícím soudním řízení, ale sama využije poznatků ke správnému ocenění restitučního nároku podávajících se z listiny o účelu odnětí vlastnického práva k pozemkům jejich původnímu vlastníkovi (...) a z postupně se vyvíjející judikatury vrcholných soudů (datované již od nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 176/03, resp. v poměrech rozhodovací praxe Nejvyššího soudu od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka) čítající v současné době při posuzování problematiky odpovídajícího ocenění odňatého zemědělského pozemku, byl-li určen k zastavění, v případě Nejvyššího soudu již několik desítek rozhodnutí.“ 24. Konečně se soud zabýval otázkou, zda jsou některé náhradní pozemky převoditelné ze státu na žalobce (vyjma pozemků, u nichž převoditelnost byla účastníky učiněna nespornou). Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je rovněž ustálena v názoru, že podmínkou pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést zemědělský pozemek oprávněné osobě za nevydaný pozemek je, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek zařaditelný do veřejné nabídky – k tomu srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, či ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod č. 72/2008 Sb. rozh. obč., a nebo usnesení téhož soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Při posouzení, je-li ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, je v prvé řadě významné, zda jeho převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 odst. 1 zákona o Státním pozemkovém úřadu, zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka), zda není převod z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. mimo jiné rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka), jestli lze pozemek zemědělsky obhospodařovat (srov. kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka), nevzniknou-li jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (viz namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka), případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srovnej za všechny rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Zmíněná hlediska je nutné vždy zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro (ne)vydání každého takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

25. Soud předesílá, že břemeno tvrzení a důkazní ohledně určité právně významné skutečnosti leží na tom účastníku řízení, který z existence této skutečnosti vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; Současně platí, že tzv. negativní tvrzení se v občanském soudním řízení zásadně neprokazují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). V poměrech projednávané věci se tento obecný závěr promítá do procesní povinnosti žalované dostatečně konkrétním způsobem tvrdit případné skutkové okolnosti, jež by mohly mít vliv na právní závěr o nepřevoditelnosti náhradních pozemků na žalobce, jelikož se jedná o pozitivní skutečnosti, z nichž žalovaná pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky (absenci povinnosti převést konkrétní pozemky), přičemž je to právě žalovaná, coby vlastník vybraných náhradních pozemků, která má (z logiky věci) největší přehled o možných překážkách převoditelnosti náhradních pozemků. Ve sporném řízení se soud z úřední povinnosti nezabývá u každého náhradního pozemku všemi do úvahy přicházejícími překážkami (zákonnými či judikatorními) převoditelnosti.

26. K náhradnímu pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa na Moravě soud předně uvádí, že se blíže nezabýval sdělením žalované ohledně umístění pozemku v ochranném pásmu zdrojů přírodních minerálních vod zřídelní oblasti adresa jakož i tím, že se podél pozemku nachází oprávněný prostor pro správu vodního toku, neboť žalovaná v průběhu řízení ani netvrdila, že by tyto skutečnosti měly zakládat překážku převoditelnosti. Stran námitky funkční souvislosti se sousedními pozemky parc. č. st. 1584 a parc. č. st. 1575 neunesla žalovaná břemeno tvrzení, neboť existence pachtovní smlouvy není sama o sobě překážkou převoditelnosti náhradního pozemku dle § 6 zákona o Státním pozemkovém úřadu, přičemž žalovaná, navzdory výzvě soudu, vůbec neuvedla, jakým konkrétním způsobem se existence pachtovní smlouvy (zde s jméno FO) promítá do závěru o nepřevoditelnosti náhradního pozemku, tj. např. jaká konkrétní práva pachtýře by převodem pozemku byla krácena apod. Stejně tak žalovaná netvrdila, jaký konkrétní vliv na převoditelnost náhradního pozemku má umístění okrasných stromů a keřů, záhonů a sakrálního kříže na tomto pozemku (v tomto směru se soud ani nezabýval otázkou přesného umístění kříže).

27. K náhradnímu pozemku parc. č. 49/3 v k. ú. adresa soud uvádí, že žalovaná, i přes výzvu soudu, po celou dobu řízení neuvedla, jaké konkrétní skutečnosti zakládají tzv. lepší právo žalobců na vydání náhradních pozemků v řízení vedeném u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka. Žalovaná neunesla břemeno tvrzení, které ji ohledně těchto skutečností tížilo, neboť se nelze ztotožnit s názorem žalované, že nemusí být z její strany tvrzeny a prokazovány skutečnosti vedoucí k závěru o „lepším“ právu jiných osob (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Stran námitky funkční souvislosti se sousedními pozemky parc. č. st. 68 a parc. č. 49/2 soud opakuje, že existence nájemní smlouvy (zde s manželi Řihákovými) není sama o sobě překážkou převoditelnosti náhradního pozemku dle § 6 zákona o Státním pozemkovém úřadu, přičemž žalovaná nikterak neuvedla, jakým konkrétním způsobem se existence nájemní smlouvy promítá do závěru o nepřevoditelnosti náhradního pozemku, tj. např. jaká práva nájemců by převodem pozemku byla porušena apod. Ani z provedených důkazů soud nezjistil, že by náhradní pozemek pro funkční souvislost se sousedními pozemky byl vyloučen z převodu, neboť se jedná toliko o část zahrady převážně s náletovými dřevinami s tím, že ani případná existence vrtu či oplocení pozemku není způsobilá na tomto závěru čehokoliv změnit.

28. K náhradnímu pozemku parc. č. 212/1 v k. ú. adresa soud uvádí, že žalovaná, i přes výzvu soudu, po celou dobu řízení neuvedla, jaké konkrétní skutečnosti zakládají tzv. lepší právo žalobců na vydání náhradních pozemků v řízení vedeném u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. spisová značka (viz odůvodnění v předchozím odstavci). Dle sdělení Správy železnic ze dne datum není náhradní pozemek vyloučen z převodu ve smyslu § 6 odst. 1 písm. j) zákona o Státním pozemkovém úřadu.

29. K náhradnímu pozemku parc. č. 520/87 v k. ú. adresa soud předně uvádí, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení ohledně skutečnosti, jakým konkrétním způsobem brání případná existence archeologického naleziště ve vydání náhradního pozemku žalobcům. Domněnka žalované, že s ohledem na tvrzenou existenci archeologického naleziště je zemědělské užívání tohoto pozemku iluzorní a tato skutečnost indikuje další komplikace při hospodaření s pozemkem, nepostačuje k učinění závěru o nepřevoditelnosti tohoto pozemku. K námitce žalované ohledně žádosti obce o převod pozemku poukazuje soud na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 495/02, dle něhož „nároky vzniklé podle zákona o půdě mají prioritu, což vyplývá jak z ratia legis zákona o půdě a dikce jeho § 11 odst. 2 (srov. slovo „převede“), tak z § 19 odst. 1 zákona o převodu pozemků. Pokud Fond aplikuje opačný výklad, ocitá se mimo rámec oprávnění, která mu zákon svěřuje (srov. čl. 2 odst. 2 Listiny). Taková interpretace při systematickém výkladu nemůže obstát. Zákon (§ 2 odst. 1 zákona č. 569/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) přikazuje Fondu činit úkony pouze v rámci zákona o půdě, jehož účelem je uspokojení nároků oprávněných osob. Později přijatá úprava v zákoně o převodu pozemků na tomto právním stavu, s přihlédnutím k principům ochrany legitimních očekávání a právní jistoty, nemohla nic změnit (ostatně ani nezměnila – viz dále). Jinak řečeno, Fond nesmí fakticky upřednostňovat postup podle zákona o převodu pozemků před uspokojováním závazků státu podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, které stát uznal, protože to je v rozporu s jeho působností v rámci plnění povinností uložených státu zákonem o půdě. Účel zákona o půdě nemůže být pominut odkazem na specialitu zákona č. 95/1999 Sb. Platné znění § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 95/1999 Sb. (podle kterého tento zákon upravuje postup právnická osoba při převodu zemědělských pozemků na oprávněné osoby) je patrně nutno interpretovat s přihlédnutím k principům ochrany hmotného zájmu (čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě) a právní jistoty a s ohledem na § 19 odst. 1 zákona o převodu pozemků, které deklaruje nedotčenost zákona o půdě.“ Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že Jméno žalované (dříve právnická osoba) nesmí fakticky upřednostňovat postup podle zákona č. 95/1999 Sb. před uspokojováním závazků státu podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, které stát uznal, protože to je v rozporu s jeho působností v rámci plnění povinností uložených státu zákonem o půdě (srov. nález ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 35/17).

30. K náhradnímu pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa soud uvádí, že ani zde žalovaná neunesla břemeno tvrzení ohledně skutečnosti, jakým konkrétním způsobem brání okolnost, že se pozemek nachází v chráněném ložiskovém území, v jeho vydání žalobcům. Nejvyšší soud se navíc k otázce umístění náhradního pozemku v chráněném ložiskovém území vyjádřil v usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka-II., že sama okolnost umístění zemědělského pozemku v chráněném ložiskovém území bez dalšího nevylučuje, aby byl vydán oprávněné osobě k náhradní naturální restituci (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

31. Ačkoliv žalovaná námitku promlčení žalobci uplatněných nároků vůči soudu v průběhu řízení nevznesla, soud pro úplnost odkazuje na ustálenou judikaturu, podle níž samotný požadavek na přecenění hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, a to za účelem určení výše restitučního nároku odpovídající příslušným právním předpisům, ostatně ani nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Soud se rovněž nezabýval přesnou výší restitučního nároku, neboť předmětem řízení je nahrazení projevu vůle, nikoliv určení výše restitučního nároku. Pro vyhovění žalobě je přitom postačující závěr (o předběžné otázce), že cena náhradních pozemků je nižší než zbývající restituční nárok (viz výše). Soud ve výroku tohoto rozsudku rovněž neuvedl veškerá v petitu požadovaná smluvní ujednání, ale pouze ta, jež jsou nezbytnou náležitostí dané smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka); uvedení ceny náhradních pozemků by pak ani nebylo závazné pro jiná soudní řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

32. O náhradě nákladů řízení mezi žalobci a žalovanou rozhodl soud podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobcům plnou náhradu nákladů řízení, neboť ti zavinili zastavení řízení v poměrně nepatrné části jeho předmětu (pouze co do částečného zpětvzetí žaloby ohledně některých náhradních pozemků). Žalobci vynaložené náklady řízení sestávají z nákladů na zastoupení advokátem podle § 137 a § 151 odst. 2 o. s. ř. Odměna advokáta podle ustanovení § 11, § 7 bod 6. a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „AT“), činí za 18 úkonů právní služby (2krát převzetí a příprava zastoupení, 2krát sepsání žaloby, 10krát písemné podání ve věci samé, 4krát účast na jednání před soudem) částku částka (11 x částka a 7 x částka) a náhrada hotových výdajů činí částka za 18 úkonů právní služby (4 x částka a 14 x částka) podle § 13 odst. 1, 4 AT. Náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za celkem hodnota půlhodin strávených na cestě ke dvěma soudním jednáním z adresa a zpět činí částku částka (12 x částka). Náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 AT, § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb. a vyhlášky č. 573/2025 Sb., vždy ve znění pozdějších předpisů, za dvě cesty osobním automobilem na trase adresa a zpět při vzdálenosti 580 km, průměrné spotřebě 11,4 l benzinu/100 km a ceně 1 l benzinu částka (rok 2025) a částka (rok 2026 – dle daňového dokladu), činí částku částka. Náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování advokátem, náhrady hotových výdajů, náhrady za promeškaný čas a náhrady cestovních výdajů, činí částku částka. Celkové žalobcům vzniklé náklady řízení ve výši částka je žalovaná podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

33. O náhradě nákladů řízení mezi státem na straně jedné a účastníky na straně druhé rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na výsledek sporu, neboť žalobci byli v řízení převážně úspěšní (viz předchozí odstavec). Náklady státu spočívají ve vyplaceném znalečném částka znalci tituly před jménem jméno FO na základě usnesení zdejšího soudu o přiznání znalečného ze dne datum, č. j. spisová značka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.