12 C 319/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 2. Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 o zaplacení 3 243 EUR s příslušenstvím I. Žaloba, aby žalovaný 1. byl povinen zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a aby žalovaný 2. byl povinen zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0, .

1. Žalobce se domáhá, aby žalovaný 1. byl povinen zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a aby žalovaný 2. byl povinen zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodňuje tím, že po rozhovoru s Peterem Pincsekem se rozhodl investovat do akciových fondů spol. LIANORA SWISS, přičemž žalovaní se prezentovali jako manažeři této společnosti, což žalovaný 2. prezentoval žalobci tak, že mu přes sociální sítě zasílal fotografie platebních karet a výpisů z účtů. Žalobci bylo řečeno, že jedinou podmínkou je vlastnictví platební karty a přístup na bankovní účet. V období od , datum, do , datum, se žalobce rozhodl investovat a na základě požadavku žalovaného 2. zaslal na jeho bankovní účet částku , částka, a na účet žalovaného 1. ve dvou platbách celkem , částka, . Po zaslání peněz s ním přestal žalovaný 2. komunikovat, neodpovídal mu ani na urgence, v rámci nichž žalobce reklamoval nedodržení podmínek v podobě nemožnosti zrušit uvedenou investici. Žalobce se stal obětí podvodu, když peněžní prostředky zaslal na účet žalovaných bez právního důvodu. Později se žalobce z veřejně dostupných zdrojů dozvěděl, že investování do obchodní spol. LIANORA SWISS bylo sofistikované schéma podvodu zneužívající jako platformu sociální sítě. Žalovaní se tedy na úkor žalobce bezdůvodně obohatili, neboť se ve skutečnosti nejednalo o investici a peněžní prostředky nebyly poskytnuty na účet uvedené společnosti, nýbrž na účty žalovaných. S žalovanými nikdy neuzavřel žádnou smlouvu, přičemž v lednu 2022 za pomoci Petera Pincseka vypátral žalovaného 1. a přes sociální síť i žalovaného 2.

2. Žalovaní navrhují zamítnutí žaloby. Předně vznáší námitku promlčení, jelikož předmětné transakce měly proběhnout v období od , datum, do , datum, , přičemž žaloba byla podána až dne , datum, , tj. po uplynutí promlčecí lhůty. Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty ve vztahu k žalobcům nastal nejpozději dne , datum, , neboť z písemné konverzace mezi žalobcem a Peterem Pincsekem je zřejmé, že spolu tyto osoby komunikovaly a konzultovaly spolu provedené platby. Dne , datum, žalovanému 1. psal Peter Pincsek a chtěl po něm vrátit , částka, , v té době po něm chtěl vydání údajného bezdůvodného obohacení žádat i sám žalobce, z čehož plyne, že se o vzniku údajného bezdůvodného obohacení musel nejpozději v tento den dozvědět i žalobce, který veškerý postup řešil s Peterem Pincsekem. Nejzazší termín pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty je poté , datum, , kdy žalobce opět komunikoval s Peterem Pincsekem. Věcná obrana žalovaného 1. zprvu spočívala v tom, že žalobce nikdy neviděl ani s ním přímo nejednal, k investici do společnosti jej nemotivoval ani ji neinicioval. Peníze odeslané z bankovního účtu žalobce přeposlal žalovaný 1. na investiční účet žalobce, kde si žalobce mohl tyto peněžní prostředky kdykoliv a dle vlastní úvahy přeposlat zpět na svůj bankovní účet. Žalovaný 1. posléze změnil obranu tak, že se jednalo o prostředky zaslané bratrem žalobce, majetek žalobce se tedy nezmenšil, tudíž není v tomto sporu ani aktivně věcně legitimován. Žalovaný 2. setrval na obraně, že žalobce přímo nezná, nikdy jej neviděl a zcela jistě od něho neobdržel žádné peněžní prostředky.

3. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za svá následující skutková zjištění [§ 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“)]. Žalobce převedl dne , datum, do dispozice žalovaného 1. (na jeho bankovní účet) ve dvou platbách částku celkem , částka, (tuto skutečnost učinily strany nespornou u jednání dne , datum, .

4. Z výpisu z účtu IBAN: , IBAN, , vedeného u , název, banka, a. s., soud zjistil, že žalobce odeslal dne , datum, na účet , číslo, částku , částka, se zprávou pro příjemce „Splatka dlzoby“.

5. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne , datum, , soud zjistil, že dne , datum, byla na účet vedený na žalovaného 2. připsána z účtu žalobce částka , částka, , což po kurzovém přepočtu odpovídá odeslané částce , částka, (viz předchozí odstavec).

6. Z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že zdejší soud schválil smír uzavřený mezi Peterem Pincsekem a žalovaným 1. tak, že žalovaný 1. je povinen zaplatit Peteru Pincsekovi částku , částka, vč. nákladů řízení ve dvou splátkách, když posuzovaný vztah kvalifikoval soud jako bezdůvodné obohacení v souvislosti s investicemi do spol. LIANORA SWISS.

7. Z konverzace v aplikaci messenger (kterou k důkazu předložil sám žalobce) mezi žalovaným 1. a , jméno, soud zjistil, že dne , datum, napsal , jméno, žalovanému 1., že vlastnictví karty a možnost vybírat peníze bylo jeho základní podmínkou vstupu do společnosti, což bylo slíbené i žalovaným 2. Dále vyjádřil obavu, že byl podvedený. Na to reagoval žalovaný 1. tak, jistý , jméno FO, záměrně oklamával celou Chomutovskou skupinu a žalovaný 2. nevědomky opakoval jeho slova. Na to reagoval , jméno, výzvou k vrácení částky , částka, do , datum, , které poslal žalovanému 1. na účet s tím, že tuto komunikaci má považovat za pokus o smír, jinak věc oznámí státním orgánům ČR. Žalovaný 1. reagoval popisem fungování společnosti, na což , jméno, odpověděl, že peníze poslal podle návodu žalovaného 2. na účet žalovaného 1., a nikoliv na , název, .

8. Z konverzace v aplikaci messenger (kterou k důkazu předložil sám žalobce) mezi žalobcem a Peterem Pincsekem soud zjistil, že dne , datum, vyzval , jméno, žalobce k odeslání peněz na uvedený účet s tím, že ve zprávě pro příjemce má být uvedeno „splatka dlzoby“ a jméno příjemce je , Jméno zainteresované osoby 2/0, (žalovaný 2.). Dne , datum, žalobce informoval , jméno, , že odeslal peníze na účet s tím, že jako příjemce platby je označený „, jméno FO, “. Dne , datum, žalobce dále informoval , jméno, o odeslání částky , částka, , a to zasláním potvrzení o provedené platbě, kde jako příjemce platby je uveden , Jméno zainteresované osoby 2/0, . Dne , datum, se žalobce dotázal na možnost výběru peněz, neboť se dočetl, že věci nevypadají moc dobře. Téhož dne odpověděl , jméno, , že se začíná cítit být podvedený. Dne , datum, sdělil žalobce , jméno, , že se dějí věci a dotázal se ho, zda to celé sleduje. Dne , datum, se žalobce v reakci na přeposlanou zprávu (zřejmě od žalovaného 2.) dotázal , jméno, na možnost přeposlání peněž, resp. možnost placení kartou, přičemž , jméno, odpověděl, že mu nevěří, protože klame (pravděpodobně myšleno žalovaný 2.), na což žalobce reagoval, že si to taky začíná myslet.

9. Z konverzace v aplikaci messenger (kterou k důkazu předložil sám žalobce) mezi žalobcem a žalovaným 2. soud zjistil, že žalovaný 2. měl v předmětné aplikaci v rámci svého profilu vlastní fotografii vč. údaje o tom, že žije v Litoměřicích. Již dne , datum, se žalobce dotazoval žalovaného 2. na možnost výběru peněz pomocí karet, protože už tam nechce dávat další peníze, pokud nejdou vybrat. Dne , datum, se žalobce dotázal žalovaného 2., zda má vůbec někdo kartu nebo něco, s čím se dají vybírat peníze, protože už o tom dost četl i v zahraničí, že lidé byli zklamaní.

10. Z hlediska skutkového stavu zjištěného ze shora provedených důkazů, a na to navazujícího právního posouzení věci (viz níže), považoval soud skutková zjištění z ostatních provedených důkazů za nadbytečná. K některým důkazům navrženým žalovanými v podání ze dne , datum, soud nepřihlédl, neboť tyto byly uplatněny v rozporu se zásadou koncentrace řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. Jiný důkazní návrh žalovaných soud formálně zamítl, neboť již byl proveden k návrhu žalobce (komunikace mezi žalovaným 1. a Peterem Pincsekem ze dne , datum, ) a soud z něho učinil skutková zjištění uvedená v odst. 7 tohoto rozsudku.

11. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce bez jakéhokoliv předchozího smluvního ujednání s žalovanými poskytl dne , datum, žalovanému 1. (na jeho bankovní účet) ve dvou platbách částku celkem , částka, a dne , datum, poskytl žalovanému 2. na jeho bankovní účet částku , částka, (, částka, ). Žalobce veškeré okolnosti týkající se investování do spol. , název, řešil s , jméno, , byl rovněž v přímém kontaktu s žalovaným 2., a musel tudíž rovněž vědět, že , jméno, komunikuje s žalovaným 1. Soud nepovažuje za nezbytné na tomto místě opětovně sumarizovat veškerá učiněná dílčí skutková zjištění, když tyto znovu rozebírá a hodnotí níže v pasáži rozsudku věnující se právnímu hodnocení věci.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ustanovení § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

14. Podle ustanovení § 610 odst. 1 věty prvé o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

15. Podle ustanovení § 619 odst. 1, 2 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

16. Podle ustanovení § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

17. Podle ustanovení § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

18. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nevznikl žádný závazek z právního jednání, když uzavření jakékoliv smlouvy mezi stranami nebylo v řízení prokázáno, obě strany navíc v řízení výslovně deklarovaly, že žádnou smlouvu neuzavřely. S ohledem na prokázaný přesun aktiv mezi žalobcem a oběma žalovanými kvalifikoval soud tento právní vztah jako bezdůvodné obohacení žalovaných na úkor žalobce dle § 2991 a násl. o. z. V kontextu učiněné právní kvalifikace se soud zprvu zabýval důvodností námitky promlčení vnesené žalovanými.

19. Subjektivní promlčecí lhůta počíná běžet dnem, kdy se ochuzený dozví o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty nebo kdy se o nich dozvědět měl a mohl (viz obecná právní norma § 619 odst. 2 o. z.). Takovými okolnostmi jsou u práva na vydání bezdůvodného podle § 621 o. z. vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení a totožnosti obohacené osoby. Posuzování počátku běhu subjektivního promlčení podle dosavadní judikatury k občanskému zákoníku z r. 1964 vycházelo z prokázané, nejen předpokládané vědomosti ochuzeného o skutečnosti, že na jeho úkor došlo k získání bezdůvodného obohacení a kdo se takto obohatil (NS , spisová značka, , , spisová značka, ). Právní úprava v § 621 ve spojení s § 619 odst. 2 o. z. je odchylná a nepožaduje vždy skutečnou vědomost o relevantních okolnostech. Vědomostí ochuzeného se rozumí znalost skutkových okolností zakládajících závazek z bezdůvodného obohacení, nikoliv právní hodnocení případu. O bezdůvodném obohacení se ochuzený dozví tehdy, jsou-li mu známy skutečnosti, podle kterých lze podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, tedy pokud má ochuzený kumulativně vědomost o vzniku (popř. rozsahu) neoprávněného majetkového prospěchu a o osobě obohaceného (NS , spisová značka, ). Na rozdíl od dosavadní judikatury (NS , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ) je podle současné právní úpravy významné, k jakému okamžiku existovala už vlastní schopnost a možnost ochuzeného získat údaje vedoucí k závěru o nespravedlivém nabytí obohacení. Z § 619 odst. 2 o. z. plyne, že právo je možno uplatnit poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (a nedozvěděla se o skutečnostech pro svou zásadní nedbalost). Odkazovanou normu § 619 odst. 2 o. z. lze považovat za podpůrnou k § 621 o. z. o atributech k běhu subjektivní promlčecí lhůty pro právo na vydání bezdůvodného obohacení, ačkoliv § 621 o. z. argumentuje přímo pojmem vědomosti. V jiné komentářové litertuře (Leges) je rovněž zastáván názor o propojené aplikaci § 621 s § 619 odst. 2 o. z. ve vztahu k dikci měl a mohl.[footnoteRef:1] [1: , jméno FO, , J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2023]

20. V kontextu výše uvedeného se tedy soud zabýval otázkou, kdy se žalobce měl a mohl dozvědět o tom, že na jeho úkor došlo k bezdůvodnému obohacení, jakož i o osobách povinných k jeho vydání. Okolnost v podobě poskytnutí peněžních prostředků žalovaným musela být žalobci známa již v okamžiku, kdy zadal příkaz k úhradě těchto prostředků na bankovní účty žalovaných, tj. v období od , datum, do , datum, . Okolnost spočívající v tom, že s takto odeslanými peněžními prostředky nebude možné disponovat, tj. že si je žalobce nebude moci převést zpět na svůj účet, vybrat je prostřednictvím karty apod., se žalobce mohl a měl dozvědět nejpozději dne , datum, , kdy , jméno, vyzval žalovaného 1. k vydání částky, kterou mu sám poskytl, přičemž svoji výzvu odůvodnil takovými okolnostmi, jež ve svém souhrnu naplňují skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že žalobce byl s , jméno, v častém kontaktu, řešil s ním záležitosti týkající se dotčeného investování, sám uváděl, že , jméno, důvěřoval a označoval ho za svědka v této věci. Věděl-li v tento den o skutkových znacích bezdůvodného obohacení , jméno, , lze uzavřít, že nejpozději v tento den měl o těchto znacích vědět rovněž žalobce. Uvedený závěr je rovněž podpořen obsahem konverzace mezi žalobcem a , jméno, , jemuž žalobce dne , datum, sdělil, že se dočetl, že věci nevypadají moc dobře, na což mu téhož dne odpověděl , jméno, , že se začíná cítit být podvedený. Co se týče vědomosti (v širším slova smyslu – viz odst. 19 rozsudku) o osobách povinných k vydání bezdůvodného obohacení, tak ve vztahu k žalovanému 1. měl a mohl žalobce znát jeho totožnost rovněž nejpozději dne , datum, , kdy , jméno, vyzval žalovaného 1. k zaplacení. Vědomost o tom, že peníze poslal právě na účet žalovaného 1., musel mít žalobce rovněž z potvrzení o provedené platbě, které dne , datum, odeslal , jméno, , a z něhož vyplývá, že příjemce platby je „, jméno FO, “. Pokud jde o vědomost o žalovaném 2., coby osobě povinné k vydání bezdůvodného obohacení, tak již dne , datum, sdělil , jméno, žalobci jméno a příjmení , jméno, a z něhož vyplývá, že příjemce uvedené platby je , Jméno zainteresované osoby 2/0, , tj. žalovaný 2. Nelze rovněž odhlédnout od skutečnosti, že již od , datum, žalobce přímo komunikoval s žalovaným 2.

21. Jakkoliv tedy údaje, podle nichž lze člověka zjistit, jsou ve smyslu § 3019 o. z. zejména jméno, bydliště a datum narození, v případě posuzování okolností rozhodných pro počátek běhu subjektivní promlčení lhůty nelze formalisticky lpět na tom, aby věřitel měl vědomost, resp. měl a mohl vědět veškeré shora uvedené údaje o osobě povinné k vydání bezdůvodného obohacení, jinými slovy řečeno veškeré osobní údaje pro perfektní (prostou vad) žalobu. Ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. upravuje náležitosti návrhu na zahájení řízení (žaloby). Obligatorními (povinnými) náležitostmi označování účastníků řízení jsou jméno, příjmení a bydliště účastníků, přičemž rodné číslo, resp. datum narození účastníků je fakultativní (nepovinnou) náležitostí. Žalobce přitom nejpozději ke dni , datum, znal jména a příjmení žalovaných s tím, že adresy jejich bydlišti mohl a měl při náležité péči zjistit od Petera Pincseka, s nímž celou situaci neustále řešil, anebo přímo od žalovaného 2., s nímž přímo komunikoval. Nelze rovněž odhlédnout od toho, že žalobce mohl podat žalobu před uplynutím promlčecí lhůty bez uvedení adres bydliště žalovaných, přičemž soud by byl povinen postupem dle § 43 o. s. ř. vést žalobce k odstranění vad takové žaloby. Hmotněprávní účinek takto podané žaloby by spočíval dle § 648 o. z. ve stavění promlčecí lhůty.

22. Soud tedy dospěl k závěru, že v posuzované věci mohl žalobce uplatnit právo na vydání bezdůvodného obohacení poprvé dne , datum, , jelikož v té době mu buď byly známy, resp. být měly a mohly veškeré shora popsané okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení. Obecná tříletá subjektivní promlčecí lhůta tak uplynula dne , datum, , byla-li tedy žaloba podána až v říjnu 2022, lze uzavřít, že právo na vydání bezdůvodného obohacení nebylo vykonáno v promlčecí lhůtě, a žalovaní tudíž nejsou povinni plnit žalobci. Pro úplnost soud dodává, že žalobci již neposkytoval poučení k doplnění tvrzení či důkazů dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., jelikož na základě zjištěného skutkové stavu uzavřel, že žalobce měl vědomost o většině okolností rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty s tím, že o okolnostech, o nichž vědomost neměl (adresy bydliště žalovaných), se při náležité péči o svá subjektivní práva měl a mohl dozvědět. Neúspěch žalobce v podobě zamítnutí žaloby tak nespočívá v neunesení důkazního břemeno stran nevědomosti o rozhodných okolnostech pro počátek běhu promlčecí lhůty, nýbrž v hodnocení žalobcových možností uplatnit právo u orgánu veřejné moci. Pouze nad rámec skutečností zjištěných z provedeného dokazování poté soud vyslovuje hypotézu, že žalobce zřejmě vyčkával na výsledek sporu mezi žalovaným 1. a Peterem Pincsekem, přičemž si neuvědomil zcela zásadní dopady běhu promlčecí lhůty.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaní byli v řízení zcela úspěšní. Žalovanými vynaložené náklady řízení sestávají z nákladů na zastoupení advokátem. Odměna advokáta podle ustanovení § 11, § 7 bod 5., § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „AT“), činí za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, 5krát účast na jednání před soudem – každé započaté dvě hodiny představují jeden úkon právní služby) částku , částka, (8 x , částka, ) a náhrada hotových výdajů činí , částka, za 8 úkonů právní služby (8 x , částka, ) podle § 13 odst. 1, 4 AT. Náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za celkem , hodnota, půlhodin strávených na cestě ke třem soudním jednáním z , adresa, do , adresa, a zpět činí částku , částka, . Náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 AT, § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za cestu osobním automobilem na trase , adresa, -, adresa, a zpět při vzdálenosti 256 km, průměrné spotřebě 4,9 l benzinu/100 km a ceně benzinu , částka, /1 l, činí částku , částka, . Náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 AT, § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za cestu osobním automobilem na trase , adresa, -, adresa, a zpět při vzdálenosti 128 km, průměrné spotřebě 4,9 l benzinu/100 km a ceně benzinu , částka, /1 l, činí částku , částka, . Náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování advokátem, náhrady hotových výdajů, náhrady za promeškaný čas a náhrady cestovních výdajů činí částku , částka, . Celkové žalovaným vzniklé náklady řízení ve výši , částka, je žalobce podle ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.