12 C 322/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše z titulu elektronicky uzavřené (prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] a SMS zpráv) smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], na základě které měla spol. [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitelka“), téhož dne poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které měl žalovaný vrátit původní věřitelce nejpozději do [datum]. Pohledávka původní věřitelky za žalovaným měla být smlouvou převedena na žalobkyni.

3. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněným nárokům nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka ještě před podáním žaloby převedla na žalobkyni pohledávku za žalovaným, jakož i to, že v květnu 2019 byla z účtu původní věřitelky č. [bankovní účet] připsána na účet č. [bankovní účet] částka 10 000 Kč, přičemž jediným majitelem a disponentem posledně uvedeného účtu je [jméno] [příjmení], [datum narození], RČ: [číslo].

5. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil svoji vůli být vázán obsahem listiny označené jako smlouva o podnikatelské zápůjčce [číslo]. Na předmětné listině není uveden vlastnoruční podpis ani žádný jiný projev vůle žalovaného, přičemž k obecnému žalobnímu tvrzení o uzavření smlouvy za použití prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] a SMS zpráv) žalobkyně neoznačila žádné důkazy způsobilé tuto dosud spornou skutečnost prokázat. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by původní věřitelka či žalobkyně poskytly žalovanému jakékoliv peněžní prostředky, když dosud bylo prokázáno poskytnutí peněžních prostředků toliko [jméno] [příjmení] (viz předchozí odstavec).

6. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), na základě které postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným. Žalobkyni tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace. Žalobkyně ovšem neprokázala, že by původní věřitelka uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z., jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný jakkoliv projevil vůli být vázán obsahem tvrzené smlouvy. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že původní věřitelka či žalobkyně poskytly žalovanému jakékoliv peněžní prostředky, soud tudíž případný právní vztah mezi účastníky nemohl právně kvalifikovat ani jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2993 o. z.

7. S ohledem na shora uvedené soud pro neunesení důkazního břemene (stran sporné skutečnosti uzavření smlouvy i poskytnutí peněžních prostředků) zamítl žalobu v celém rozsahu. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila, k čemuž soud sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10).

8. Pro úplnost soud uzavírá, že bez patřičného procesního úkonu ze strany žalobkyně (viz např. ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř.) nemohlo ani zjištění skutečného majitele, resp. disponenta č. [bankovní účet] změnit závěr o neunesení důkazního břemene.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly.