12 C 56/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 31 621,49 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 31 621,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 328,42 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 31 621,49 Kč (částka 3 047,93 Kč - obchodní úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění pohledávky, částka 25 280,49 Kč - načerpaná a neuhrazená jistina úvěru, částka 134,26 Kč - úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum] a počítaný z dlužného obchodního úroku, částka 1 113,81 Kč - úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum] a počítaný z dlužné jistiny, částka 245 Kč - roční poplatek za vedení kreditní karty, částka 1 200 Kč - dva poplatky za odeslání upomínky, částka 600 Kč - poplatek za odeslání upomínky) s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 328,42 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodňuje tím, že dne [datum] byla mezi ní a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty. Na základě smlouvy o úvěru byl žalovanému, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet formou minimálních měsíčních splátek ve výši 2 % z čerpaného úvěrového rámce. Roční úroková sazba pro hotovostní i bezhotovostní čerpání byla sjednána ve výši 29,99 % RPSN bylo sjednáno ve výši 32,4 %. Žalovaný čerpal úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu, přičemž k čerpání úvěru docházelo formou plateb u jednotlivých obchodníků nebo výběry z bankomatu. Žalovaný na tento úvěr celkově načerpal 106 214,09 Kč. Ze strany žalovaného docházelo k porušování smluvních podmínek - prodlení s úhradou minimální splátky, pročež po předchozím upozornění přistoupila žalobkyně dne [datum] k zesplatnění pohledávky. Poslední úhrada žalovaného před zesplatněním byla dne [datum].

2. Žalovaný se po celou dobu řízení, navzdory výzvě soudu, k žalobou uplatněným nárokům nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Z listiny nadepsané jako„ Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]“, datované dne [datum], soud zjistil, že na základě písemné dohody si účastníci mj. ujednali, že žalobkyně poskytne ve prospěch žalovaného peněžní prostředky do určité výše, a žalovaný takto poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí úroky a poplatky. Součástí této dohody jsou mj. dispozice obsahující konkrétní sjednané parametry úvěru a kreditní karty. Strany si dále sjednaly, že čerpání úvěru probíhá prostřednictvím kreditní karty a splácení úvěru je žalovaný povinen provádět vždy nejpozději do data splatnosti uvedeného ve výpise, a to na účet žalobkyně.

5. Z listiny nadepsané jako„ Dispozice ke smlouvě [číslo] o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty uzavřené dne [datum]“, datované dne [datum], soud zjistil, že žalovaný téhož dne převzal od žalobkyně kreditní kartu MoneyCard Plus MC Standard (dále jen„ kreditní karta“) vč. [příjmení] kódu k této kreditní kartě. Účastníci si mj. ujednali, že úvěrový rámec činí 30 000 Kč, výše minimální splátky je 2 % z čerpaného úvěru, datum splatnosti bude uvedeno ve výpisu, roční úroková sazba pro hotovostní čerpání činí 29,99 %, pro bezhotovostní čerpání 25,08 %, roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) činí 32,4 % a výpisy budou distribuovány elektronicky. Žalovaný si nesjednal žádné doplňkové služby (pojištění).

6. Z listiny označené jako„ Žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty“, datované dne [datum], soud zjistil, že žalovaný téhož dne požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru formou kreditní karty, přičemž v žádosti uvedl základní informace o svých osobních, rodinných a majetkových poměrech.

7. Z označené jako„ Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“, datované dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně se vyjádřila ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak, že vycházela z údajů poskytnutých v žádosti o kreditní kartu ze dne [datum], kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Na základě tohoto posouzení dospěla žalobkyně k závěru, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 15 412 Kč (ověřeno z běžného účtu vedeného u žalobkyně), žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou, má jeden zdroj příjmů, čistý měsíční příjem domácnosti činí 40 000 Kč, žalovaný je rozvedený, bydlí v pronajatém domě (bytě), jeho podíl na nákladech na bydlení činí 38,53 %, má jednu vyživovací povinnost, dosavadní externí splátky činí 1 216 Kč, interní splátky 0 Kč, přičemž u ostatních výdajů není uvedeno ničeho.

8. Z listiny označené jako„ Čestné prohlášení o zasílání mzdy“, datované dne [datum], soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobkyni výši čistého měsíčního příjmu od zaměstnavatele Trumf International za období od [číslo] do [číslo] s tím, že pro účely žádosti o úvěr bude na základě takto sděleného použita částka čistého měsíčního příjmu ve výši 15 412 Kč.

9. Z listiny nadepsané jako„ Výsledek lustrace Centrální evidence exekucí“, datované dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně téhož dne provedla lustraci žalovaného v Centrální evidenci exekucí, z níž vyplynulo, že proti žalovanému je vedeno celkem 5 exekucí.

10. Z výpisů z běžného účtu za období [číslo] - [číslo] soud zjistil, že na běžný účet žalovaného vedený u žalobkyně byly v uvedeném období pravidelně každý měsíc zasílány peněžní prostředky od spol. Trumf International, jejichž průměrná výše se shoduje s tím, co žalovaný ohledně svých příjmů uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru, resp. v čestném prohlášení, jakož i s tím, co ohledně příjmů žalovaného ze zaměstnání zjistila žalobkyně.

11. Z listiny označené jako„ Platební historie“ soud zjistil, že žalovaný použil z kreditní karty (výběry hotovosti z bankomatu, platby u obchodníků aj.) peněžní prostředky v celkové výši 106 214,09 Kč, přičemž žalobkyni uhradil v období od [datum] do [datum] na kreditní kartu celkovou částku 164 655 Kč.

12. Z hlediska níže uvedeného právního posouzení věci považoval soud skutková zjištění z ostatních provedených důkazů za nadbytečná.

13. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému dle písemné dohody peněžní prostředky ve formě kreditní karty, z níž žalovaný peněžní prostředky v průběhu času postupně čerpal i splácel, přičemž takto žalovaný vyčerpal částku v celkové výši 106 214,09 Kč a zaplatil žalobkyni celkem 164 655 Kč. Žalobkyně se před poskytnutím kreditní karty zabývala poměry žalovaného, přičemž žalovaným deklarované příjmy ze zaměstnání ověřila z výpisů z účtu. Žalovaného pravidelné (mandatorní) výdaje žalobkyně pouze odhadla na základě historických dat vedených Českým statistickým úřadem a týkajících se zjištěných výdajů.

14. Především soud nemá dosud za dostatečně tvrzenou skutečnost, k jaké konkrétní výši volných peněžních prostředků žalovaného dospěla žalobkyně po posouzení jeho úvěruschopnosti. Navzdory tomu, že žalobkyně ve svých podáních jakož i v předložených listinách neustále operuje s pojmem„ částka disponibilních zdrojů žalovaného“, přičemž sáhodlouze popisuje metody, jimiž k této částce měla dojít, tak dosud onu konkrétní částku volných zdrojů žalovaného neuvedla.

15. Soud dále nemá za prokázané, zda a jakým způsobem žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků ověřovala, jestli proti žalovanému nejsou vedeny exekuce (viz odst. 9 rozsudku, kde je lustrace žalovaného provedena až dne [datum]), že žalovaný má pracovněprávní vztah sjednán na dobu neurčitou nebo že čistý měsíční příjem domácnosti činí 40 000 Kč.

16. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. (s obsahem blíže vymezeným v odst. 4-5 rozsudku).

21. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyně neposkytla žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba], v . GK). V rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo], [právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další, Soudní dvůr Evropské unie vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

22. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Žalobkyně sice obecně tvrdila, že zkoumala majetkové poměry žalovaného, nicméně již neuvedla, jaké konkrétní závěry ohledně osobních a majetkových poměrů žalovaného učinila, přičemž z takto obecných tvrzení nebylo možné zjistit, na základě jakých konkrétních zjištění o poměrech žalovaného dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. V podmínkách civilního sporného řízení nelze„ zahltit“ soud důkazy (výpisy z účtu apod.) bez přiléhavých (konkrétních) tvrzení o rozhodných skutečnostech, které mají být označenými důkazy teprve prokázány. Tvrzení, že úvěruschopnost spotřebitele byla posouzena řádně, je závěr právní, který může soud učinit teprve poté, co účastník řízení tvrdí všechny rozhodné skutečnosti, k jejichž prokázání navrhne relevantní důkazy. Soud nemůže za účastníka plnit jednu z jeho základních procesních povinností a pouze na základě předložených důkazů a účastníkova domnělého právního závěru dotvářet či domýšlet za účastníka relevantní skutková tvrzení. Nahrazováním procesní aktivity žalobkyně by soud mohl porušit zásadu rovného procesního postavení účastníků řízení. Jinými slovy shrnuto, tím, že žalobkyně konkrétně neuvedla, jaká je souhrnná výše všech pravidelných příjmů a výdajů žalovaného, na základě čehož by soud teprve mohl kvalifikovaně posoudit, zda jsou taková žalobní tvrzení rovněž podpořena relevantními důkazy, a následně učinit právní závěr, jestli byl žalovaný schopen úvěr řádně a včas splácet, neunesla ohledně zkoumání úvěruschopnosti břemeno tvrzení, které ji v tomto řízení tížilo. I pokud by však žaloba obsahovala všechna chybějící tvrzení, nemá soud za prokázané, že žalobkyně zkoumala všechny okolnosti rozhodné pro pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalovaného (viz odst. 15 rozsudku). Nadto má soud za prokázané (sama žalobkyně vyloučila jinou skutkovou verzi), že při zjišťování pravidelných výdajů žalovaného vycházela žalobkyně z údajů vedených Českým statistickým úřadem, částky životního minima a normativních nákladů na bydlení, přičemž zcela rezignovala na individuální posouzení výdajové stránky žalovaného. Pomine-li soud, že žalobkyně ani neučinila předmětem tvrzení, k jaké konkrétní výši pravidelných výdajů žalovaného dospěla (viz odst. 14 rozsudku), tak se nelze ztotožnit s názorem žalobkyně, že zkoumání výdajů žadatele o úvěr lze odbýt náhledem na statistická data s odkazem na částku životního minima či normativních nákladů na bydlení. Zjednodušeně řečeno, náklady na živobytí uvedené v žalobkyní citovaných veřejnoprávních předpisech vůbec nemusí (a často také neodpovídají) odpovídat skutečným nákladům konkrétního žadatele o úvěr.

23. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby v případě potřeby byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení či označení důkazů, k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10).

24. Neunesení břemene tvrzení (důkazního břemene) stran skutečnosti, že v případě žalovaného nevyplynuly z výsledku posouzení úvěruschopnosti důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, potažmo závěr, že žalobkyně nedostatečně posoudila mandatorní výdaje žalovaného, má za následek, že spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Navzdory znění ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ se jedná o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 15 Co 78/2021, nebo výše cit. rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba], v. GK).

25. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je spotřebitel (žalovaný) dle § 87 odst. 1 ZoSÚ povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal z kreditní karty částku v celkové výši 106 214,09 Kč a žalobkyni zaplatil celkem 164 655 Kč, nevznikla mu tudíž vůči žalobkyni povinnost poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit.

26. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, dílem pro neunesení břemene tvrzené (důkazního břemene) a dílem pro zjištěný skutkový stav.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly.