12 C 63/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 22 295,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, s úrokem ve výši , částka, a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení částky částku , částka, (jistina , částka, , poplatky , částka, a pojistné , částka, ) s úrokem ve výši , částka, a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodňuje tím, že mezi účastníky byla dne , datum, , po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl dán žalované k dispozici úvěrový limit , částka, , který mohla opakovaně čerpat. Žalovaná čerpala (účelový) úvěr nejdříve v částce , částka, , když počínaje , datum, byla povinna hradit pravidelné měsíční splátky ve výši , částka, (vč. plateb na pojistné ve výši , částka, ). Žalovaná dále čerpala dne , datum, neúčelovou část úvěru ve výši , částka, , kterou byla povinna splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši , částka, . Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když uhradil toliko osm splátek v celkové výši , částka, .

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , datované dne , datum, , ve spojení s listinou označenou žalobkyní jako systémový záznam o podpisu smlouvy, soud zjistil, že na základě písemné dohody, s jejímž obsahem žalovaná vyslovila souhlas distančním (elektronickým) způsobem prostřednictvím unikátního kódu zaslaného SMS zprávou, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše , částka, s tím, že v části , částka, se jedná o účelově vázané peněžní prostředky na nákup zboží (dětské postele) a ve zbytku se jedná o neúčelově vázané peněžní prostředky, které lze čerpat průběžně a opakovaně. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky splatit v 11 měsíčních splátkách po , částka, vč. měsíční platby pojistného , částka, za pojištění pro případ neschopnosti splácet, při úrokové sazbě 20,48 % ročně.

5. Z listiny označené jako zpráva o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně měla před poskytnutím peněžních prostředků ověřovat osobní a majetkové poměry žalované, konkrétně lustrací v registrech SOLUS a CRIF, přičemž údaje o příjmech a výdajích žalované měly být ověřeny z příslušných databází a registrů, na základě čehož dospěla žalobkyně k závěru, že rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované činí , částka, a žalovaná je schopna splácet měsíčně částku , částka, . Uvedená listina obsahuje toliko žalobní tvrzení o tom, jakým způsobem se žalobkyně zabývala osobními a majetkovými poměry žalované před poskytnutím peněžních prostředků. Listina není způsobilá prokázat skutečnosti v ní uvedené, jelikož k jejich prokázání žalobkyně neoznačila žádné další důkazy (např. výpisy z výše uvedených registrů či doklady prokazující deklarované příjmy a výdaje žalované, tj. zejm. nájemní smlouva, pracovní smlouva apod.). Konečně z listiny vůbec nevyplývá, že by žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků jakkoliv ověřovala skutečnost, zda proti žalované není veden výkon rozhodnutí či exekuce.

6. Z výpisu z účtu žalované vedeného u , právnická osoba, ., soud zjistil, že zde uvedené transakce neodpovídají zjištěním žalobkyně ohledně majetkových poměrů žalovaného, obsaženým ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti (viz předchozí odstavec).

7. Z listin označených jako oznámení o odchozí platbě, datovaných dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, , soud zjistil, že žalobkyně ve shora uvedených dnech poskytla žalované třemi bezhotovostními převody částku v souhrnné výši , částka, .

8. Z listiny označené žalobkyní jako rozklad soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem , částka, .

9. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).

10. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně v souladu s písemnou dohodou poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši , částka, , žalovaná dosud uhradila žalobkyni celkem , částka, . Žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalované zjišťovala její osobní a majetkové poměry.

11. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků jakkoliv ověřovala majetkové poměry žalované (zejm. pravidelné příjmy a výdaje) jakož i skutečnost, zda proti žalované není veden výkon rozhodnutí či exekuce. V řízení dále nebylo prokázáno ani to, že by žalovaná uhradila žalobkyni více než , částka, anebo že by okamžité (jednorázové) vracení peněžních prostředků nebylo přiměřené možnostem žalované; tyto skutečnosti ostatně žalovaná po celou dobu řízení ani netvrdila.

12. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění pozdějších předpisů, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ ve znění pozdějších předpisů, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyně neposkytla žalované v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., v. GK). V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další, Soudní dvůr Evropské unie vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

18. Pro závěr, zda byl spotřebitelský úvěr poskytnut žalované v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jsou zcela zásadní skutková zjištění stran prověřování existence případných exekucí vedených proti žalované. Z provedeného dokazování přitom soud nemá za prokázané, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru jakkoliv ověřovala, že proti žalované není veden výkon rozhodnutí či exekuce, přičemž takové zjištění je absolutním základem (výchozím bodem a prvotním předpokladem) pro další zkoumání majetkových poměrů žadatele o úvěr, neboť právě existence vedené exekuce proti žadateli je jedním z nejmarkantnějších ukazatelů o jeho aktuálních a budoucích majetkových poměrech. Případné vedení exekuce se promítá do majetkové sféry povinného (žadatele o úvěr) hned v několika rovinách. Příkladmo lze zmínit vliv na výši pravidelného příjmu žadatele, je-li exekuce prováděna srážkami ze mzdy a jiných příjmů (v takovém případě povinnému zůstává pouze tzv. nezabavitelná částka) nebo vliv na samotný poskytnutý úvěr, který může být postižen v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu anebo v rámci mobiliární exekuce, v závislosti na tom, zda je úvěr poskytnut žadateli hotově nebo převodem na účet. Vzhledem k závažnosti dopadů případné exekuce do majetkové sféry žadatele o úvěr soud v posuzované věci uzavřel, že nezkoumala-li žalobkyně před poskytnutím úvěru existenci případných exekucí vedených proti žalované, poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jelikož na základě neúplných informací o poměrech žalované nemohlo z logiky věci vyplynout, že zde nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Pro úplnost soud dodává, že pro posouzení „kvality“ procesu zkoumání úvěruschopnosti je primárně rozhodující, zda se žalobkyně touto otázkou vůbec zabývala. Teprve v návaznosti na zjištění učiněná např. z Centrální evidence exekucí (veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován Exekutorskou komorou České republiky) lze usuzovat, zda je možné žadateli poskytnout úvěr navzdory proti němu vedené exekuci. V kontextu shora uvedeného poté nelze přistoupit ani na obvyklou argumentaci zejména nebankovních poskytovatelů úvěrů/zápůjček, že jim žádný právní předpis výslovně neukládá, aby před poskytnutím úvěru prováděli lustraci v Centrální evidenci exekucí. Naopak, tato povinnost je vyjádřena v § 86 odst. 1 větě prvé ZoSÚ, konkrétně slovy „a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“19. S ohledem na shora uvedené se soud ani nezabýval konkrétními osobními a majetkovými poměry žalované, které žalobkyně v rámci posuzování její úvěruschopnosti zjistila, jelikož vzhledem k popsaným deficitům tohoto procesu ze strany žalobkyně jsou veškerá další zjištění nadbytečná.

20. Neunesení důkazního břemene žalobkyní stran skutečnosti, že v případě žalované nevyplynuly z výsledku posouzení úvěruschopnosti důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, má za následek, že spotřebitelský úvěr byl žalované poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalované dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 17 547,64 (žalobkyně poskytla žalované částku , částka, , žalovaná zaplatila , částka, , rozdíl tak činí právě , částka, ), a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese přitom spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Jelikož žalovaná neprokázala (ani netvrdila), že by okamžité (jednorázové) vracení peněžních prostředků nebylo přiměřené jejím možnostem, určil soud novou (hmotněprávní) dobu splatnosti ve smyslu výše cit. judikatury Nejvyššího soudu tak, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni zbývající část jistiny spotřebitelského úvěru do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť účastnici si novou dobu splatnosti nedohodli. Změní-li se poté možnosti spotřebitele (žalované), může soud na návrh některé ze smluvních stran dobu určenou rozhodnutím změnit (§ 87 odst. 3 ZoSÚ).

21. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. Pariční lhůta koresponduje s novou dobou splatnosti.

22. Ve zbylé části soud zamítl žalobu v rozsahu všech nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovanou nevrácenou jistinu spotřebitelského úvěru, neboť právním titulem pro vznik těchto nároků je absolutně (od počátku) neplatná smlouva o úvěru, z níž žalované nemohla vzniknout povinnost zaplatit žalobkyni uvedené nároky. Soud rovněž zamítl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, jelikož se žalovaná s vrácením zbylé části poskytnuté jistiny dosud do prodlení nedostala (viz odůvodnění výše).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná. Žalobkyní vynaložené náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku , částka, a dále z nákladů na zastoupení advokátem podle § 137 a § 151 odst. 2 o. s. ř. Odměna advokáta podle ustanovení § 11, § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „AT“), činí za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby a 2krát účast na jednání před soudem) částku , částka, (5 x , částka, ) a náhrada hotových výdajů činí , částka, za 5 úkonů právní služby (5 x , částka, ) podle § 13 odst. 1, 4 AT. Náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za 2 půlhodiny strávené na cestě vlakem k soudnímu jednání z Olomouce do , adresa, a zpět činí částku , částka, . Náhrada cestovních výdajů podle ustanovení § 13 odst. 5 AT za cestu vlakem na trase , adresa, a zpět činí částku , částka, (cena vlakových jízdenek). Náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování advokátem, náhrady hotových výdajů, náhrady za promeškaný čas a náhrady cestovních výdajů, činí částku , částka, . Z celkových žalobkyní vynaložených nákladů řízení ve výši , částka, přiznal soud žalobkyni 38 %, tj. částku , částka, , jelikož žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 69 %, neúspěšná v rozsahu 31 %, rozdíl tak představuje 38 %. Žalovaná je tedy podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.