12 C 85/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci žalobce: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, IČO 72080043 sídlem Na Jízdárně 3162/3, 709 00 Ostrava proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení neúčinnosti právního jednání

I. Žaloba, aby soud určil, že právní jednání , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, , bytem , Adresa žalované, , spočívající v převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. 978/20 a pozemku parc. č. 978/52, vše v k. ú. , adresa, , na žalovanou, je vůči žalobci neúčinné, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v , jméno FO, dne , datum, (v části týkající se ve výroku specifikovaných nemovitých věcí byla věc vyloučena k samostatnému projednání, následně vyslovena místní nepříslušnost a věc postoupena zdejšímu soudu) se žalobce domáhá proti žalované určení, že právní jednání , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, , bytem , Adresa žalované, , (dále také „dlužnice“), spočívající v převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. 978/20 a pozemku parc. č. 978/52, vše v k. ú. , adresa, , (dále také „nemovité věci“), na žalovanou, je vůči žalobci neúčinné. Žalobu odůvodňuje tím, že má za dlužnicí, coby daňovým subjektem, pohledávky z titulu neuhrazené daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) vč. příslušenství, když na základě daňové kontroly zahájené dne , datum, na DPH za zdaňovací období od 3. čtvrtletí 2016 do 2. čtvrtletí 2019 byla celkem dvanácti dodatečnými platebními výměry doměřena dlužnici DPH ve výši , částka, vč. penále ve výši , částka, . Odvolací finanční ředitelství posléze změnilo odvoláním napadené dodatečné platební výměry co do okamžiku splatnosti doměřené DPH tak, že náhradní splatnost doměřené DPH a penále nastala dne , datum, . V rámci úřední činnosti žalobce zjistil, že dne , datum, byla uzavřena darovací smlouva, kterou dlužnice převedla na žalovanou vlastnické právo k nemovitým věcem, přičemž téhož dne byl rovněž podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Ke dni podání žaloby tedy žalobce disponuje vůči dlužnici vykonatelnou pohledávkou, neboť shora uvedené dodatečné platební výměry jsou pravomocné a uplynul rovněž (i náhradní) den splatnosti. Na vykonatelnosti pohledávky nemění nic ani skutečnost, že dlužnice podala proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství správní žalobu ke Krajskému soudu v , adresa, (zde vedeno pod sp. zn. , spisová značka, ). V posuzovaném případě se jedná o bezúplatné právní jednání, které dlužnice učinila v posledních pěti letech v úmyslu zkrátit žalobce a tento úmysl byl žalované znám. Úmysl dlužnice a žalované zkrátit věřitele je zřejmý již od okamžiku, kdy se obě zúčastněné dozvěděly o tom, že bude zahájena daňová kontrola. Jednaly bezodkladně, cíleně a ve shodě, když dlužnice zmocnila žalovanou k zastupování před správcem daně, přičemž žalovaná přednesla správci daně příběh o odcizeném účetnictví z neuzamčeného vozidla dva dny před zahájením daňové kontroly, na což navazoval promptní sepis darovací smlouvy a návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.

2. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. Nesouhlasí s tvrzením žalobce, že by darovací smlouvou ze dne , datum, , na jejímž základě bylo převedeno vlastnické právo k nemovitým věcem z dlužnice na žalovanou, došlo ke zkrácení žalobce, a to především z důvodu, že zde zcela absentuje jakýkoliv úmysl zkrátit věřitele.

3. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za svá následující skutková zjištění [§ 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“)]. Písemnou dohodou ze dne , datum, převedla , jméno FO, , narozená , rodné přijmení, , datum, , bytem , Adresa žalované, , bezúplatně vlastnické právo k pozemku parc. č. 978/20 a pozemku parc. č. 978/52, vše v k. ú. , adresa, , na žalovanou, přičemž téhož dne byl podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.

4. Soud pro nadbytečnost zamítl zbylé důkazní návrhy účastníků, neboť toliko pro právní závěr o prekluzi odpůrčího práva (viz níže) vycházel ze skutkového závěru učiněného ze shodných skutkových tvrzení účastníků.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Písemnou dohodou ze dne , datum, převedla dlužnice bezúplatně vlastnické právo k nemovitým věcem na žalovanou, přičemž téhož dne byl podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žaloba, kterou žalobce odporuje právnímu jednání dlužnice, byla doručena Okresnímu soudu v , jméno FO, dne , datum, .

6. Podle ustanovení § 589 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

7. Podle ustanovení § 590 odst. 1 o. z. věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání,a) které dlužník učinil v posledních pěti letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám,b) kterým dlužník v posledních dvou letech zkrátil své věřitele, musel-li být druhé straně znám dlužníkův úmysl věřitele zkrátit, neboc) kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.

8. Podle ustanovení § 591 o. z. neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se oa) plnění povinnosti uložené zákonem,b) obvyklé příležitostné dary,c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebod) plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.

9. Podle ustanovení § 654 odst. 1 o. z. nebylo-li právo vykonáno ve stanovené lhůtě, zanikne jen v případech stanovených zákonem výslovně. K zániku práva soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne.

10. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že odpůrčí právo žalobce zaniklo, jelikož nebylo uplatněno ve dvouleté prekluzivní lhůtě dle § 591 o. z. Pro závěr o prekluzi práva je rozhodující vyřešení vzájemného vztahu (otázky hmotného práva) ustanovení § 590 odst. 1 písm. a) o. z. a § 591 o. z., tj. zda je § 591 o. z. speciálním ustanovením vůči obecnému § 590 o. z. a znemožňuje věřiteli (žalobci) v případě bezúplatného právního jednání využít delší (pětileté) prekluzivní lhůty, nebo zda se vztah speciality neuplatní a věřiteli (žalobci) bude zachována možnost uplatnit odpůrčí právo v delší prekluzivní lhůtě s tím, že ho bude tížit břemeno tvrzení a důkazní stran zkracujícího úmyslu dlužníka a skutečnosti, že třetí osoba o tomto úmyslu věděla nebo měla vědět (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

11. Právní otázkou, zda se § 590 o. z. uplatní i pro bezúplatná právní jednání, nebo pouze pro právní jednání úplatná, se již zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž uzavřel, že jednotlivé skutkové podstaty, které vymezují podmínky, za nichž se věřitel může dovolat neúčinnosti právního jednání, jsou upraveny v ustanoveních § 590 a § 591 o. z. Zatímco ustanovení § 590 odst. 1 o. z. obsahuje skutkové podstaty, při jejichž naplnění se věřitel může dovolat neúčinnosti právního jednání, aniž by stanovilo, zda se tyto skutkové podstaty uplatní pro právní jednání úplatná nebo bezúplatná (ustanovení § 590 odst. 2 o. z. stanovuje speciální skutkovou podstatu pro dlužníkovo mrhání majetkem na základě kupní či směnné smlouvy uzavřené v posledním roce, musela-li druhá strana v jeho jednání mrhání majetkem poznat), ustanovení § 591 o. z. stanovuje možnost věřitele dovolat se neúčinnosti bezúplatných právních jednání. Vzájemný vztah ustanovení § 590 a § 591 o. z. je nutné posoudit pomocí výkladového pravidla lex specialis derogat legi generali (tj. že zvláštní právní úprava vylučuje použití právní úpravy obecné), z čehož vyplývá, že ustanovení § 590 o. z. nelze aplikovat na bezúplatná právní jednání, neboť speciální právní úprava neúčinnosti bezúplatných právních jednání v ustanovení § 591 o. z. vylučuje použití obecnějšího ustanovení § 590 o. z. na případy zkracujících bezúplatných právních jednání. Osoba obohacená bezúplatným právním jednáním se proto nemůže úspěšně bránit tvrzením, že jí zkracující úmysl dlužníka nebyl znám a ani znám být nemusel. K závěru, že se ustanovení § 590 o. z. vztahuje pouze na úplatná právní jednání, se kloní také odborná literatura (srov. TICHÝ, L. In: ŠVESTKA, , právnická osoba, , J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. , adresa, : Wolters Kluwer, 2014, s. , adresa, , M. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, , 2014, s. 2141). Vzhledem k účelu právního institutu relativní neúčinnosti (ochraně práv věřitelů) totiž nemůže být zájem třetí osoby obohacené bezúplatným právním jednáním zpravidla upřednostněn [srov. výjimky v ustanovení § 591 písm. a) – d) o. z.] před právem věřitele na uspokojení jeho vykonatelné pohledávky (srov. TICHÝ, L. In: ŠVESTKA a kol., op. cit. s. 1503). Obdobné závěry vyslovil rovněž Krajský soud v , adresa, – pobočka v Olomouci v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , dle něhož odporuje-li žalobkyně bezúplatnému právnímu jednání (darování), tak vedle obecných předpokladů relativní neúčinnosti stanovených § 589 o. z. je ve věci třeba aplikovat § 591 a § 594 o. z. Krajský soud rovněž poukázal na závěry odborné literatury, že odporovatelnost bezúplatných právních jednání není na rozdíl od ostatních skutkových podstat odpůrčího práva podmíněna zaviněním ani na straně dlužníka, ani odpůrce. Lze tak říci, že bezúplatnost jednání zakládá odpůrčí právo sama o sobě. Ospravedlnění této skutkové podstaty je založeno na tom, že zájem na uspokojení pohledávky věřitele má přednost před zájmem odpůrce, který něco nabyl bezúplatně.

12. Okresní soud se z výše uvedenými judikatorními závěry zcela ztotožňuje a v kontextu zjištěného skutkového stavu neshledává důvod se od těchto závěrů odchýlit ani v nyní posuzované věci. Žalobci lze přisvědčit, že věc judikovaná Nejvyšším soudem není skutkové totožná či obdobná s nyní projednávanou věcí, zdejší soud má ovšem za to, že právní otázka vymezená Nejvyšším soudem byla formulována natolik obecně, že je použitelná taktéž v tomto řízení. Soud si je rovněž vědom názorového posunu ve výše cit. komentářové literatuře, kde v pozdějším vydání projevují autoři nesouhlas se závěrem rozsudku sp. zn. , spisová značka, , podle kterého se § 590 vztahuje pouze na úplatná právní jednání, jelikož takový výklad by ve svém důsledku znevýhodňoval věřitele, který má jistě právo využít delších prekluzivních lhůt k odporu, jež mu poskytuje § 590 odst. 1 o. z., rovněž v případě bezúplatných právních jednání.[footnoteRef:1] S tímto názorem ovšem okresní soud nesouhlasí. Nejenže se autor nikterak blíže nevypořádává s odůvodněním rozsudku Nejvyššího soudu, nýbrž zcela pomíjí systematický, logický jakož i teleologický výklad dotčených ustanovení. Z hlediska systematiky právního předpisu jsou podmínky dovolání se neúčinnosti bezúplatného právního jednání upraveny v samostatném ustanovení § 591 o. z., zatímco ostatní skutkové podstaty odpůrčího práva jsou zakotveny v ustanovení § 590 o. z. a jejich společným znakem je, zjednodušeně řečeno, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele, zatímco ustanovení § 591 o. z. podmínku zkracujícího úmyslu dlužníka vůbec neobsahuje. Vztah lex specialis derogat legi generali lze dále dovodit pomocí metody logického výkladu argumentum a contrario, neboť právní norma (§ 591 o. z.) výslovně stanoví, že se vztahuje jen na určité případy (dovolání se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka ve dvouleté prekluzivní lhůtě), z čehož vyplývá, že na ostatní případy (např. dovolání se neúčinnosti úplatného právního jednání nebo dovolání se neúčinnosti bezúplatného právního jednání po uplynutí dvouleté prekluzivní lhůty) se vztahovat nemůže. Zamýšlel-li by zákonodárce provázat jednotlivé skutkového podstaty odpůrčího práva úplatného i bezúplatného právního jednání, obsahovalo by ustanovení § 591 o. z. odkaz na § 590 o. z. (např. v podobě formulace „vyjma případů stanovených v § 590 se věřitel může neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka dovolat tehdy...“ nebo „neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat také tehdy...“ apod.). Úmyslem zákonodárce tedy nepochybně bylo stanovit v případě odporovatelnosti bezúplatnému právnímu jednání kratší [ve srovnání s § 590 odst. 1 písm. a) o. z.] prekluzivní lhůtu (v neprospěch věřitele), což však zákonodárce vyvážil (ve prospěch věřitele) tím, že věřitel nemusí prokazovat zkracující úmysl dlužníka, resp. to, že třetí osoba o něm věděla nebo měla vědět, jelikož bezúplatnost zakládá odpůrčí právo sama o sobě.[footnoteRef:2] [1: DVOŘÁK, Bohumil. § 590 [Úmyslné zkrácení a mrhání majetkem]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2022, s. 1912, marg. č. , hodnota, .] [2: § 591 [Bezúplatná právní jednání]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2024, marg. č. , hodnota, .]

13. Okresní soud tedy uzavírá, že jedná-li se o hmotněprávní prekluzivní lhůtu, žaloba musí být v této lhůtě doručena soudu a zároveň musí být řádně pokračováno v řízení, přičemž lhůta počíná běžet od okamžiku dokončení právního jednání, jde-li o převod nemovitosti, pak od vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí[footnoteRef:3] (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Vyplynulo-li ze shodných skutkových tvrzení účastníků, že dlužnice převedla darovací smlouvou uzavřenou dne , datum, vlastnické právo k nemovitým věcem na žalovanou, téhož dne byl podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí s tím, že vklad byl proveden dne , datum, , poté nelze než uzavřít, že žalobou podanou dne , datum, bylo odpůrčí právo žalobce vykonáno po uplynutí prekluzivní lhůty, v důsledku čehož zaniklo, přičemž k zániku práva soud přihlíží z úřední povinnosti (viz § 654 odst. 1 o. z.). Z důvodu pozitivního závěru o prekluzi práva se soud, s ohledem na zásadu procesní ekonomie, blíže nezabýval naplněním obecných znaků odpůrčího práva (§ 589 odst. 1 o. z.) a vzhledem k výše uvedenému žalobu zcela zamítl. [3: § 590 [Skutkové podstaty a lhůty]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2024, marg. č. , hodnota, .]

14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení zcela úspěšná. Žalovanou vynaložené náklady řízení sestávají z nákladů na zastoupení advokátem podle § 137 a § 151 odst. 2 o. s. ř. Odměna advokáta podle ustanovení § 11, § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „AT“), činí za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé, účast na jednání před soudem) částku , částka, (3 x , částka, ) a náhrada hotových výdajů činí , částka, za 3 úkony právní služby (3 x , částka, ) podle § 13 odst. 1, 4 AT. Náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za 4 půlhodiny strávené na cestě k soudnímu jednání z , adresa, a zpět činí částku , částka, . Náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 AT, § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za cestu osobním automobilem na trase , adresa, a zpět při vzdálenosti 170 km, průměrné spotřebě 4,6 l nafty/100 km a ceně nafty , částka, /1 l, činí částku , částka, . Náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování advokátem, náhrady hotových výdajů, náhrady za promeškaný čas a náhrady cestovních výdajů, činí částku , částka, . Celkové žalované vzniklé náklady řízení ve výši , částka, je žalobce podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalované k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.