12 C 94/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Hermannem ve věci manželky: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 a manžela: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 t. č. Věznice adresa o rozvod Anonymizováno

I. Manželství Jméno zainteresované osoby 0/0, rozené Lackové Datum narození zainteresované osoby 0/0, a Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0, uzavřené dne datum před Magistrátem města adresa, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, neboť společnému návrhu na rozvod manželství bylo vyhověno ve smyslu § 395 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „z. ř. s.“).

2. Předmětem řízení je návrh manželky na rozvod manželství uzavřeného dne datum před Magistrátem města adresa, k němuž se manžel podáním ze dne datum připojil, v důsledku čehož soud podle § 384 odst. 1 z. ř. s. postupoval stejně, jako by řízení bylo zahájeno návrhem společným.

3. Na základě provedených listinných důkazů a shodných skutkových tvrzení manželů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum před Magistrátem města adresa. Manželé nemají žádné společné nezletilé děti. Společnou domácnost manželé nevedou již téměř 20 let. Manželství považují oba za formální svazek neplnící své základní funkce, přičemž ani jeden z manželů nemá zájem na obnovení manželského soužití. Příčiny rozvratu manželství poté spočívají ve vzájemných hádkách, citovém odcizení a absenci jakýchkoliv společných zájmů.

4. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

5. Podle ustanovení § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

6. Podle ustanovení § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

7. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Existence kvalifikovaného rozvratu manželství je v posuzované věci dána zejména tím, že manželé nikoliv jen po přechodnou dobu netvoří manželské společenství, což samo o sobě svědčí o hlubokém a trvalém rozvratu manželství, který je v daném případě rovněž nenapravitelný z důvodu absence jakékoliv vůle manželů obnovit manželské společenství. Manželství účastníků tak představuje pouhý formální svazek dvou osob, který již neplní žádnou ze svých funkcí a zejména není v souladu se skutečným stavem. Příčiny rozvratu manželství, jak byly zjištěny z provedeného dokazování, mají s ohledem na jejich charakter svůj původ u každého z účastníků a není možné postavit najisto, v jaké míře se ten který účastník podílel na rozvratu manželství. Rozvodu manželství konečně nebrání ani ustanovení § 755 odst. 3 o. z., neboť manželé nemají žádné společné nezletilé děti.

8. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. a § 389 odst. 1 z. ř. s. bez nařízení jednání, neboť oba manželé s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a současně od výslechu účastníků bylo možné upustit s ohledem na jejich shodná procesní stanoviska (skutková tvrzení), přičemž vzhledem k výkonu trestu odnětí svobody by provedení výslechu manžela bylo navíc v rozporu se zásadou procesní ekonomie řízení.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z. ř. s., neboť okolnosti případu neodůvodňují přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, přičemž ani jeden z manželů náhradu nákladů řízení nepožadoval. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 395 z. ř. s.). Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku oznámit kterémukoliv matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení.