13 C 140/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Stejskalovou ve věci žalobkyně: právnická osoba, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částka s příslušenstvím – náklady za pobyt v záchytné stanici

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám advokáta tituly před jménem jméno FO do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný byl dne datum převezen do záchytné stanice žalobkyně, kde byl umístěn ze zákonných důvodů a je povinen uhradit náklady za poskytnutou záchytnou službu. Na nákladech za poskytnutou záchytnou službu žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady ve výši částka splatné do datum a žalovaný tento svůj dluh uznal. Žalovaný na svůj dluh ani po výzvě žalované před podáním žaloby nic neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil, soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na tomto podkladě přijal následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný byl dne datum přijat v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně a byla mu poskytnuta zdravotnická péče, když u něj byla zjištěna hladina alkoholu 2,73 promile. Žalobkyni za poskytnutou lékařskou péči vznikly náklady ve výši částka, žalovaný tuto částku písemně dne datum uznal co do důvodu a výše a zavázal se k její úhradě do 8 dnů ode dne vystavení daňového dokladu. Žalobkyně vyzvala žalovaného písemně k úhradě dluhu upomínkou ze dne datum odeslanou téhož dne. Nebylo prokázáno, že by žalovaný požadovanou částku zaplatil.

3. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný byl ve smyslu § 89a a násl. zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen „zákon o specifických zdravotních službách“), přijat do protialkoholní záchytné stanice žalobkyně a žalobkyně má podle § 89e zákona o specifických zdravotních službách právo na náhradu nákladů za poskytnutou záchytnou službu. Tyto náklady byly žalovanému vyúčtovány ve výši částka se splatností do datum a žalovaný tento svůj dluh navíc písemně uznal a zavázal se ho uhradit. Žalovaný pak ani přes výzvu žalobkyně svůj dluh neuhradil a je proto v prodlení podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a žalobkyni podle § 1970 o. z. přísluší i nárokovaný úrok z prodlení za dobu prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

4. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Za účelně vynaložené náklady soud považuje pouze soudní poplatek ve výši částka a paušální náhradu za písemné podání ve věci a výzvu k plnění podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši částka za každý úkon, tj. celkem částka. Náklady řízení ve výši odměny advokáta a režijních paušálů nebyly dle soudu potřebné k účelnému uplatňování práva, proto žalobkyni nebyly přiznány. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací hospodařící s majetkem státu dle zákona č. 219/2000 Sb., je tedy státem řízena a na státní rozpočet navázána, proto měla při vymáhání pohledávek vůči pacientům volit co nejšetrnější prostředky. Jelikož jde po skutkové i právní stránce o jednoduchý spor, není důvod, proč by za žalobkyni musel žalobu vyhotovit a podat advokát, neboť tím dochází ke zbytečnému zvyšování nákladů. Ústavní soud ČR v obdobných případech zaujal stanovisko, že v takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky (blíže rozhodnutí Ústavní soudu ve věcech I. ÚS 2929/07, IV. ÚS 3131/10, I. ÚS 195/11). Celkem tedy náklady řízení činí částka, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.