13 C 249/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Annou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, , splatných vždy patnáctého dne v měsíci, počínaje dnem právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částky ve výši , částka, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit , stát, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši , částka, na účet Okresního soudu v , adresa, -, číslo, , VS: , var. symbol, .

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz poskytla žalovanému úvěr na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Dne , datum, a , datum, poskytla žalovanému převodem na bankovní účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny. Přípisem ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru k , datum, .

2. Žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky , částka, představující kapitalizovaný smluvní úrok a co do částky , částka, , když žalovaný před podáním žaloby dne , datum, uhradil částku , částka, . Soud řízení v této části zastavil.

3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že žalobkyně neposoudila jeho úvěruschopnost s odbornou péčí, smlouvu o úvěru považuje za neplatnou a uvedl, že jistinu je schopen splatit ve splátkách ve výši , částka, .

4. Ze sdělení ČSOB, a.s. a výpisu z účtu žalobkyně č. , č. účtu, soud zjistil, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla dne , datum, připsána částka , částka, a dne , datum, částka , částka, .

5. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši , částka, ve lhůtě 3 dnů. Výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, .

6. Z výplatního lístku žalovaného soud zjistil, že čistý příjem žalovaného za červen , rok, činil , částka, , za červenec , částka, , za srpen , částka, , za květen , částka, .

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že se jedná o smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným, předmětem smlouvy je spotřebitelský revolvingový úvěr s úvěrovým limitem až , částka, s úrokovou sazbou 40 % měsíčně.

8. Z přípisu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr se stal splatným k , datum, .

9. Z dalších důkazů soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil.

10. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dne , datum, úvěr ve výši , částka, a dne , datum, úvěr ve výši , částka, převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

11. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když předložila pouze výplatní lístky žalovaného, avšak neprokázala, že by ověřila jeho výdaje nebo že by jakýmkoliv způsobem ověřovala úvěrovou historii žalovaného u jiných bankovních či nebankovních poskytovatelů zápůjček a úvěrů, resp. že by zkoumala, zda proti žalovanému nejsou vedeny exekuce.

12. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

18. Pro závěr, zda byl spotřebitelský úvěr poskytnut žalovanému v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ jsou zcela zásadní skutková zjištění stran prověřování existence případných exekucí vedených proti žalovanému či ověřování okolností týkajících se jeho pracovního poměru. Z provedeného dokazování vyšlo najevo, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovaného zcela rezignovala na ověření exekuční minulosti či současnosti žalovaného, přičemž takové zjištění je absolutním základem (výchozím bodem a prvotním předpokladem) pro další zkoumání majetkových poměrů žadatele o úvěr, neboť právě existence vedené exekuce proti žadateli je jedním z nejmarkantnějších ukazatelů o jeho aktuálních a budoucích majetkových poměrech. Případné vedení exekuce se promítá do majetkové sféry povinného (žadatele o úvěr) hned v několika rovinách. Příkladmo lze zmínit vliv na výši pravidelného příjmu žadatele, je-li exekuce prováděna srážkami ze mzdy a jiných příjmů (v takovém případě povinnému zůstává pouze tzv. nezabavitelná částka) nebo vliv na samotný poskytnutý úvěr, který může být postižen v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu anebo v rámci mobiliární exekuce, v závislosti na tom, zda je úvěr poskytnut žadateli hotově nebo převodem na účet. Vzhledem k závažnosti dopadů případné exekuce do majetkové sféry žadatele o úvěr soud v posuzované věci uzavřel, že nezkoumala-li žalobkyně před poskytnutím úvěru existenci případných exekucí vedených proti žalovanému, poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jelikož na základě neúplných informací o poměrech žalovaného nemohlo z logiky věci vyplynout, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Pro úplnost soud dodává, že pro posouzení „kvality“ procesu zkoumání úvěruschopnosti je primárně rozhodující, zda se žalobkyně touto otázkou vůbec zabývala. Teprve v návaznosti na zjištění učiněná z , název, (veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován , právnická osoba, ) lze usuzovat, zda je možné žadateli poskytnout úvěr navzdory proti němu vedené exekuci. Tato povinnost je vyjádřena v § 86 odst. 1 větě prvé ZoSÚ, konkrétně slovy „a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“19. Co se týče rozložení důkazního břemeno, tak , právnická osoba, v rozsudku ze dne , datum, ve věci , spisová značka, , název, , jméno FO, a další) vyložil čl. , právní předpis, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod , číslo, její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. , název, “) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle , právnická osoba, zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

20. Žalobkyně v řízení tedy neprokázala, že ověřila absenci jakýchkoliv dalších uvěrových závazků u jiných společností poskytujících úvěry či půjčky, nebo informaci, že proti žalovanému nejsou vedeny exekuce. Jak přitom vyplývá ze shora citované judikatury, úvěrující nenaplní zákonný požadavek na posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého prohlášení úvěrovaného. Za tohoto stavu soud nemohl na základě provedených důkazů učinit závěr, zda žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby v případě, že by soud nemohl žalobě v celém rozsahu vyhovět pro nedostatečná tvrzení či nedostatečně označené důkazy, byla soudem vyzvána k jejich doplnění a jednání bylo za tímto účelem odročeno, k čemuž soud sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka21. S ohledem na neprokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele lze považovat za jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele (rozsudek , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo rozsudek , právnická osoba, ze dne , datum, ve věci , spisová značka, -, právnická osoba, ., v. , název, ).

22. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalovanému dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ (viz rozsudek , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši , částka, , uhradil celkem , částka, , přičemž v této části vzala žalobkyně žalobu zpět. S ohledem na shora uvedené soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky , částka, s tím, že umožnil žalovanému, aby jistinu splácel ve splátkách ve výši , částka, měsíčně, když soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný sice pracuje, nicméně má v současné době více splatných závazků, není tak v jeho možnostech uhradit jistinu jednorázově.

23. Ve zbylé části soud pro neunesení důkazního břemene zamítl žalobu v rozsahu nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovaným neuhrazenou jistinu, neboť tyto nároky vyplývají z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 2 věta první, § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, náhradu nákladů řízení nepožadoval.

25. Soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku dle položky 2 bodu 2. a položky 1 sazebníku poplatků.