14 C 106/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Růžičkou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně, zastoupen JUDr. jméno příjmení LL.M., se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované se sídlem adresa žalované zastoupen JUDr. jméno příjmení, se sídlem adresa o zaplacení 1 730,30 EUR s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 730,30 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 730,30 EUR od datum do zaplacení, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 42 877,30 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, LL.M., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně učinila (v žalobě upřesněné podáním z datum) předmětem řízení peněžitý nárok žalobkyně vůči žalované na zaplacení částky 1 730,30 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 730,30 EUR od datum do zaplacení, a dále nárok na zaplacení příslušenství pohledávky v podobě paušální náhrady nákladů spojených s uplatněním dané pohledávky v částce 1 200 Kč ve smyslu § 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb.. Žalobou nárokovaná částka 1 730,30 EUR představovala dle žalobních tvrzení žalovanou žalobkyni neuhrazené přepravné ze smlouvy účastníků o přepravě, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou na základě jejich e-mailové komunikace, završené dne datum. Tehdy měla žalovaná e-mailem akceptovat e-mailovou nabídku žalobkyně na uzavření dané přepravní smlouvy. jméno smlouvou smluvené přepravné 1 730,30 EUR pak žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou číslo dne datum, avšak žalovaná tuto odmítla uhradit, a neuhradila ji ani ke dni podání žaloby žalobkyně v této věci. Předmětem žalobkyní tvrzené přepravní smlouvy bylo dle tvrzení žalobkyně provedení silniční přepravy kontejnerů TIFU číslo, TIFU číslo (dále tyto dva konkrétní kontejnery též jen jako„ kontejnery“) z nákladního terminálu v obec v ČR na adresu adresa, adresa, jméno, a to právě za sjednané přepravné 1 730,30 EUR. Jako místo vykládky kontejnerů byl dle žalobkyně sjednán účastníky právě konkrétně terminál Eurogate na adrese adresa. Dodací lhůta pro přepravu kontejnerů byla danou smlouvou sjednána na datum, nejpozději do 9:00 hod. Žalobkyně pak dle žaloby svůj závazek z uzavřené smlouvy o přepravě splnila, a to když sjednanou přepravu kontejnerů do sjednaného místa vykládky řádně a včas provedla. Jelikož zde ale náklad nemohl být vyložen (z dále vyložených důvodů), odvezla jej žalobkyně následně zpět do místa nakládky. Oním důvodem nemožnosti složení kontejnerů v účastníky sjednaném místě vykládky, bylo dle žalobních tvrzení to, že žalovaná nezajistila (dle původního neurčitého tvrzení žalobkyně„ v rozporu s dohodou účastníků“) správný„ kód“ pro rezervaci nakládacího terminálu na loď v přístavišti v Hamburku (tzv.„ šupnu“). Později (již v podání žalobkyně ze dne datum) pak žalobkyně upřesnila, že tak žalovaná neučinila v rozporu s nějakou výslovnou a do té doby neurčitě tvrzenou dohodou účastníků o tom, kdo takový kód zajistí, ale v rozporu s platnou právní úpravou, podle které má žalobkyně za to, že nebylo-li mezi stranami dané smlouvy výslovně sjednáno jinak, pak povinnost zajistit takovýto„ kód“ stíhala žalovanou. Tak tak ale pro žalobkyni neučinila. Pro uvedené pak dle žalobkyně svědčí i to, že to byla ostatně opět žalovaná, kdo pro žalobkyni zajistil i přístupové kódy pro nakládku kontejnerů v terminálu v obec (konkrétně kódy: OBRCGLP20c2200443 a OBRCGLP20c2200519). Žalobkyně je přesvědčena, že s ohledem na obsah a podmínky uzavřené přepravní smlouvy (a na právní vztahy z dané přepravní smlouvy dopadající právní úpravu) bylo tedy povinností žalované zajistit veškeré procedury a formality spojené se zajištěním nalodění přepravovaných kontejnerů na rovněž mezi účastníky sjednanou loď, a tedy i zajistit pro žalobkyni přístup do nakládacího terminálu v přístavišti příjmení přístav, terminál EUROGATE Container Terminal příjmení příjmení jméno, adresa, jméno. Žalobkyně rovněž zdůraznila, že není její povinností jako přepravce zkoumat, jsou-li takové přijaté doklady nebo informace v souvislosti s přepravou z její strany (od žalované jako od objednatele přepravy) správné a dostačující. Z důvodu prodlení žalované s úhradou přepravného, které bylo žalované vyúčtováno žalobkyní ve faktuře žalobkyně číslo (doručené žalované e-mailem datum), zaslala žalobkyně žalované upomínku do datové schránky žalované, a to dne datum. Žalovaná se tak dostala do prodlení se zaplacením dluhu nejpozději datum.

2. Žalovaná od počátku řízení žalobou uplatněný nárok s jeho příslušenstvím neuznávala a považovala žalobu za nedůvodnou. Žalovaná nesporovala samotnou existenci a ani uzavření dané smlouvy o přepravě mezi účastníky, jak je v základu tvrdila žalobkyně, ale měla za to, že žalobkyně svůj primární závazek z dané smlouvy (realizovat přepravu kontejnerů pro žalovanou do účastníky sjednaného místa vykládky) nesplnila, a právo na danou smlouvou sjednané přepravné jí proto nevzniklo. Na to žalovaná uzavřela z toho důvodu, že již z žalobních tvrzení vyplývalo, že kontejnery ve sjednaném místě vykládky neměla žalobkyně vyložit, ale ve skutečnosti je odsud odvézt zpět do místa nakládky. Pokud to pak bylo z důvodu, že pro završení žalovanou objednané přepravy kontejnerů do sjednaného místa vykládky bylo potřeba zajistit přístupový„ kód“ pro rezervaci nakládacího terminálu na loď v přístavišti v Hamburku („ šupnu“), stíhala dle žalované povinnost tento„ kód“ včas a řádně zajistit žalobkyni, a to jako přepravce a profesionála v rámci této podnikatelské činnosti. Pokud tedy z důvodu porušení povinností žalobkyně jako přepravce a profesionála v dané oblasti podnikání nedošlo ke splnění smluvní povinnosti žalobkyně jako přepravce ze smlouvy o přepravě, nemohlo dle žalované žalobkyni vzniknout ani právo na sjednané přepravné z dané přepravní smlouvy. Žalovaná pak také naopak dle svých tvrzení žalobkyni poskytla veškeré informace a plnou součinnost k tomu, aby žalobkyně svůj závazek z dané smlouvy o přepravě splnit mohla, předala jí zejména veškeré možné materiály dostupné na její straně k realizaci přepravy, a žalobkyni zároveň nikdy nesdělila, že předmětný„ kód“ (resp. nakládací terminál na loď v přístavišti v Hamburku – tzv.„ šupnu“) zajistí. Ten si tedy byla povinna zajistit žalobkyně sama. Pokud pak tedy žalobkyně nedostála své primární povinnosti z dané smlouvy účastníků, neakceptovala žalovaná ani fakturu na částku představující výši přepravného z dané smlouvy účastníků. Žalovaná také uzavřela, že z komunikace účastníků, kterou danou smlouvu o přepravě uzavřeli, plyne, že součástí smluvních povinností žalobkyně bylo kontejnery nejen přepravit na sjednanou adresu v Hamburku, ale i předat kontejnery rejdaři (naložit je na sjednanou loď), pro což také žalovaná žalobkyni sdělila kód # číslo.

3. V dalším průběhu řízení pak ještě žalobkyně dotvrdila, resp. upřesnila, že žalovanou jí byl pro realizaci sjednané přepravy kontejnerů sdělen ještě i referenční kód pro předání kontejnerů na loď v daném přístavišti (kód: # číslo), že bližší specifikace místa vykládky (než adresa„ příjmení přístav, terminál EUROGATE Container Terminal příjmení příjmení jméno, adresa, jméno“) účastníky v předmětné smlouvě o přepravě ujednána nebyla, že předmětná smlouva o přepravě byla účastníky sjednána ve spěchu před Vánoci, že kontejnery byly zpět na místo nakládky odvezeny řidiči žalobkyně, a to až na pokyn jednatele žalované, udělený právě až po té, co se kontejnery již ve sjednaném termínu vykládky nacházely několik hodin na sjednané adrese vykládky. Na něm pak tehdy již k jejich nalodění na sjednanou loď dojít nemohlo, a to právě pro absenci kódu pro přístup do nakládacího terminálu na danou loď v přístavišti v Hamburku (právě na adrese adresa, jméno). Dále žalobkyně konečně tvrdila, resp. dovozovala, že skutečnost, že kontejnery žalobkyně na adresu předmětného přístaviště v Hamburku včas dopravila, je zřejmá mj. i z k důkazu žalobkyní navržených výstupů ze systému užívaného žalobkyní ke GPS sledování jejích vozidel (a k tvorbě knihy jízd), systému WEBDISPEČINK. Z těchto je dle žalobkyně zřejmé, že na sjednané místo vykládky kontejnery dorazily dne datum ve 4:39 hod.

4. Soud provedl ve věci dokazování prostřednictvím dále popsaných důkazů a zjistil z těchto následující skutečnosti.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku k osobě žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně měla v roce 2020 zapsáno v předmětu podnikání„ Silniční motorovou dopravu - nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí, - nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí.“, a že jednatelem žalobkyně (oprávněným jednat za žalobkyni samostatně) byl i v prosinci 2020 jednatel jméno příjmení.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku k osobě žalované soud zjistil, že žalovaná měla v roce 2020 zapsáno v předmětu podnikání„ výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, a že jednatelem žalované (oprávněným jednat za žalovanou samostatně) byl i v prosinci 2020 kterýkoliv z jejích v obchodním rejstříku zapsaných jednatelů: Ing. jméno příjmení a jméno příjmení.

7. Z nesporných tvrzení účastníků, vzal soud za zjištěné, že následně popsanou e-mailovou komunikaci (konkrétně e-maily z datum ze 17:51 hod., z datum z 8:28 hod. - spolu s cenovou nabídkou, a z datum z 18:15 hod.) mezi sebou navzájem vedly osoby jednající vždy za žalobkyni, a na druhé straně za žalovanou, jakož i to, že tyto e-maily byly vždy směřovány žalobkyní právě žalované, resp. žalovanou právě žalobkyni.

8. Z e-mailu odeslaného z adresy email mj. na adresu email dne datum v 17:51 hod. má soud za zjištěné, že tímto žalovaná poptala u žalobkyně několikero variantních přeprav kontejnerů, a žalobkyni požádala v tomto e-mailu a k těmto variantám přepravy o jejich„ nacenění“. To pak s tím, že takto by účastníci mohli zahájit svoji spolupráci. Mezi možným poptávaným nákladem byly i kontejnery TIFU číslo a TIFU číslo, situované dle e-mailu v obec - s cílem v Hamburku –„ loď do Shanghaie“, a to s tím, že uvažovaný (a poptávaný) termín dodání do tohoto cílového místa byl v e-mailu uveden 28. 12. v 8 hodin ráno. K danému místu bylo rovněž v e-mailu uvedeno,...pojedou do příjmení na“ šupnu“ Eurogate s termínem dodání...“.

9. Z e-mailu odeslaného z adresy email mj. na adresu email dne datum v 8:28 hod. má soud za zjištěné, že tímto žalobkyně v reakci na předchozí e-mail odeslala žalované (v příloze této zprávy) nabídku na dříve u ní žalovanou poptávané varianty přepravy. Z přílohy této zprávy - příjmení nabídky s platností v ní uvedenou do datum, soud zjistil, že jednou z touto cenovou nabídkou nabízených variant přeprav byla i přeprava kontejnerů na trase obec – příjmení – obec za 1 430 EUR, přičemž k ceně bylo v cenové nabídce dále uvedeno i následující.„ Cena obsahuje – stání na nakládce nebo vykládce max 3 hod poté 50.- EUR za každou započatou hodinu“,„ Cena neobsahuje – mytí kontejneru, poplatky za vrácení kontejneru v HH, poplatky za vyzvednutí kontejneru v HH, veškeré další poplatky v přístavu nebo šupně, náklady na celní odbavení v HH ani v CZ“,„ Splatnost případně vystavených faktur je 30 dnů od ukončení jízdy“. příjmení nabídka se pak dle svého označení vztahovala na přepravu prázdných nevyčištěných a plných 20st. tankkontejnerů, produkt UN číslo. V rámci cenové kalkulace byla v nabídce podána i informace o tom, že podvozky budou zapůjčeny od právnická osoba, a v jejím rámci byl vznesen i dotaz:„ Zásadní je příjezd plných kontejnerů do HH z importu v ceně není čekání na dojezd lodi, máte jméno lodi?“.

10. Z e-mailu označeného„ objednávka přepravy“ podepsaného„ příjmení“, a odeslaného mj. na adresu email dne datum v 18:15 hod., má soud za zjištěné, že tímto v návaznosti na předchozí cenovou nabídku žalobkyně žalovaná žalobkyni sdělila, že„ posílá objednávku přepravy včetně příslušných kodů“. V rámci objednávky bylo k objednávané přepravě zejména uvedeno:„ obec nakládky: terminál UP line obec kontaktní osoba jméno jméno“,„ Kontejner: TIFU číslo uvolňovací kod terminalu OBRCGLP20c2200519, kontejner TIFU číslo uvolňovací kod terminalu OBRCGLP20c2200443“,„ příjmení příjmení přístav terminál Eurogate Níže uvádím referenční kody pro předání rejdaři? (soud dodává, že níže je pak v objednávce uveden kód bkg reference: číslo), EUROGATE Container Terminal příjmení příjmení jméno, adresa, příjmení, jméno“. Dále je uvedeno označení přístaviště„ terminal:EUROGATE příjmení“, předpokládané časy opuštění/dosažení destinace lodní přepravy (příjmení příjmení datum, jméno příjmení), označení společnosti provozujícího lodní dopravu„ příjmení“, označení kontejnerové nákladní lodi„ příjmení příjmení, voyage 053E“, termín„ deadline datum 9:00 hodin“ (s prvním možným časem pro nakládku bez přirážky datum). Dále je v objednávce uvedeno„ Cena dopravy dle dohody – splatnost 30 dní“ ...a„ Doufám, že jsem na nic nezapomněl. Když tak napište doplnim. Díky. příjmení“.

11. Z e-mailu označeného v předmětu„ údaje pro fakturaci“ a odeslaného z adresy email mj. na adresu email dne datum v 8:48 hodin, soud zjistil, že žalovaná sdělila žalobkyni své identifikační údaje pro fakturaci (obchodní firmu, IČ, DIČ...) a sdělila jí, že fakturu postačí poslat e-mailem.

12. Z e-mailu odeslaného z adresy email na adresu email dne datum v 9:15 hod. soud zjistil, že tímto žalovaná odeslala třetí osobě data o vozidlech vezoucích kontejnery na loď„ SPZ 6M18733 řidič obec Švec a 4 K1 číslo řidič jméno příjmení“. Závěrem e-mailu je vyjádření díku za pomoc s registrací. Z e-mailové odpovědi třetí osoby z datum z 9:23 hod. soud zjistil, že tato se v návaznosti na to žalované dotázala, který řidič veze který kontejner. Z odpovědi žalované (e-mailu odeslaného z adresy email na adresu email) soud zjistil, že v návaznosti na to žalovaná třetí osobě sdělila, mj. to, že kontejnery TIFU číslo A TIFU číslo veze automobil se registrační značka.

13. Z e-mailu odeslaného z adresy email mj. na adresy email a email dne datum v 10:29 hod. soud zjistil, že tímto třetí osoba žalované i žalobkyni odeslala sdělení mj. o tom, že není možné„ slot“ zajistit, dále že se tento musí zarezervovat před příjezdem do přístavu, a že se tedy bude třeba„ přebookovat“ na další loď.

14. Z e-mailu odeslaného z adresy email mj. na adresy email a email dne datum v 10:35 hod. soud zjistil, že tímto žalovaná třetí osobě a žalobkyni mj. sděluje, že navrhuje vrátit kontejnery zpět na terminál obec a vyčkat dalšího času bookingu lodi.

15. Z e-mailu odeslaného z adresy email mj. na adresy email a email dne datum v 12:52 hod. soud zjistil, že tímto třetí osoba žalované i žalobkyni odeslala sdělení mj. o tom, že žádá doručení kontejnerů zpět do obec, a že ohledně nového bookingu dá adresátům vědět.

16. Z e-mailu odeslaného z adresy email mj. na adresu email dne datum v 12:57 hodin soud zjistil, že tímto žalovaná sděluje, že posílá potvrzení a vrácení kontejnerů zpět na terminál UP line v obec, třetí osoba je v tomto e-mailu žádána o složení a převzetí zapůjčené„ šasi“. Dále je obsahem tohoto e-mailu sdělení žalované i pro žalobkyni o tom, že škody budou řešeny až po vyčíslení nákladů na zrušené pozice u rejdaře, a konečně vyjádření přesvědčení, že vyřízení registrace na vjezd není věcí zadavatele přepravy a konečně sdělení o tom, že„ Ode mne jste veškeré dispozice pro vrácení obdrželi včas a úplné“.

17. Z e-mailu odeslaného z adresy email na adresu email z datum z 11:05 hodin soud zjistil, že žalobkyně žalované sděluje, že v příloze e-mailu jí zasílá fakturu za služby v dopravě a dotazuje se, zda postačí odeslání faktury touto formou.

18. Z e-mailu odeslaného z adresy email na adresu email a označeného jako odpověď na e-mail fakturace„ RE:fakturace“ z datum z 11:08 hodin soud zjistil, že žalovaná žalobkyni sděluje, že fakturu nemůže akceptovat, neboť zboží nebylo dodáno.

19. Z následné e-mailové komunikace žalobkyně a žalované (e-mailů z datum z 11:29 hodin a 11:50 hodin) soud zjistil, že žalobkyně ještě žalovanou vyzvala ke změně stanoviska k úhradě a žalovaná toto odmítla s tím, že trvala na tom, že pokud přístup do terminálu vyžadoval další nutné kroky, pak že je věcí dopravce tuto skutečnost ověřit a zajistit vše potřebné ke splnění svého závazku.

20. Z mezinárodního nákladního listu č. CZ RVD číslo vzal soud za zjištěné, že tento se vztahuje k té smlouvě o přepravě, o které má soud za zjištěné, že byla uzavřena účastníky právě v rámci výše shrnuté e-mailové komunikace (završené„ objednávkou přepravy“, provedenou v rámci e-mailu ze dne datum z 18:15 hod.). K místu nakládky je v mezinárodním nákladním listu uvedeno obec CZ, k místu vykládky příjmení příjmení, k označení přepravovaného zboží Leer Tancontainer TIFU číslo -1 a TIFU číslo -0. V rámci pokynů odesílatele je v něm vyplněno„ příjmení příjmení, příjmení příjmení jméno – číslo“, registrační značka užitého k přepravě zboží 4k1 číslo, přípojného vozidla 4SP1641, a údaj o tom, kdo přepravované zboží obdržel (příjemce zboží)„ právnická osoba“, číslo Jinočany/Praha západ, Na Škrobech 36.

21. Z protokolu o převzetí vozidla z datum z 8:20 hodin soud zjistil, že žalobkyně (za ni řidič příjmení) převzala od třetí osoby (a v návaznosti na předchozí komunikaci mezi účastníky o zajištění šasi ze strany žalované) v teminálu v obec přípojné vozidlo se„ šasi“ registrační značka, a to v 8:20 hodin dne datum. K jeho vrácení v témže místě pak došlo ze strany řidiče„ příjmení“ dne datum v 8:55 hodin.

22. Z faktury žalobkyně číslo vystavené dne datum na žalovanou, soud zjistil, že touto žalobkyně žalované fakturuje částku 1 430 EUR (1 730,30 EUR včetně DPH) za přepravu kontejnerů TIFU číslo a TIFU číslo na trase obec – příjmení – obec provedenou datum. Splatnost faktury je na ní uvedena v den datum.

23. Z upomínky žalobkyně adresované žalované z datum (včetně dokladu o jejím odeslání do datové schránky žalované) má soud za zjištěné, že žalobkyně touto upomínkou žalovanou dne datum upomenula o zaplacení faktury žalobkyně číslo.

24. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně (včetně dokladu o jejím odeslání do datové schránky žalované) má soud za zjištěné, že žalobkyně i touto předžalobní upomínkou žalovanou dne datum upomenula o zaplacení faktury žalobkyně číslo to i ve smyslu zákonných požadavků kladených na předžalobní výzvu § 142a odst. 1 o.s.ř..

25. Ze soudem ex offo pořízené mapy (ze serveru webová adresa) k objasnění místních poměrů v místě adresa, příjmení, jméno a jeho přilehlém okolí, soud zjistil, že areál daného přístaviště provozovaného právnická osoba Container Terminal příjmení příjmení jméno na dané adrese je v bezprostřední blízkosti ulice Dradenoustrasse. Obdobně tak soud zjistil i z letecké fotografie (zachycující pohled na Eurogate Container příjmení příjmení) a printscreenu mapy téhož místa doložených žalobkyní.

26. Ze soudem ex offo pořízeného printscreenu webu webová adresa (pořízeného k zjištění funkcí a informací o on-line webové aplikaci tvrzené žalobkyní - WEBDISPEČINK) vzal soud za zjištěné, že v případě aplikace WEBDISPEČINK jde o webovou aplikaci umožňující komplexní GPS sledování vozidel (na základě jejich vybavení patřičným hardwarem – jednotkou se příjmení kartou pro sběr a zasílání dat do claoudového prostředí dané aplikace), a že její součástí je i kniha jízd.

27. Ze dvou printscreenů stránky webové aplikace WEBDISPEČINK doložených žalobkyní ve spojení s výstupem z knihy jízd z téže aplikace (a za dobu od datum 0:00 hod. do datum 11:59 hod. - a ve vztahu k vozidlu registrační značka) vzal soud za zjištěné, že vozidlo žalobkyně registrační značka (vezoucí dne datum kontejnery TIFU číslo a TIFU číslo, jak má toto soud za zjištěné z výše shrnuté provedené e-mailové komunikace ze dne datum ve spojení se zjištěními přijatými z nákladního listu č. CZ RVD číslo), vykonalo již dne datum cestu do obec, kde (jak má soud opět za prokázané ve spojení se zjištěními přijatými z nákladního listu č. CZ RVD číslo) naložilo náklad spočívající v kontejnerech (TIFU číslo a TIFU číslo) a vrátilo se do obec. Z tohoto místa dne datum vyjelo v 20:47 hodin do Hamburku, kam dorazilo datum v 4:39 hodin, a to dle údajů GPS (dle údajů GPS aplikace WEBDISPEČINK) na ulici Dradenoustrasse, resp. dle dalšího výstupu z ní (z GPS aplikace WEBDISPEČINK) k vjezdu do areálu přístaviště - Eurogate Container příjmení příjmení. Ještě téhož dne se pak totéž vozidlo v 15:50 hodin vydalo z Eurogate Container příjmení příjmení zpět do obec, kam dorazilo datum v 8:24 hodin.

28. Důkaz svědeckou výpovědí řidiče vozidla registrační značka jméno příjmení soud jako nadbytečný neprovedl, neboť měl za dostatečně zjištěné z již provedených důkazů (zejména ze dvou printscreenů stránky webové aplikace WEBDISPEČINK a z knihy jízd ve spojení se-maily z datum a nákladním listem č. CZ RVD číslo), že žalobkyně ve dnech datum - datum (do 9: 00 hodin) přepravu kontejnerů z obec do přístaviště - Eurogate Container příjmení příjmení provedla, a to s ukončením jízdy v 4:39 hodin. Důkaz printscreenem webových stránek právnická osoba container terminal příjmení jméno, včetně výtisku na nich dostupného souboru s postupem k získávání kódu pro přístup do nakládacího terminálu přístaviště Hamburk, a překladu části tohoto postupu, soud jako nadbytečné (a i jako uplatněné v rozporu se zásadou koncentrace řízení) zamítl. Za nadbytečné měl pak soud dané důkazy (s ohledem na jejich povahu a jejich žalovanou tvrzeného původce) již z toho důvodu (jak bude podrobněji odůvodněno ještě i dále), že přijal ten právní závěr (jak bude odůvodněn opět podrobněji dále), že jakákoliv případná úprava postupu pro získání předmětného kódu k přístupu do jakéhokoliv prostoru daného přístaviště v Hamburku (včetně přístupu do„ šupen“ – tedy do nakládacího terminálu) založená jinak, než platným ujednáním účastníků, nebo právními normami z relevantních právních předpisů (nikoliv tedy vycházející z právních jednání účastníků – a tedy pocházející třeba i od právnická osoba container terminal příjmení jméno), nemohla mít právně relevantní vliv na řešení té právní otázky, kdo z účastníků byl povinen daný kód pro přístup do nakládacího terminálu přístaviště zajistit (v rámci jejich dvoustranného smluvního vztahu, založeného právě zjištěnou přepravní smlouvou). Z důvodu nadbytečnosti (odůvodněné obdobně) pak soud neprovedl ani důkaz ve formě vyžádané zprávy od právnická osoba container terminal příjmení jméno a navržený opět ke zjištění konkrétního postupu pro získání kódu pro přístup do nakládacího terminálu a i ke zjištění přesného účelu daného kódu.

29. Po přijetí uvedených skutkových zjištění učinil soud závěr o skutkovém stavu, podle kterého si žalovaná v rámci zjištěné e-mailové komunikace vedené žalobkyní a žalovanou (a z hlediska času zakončené konkrétně e-mailovou objednávkou žalované provedené e-mailem žalované ze dne datum, 18:15 hod.) objednala u žalobkyně přepravu kontejnerů za podmínek vymezených v této e-mailové komunikaci, přičemž mezi tyto spadal zejména závazek žalobkyně provést pro žalovanou přepravu kontejnerů z místa odeslání na adrese terminál UP line obec (v České republice) do místa určení sjednaného jako„ příjmení přístav terminál Eurogate“ (nacházející se na adrese adresa, příjmení, ve příjmení republice Německo) v termínu do datum do 9:00 hodin, a to oproti závazku žalované zaplatit žalobkyni za tuto přepravu sjednanou cenu/přepravné 1 730,30 EUR (včetně DPH), a to ve lhůtě sjednané splatnosti 30 dní od ukončení přepravy. Žalobkyně pak přepravila kontejnery z terminálu UP line obec na adresu na adrese adresa, příjmení, ve příjmení republice Německo prostřednictvím silničního vozidla se registrační značka, a to do datum do 9:00 hodin (na uvedenou adresu byly kontejnery dopraveny datum v 4:59 hodin). Ke zjištěnou smlouvou rovněž předvídanému/ujednanému vyložení kontejnerů a jejich nalodění na loď příjmení příjmení, voyage 053E, kotvící v přístavišti příjmení terminál Eurogate (resp. k předání kontejnerů žalobkyní rejdaři, k čemuž byla žalobkyně vybavena od žalované i kódem pro nalodění na sjednanou loď příjmení příjmení, voyage 053E - číslo) již ale nedošlo, a to neboť žalobkyně (řidič žalobkyně řídící tehdy vozidlo registrační značka s kontejnery) neměl k dispozici kód pro přístup do nakládacího terminálu daného přístaviště, potřebný pro přístup do prostoru přístaviště určeného k nalodění nákladu (kontejnerů) na sjednanou loď (a k čemuž měl tedy následně sloužit kód číslo). Že by bylo mezi účastníky ujednáno o povinnosti kohokoliv z účastníků zajistit právě ten kód, nezbytný pro přístup kontejnerů do nakládacího terminálu daného přístaviště (do„ šupny“), to tvrzeno (žalovanou a ani žalobkyní po upřesnění jejích tvrzení) nebylo, a nebylo to ostatně ani prokázáno. Když se tento„ kód“ nepodařilo pro řidiče vozidla se registrační značka zajistit, dopravila žalobkyně (opět vozidlem registrační značka) kontejnery na pokyn žalované zpět do terminálu UP line obec. Pak žalobkyně na žalovanou vystavila, a dne datum jí i e-mailem doručila, fakturu číslo znějící na částku přepravného 1 730,30 EUR a za uvedenou přepravu (s datem splatnosti datum). Že by na tuto fakturu žalovaná žalobkyni čehokoliv uhradila, to nebylo tvrzeno a ani to nevyšlo za řízení najevo.

30. Podle § 2555 o.z. se smlouvou o přepravě věci dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.

31. Podle § 2564 odst. 1 o.z. je přepravné splatné bez zbytečného odkladu po provedení přepravy do místa určení.

32. Podle § 2565 o.z. nemůže-li dopravce dokončit přepravu z důvodů, za něž neodpovídá, náleží mu poměrná část přepravného s přihlédnutím k přepravě již uskutečněné.

33. Podle § 2560 odst. 1 o.z. zná-li dopravce příjemce zásilky, zásilku mu doručí. Má-li však příjemce podle smlouvy zásilku v místě určení vyzvednout, oznámí mu dopravce jen ukončení přepravy a zásilku mu na požádání vydá.

34. Podle § 2257 odst. 1 a 2 o.z. odesílatel poskytne dopravci správné údaje o obsahu zásilky a jeho povaze. Je-li k provedení přepravy zapotřebí zvláštní listiny, předá ji odesílatel dopravci nejpozději při předání zásilky k přepravě.

35. Podle § 2558 věta první o.z. dopravce provede přepravu do místa určení s odbornou péčí v ujednané době, a nebyla-li ujednána, bez zbytečného odkladu.

36. Podle § 2578 o.z. podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

37. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

38. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

39. Podle čl. 10 Ústavy ČR, ústavního zákona č. 1/1993 Sb. platí, že vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.

40. Podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále i jen„ Úmluva CMR“), která byla publikována jako vyhláška ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb., platí, že se Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.

41. Podle čl. 11 odst. 1 Úmluvy Odesílatel je povinen připojit k nákladnímu listu nebo dát dopravci k dispozici doklady potřebné k celnímu a dalším úředním jednáním prováděným před vydáním zásilky a poskytnout mu všechny informace, o které požádá.

42. Podle čl. 11 odst. 2 Úmluvy Dopravce není povinen zkoumat, jsou-li doklady a informace správné a dostačující. Odesílatel odpovídá dopravci za všechny škody vzniklé proto, že nejsou doklady nebo nebyly dány nutné informace, anebo doklady a informace jsou neúplné nebo nesprávné, pokud ovšem nejde o nedostatek zaviněný dopravcem.

43. Podle čl. 11 odst. 3 Úmluvy Dopravce odpovídá jako komisionář za následky ztráty nebo nesprávného použití dokladů v nákladním listě uvedených a k němu připojených nebo dopravci odevzdaných; je však povinen nahradit nejvýše částku, kterou by hradil při ztrátě zásilky.

44. Podle čl. 15 odst. 1 Úmluvy Jestliže se poté, co zásilka došla na místo dodání, vyskytnou překážky v dodání, vyžádá si dopravce pokyny od odesílatele. Odmítne-li příjemce zásilku, má odesílatel právo se zásilkou disponovat, aniž by se musel vykázat prvním vyhotovením nákladního listu.

45. Podle čl. 16 odst. 2 Úmluvy V případech uvedených v článku 14 odst. 1 a v článku 15 může dopravce ihned složit zásilku na účet oprávněného; složením zásilky se přeprava považuje za ukončenou. Dopravce přejímá zásilku do úschovy; může ji však svěřit třetí osobě a je pak odpovědný jen za pečlivý výběr této třetí osoby. Na zásilce i nadále váznou závazky vyplývající z nákladního listu a všechny ostatní výlohy.

46. Podle čl. 41 odst. 1 Úmluvy Všechna ujednání, která se přímo nebo nepřímo odchylují od ustanovení této Úmluvy, jsou s výjimkou ustanovení článku 40 neplatná a právně neúčinná. Neplatnost takových ujednání nemá za následek neplatnost ostatních ustanovení smlouvy.

47. Podle § 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

48. Ještě před aplikací cit. zákonných ustanovení soud poukazuje na v této věci aplikovatelné závěry ustálené soudní praxe a závěry odborné literatury, ke kterým se hlásí.

49. Již v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1262/2000 z 30. května 2000 (dostupný jako další cit. rozhodnutí tohoto soudu na webová adresa) Nejvyšší soud ČR k aplikovatelnosti Úmluvy vyložil, že“ Protože úmluva výslovně určuje, že není rozhodné, jaké je trvalé bydliště, popř. státní příslušnost stran smlouvy, je úmluvu nutno aplikovat i v těch případech, že jde o vztah dvou tuzemských subjektů.” (jsou-li splněny další podmínky čl. 1 odst. 1 Úmluvy soudu...).

50. K čl. 11 Úmluvy pak odborná literetura uvádí mj., že “ ustanovení čl. 11 obsahuje obdobná pravidla, jaká jsou obsažena i v jiných unifikačních úmluvách pro přepravní smlouvu v jiných druzích přepravy. Ve zkratce jde o to, že odesilatel má pro dopravce zajistit veškeré potřebné doklady pro celní a jiné odbavení zásilky, pokud tyto úkony předcházejí vydání zásilky, a má rovněž povinnost poskytnout dopravci veškeré informace, o které jej dopravce požádá. O jaké doklady se bude jednat, je závislé nejen na přepravovaném zboží, ale i na destinaci, kam má být zboží dodáno, ale rovněž na trase, po které má být přepravováno. příjmení provedení přepravy tak může vyžadovat předání vývozních a dovozních povolení, veterinárních potvrzení, potvrzení původu nebo kvality atd. Jak plyne i z ustanovení druhého podstavce, je to odesilatel, kdo má vědět, jaké doklady jsou potřebné a odpovídá dopravci objektivně (tedy bez ohledu na své zavinění) a neomezeně za to, že jím poskytnuté doklady jsou úplné a správné a že úplné a správné.jsou i informace, které dopravci na jeho žádost poskytl. Jediná možnost pro zproštění se odpovědnosti spočívá pro odesilatele v tom, že nedostatky v dokumentech a informacích zavinil dopravce. Postavení odesilatele je zde ovšem složité, jelikož se nemůže dovolávat toho, že dopravce doklady nepřezkoumal, jelikož dopravce není povinen kontrolovat, zda jsou doklady a informace správné a dostačující.” (srovenej kom. k čl. 11 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě (CMR), Nakladatel: Wolters Kluwer (ČR), obec a číslo, autora jméno příjmení), nebo, že “ Za tyto doklady je třeba považovat nejenom doklady celní, ale též další listiny, jež se jeví či jsou přímo známy jako listiny nezbytné za účelem uskutečnění jednání s celními i jinými státními i nestátními orgány za účelem realizace přepravy zboží až do cílové stanice. příjmení patří tedy kromě dokladů celních též zbožové doklady doprovázející zásilku, jakož i nezbytná povolení, zejména pak vývozní či dovozní licence, vážní lístky, certifikáty o původu, potvrzení obchodní komory apod. Je nerozhodné, zda v konkrétním případě příslušné orgány či instituce skutečně předložení takových dokladů požadují, nebo jejich předložení opomíjejí či tyto nevyžadují. Existuje-li totiž obecná povinnost takový doklad k přepravě mít, bude nerozhodné, zda ho na konkrétním úseku trasy či u konkrétního úřadu vyžadují, či nikoliv. Opomenutí takový doklad dopravci poskytnout vede i při náhodné kontrole k plné odpovědnosti odesílatele“, a že„ Odesílatel je odpovědný dopravci za veškerou škodu způsobenou tím, že se nepostará (mu nedodá) o takové doklady nebo informace nebo že tyto budou nesprávné či nepřiměřené. Článek 11 odst. 2 v poslední větě uvádí, že odesílatel nebude odpovědný dopravci, když škoda bude způsobena nějakým vadným úkonem nebo chybou na straně dopravce. Vyjdeme-li však z toho, že dopravce není povinen ani opatřovat, ani kontrolovat příslušné doklady a že jakýkoliv pokus uložit mu takovou povinnost by byl neplatný podle čl. 41, mohl by se tento postup týkat jen případu, kdyby dopravce doklady ztratil nebo kdyby tyto nesprávně použil.“ (srovnej kom. k čl. 11 Úmluvy z publikace Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě (CMR). Komentář, Nakladatel: VOX, obec a číslo, autora jméno příjmení), nebo že “ Odesílatel také musí dopravci poskytnout všechny potřebné informace a pokyny. Odesílatel musí dát dopravci všechna nezbytná potvrzení a jiné doklady vyžadované pro celní kontroly, pro dovozní a vývozní povolení, všechny doklady podle zdravotních a veterinárních předpisů apod., které budou požadovat úřady každého státu, přes který se přeprava provádí. V praxi tato dokumentace (nebo její část) může být zajišťována i třetí osobou - zejména zasílatelem. Tím se však odesílatel nezbavuje odpovědnosti za dodání patřičných dokladů ani informací. Dopravce nemá povinnost (a mnohdy ani možnosti) zkoumat přesnost nebo dostatečnost těchto dokladů a informací, které mu odesílatel poskytne, a může mít za to, že jsou pro příslušnou přepravu přiměřené, resp. dostatečné. U dopravce totiž nelze oprávněně předpokládat, že má v této oblasti patřičné odborné znalosti.” (kom. k čl. 11 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR). Praktický komentář, Nakladatel: Wolters Kluwer (ČR), obec a číslo, autorů jméno příjmení a jméno příjmení)

51. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 32/2005 z 16. 2. 2006 se podává (použitelně i pro poměry dané věci...byť s tou odchylkou, že zákonné podmínky vzniku práva na přepravné z přepravní smlouvy je s ohledem na změnu právní úpravy třeba hledat v právních předpisech platných a účinných od datum), že“ V souzené věci (skutkově obdobné této...pozn. soudu) je předmětem žalobního nároku právo žalobce na přepravné. Za situace, kdy vyhláška č. 11/1975 Sb. vznik práva na přepravné neupravuje, je třeba vyjít z právní úpravy smlouvy o přepravě věci podle § 610 a násl. obch. zák., konkrétně pak z jeho ustanovení § 625 odst. 1 a 2.“.

52. S přihlédnutím ke zhora cit. judikatorním závěrům a závěrům odborné literatury, soud přijal po aplikaci cit. právních norem následující právní závěry.

53. Mezi účastníky nebylo v řízení v zásadě sporu o tom, že mezi sebou uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně pro žalovanou provést mezistátní silniční přepravu (ze sjednaného místa nakládky v ČR do sjednaného místa vykládky ve příjmení republice Německo) sjednaných věcí (kontejnerů) ve sjednaném termínu (do datum do 9:00 hodin), a závazek žalované za to zaplatit žalobkyni sjednanou cenu (přepravné 1 730,37 EUR včetně DPH). I soud pak po provedeném dokazování přijal závěr, že smlouvu o takovémto základním obsahu (odhlédnuto nyní od dalšího zjištěného obsahu této smlouvy, podávajícího se ze zjištěné e-mailové komunikace účastníků) účastníci prostřednictvím jednání svých statutárů uzavřeli. To je zřejmé právě ze zjištěného obsahu e-mailové komunikace účastníků proběhlé do datum do 18:15 hod. (a i z nesporných tvrzení stran o tom, že tato jednání vůči sobě navzájem činily právě osoby oprávněné takto jednat za oba účastníky řízení), a ve zjištěném rozsahu (viz. skutková zjištění přijatá a popsaná výše z daného důkazu) i z mezinárodního nákladního listu č. CZ RVD číslo. příjmení se ostatně nepodává ani ze zjištěného obsahu výpisu z obchodního rejstříku k oběma účastníkům, který svědčí pro závěr, že obě fakticky jednající osoby (při e-mailové komunikaci) byly za žalobkyni, resp. za žalovanou, jako jejich statutáři oprávněni jednat. S ohledem na to, že tento zjištěný„ základní“ obsah dané smlouvy účastníků naplnil i zvláštní obsahové náležitosti, které zákon předepisuje pro vznik zvláštního smluvního typu, přepravní smlouvy, v § 2555 o.z., uzavřel soud, že tato smlouva mezi účastníky platně vznikla a stala se pro ně závazná. V daném sporu pak šlo primárně o uplatnění práva přepravce (žalobkyně) na přepravné z této smlouvy, kteréžto právo z titulu takovéhoto typu smlouvy může s ohledem na dikci § 2555 o.z. (a obecně dle § 1723 odst. 1 o.z.) vůči odesílateli (žalované) vzniknout. V té souvislosti jsou pak významné cit. judikatorní závěry (ke kterým soud ještě dodává, že na danou věc nelze aplikovat také žádný z platných přepravních řádů ve smyslu § 2578 o.z.), z nichž se podává, že právo na přepravné jako takové není upraveno/normováno v Úmluvě (a byť třeba i toto právo se s ohledem na její obsah promlčuje ve zvláštní lhůtě jí stanovené), která ale na vztahy účastníků jinak dopadá. To pak s ohledem na naplnění dikce čl. 1 Úmluvy Úmluva tedy normuje v dané věci i práva a povinnosti smluvních stran předmětné smlouvy o přepravě - účastníků. K tomu třeba dodat, že ze zjištěných skutečností je zřejmé, že šlo v případě dané smlouvy o přepravu zásilky za úplatu silničním vozidlem z ČR do SRN (a tedy ze smluvního do smluvního státu Úmluvy) ...

54. Na podkladě těchto základních úvah soud dále uzavřel, že žalobkyni jako přepravci mohlo vzniknout právo na přepravné z dané přepravní smlouvy účastníků za podmínek, které se podávají z vnitrostátní zákonné právní úpravy, a to neboť podmínky vzniku/splatnosti tohoto práva Úmluva samotná (která má ale jinak před vnitrostátní úpravou aplikační přednost na podkladě čl. 10 Ústavy ČR) samostatně nestanoví.

55. Pro danou věc je dále relevantní, že kogentní zákonná ustanovení upravující vznik a splatnost práva na přepravné z daného typu smlouvy v o.z. absentují, a ta dispozitivní (od kterých se mohou smluvní strany svojí dohodou odchýlit), obsahuje o.z. v § číslo a násl. Již z § 2555 o.z. pak plyne, že právo na přepravné z přepravní smlouvy vznikne přepravci platným uzavřením dané smlouvy, když zákon jinak nestanoví (a opak si dle zjištěného obsahu e-mailové komunikace účastníků, nebo i dle zjištěného obsahu mezinárodního nákladního listu) nesjednali ani účastníci.

56. Jde-li pak o splatnost tohoto práva žalobkyně jako přepravce vůči žalované jako odesílateli, pak opět s ohledem na zjištěný obsah e-mailové komunikace účastníků, soud uzavřel, že tuto účastníci prodloužili, jde-li o délku lhůty vymezené zákonem (v § 2564 odst. 1 o.z. – lhůta„ bez zbytečného odkladu po provedení přepravy do místa určení“) na 30 dní od ukončení přepravy do sjednaného místa určení, a to když žalobkyní navrženou lhůtu splatnosti„ Splatnost případně vystavených faktur je 30 dnů od ukončení jízdy“ (viz. e-mail žalobkyně žalované z datum v 8:28 hod.), žalovaná zcela zjevně akceptovala na to navazujícím e-mailem odeslaným žalobkyni a sdělením mj. o tom, že„ Cena dopravy dle dohody – splatnost 30 dní“.

57. I přes prodloužení této lhůty splatnosti ze lhůty„ bez zbytečného odkladu“ na„ 30 dní“ (v obou případech od ukončení přepravy do sjednaného místa určení) ... se pak ale z dikce § 2564 odst. 1 o.z. podává, že podmínkou vzniku splatnosti práva na přepravné je i skutečnost, že přepravce provede sjednanou přepravu věci do přepravní smlouvou sjednaného místa určení. Dříve (neboť opak si účastníci nesjednali) se toto právo s ohledem na dikci § 2564 odst. 1 o.z. splatným stát (a to ani v dané věci) nemůže a nemohlo.

58. Jde-li o danou přepravní smlouvou účastníků sjednané místo určení zásilky (kontejnerů), pak soud dle obsahu zjištěné e-mailové komunikace účastníků (proběhlé do datum do 18:15 hod.), a kterýmžto právním jednáním stran daná smlouva o přepravě vznikla, uzavřel, že tímto bylo stanoveno/ujednáno jako místo určení místo: adresa, příjmení, příjmení republika Německo). V té souvislosti soud dodává, že místem určení nemohla být z povahy věci jakákoliv loď (nebo jakýkoliv i jiný pohyblivý dopravní prostředek, když ten místem určení již z povahy věci být nemůže), a pokud jde tedy o v téže e-mailové komunikaci účastníků sjednané kontaktní a další údaje související s naloděním kontejnerů na sjednanou loď, sjednaného rejdaře, pak jde z právního pohledu o údaje a specifikaci vztahující se k určení příjemce přepravované zásilky, a potažmo postupu vedoucího k realizaci předání zásilky ze strany přepravce tomuto příjemci (nikoliv tedy o specifikaci místa určení/místa vykládky zásilky).

59. S ohledem na výše vyložené, a tedy na to, že podmínkou splatnosti přepravného (plynoucí z § 2564 odst. 1 o.z.) je doručení zásilky do místa určení, soud dále uzavřel, že se právo žalobkyně na sjednané přepravné z dané smlouvy o přepravě (1 730,37 EUR včetně DPH) mohlo stát splatným až po žalobkyní zrealizované přepravě zásilky do sjednaného místa určení, a dále po vykládce zásilky zde (ta je totiž dle názoru soudu součástí přepravy realizované na podkladě přepravní smlouvy vždy, resp. nedohodnou-li si strany přepravní smlouvy jinak).

60. Jde-li pak o vyložení zásilky v daném místě určení, a tedy na adrese adresa, příjmení, příjmení republika Německo), pak byť má soud z provedených důkazů (map, výstupů z aplikace WEBDISPEČINK, a to i ve spojení i s danou situací časově související e-mailovou komunikací účastníků a třetích osob - z datum z kteréžto se podávalo řešení„ problému se zajištěním kódu do jednoho z nakládacích terminálů daného přístaviště a nepochybně v čase předcházejícím 9:00 hodin“), za prokázané, že žalobkyně dne datum kontejnery přepravila do sjednaného místa určení (příjmení přístav terminál Eurogate na adrese adresa, příjmení, příjmení republika Německo), a to již v 4:59 hodin (jak soud neměl důvodu neuvěřit záznamům z aplikace WEBDISPEČINK...odhlédnuto od odchylky GPS zaznamenávající v jednom ze svých výstupů polohu vozidla registrační značka přepravujícího kontejnery toliko v blízkosti daného místa určení...), tak skutečností zůstává, že k vykládce zásilky, a potažmo ani k jejímu předání příjemci zásilky (nalodění), nedošlo.

61. Proto také soud přijal ten dílčí právní závěr, že ačkoliv žalobkyně přepravila sjednanou zásilku včas a do sjednaného místa určení, pak že k dokončení přepravy (vykládce a předání zásilky příjemci zásilky) nedošlo. Z toho pak s ohledem na dikci §§ 2564 odst. 1 a 2 o.z. rezultuje dle soudu závěr, že žalobkyni právo na sjednané přepravné vzniklo, stalo se splatným, nicméně je ho třeba ponížit o přiměřenou část odpovídající té části přepravy, která nebyla uskutečněna (části odpovídající nerealizované vykládce a předání příjemci), a to navíc ještě tehdy, pokud žalobkyně jako přepravce neodpovídá za ty důvody, pro které k dokončení přepravy (k vykládce zásilky a jejímu předání příjemci) nedošlo.

62. V odpovědnosti za vznik tohoto důvodu pak bylo mezi účastníky zásadního sporu, a to byť z tvrzení obou z nich plynulo (a odpovídá tomu i soudem přijatý závěr o skutkovém stavu věci), že možnému vyložení, a potažmo nalodění zásilky (kontejnerů) na smlouvou předvídanou loď, zabránila skutečnost, že řidič žalobkyně vezoucí kontejnery neměl k dispozici přístupový kód do„ šupny“, kteroužto je třeba rozumět příslušné místo v příslušném nakládacím terminálu daného přístaviště v Hamburku. Z celé e-mailové komunikace účastníků (o existenci„ šupen“ v daném přístavišti pak věděli oba účastníci...když tento termín užívali v e-mailech do datum, 18:15 hod. oba) i třetích osob se pak podává, že tento kód nikým pro danou přepravu zajištěn opravdu nebyl, a k vykládce a následnému předání kontejnerů sjednanému příjemci (rejdaři) a jejich nalodění na smlouvou účastníků specifikovanou loď, právě z tohoto důvodu v daném přístavišti a ve sjednaném místě vykládky dojít nemohlo, a také nedošlo. Že se žalobkyně (resp. její řidič) danou situaci na místě snažil řešit, pak k důkazu proběhlá e-mailová komunikace jednoznačně (byť nepřímo) svědčí, a vyústila také v pokyn žalované žalobkyni, aby zásilku vrátila na místo nakládky v ČR. I toto pak žalobkyně realizovala (zjištěno opět z výstupů z aplikace WEBDISPEČINK).

63. Zásadní otázkou ale z pohledu § 2564 odst. 1 a 2 o.z. zůstává, zda žalobkyně za danou situaci, resp. za vznik důvodu, který dle zjištěného skutkového stavu věci znemožnil realizovat vykládku zásilky ve sjednaném místě určení, a tedy i dokončit přepravu, odpovídá nebo nikoliv. jméno pak soud zodpověděl s ohledem na čl. 11 odst. 1 a 2 Úmluvy negativně, když to byla (při absenci ujednání účastníků o opaku) žalovaná jako odesílatel, kdo měl jednoznačně povinnost žalobkyni kódem pro přístup do jakéhokoliv prostoru daného přístaviště (ať už potřebného pro přístup k příjemci zásilky, vyložení zásilky, potažmo i k nalodění zásilky na loď příjemce) vybavit, a tento žalobkyni jako přepravci poskytnout (a jakkoliv ho pro něj zajistit). O tom ostatně jednoznačně svědčí de facto zcela shodné závěry cit. odborné literatury, se kterými se soud ztotožňuje. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalobkyně o existenci„ šupen“ v daném přístavišti věděla (popř. jako profesionál v oblasti dopravy vědět mohla), a to neboť není kompletnost nebo správnost různorodých informací, dokladů, a i jiných listin, potřebných k provedení a i k dokončení přepravy (a předaných jí za tím účelem odesílatelem), povinna před započetím přepravy (a ani v jejím průběhu) kontrolovat. Taková povinnost jí pak nadto s ohledem na čl. 41 odst. 1 Úmluvy nemůže být platně a účinně uložena dokonce ani ujednáním stran přepravní smlouvy. Pokud si tedy účastníci nesjednali (což nebylo tvrzeno a ani prokázáno), že daný kód pro přístup do příslušné„ šupny“ v daném přístavišti (resp. do jakéhokoliv prostoru/slotu/terminálu...) zajistí žalobkyně, byla k jeho zajištění a předání žalobkyni povinna na podkladě čl. 11 odst. 1 Úmluvy žalovaná. Její prodlení se splněním této povinnosti (resp. odpovědnost za ni), pak vylučuje odpovědnost žalobkyně za„ totéž“, resp. i prodlení žalobkyně jako přepravce s povinností zásilku ve sjednaném místě určení vyložit, a předat přepravní smlouvou předvídaným způsobem příjemci zásilky (ve smyslu § 2564 odst. 2 o.z.).

64. V té souvislosti třeba zdůraznit i to, že pro vnitřní smluvní vztahy žalobkyně a žalované (pro jejich vzájemná práva a povinnosti) z dané přepravní smlouvy (a tedy i na povinnost k zajištění daného kódu) nemůže mít z povahy věci právní vliv ani případný, a třeba i jakýmkoliv provozovatelem přístaviště (v dané věci cizí obchodní společností) stanovený postup pro zajištění takového kódu, nebo pro zajištění přístupu do jakýchkoliv vnitřních prostor daného přístaviště. Ten je totiž pro vzájemný vnitřní právní závazkový vztah přepravce a odesílatele (a otázku, kdo je povinen je zajistit) irelevantní. Proto ostatně také soud návrhy důkazů„ tohoto typu“ jako nadbytečné zamítl.

65. S ohledem na výše cit. skutkové i právní závěry proto soud uzavřel, že žalobkyni právo na sjednané přepravné 1 730,37 EUR včetně DPH vzniklo (již z platně uzavřené smlouvy o přepravě mezi účastníky), a i že podmínky a předpoklady pro jeho splatnost podávající se jak z přepravní smlouvy samotné (vystavení a doručení faktury na přepravné žalované žalobkyní), tak i z § 2564 odst. 1 a 2 o.z. (provedení přepravy do místa určení a nedokončení přepravy toliko z důvodů, za které žalobkyně neodpovídá, neb za tyto odpovídá žalovaná) byly naplněny. Proto také soud uzavřel, že žalobkyni přísluší proti žalované právo na sjednané přepravné, které by bylo na místě nanejvýš (uvažováno optikou dle § 2564 odst. 2 o.z.) ponížit o přiměřenou část za neprovedení vyložení zásilky a její předání příjemci zásilky.

66. S ohledem na charakter a rozsah této neprovedené části přepravy (a celkovou délku trasy dané přepravy), na z logiky věci v úvahu přicházející způsob vykládky tankkontejnerů z přípojného vozidla v daném přístavišti (a s ohledem na to, že dle obsahu smlouvy o přepravě nebyly veškeré další poplatky v přístavišti nebo šupně součástí přepravného... viz. cenová nabídka žalobkyně...), pak ale soud dospěl k závěru, že sjednané přepravné není na místě jakkoliv za nerealizovanou vykládku a předání zásilky příjemci ponížit. Proto soud uzavřel, že žaloba je co do celé jistiny podána důvodně a žalované proto ve výroku č. I tohoto rozsudku uložil žalobkyni zaplatit již splatnou částku 1 730,37 EUR.

67. Žalobkyně pak vystavila dle zjištěných skutečností v souladu s podmínkami předmětné přepravní smlouvy na tuto částku na žalovanou fakturu, a tuto žalované také dne datum doručila. Tato faktura byla v souladu s ujednáním stran z přepravní smlouvy splatná dne datum, a pokud ji žalovaná do tohoto dne neuhradila, je dle § 1968 o.z. se zaplacením částky 1 730,37 EUR k žalobkyni od datum v prodlení. Podle § 1970 o.z. je proto žaloba rovněž důvodná co do nárokovaného zákonného úroku z prodlení z částky 1 730,37 EUR od datum do zaplacení.

68. Jelikož šlo v případě daného závazku (k provedení přepravy za přepravné – z přepravní anonymizováno účastníků - podnikatelů při jejich podnikatelské činnosti), a žalobkyně prokázala v řízení rovněž upomínání žalované o splnění závazku k úhradě daného přepravného, má právo i na požadovanou částku 1 200 Kč jako na náhradu (paušální/minimální) nákladů spojených s uplatněním této pohledávky, a to dle § 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb.

69. Žalobkyni pak soud přiznal s ohledem na její plný úspěch ve věci podle § 142 odst. 1 o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení, které soud posoudil jako účelně vynaložené k uplatnění jejího práva u soudu. Za ty soud posoudil náklady na soudní poplatek 1 806 Kč, dále náklady na odměnu právního zástupce žalobkyně určenou s přihlédnutím ke kurzu koruny a EUR k datu jednotlivých úkonů právních služeb zástupce žalobkyně (počítaných z punkta 1 730,37 EUR) dle § 6 odst. 1, 7 a 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., přičemž za převzetí a přípravu zastoupení (datum) přísluší 2 940 Kč + 300 Kč režijní paušál dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., za předžalobní výzvu se základním právním a skutkovým rozborem věci (datum) přísluší 2 940 Kč + 300 Kč režijní paušál dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., za podání návrhu na zahájení řízení (datum) přísluší 2 940 Kč + 300 Kč režijní paušál dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., za jedno písemné podání týkající se věci samé (datum) přísluší 2 900 Kč + 300 Kč režijní paušál dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., za písemné doplnění a upřesnění žaloby (datum) přísluší 2 860 Kč + 300 Kč režijní paušál dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., za účast u jednání soudu do dvou hodin času trvání (datum) přísluší 2 900 Kč + 300 Kč režijní paušál dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., za účast u jednání soudu do dvou hodin času trvání (datum) přísluší 2 900 Kč + 300 Kč režijní paušál dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Vedle toho žalobkyni přísluší náhrada cestovních výdajů zástupce žalobkyně tvořená: základní náhradou za použití silničního motorového vozidla dle vyhl. č. 589/2020 Sb. v příslušném znění 4,4 Kč/km, a náhradou za pohonné hmoty – při cestách k výše uvedeným dvěma jednáním (první o délce 648 km na trase obec – obec – obec a druhé o délce 592 km na trase obec – obec – obec) vozidlem s kombinovanou spotřebou (dle doloženého TP 5,7 L Naturalu číslo km) a při vyhláškové ceně Naturalu 95 27,80 Kč (ve znění vyhlášky účinném k datum) a 33,80 Kč (ve znění vyhlášky účinném k datum), a tedy v částce celkem 8 863,30 Kč, dále náhrada za ztrátu času v souvislosti s těmito cestami (celkem 26 započatých půlhodin ztráty času) ve výši dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a tedy v částce celkem 2 600 Kč, a konečně náhrada za 21 % DPH z přiznané odměny a náhrad (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) ve výši 1 941,50 Kč, neboť zástupce žalobkyně ve smyslu § 14a odst. 1 advokátního tarifu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Tato náhrada činí 7 128 Kč.

70. Za druhé další písemné podání žalobkyně ze dne datum soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, když takový úkon právní služby neposoudil jako účelně učiněný k uplatnění práva žalobkyně u soudu, a to neboť žalobkyni ničeho nebránilo vyjádřit se dne datum písemně v jednom podání jak k výzvě soudu k doplnění a upřesnění jejích tvrzení, tak i k předcházejícímu písemnému podání žalované (odporu proti„ EPRu“).

71. Celkem proto soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 42 877,30 Kč (výrok II). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je možno podat dvojmo odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené jí tímto rozsudkem ve v něm uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo soudního exekutora.