14 C 121/2026

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Richardem Hubičkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem tituly před jménem. jméno sídlem sídlo proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka a úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12 % ročně, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou prostřednictvím internetového portálu e-mail e-mail smlouvu o spotřebitelském úvěru a žalovaná jí poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátila. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota byla uzavřena dne datum a na jejím základě poskytla žalobkyně žalované částku částka prostřednictvím platební brány. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději dne datum spolu se smluvním úrokem ve výši 1 % denně z jistiny (úrok byl kapitalizován na částku částka). Žalobkyně se po žalované domáhá nesplacené jistiny ve výší částka, na smluvním úroku nežaluje ničeho. Dále se domáhá zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalované neuvedla žalobkyně ničeho, ačkoli k doplnění takových tvrzení byla soudem vyzvána. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila nejprve dne datum, když uvedla, že existenci dluhu v zásadě nezpochybňuje, ale vzhledem ke své současné zdravotní a sociální situaci není schopna uhradit dlužnou částku jednorázově. V současné době je v pracovní neschopnosti a bez zaměstnání, má dvě vyživovací povinnosti k dětem. Navrhla, aby jí bylo umožněno splácet v měsíčních splátkách ve výši částka, splatných vždy do posledního dne v měsíci. Ve vyjádření z datum doplnila, že je poživatelem invalidního důchodu, bydlí v nájemním bytě, měsíční nájemné činí částka.

3. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne datum v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť jak žalobkyně, tak žalovaná se z nařízeného jednání omluvily. Soud k důkazu provedl listiny předložené oběma účastnicemi a na jejich základě o skutkovém stavu uzavřel následovně.

4. Žalobkyně se žalovanou se dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dohodly, že žalobkyně poskytne žalované finanční prostředky, a to částka na 30 dní, a žalovaná takto poskytnuté prostředky vrátí spolu s úrokem ve výši částka (1 % denně, RPSN 2 355 %). Dohodly se rovněž na smluvní pokutě ve výši 0,10 % denně pro případ prodlení, na náhradě nákladů v případě prodlení (částka za první upomínku a částka za druhou upomínku), na poplatku částka denně za případné prodloužení doby splatnosti. Rovněž se dohodly na tom, že prostředky budou žalované poskytnuty bezhotovostně na bankovní účet č. účtu. K poskytnutí částka z účtu žalobkyně na účet žalované s variabilním symbolem var. symbol (číslo smlouvy a smluvené označení plateb) došlo dne datum. Následně došlo k prodloužení splatnosti úvěru do datum (dle předžalobní výzvy). Ke dni datum pak po sečtení všech nákladů a sankcí zbývalo k zaplacení částka (opět dle předžalobní výzvy), z čehož, jak uvedla sama žalobkyně, částka činila jistina. Na tu se přitom plnění žalované započítávalo až po úhradě všech ostatních nároků ze smlouvy plynoucích (náklady, smluvní pokuta, úroky z prodlení, smluvní úroky a poplatky). Vycházeje z právě uvedeného soud vypočetl, že žalovaná musela již uhradit přinejmenším částka na poplatku za prodloužení splatnosti (28 dní mezi datum – původní splatností a datum – splatností podle předžalobní výzvy), celkem částka na nákladech upomínek (sama žalobkyně uvedla, že jich bylo před předžalobní výzvou více, tedy minimálně dvě a ze smlouvy se podává, že s prvními dvěma se pojí náklady ve výši částka a částka). Dále musela žalovaná uhradit celý smluvní úrok ve výši částka (jinak by nemohlo dojít k započtení na jistinu vůbec). Z právně uvedeného se podává, že pokud datum zbývalo k zaplacení částka z čehož částka činila jistina, pak smluvní pokuta a zákonný úrok z prodlení činily dohromady částka. Při denní sazbě 0,133 % (0,1 % smluvní pokuta a 0,033 % denní sazba zákonného úroku z prodlení) a známé výši jistiny (jejíž změně musela z logiky pořadí zápočtu předcházet úhrada mj. celé dosavadní smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení), soud vypočetl, že k takové úhradě došlo 168 dní před datum, tedy datum. K tomuto datu pak (počítáno pro přehlednost jen z jistiny) smluvní pokuta a zákonný úrok z prodlení od datum činil částka. Sečte-li tedy soud všechny částky, které musela žalovaná zaplatit, aby v souladu s prokázaným způsobem započítávání jejích splátek a prokázaným prodloužením splatnosti mohlo dojít k výši jistiny tak, jak ji tvrdí samotná žalobkyně, tak žalovaná zaplatila minimálně částka + částka + částka + částka + částka = částka. K tomu je pak třeba připočíst oněch částka, které byly započteny na samotnou jistinu. Celkem tedy žalovaná uhradila minimálně částka.

5. Svou neúčastí u jednání dne datum se žalobkyně připravila o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nedostatku svých tvrzení stran toho, jak posoudila při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žalované a o tom, aby k takovým tvrzením rovněž označila důkazy. Z tohoto důvodu neunesla ani břemeno tvrzení ani břemeno důkazní o tom, že úvěruschopnost jakkoli, natož pak řádně zkoumala a soud tedy vyšel z toho, že k takovému zkoumání nedošlo. Dále soud uzavřel, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby.

6. O osobních a majetkových poměrech žalované soud uzavřel, že tato je invalidní důchodkyně s měsíčním důchodem ve výši částka, t. č. dočasně práce neschopná, má v péči jedno nezletilé dítě a na druhé přispívá měsíčně částka.

7. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovanou jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal.

8. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalované jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně netvrdila přes výzvu soudu vůbec ničeho a ani neoznačila žádné důkazy, ze kterých by se to bylo bývalo podávalo. Jelikož tedy neunesla své důkazní břemeno k této skutečnosti, tak soud uzavřel, že k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně nedošlo a smlouva o spotřebitelském úvěru je tak absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z.

9. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě je u jistiny částka sjednána „cena peněz“ v podobě úroku ve výši částka za 30 dní. Ostatně RPSN dosahuje absurdních 2 355 %. Nadto je ve smlouvě sjednána celá řada sankcí výlučně v neprospěch žalované. Poplatek za prodloužení splatnosti ve výši částka/den, pak v případě, že spotřebitel této možnosti využije, zvedá již tak nepřiměřenou denní cenu peněz na dvojnásobek. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.

10. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná skutečně obdržela částku částka od žalobkyně. Žalovaná však již také žalobkyni uhradila celkem částka na různých platbách podle absolutně neplatné smlouvy. Žalovaná se tedy na žalobkyni nijak bezdůvodně neobohatila, naopak plnila žalobkyni více, než od ní sama přijala. Soud tedy žalobu v plném rozsahu zamítl výrokem I. tohoto rozsudku.

11. Výrokem II. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení tak, že žalované přiznal náhradu paušálních nákladů podle § 1 odst. 2 a § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve výši částka za jeden úkon, a to za písemné podání ve věci samé ze dne datum. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.