14 C 127/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Růžičkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa , zastoupené údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce [částka], a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky [částka], o zaplacení úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v částce [částka], a o zaplacení částky [částka].

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení nesplacených závazků žalovaného k žalobkyni, a to z titulu žalobkyní tvrzené a účastníky uzavřené smlouvy o revolvingového úvěru, kteroužto měla žalobkyně uzavřít, a na jejím podkladě žalovanému následně poskytnout finanční prostředky (po řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně). Konkrétně šlo o závazky ze smlouvy číslo SU4002457004 (její části upravující revolvingový úvěr) ze dne [datum], a jejíž součástí byly i v ní uvedené obchodní podmínky žalobkyně a sazebník žalobkyně. Žalovaný dle žalobkyně ale tímto smluvním rámcem založené smluvní povinnosti z této smlouvy porušil, a to neboť se dostal do prodlení s úhradou již pěti sjednaných měsíčních splátek úvěru (splatných [datum], 15. 4. 020, [datum], [datum] a [datum]). Tím došlo dle obsahu dané smlouvy (čl. 5 obchodních podmínek) dle žalobkyně ke dni [datum] k předčasnému automatickému zesplatnění všech závazků žalovaného k žalobkyni z dané smlouvy, kdy splnění (zaplacení) části z nich se žalobkyně žalobou v této věci domáhala. Konkrétně žalobkyně nárokovala žalobou (ve znění po všech jejích upřesněních a doplněních) navrženým soudním rozhodnutím žalovanému uložit žalobkyni zaplatit: -) částku [částka], složenou ze/z a) nesplacené splátky úvěru [částka], splatné [datum] (z toho splátka nesplacené jistiny úvěru tvořila ze splátky celkem [částka]), b) nesplacené splátky úvěru [částka], splatné [datum] (z toho splátka nesplacené jistiny úvěru tvořila ze splátky celkem [částka]), c) nesplacené splátky úvěru [částka], splatné [datum] (z toho splátka nesplacené jistiny úvěru tvořila ze splátky celkem [částka]), d) nesplacené splátky úvěru [částka], splatné [datum] (z toho splátka nesplacené jistiny úvěru tvořila ze splátky celkem [částka]), e) nesplacené splátky úvěru [částka], splatné [datum] (z toho splátka nesplacené jistiny úvěru tvořila ze splátky celkem [částka]), f) nesplacené jistiny úvěru v částce [částka] (nesplacené jistiny nad rámec dluhu na nesplacené jistině úvěru, zahrnutého již ve splátkách uvedených pod předchozími písmeny a) až e)), g) tří neuhrazených smluvních poplatků z dané smlouvy, a to po [částka] (celkem tedy [částka]) za odeslání tří upomínek (ze dnů [datum], [datum] a [datum]) pro prodlení se splácením úvěru, h) neuhrazeného smluvního poplatku z dané smlouvy [částka] za odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru z [datum], -) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] (součet částek specifikovaných v předchozí odrážce pod písm. a) až d)) od [datum] do zaplacení, -) úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] (součet částek specifikovaných v předchozí odrážce pod písm. e) a f)) od [datum] do zaplacení, -) částku [částka] na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení za prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru specifikovaných v bodu 1. odůvodnění tohoto usnesení v jeho odrážce prvé pod písm. a) až e), a to u všech za dobu ode dne následujícího po jejich splatnosti (tedy od 16. dne toho kterého měsíce), a u všech až do dne [datum], -) částku [částka] na danou smlouvou o úvěru sjednané, ale žalovaným žalobkyni neuhrazené smluvní pokutě za prodlení s úhradou úvěrových splátek ([částka] za prodlení se splátkou splatnou [datum], [částka] za prodlení se splátkou splatnou [datum], [částka] za prodlení se splátkou splatnou [datum], [částka] za prodlení se splátkou splatnou [datum], [částka] za prodlení se splátkou splatnou [datum]).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud po provedeném dokazování (prostřednictvím dále popsaných důkazů) přijal následující relevantní skutková zjištění (závěr o skutkovém stavu).

4. Soud má za prokázané, že mezi účastníky došlo k podpisu formuláře označeného„ Úvěrová smlouva č. SU4002457004“, a to dne [datum]. Stejně tak má soud za zjištěné, že obsah tohoto formuláře obsahuje ujednání stran obsahu této smlouvy, jaká tvrdila žalobkyně v žalobě (a jejích doplněních a upřesněních), a to zejména ve vztahu k touto smlouvou přijímanému/zakládanému závazku žalobkyně k žalovanému tomuto za touto smlouvou sjednaných podmínek poskytovat finanční prostředky do sjednaného úvěrového rámce min. [částka] (v dané věci do [částka], jak vyplynulo z dalších důkazů – zejména výpisů z úvěrového účtu žalovaného u žalobkyně k č. smlouvy [číslo]), resp. o závazku žalovaného k žalobkyni tyto finanční prostředky žalobkyni za smlouvou podrobně upravených smluvních podmínek (dílem obsažených i v obchodních podmínkách a sazebníku žalobkyně) splácet, a to prostřednictvím sjednaných měsíčních splátek, se sjednaným úrokem, smluvenými poplatky, a zajištěných (jde-li o zajištění závazku řádně a včas splácet sjednané splátky úvěru) i žalobkyní nárokovanou smluvní pokutou za prodlení s úhradou smlouvou předvídaných splátek. To soud zjistil z tohoto formuláře a i dalších zmíněných listinných důkazů (zejména z k důkazu provedených obchodních podmínek žalobkyně, sazebníku žalobkyně). Stejně tak má soud z daného formuláře za zjištěné, že žalobkyně si byla zjevně vědoma své zákonné povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru (jak bude dále blíže shrnuta a vyložena) řádně a s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného (jako spotřebitele) před uzavřením tohoto typu smlouvy, a to když v rámci textu daného formuláře zjišťovala údaje o poměrech žalovaného (byla v něm místa k vyplnění o takových relevantních údajích). Že by tak ale žalobkyně také provedla (řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného), to soud již z žádného z provedených důkazů (a ani po jejich podrobném vyhodnocení každého jednotlivě a i v jejich vzájemných souvislostech) nevzal. To pak proto, že žalobkyní nebylo (i přes poučení jí soudem poskytnuté dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.) dotvrzeno a ani prokázáno, zda žalobkyně ověřovala nějak ty konkrétní informace o příjmech a výdajích žalovaného, které žalovaný v rámci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru žalobkyni sdělil, a pokud ano, pak z jakých informačních zdrojů tak žalobkyně učinila. Z dané smlouvy má pak soud za zjištěné, že k těmto skutečnostem (svým příjmům a výdajům a poměrům obecně) žalovaný žalobkyni vyplněním těchto údajů v návrhu na uzavření smlouvy zejména sdělil, že je zaměstnán od [datum] na dobu určitou (do [datum]) u společnosti [právnická osoba], jako kvalifikovaný dělník, s celkovým čistým měsíčním příjmem [částka] měsíčně, resp. [částka] měsíčně (kdy celkový měsíční příjem domácnosti žalovaného měl činit [částka] měsíčně), že žalovaný žije s měsíčními výdaji na pronájem bydlení [částka], a ostatními měsíčními výdaji [částka], a že je svobodný. Rovněž bylo z téhož formuláře žalobkyni zřejmé (když v jiné jeho části byl ujednán klasický úvěr na pořízení bílé techniky), že žalovaný má od září 2019 do [datum] splácet tento další úvěr měsíčními splátkami [částka]. Dále bylo soudem zjištěno (z přehledu čerpání a úhrad a výpisů z kartového účtu ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]), že žalovaný od žalobkyně na podkladě zjištěné smlouvy o revolvingovém úvěru vyčerpal celkem [částka] (za dobu od [datum], kdy realizoval první nákup úvěrovou kartou za [částka] do [datum], kdy realizoval poslední nákup úvěrovou kartou za [částka]), přičemž žalobkyni z téhož titulu uhradil na úvěrových splátkách celkem [částka] (platbami [částka] dne [datum], [částka] dne [datum], a [částka] dne [datum]). Z důkazů„ výpočet úroků“, upomínek z [datum], [datum], [datum], soud relevantní skutková zjištění s ohledem na dále popsané právní závěry nečinil. Žalovaný pak byl poprvé žalobkyní vyzván (výzvou prokazatelně došlou do dispozice žalovaného) k zaplacení částky [částka] (zahrnující i celou nesplacenou jistinu čerpaného úvěru) výzvou žalobkyně„ zesplatnění pohledávky vyplývající ze smlouvy o revolvingovém (obnovitelném) úvěru/úvěrovém rámci [číslo]“, a to ve lhůtě 20ti kalendářních dní od jejího sepisu. Tato lhůta uplynula dne [datum]. To má soud za zjištěné z uvedené výzvy a dodejky od poštovní zásilky, kterou byla žalovanému žalobkyní zaslána. Opětovně byl žalovaný k úhradě i celé jistiny úvěru vyzván zástupcem žalobkyně v předžalobní upomínce z [datum], což má soud za zjištěné z ní samotné, podacího archu o jejím odeslání a výpisu ze systému postaonline.

5. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen jako „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle věty první § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle věty první § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

15. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle věty první § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

17. Podle § 580 Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Po aplikaci cit. zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že nelze přijmout závěr o tom, že by mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyní coby podnikatelem – poskytovatelem spotřebitelského úvěru a žalovaným coby spotřebitelem; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. o. z., a jak se její obsah podával z návrhu na uzavření SÚ 1.

20. Poskytovateli spotřebitelského úvěru byla totiž i v době kontraktace žalobkyní tvrzené i doložené smlouvy o úvěru z [datum] účastníků uložena povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací, které musely i v tomto konkrétním případě dostát dikci a požadavkům § 86 odst. 1 věta první z.č. 257/2016 Sb., a tedy být takové, aby byly objektivně posuzováno zhodnotitelné jako v daném případě nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené pro přijetí závěru o tom, že z nich nejsou zřejmé důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele daný spotřebitelský úvěr splácet. Uvedený zákon nestanoví sice výslovně přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy i proto musí být činnost poskytovatele spotřebitelského úvěru a již jen z logiky věci (a pro splnění zákonných požadavků na něho kladených) vždy individuální a zároveň závislá i na tom kterém úvěrovém případě, resp. podmínkách daného úvěru, a přirozeně i na osobě a poměrech každého konkrétního spotřebitele. V řadě případů pak mohou dle názoru soudu pro závěr o„ úvěruschopnosti“ spotřebitele dostačovat již informace, které má o spotřebiteli poskytovatel úvěru na základě jejich vzájemných předchozích či paralelně exsitujících smluvních vztahů, přičemž obsah těchto informací může být pravidelně důvodem nejméně pro odmítnutí žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru (při opakovaném prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.). Naopak platí ale i to, že takové informace do značné míry mohou svojí vypovídací hodnotou a skladbou odůvodnit i závěr o úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele a ve vztahu k uvažovanému novému spotřebitelskému úvěru.

21. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak výslovně předpokládá, že zdrojem relevantních informací o spotřebiteli může být i samotný spotřebitel. Toto ustanovení ale v žádném případě nepřesouvá důkazní břemeno za správnost a úplnost poskytnutých údajů na spotřebitele, a ani nezbavuje poskytovatele spotřebitelského úvěru povinnosti jednat při obstarávání informací o spotřebiteli rozhodných pro posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí (a to stejně jako případná prohlášení spotřebitele o splnění těchto povinností ze strany poskytovatele, jak byla soudem zjištěna i v této věci – viz. zejména čl. II. SÚ 1). Řádný postup poskytovatele by pak v každém jednotlivém případě posouzení úvěruschopnosti měl směřovat ke zjištění a posouzení a vyhodnocení specifik každé jednotlivé žádosti o úvěr každého jednotlivého spotřebitele, a naplnit ve svém důsledku i požadavek na získání informací o spotřebiteli, které bude možno objektivně vzato posoudit jako v daném případě nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené pro závěr o schopnosti spotřebitele podmínky daného úvěru plnit, resp. pro závěr o schopnosti splácet úvěr tak jak je uvažovanou smlouvou o úvěru sjednáváno. Mezi takové zdroje informací pak lze zahrnout v obecné rovině lustra osoby spotřebitele v rejstřících [příjmení] a BRKI/NRKI (sdílející informace z bankovního i nebankovního prostředí splácení úvěrů), ale i informace získané z jakéhokoliv jiného zdroje, včetně těch, jaké v tomto případě dle přijatých skutkových zjištění získala z řady zdrojů (včetně osoby samotného žalovaného jako spotřebitele) žalobkyně.

22. V daném případě nemá soud pochyb o tom, že žalobkyně si byla své zákonné povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost žalovaného vědoma, kdy této se také snažila (nejméně formálně) dostát, ale již nemohl po komplexním vyhodnocení skutečností podávajících se z žalobkyni dostupných zdrojů (podkladů a potažmo i v této věci provedených důkazů) uzavřít, že by z těchto bez důvodných pochybností vyplývalo, že žalovaný jako spotřebitel bude schopen své závazky podávající se z návrhu na uzavření SÚ 1 splácet.

23. Je pak pravdou, že žalovaný nemusel mít negativních záznamů v žalobkyní tvrzených registrech (SULOS, ISIR,CEE atd.), a i to, že žalovaný mohl ke dni, kdy mu žalobkyně umožnila počít čerpat revolvingový úvěr i u samotné žalobkyně prozatím dobrou úvěrovou historii (že mohl splácet řádně, byť krátkodobě, i klasický spotřebitelský úvěr uzavřený téže smlouvou z [datum]), nicméně faktem zůstává, že žalobkyně neprokázala, že by jakýmkoliv způsobem ověřila ty (z hlediska úvah o úvěruschopnosti žalovaného) nejrelevantnější informace (sdělené jí žalovaným), a to informace o jeho pravidelných příjmech (nadto deklarovaných žalovaným toliko z pracovního poměru na dobu určitou) a výdajích. Za situace, kdy žalobkyně z žádného informačního zdroje neprověřila informace získané od žalovaného o příjmové a výdajové stránce jím deklarovaného rozpočtu (což žalobkyně neprokázala ani po poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), a to v situaci, kdy žalovaný nadto krátce před čerpáním revolvingu požadoval od žalobkyně další klasický úvěr (na pořízení nadto základního vybavení domácnosti), tak žalobkyně takto jednoznačně učinit (z hlediska požadavků kladených na ni § 86 a násl. zák. č. 257/2016 Sb.) jako poskytovatel spotřebitelského úvěru měla a mohla. Postačilo by (z hlediska požadavků kladených na žalobkyni § 86 a násl. zák. č. 257/2016 Sb.) např., aby od žalovaného alespoň vyžádala doklady o nákladech na bydlení, výplatní pásku, popř. pracovní smlouvu, nebo i jen bankovní výpis, ze kterého by se dané relevantní pravidelné příjmy a výdaje žalovaného podávaly, a to když jinak pravidelná splátka předmětného revolvingového úvěru z předmětné smlouvy nebyla nijak vysoká. Pokud žalobkyně ale např. naznačeným způsobem (nebo i z jiných informačních zdrojů) neobjektivizovala (neověřila z relevantních informačních zdrojů) informace o pravidelných příjmech a výdajích spotřebitele - žalovaného (nadto u spotřebitelského úvěru s relativně neznámou dobou trvání úvěrového vztahu – s ohledem na povahu revolvingu), nemohl soud uzavřít, že žalobkyně naplnila požadavek § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. na získání informací o žalovaném jako spotřebiteli, které by bylo v daném případě možno objektivně vzato posoudit jako pro daný úvěrový případ jako nezbytné, spolehlivé, dostatečné, a přiměřené - pro závěr o schopnosti spotřebitele podmínky daného úvěru plnit, resp. pro závěr o schopnosti splácet úvěr tak jak je uvažovanou smlouvou o úvěru sjednáváno.

24. Soud pak v té souvislosti ještě dodává, že posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda lze s určitou mírou jistoty a spolehlivosti predikovat, že spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení a výši splátek zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez zásadních problémů a omezení zaplatit splátky v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. (§ 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb.) Ani důkladná analýza pouze jedné ze stran rozpočtu spotřebitele pak sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr postačovat nemůže, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné uzavřít, zda bude schopen uvažované splátky platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní pravidelné výdaje.

25. Soud tedy uzavírá, že úprava § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Je tedy otázkou, zda neplatnost smlouvy je neplatností absolutní nebo relativní.

26. Předchozí právní úprava, platná do [datum] ukládala v § 9 odst. 1 zákona č. 43/2013 Sb. (ve znění platném od [datum]) věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Jednalo se o neplatnost absolutní.

27. V projednávané věci byla smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. a otázkou tedy zůstávalo, zda i podle nové právní úpravy bylo možné vyhodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného splnění uvedené povinnosti věřitelem za neplatnou a k takové neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Přitom jejím řešení soud vycházel z judikatorně ustálené zásady, kterou z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud ČR již v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12 Ústavní soud uvedl, že,„ nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. namístě závěr, že jde o smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Smlouva odporuje zákonu a smysl a především účel zákona č. 257/2016 Sb. vyžadují, aby na takové právní jednání bylo nahlíženo jako na neplatné. Proto je taková smlouva absolutně neplatná podle § 580 a § 588 o.z.

28. Pokud se týká termínu„ veřejný pořádek“ je pojmem mimořádně širokým a v zásadě odpovídá pojmu veřejného zájmu. Jde o souhrn pravidel nebo zásad chování, souhrn zásad, na kterých celá společnost trvá. Takovými zásadami je mimo jiné zásada ochrany spotřebitele jako slabší strany, která našla svůj výraz ve spotřebitelském právu. K posílení norem podílejících se na ochraně spotřebitele jako slabší strany došlo jak v evropském, tak v českém právu.

29. Rovněž Krajský soud v Ostravě uvedl ve svém rozsudku ze dne 14. 3. 2018 sp. zn. 8 Co 47/2018, že:„ Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.“ 30. Jiný závěr, než že je smlouva absolutně neplatná i za právní úpravy platné od [datum], by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům (spotřebitelům) také neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období. Přitom ochrana spotřebitele je průběžně od roku 2010 (kdy platil původní zákon o spotřebitelském úvěru) do současnosti posilována, a to v souladu s evropským právem.

31. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. Po přijetí tohoto závěru proto soud konečně uzavřel, že žalobu nelze posoudit jako důvodnou pro neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení na straně žalobkyně ohledně všech žalobou uplatněných nároků na smluvním základu.

32. Provedeným dokazováním nicméně bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému na základě předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru kteroužto soud posoudil jako absolutně neplatnou smlouvu, poskytla fakticky částku celkem [částka] a i ta, že žalovaný na jejím podkladu žalobkyni uhradil [částka]. Finanční plnění ve prospěch žalovaného v uvededné výši [částka] z titulu této neplatné smlouvy pak nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného (v celkové částce [částka]), když žalovaný se v této částce na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. V rámci kvantifikace bezdůvodného obohacení je pak zřejmé, že pokud z této částky již žalovaný žalobkyni vrátil na podkladě téže smlouvy částku [částka], pak že žalobou nárokovanou část jistiny daného revolvingového úvěru lze žalobkyně přiznat alespoň z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, a to právě v částce [částka]. V této části proto soud žalobě částečně vyhověl. V té souvislosti soud ještě stran odůvodnění výše bezdůvodného obohacení dodává, že žalobkyně se na nesplacené jistině úvěru domáhala přiznání částky rovné částce 19 997, [částka] (součet nesplacených jistin úvěru vymezených co do své výše v bodu 1. odůvodnění tohoto rozsudku, odrážka první, písm. a) až f)), a proto bylo možno žalobě vyhovět (bez překročení žalobního petitu) právě i co do nižší částky [částka]. Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení účastníci smluvně neupravili, proto se stal tento nárok splatný na výzvu k jeho úhradě. K té došlo dle přijatých zjištění soudu poprvé ve lhůtě do [datum]. Prodlení proto nastalo [datum]. Proto soud žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení (v sazbě 8,25 % ročně) z celé této částky podle § 1968 a 1970 o.z. i od [datum] do zaplacení a rovněž i část požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení (celkem požadovaného v částce [částka] z dílčích splátek úvěru, jejichž součástí byla vždy rovněž i část nesplacené úvěrové jistiny... vymezená opět v bodu 1., prvé odrážce, písm. a) až e) tohoto roszudku), a to to toliko za dobu od [datum] do [datum], a tedy v částce [částka] (8,25 % ročně z částky celkem [částka] – nesplacená jistina úvěru zahrnutá ve splátkách za březen 2020 – červenec 2020). V celé zbývající části/rozsahu soud žalobu zamítl (viz výrok č. II) tohoto rozsudku, a to z již výše vyložených důvodů stojících na neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního o skutečnostech rozhodných pro nutný závěr, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru/vyplacením spotřebitelského úvěru, splnila svoji povinnost posoudit řádně a s odbornou péčí„ úvěruschopnost“ žalovaného jakožto spotřebitele (v daném případě...ověřit z relevantního informačního zdroje od žalovaného získané informace o jeho pravidelných příjmech a výdajích).

33. Za splnění podmínek stanovených v § 142a odst. 1 o.s.ř. pro přiznání náhrady nákladů řízení částečně úspěšné žalobkyni, rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žalobkyni podle tohoto ustanovení přiznal proti žalovanému poměrnou náhradu nákladů řízení (když byla žalobkyně po kapitalizaci jí přiznaných a i jí požadovaných peněžitých plnění k [datum] úspěšná co do cca. 82 %, a neúspěšná cca. co do 18 %, pak jí přísluší 64 % náhrada nákladů řízení). Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny právnímu zástupci žalobkyně za 4 úkony právních služeb ve výši celkem [částka] (z punkta [částka]) dle § 6 odst. 1, 7, 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (za převzetí právního zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínku, účast u jednání do dvou hodin času dne [datum]), 4 režijních paušálů za uvedené 4 úkony právních služeb zástupce žalobkyně dle 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1966 Sb. ve výši celkem [částka], náhrady za nekonané jednání dne [datum] (ke kterému se advokát dostavil, aniž by bylo jej možno včas vyrozumět o odvolání jednání) ve výši [částka] dle § 14 odst. 2 věta prvá vyhl. č. 177/1996 Sb., 1 režijním paušálu za uvedené zrušené jednání dne [datum] dle 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1966 Sb. ve výši [částka], náhradě za ztrátu času při cestě na a z uvedených jednání v rozsahu deseti započatých půlhodin dle § 14 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a tedy v částce [částka], náhradě doloženého a požadovaného cestovného vlakem k jednání dne [datum] v částce [částka], náhradě cestovních výdajů zástupce žalobkyně v souvislosti s jednáním z [datum] a tvořených: základní náhradou za použití silničního motorového vozidla dle vyhl. č. 589/2020 Sb. a náhradou za pohonné hmoty – při cestě o délce 180 km ([obec] – [obec] - [obec]) x [částka] (sazba základní náhrady za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb.) + náhrada za pohonné hmoty dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve spojení s § 189 odst. 1 a § 158 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a § 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb. ve výši [částka] odpovídající celkově ujetým 180 km vozidlem s kombinovanou spotřebou 4,5 litry motorové nafty na 100 km při vyhláškové ceně paliva [částka] za 1 litr motorové nafty. Dále přísluší k nákladům řízení žalobkyně dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za 21% daň z přidané hodnoty (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) z odměny advokáta a přiznaných náhrad výši [částka], neboť zástupce žalobkyně ve smyslu § 14a odst. 1 advokátního tarifu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Celkem proto činí náklady řízení žalobkyně částku [částka], ze které soud žalobkyni přiznal 64 %, a tedy částku [částka] Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.