14 C 127/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Růžičkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa, zastoupené údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce částka, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky částka, o zaplacení úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v částce částka, a o zaplacení částky částka.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení nesplacených závazků žalovaného k žalobkyni, a to z titulu žalobkyní tvrzené a účastníky uzavřené smlouvy o revolvingového úvěru, kteroužto měla žalobkyně uzavřít, a na jejím podkladě žalovanému následně poskytnout finanční prostředky (po řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně). Konkrétně šlo o závazky ze smlouvy číslo SU4002457004 (její části upravující revolvingový úvěr) ze dne datum, a jejíž součástí byly i v ní uvedené obchodní podmínky žalobkyně a sazebník žalobkyně. Žalovaný dle žalobkyně ale tímto smluvním rámcem založené smluvní povinnosti z této smlouvy porušil, a to neboť se dostal do prodlení s úhradou již pěti sjednaných měsíčních splátek úvěru (splatných datum, 15. 4. 020, datum, datum a datum). Tím došlo dle obsahu dané smlouvy (čl. 5 obchodních podmínek) dle žalobkyně ke dni datum k předčasnému automatickému zesplatnění všech závazků žalovaného k žalobkyni z dané smlouvy, kdy splnění (zaplacení) části z nich se žalobkyně žalobou v této věci domáhala. Konkrétně žalobkyně nárokovala žalobou (ve znění po všech jejích upřesněních a doplněních) navrženým soudním rozhodnutím žalovanému uložit žalobkyni zaplatit: -) částku částka, složenou ze/z a) nesplacené splátky úvěru částka, splatné datum (z toho splátka nesplacené jistiny úvěru tvořila ze splátky celkem částka), b) nesplacené splátky úvěru částka, splatné datum (z toho splátka nesplacené jistiny úvěru tvořila ze splátky celkem částka), c) nesplacené splátky úvěru částka, splatné datum (z toho splátka nesplacené jistiny úvěru tvořila ze splátky celkem částka), d) nesplacené splátky úvěru částka, splatné datum (z toho splátka nesplacené jistiny úvěru tvořila ze splátky celkem částka), e) nesplacené splátky úvěru částka, splatné datum (z toho splátka nesplacené jistiny úvěru tvořila ze splátky celkem částka), f) nesplacené jistiny úvěru v částce částka (nesplacené jistiny nad rámec dluhu na nesplacené jistině úvěru, zahrnutého již ve splátkách uvedených pod předchozími písmeny a) až e)), g) tří neuhrazených smluvních poplatků z dané smlouvy, a to po částka (celkem tedy částka) za odeslání tří upomínek (ze dnů datum, datum a datum) pro prodlení se splácením úvěru, h) neuhrazeného smluvního poplatku z dané smlouvy částka za odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru z datum, -) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka (součet částek specifikovaných v předchozí odrážce pod písm. a) až d)) od datum do zaplacení, -) úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka (součet částek specifikovaných v předchozí odrážce pod písm. e) a f)) od datum do zaplacení, -) částku částka na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení za prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru specifikovaných v bodu 1. odůvodnění tohoto usnesení v jeho odrážce prvé pod písm. a) až e), a to u všech za dobu ode dne následujícího po jejich splatnosti (tedy od 16. dne toho kterého měsíce), a u všech až do dne datum, -) částku částka na danou smlouvou o úvěru sjednané, ale žalovaným žalobkyni neuhrazené smluvní pokutě za prodlení s úhradou úvěrových splátek (částka za prodlení se splátkou splatnou datum, částka za prodlení se splátkou splatnou datum, částka za prodlení se splátkou splatnou datum, částka za prodlení se splátkou splatnou datum, částka za prodlení se splátkou splatnou datum).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud po provedeném dokazování (prostřednictvím dále popsaných důkazů) přijal následující relevantní skutková zjištění (závěr o skutkovém stavu).

4. Soud má za prokázané, že mezi účastníky došlo k podpisu formuláře označeného„ Úvěrová smlouva č. SU4002457004“, a to dne datum. Stejně tak má soud za zjištěné, že obsah tohoto formuláře obsahuje ujednání stran obsahu této smlouvy, jaká tvrdila žalobkyně v žalobě (a jejích doplněních a upřesněních), a to zejména ve vztahu k touto smlouvou přijímanému/zakládanému závazku žalobkyně k žalovanému tomuto za touto smlouvou sjednaných podmínek poskytovat finanční prostředky do sjednaného úvěrového rámce min. částka (v dané věci do částka, jak vyplynulo z dalších důkazů – zejména výpisů z úvěrového účtu žalovaného u žalobkyně k č. smlouvy číslo), resp. o závazku žalovaného k žalobkyni tyto finanční prostředky žalobkyni za smlouvou podrobně upravených smluvních podmínek (dílem obsažených i v obchodních podmínkách a sazebníku žalobkyně) splácet, a to prostřednictvím sjednaných měsíčních splátek, se sjednaným úrokem, smluvenými poplatky, a zajištěných (jde-li o zajištění závazku řádně a včas splácet sjednané splátky úvěru) i žalobkyní nárokovanou smluvní pokutou za prodlení s úhradou smlouvou předvídaných splátek. To soud zjistil z tohoto formuláře a i dalších zmíněných listinných důkazů (zejména z k důkazu provedených obchodních podmínek žalobkyně, sazebníku žalobkyně). Stejně tak má soud z daného formuláře za zjištěné, že žalobkyně si byla zjevně vědoma své zákonné povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru (jak bude dále blíže shrnuta a vyložena) řádně a s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného (jako spotřebitele) před uzavřením tohoto typu smlouvy, a to když v rámci textu daného formuláře zjišťovala údaje o poměrech žalovaného (byla v něm místa k vyplnění o takových relevantních údajích). Že by tak ale žalobkyně také provedla (řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného), to soud již z žádného z provedených důkazů (a ani po jejich podrobném vyhodnocení každého jednotlivě a i v jejich vzájemných souvislostech) nevzal. To pak proto, že žalobkyní nebylo (i přes poučení jí soudem poskytnuté dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.) dotvrzeno a ani prokázáno, zda žalobkyně ověřovala nějak ty konkrétní informace o příjmech a výdajích žalovaného, které žalovaný v rámci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru žalobkyni sdělil, a pokud ano, pak z jakých informačních zdrojů tak žalobkyně učinila. Z dané smlouvy má pak soud za zjištěné, že k těmto skutečnostem (svým příjmům a výdajům a poměrům obecně) žalovaný žalobkyni vyplněním těchto údajů v návrhu na uzavření smlouvy zejména sdělil, že je zaměstnán od datum na dobu určitou (do datum) u společnosti právnická osoba, jako kvalifikovaný dělník, s celkovým čistým měsíčním příjmem částka měsíčně, resp. částka měsíčně (kdy celkový měsíční příjem domácnosti žalovaného měl činit částka měsíčně), že žalovaný žije s měsíčními výdaji na pronájem bydlení částka, a ostatními měsíčními výdaji částka, a že je svobodný. Rovněž bylo z téhož formuláře žalobkyni zřejmé (když v jiné jeho části byl ujednán klasický úvěr na pořízení bílé techniky), že žalovaný má od září 2019 do datum splácet tento další úvěr měsíčními splátkami částka. Dále bylo soudem zjištěno (z přehledu čerpání a úhrad a výpisů z kartového účtu ze dnů datum, datum, datum, datum, datum, datum), že žalovaný od žalobkyně na podkladě zjištěné smlouvy o revolvingovém úvěru vyčerpal celkem částka (za dobu od datum, kdy realizoval první nákup úvěrovou kartou za částka do datum, kdy realizoval poslední nákup úvěrovou kartou za částka), přičemž žalobkyni z téhož titulu uhradil na úvěrových splátkách celkem částka (platbami částka dne datum, částka dne datum, a částka dne datum). Z důkazů„ výpočet úroků“, upomínek z datum, datum, datum, soud relevantní skutková zjištění s ohledem na dále popsané právní závěry nečinil. Žalovaný pak byl poprvé žalobkyní vyzván (výzvou prokazatelně došlou do dispozice žalovaného) k zaplacení částky částka (zahrnující i celou nesplacenou jistinu čerpaného úvěru) výzvou žalobkyně„ zesplatnění pohledávky vyplývající ze smlouvy o revolvingovém (obnovitelném) úvěru/úvěrovém rámci číslo“, a to ve lhůtě 20ti kalendářních dní od jejího sepisu. Tato lhůta uplynula dne datum. To má soud za zjištěné z uvedené výzvy a dodejky od poštovní zásilky, kterou byla žalovanému žalobkyní zaslána. Opětovně byl žalovaný k úhradě i celé jistiny úvěru vyzván zástupcem žalobkyně v předžalobní upomínce z datum, což má soud za zjištěné z ní samotné, podacího archu o jejím odeslání a výpisu ze systému postaonline.

5. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen jako „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle věty první § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle věty první § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

15. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle věty první § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

17. Podle § 580 Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Po aplikaci cit. zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že nelze přijmout závěr o tom, že by mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyní coby podnikatelem – poskytovatelem spotřebitelského úvěru a žalovaným coby spotřebitelem; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. o. z., a jak se její obsah podával z návrhu na uzavření SÚ 1.

20. Poskytovateli spotřebitelského úvěru byla totiž i v době kontraktace žalobkyní tvrzené i doložené smlouvy o úvěru z datum účastníků uložena povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací, které musely i v tomto konkrétním případě dostát dikci a požadavkům § 86 odst. 1 věta první z.č. 257/2016 Sb., a tedy být takové, aby byly objektivně posuzováno zhodnotitelné jako v daném případě nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené pro přijetí závěru o tom, že z nich nejsou zřejmé důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele daný spotřebitelský úvěr splácet. Uvedený zákon nestanoví sice výslovně přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy i proto musí být činnost poskytovatele spotřebitelského úvěru a již jen z logiky věci (a pro splnění zákonných požadavků na něho kladených) vždy individuální a zároveň závislá i na tom kterém úvěrovém případě, resp. podmínkách daného úvěru, a přirozeně i na osobě a poměrech každého konkrétního spotřebitele. V řadě případů pak mohou dle názoru soudu pro závěr o„ úvěruschopnosti“ spotřebitele dostačovat již informace, které má o spotřebiteli poskytovatel úvěru na základě jejich vzájemných předchozích či paralelně exsitujících smluvních vztahů, přičemž obsah těchto informací může být pravidelně důvodem nejméně pro odmítnutí žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru (při opakovaném prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.). Naopak platí ale i to, že takové informace do značné míry mohou svojí vypovídací hodnotou a skladbou odůvodnit i závěr o úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele a ve vztahu k uvažovanému novému spotřebitelskému úvěru.

21. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak výslovně předpokládá, že zdrojem relevantních informací o spotřebiteli může být i samotný spotřebitel. Toto ustanovení ale v žádném případě nepřesouvá důkazní břemeno za správnost a úplnost poskytnutých údajů na spotřebitele, a ani nezbavuje poskytovatele spotřebitelského úvěru povinnosti jednat při obstarávání informací o spotřebiteli rozhodných pro posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí (a to stejně jako případná prohlášení spotřebitele o splnění těchto povinností ze strany poskytovatele, jak byla soudem zjištěna i v této věci – viz. zejména čl. II. SÚ 1). Řádný postup poskytovatele by pak v každém jednotlivém případě posouzení úvěruschopnosti měl směřovat ke zjištění a posouzení a vyhodnocení specifik každé jednotlivé žádosti o úvěr každého jednotlivého spotřebitele, a naplnit ve svém důsledku i požadavek na získání informací o spotřebiteli, které bude možno objektivně vzato posoudit jako v daném případě nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené pro závěr o schopnosti spotřebitele podmínky daného úvěru plnit, resp. pro závěr o schopnosti splácet úvěr tak jak je uvažovanou smlouvou o úvěru sjednáváno. Mezi takové zdroje informací pak lze zahrnout v obecné rovině lustra osoby spotřebitele v rejstřících příjmení a BRKI/NRKI (sdílející informace z bankovního i nebankovního prostředí splácení úvěrů), ale i informace získané z jakéhokoliv jiného zdroje, včetně těch, jaké v tomto případě dle přijatých skutkových zjištění získala z řady zdrojů (včetně osoby samotného žalovaného jako spotřebitele) žalobkyně.

22. V daném případě nemá soud pochyb o tom, že žalobkyně si byla své zákonné povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost žalovaného vědoma, kdy této se také snažila (nejméně formálně) dostát, ale již nemohl po komplexním vyhodnocení skutečností podávajících se z žalobkyni dostupných zdrojů (podkladů a potažmo i v této věci provedených důkazů) uzavřít, že by z těchto bez důvodných pochybností vyplývalo, že žalovaný jako spotřebitel bude schopen své závazky podávající se z návrhu na uzavření SÚ 1 splácet.

23. Je pak pravdou, že žalovaný nemusel mít negativních záznamů v žalobkyní tvrzených registrech (SULOS, ISIR,CEE atd.), a i to, že žalovaný mohl ke dni, kdy mu žalobkyně umožnila počít čerpat revolvingový úvěr i u samotné žalobkyně prozatím dobrou úvěrovou historii (že mohl splácet řádně, byť krátkodobě, i klasický spotřebitelský úvěr uzavřený téže smlouvou z datum), nicméně faktem zůstává, že žalobkyně neprokázala, že by jakýmkoliv způsobem ověřila ty (z hlediska úvah o úvěruschopnosti žalovaného) nejrelevantnější informace (sdělené jí žalovaným), a to informace o jeho pravidelných příjmech (nadto deklarovaných žalovaným toliko z pracovního poměru na dobu určitou) a výdajích. Za situace, kdy žalobkyně z žádného informačního zdroje neprověřila informace získané od žalovaného o příjmové a výdajové stránce jím deklarovaného rozpočtu (což žalobkyně neprokázala ani po poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), a to v situaci, kdy žalovaný nadto krátce před čerpáním revolvingu požadoval od žalobkyně další klasický úvěr (na pořízení nadto základního vybavení domácnosti), tak žalobkyně takto jednoznačně učinit (z hlediska požadavků kladených na ni § 86 a násl. zák. č. 257/2016 Sb.) jako poskytovatel spotřebitelského úvěru měla a mohla. Postačilo by (z hlediska požadavků kladených na žalobkyni § 86 a násl. zák. č. 257/2016 Sb.) např., aby od žalovaného alespoň vyžádala doklady o nákladech na bydlení, výplatní pásku, popř. pracovní smlouvu, nebo i jen bankovní výpis, ze kterého by se dané relevantní pravidelné příjmy a výdaje žalovaného podávaly, a to když jinak pravidelná splátka předmětného revolvingového úvěru z předmětné smlouvy nebyla nijak vysoká. Pokud žalobkyně ale např. naznačeným způsobem (nebo i z jiných informačních zdrojů) neobjektivizovala (neověřila z relevantních informačních zdrojů) informace o pravidelných příjmech a výdajích spotřebitele - žalovaného (nadto u spotřebitelského úvěru s relativně neznámou dobou trvání úvěrového vztahu – s ohledem na povahu revolvingu), nemohl soud uzavřít, že žalobkyně naplnila požadavek § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. na získání informací o žalovaném jako spotřebiteli, které by bylo v daném případě možno objektivně vzato posoudit jako pro daný úvěrový případ jako nezbytné, spolehlivé, dostatečné, a přiměřené - pro závěr o schopnosti spotřebitele podmínky daného úvěru plnit, resp. pro závěr o schopnosti splácet úvěr tak jak je uvažovanou smlouvou o úvěru sjednáváno.

24. Soud pak v té souvislosti ještě dodává, že posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda lze s určitou mírou jistoty a spolehlivosti predikovat, že spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení a výši splátek zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez zásadních problémů a omezení zaplatit splátky v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. (§ 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb.) Ani důkladná analýza pouze jedné ze stran rozpočtu spotřebitele pak sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr postačovat nemůže, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné uzavřít, zda bude schopen uvažované splátky platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní pravidelné výdaje.

25. Soud tedy uzavírá, že úprava § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Je tedy otázkou, zda neplatnost smlouvy je neplatností absolutní nebo relativní.

26. Předchozí právní úprava, platná do datum ukládala v § 9 odst. 1 zákona č. 43/2013 Sb. (ve znění platném od datum) věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Jednalo se o neplatnost absolutní.

27. V projednávané věci byla smlouva uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. a otázkou tedy zůstávalo, zda i podle nové právní úpravy bylo možné vyhodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného splnění uvedené povinnosti věřitelem za neplatnou a k takové neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Přitom jejím řešení soud vycházel z judikatorně ustálené zásady, kterou z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud ČR již v nálezu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4084/12 Ústavní soud uvedl, že,„ nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. namístě závěr, že jde o smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Smlouva odporuje zákonu a smysl a především účel zákona č. 257/2016 Sb. vyžadují, aby na takové právní jednání bylo nahlíženo jako na neplatné. Proto je taková smlouva absolutně neplatná podle § 580 a § 588 o.z.

28. Pokud se týká termínu„ veřejný pořádek“ je pojmem mimořádně širokým a v zásadě odpovídá pojmu veřejného zájmu. Jde o souhrn pravidel nebo zásad chování, souhrn zásad, na kterých celá společnost trvá. Takovými zásadami je mimo jiné zásada ochrany spotřebitele jako slabší strany, která našla svůj výraz ve spotřebitelském právu. K posílení norem podílejících se na ochraně spotřebitele jako slabší strany došlo jak v evropském, tak v českém právu.

29. Rovněž Krajský soud v Ostravě uvedl ve svém rozsudku ze dne 14. 3. 2018 sp. zn. 8 Co 47/2018, že:„ Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.“ 30. Jiný závěr, než že je smlouva absolutně neplatná i za právní úpravy platné od datum, by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům (spotřebitelům) také neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období. Přitom ochrana spotřebitele je průběžně od roku 2010 (kdy platil původní zákon o spotřebitelském úvěru) do současnosti posilována, a to v souladu s evropským právem.

31. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. Po přijetí tohoto závěru proto soud konečně uzavřel, že žalobu nelze posoudit jako důvodnou pro neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení na straně žalobkyně ohledně všech žalobou uplatněných nároků na smluvním základu.

32. Provedeným dokazováním nicméně bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému na základě předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru kteroužto soud posoudil jako absolutně neplatnou smlouvu, poskytla fakticky částku celkem částka a i ta, že žalovaný na jejím podkladu žalobkyni uhradil částka. Finanční plnění ve prospěch žalovaného v uvededné výši částka z titulu této neplatné smlouvy pak nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného (v celkové částce částka), když žalovaný se v této částce na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. V rámci kvantifikace bezdůvodného obohacení je pak zřejmé, že pokud z této částky již žalovaný žalobkyni vrátil na podkladě téže smlouvy částku částka, pak že žalobou nárokovanou část jistiny daného revolvingového úvěru lze žalobkyně přiznat alespoň z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, a to právě v částce částka. V této části proto soud žalobě částečně vyhověl. V té souvislosti soud ještě stran odůvodnění výše bezdůvodného obohacení dodává, že žalobkyně se na nesplacené jistině úvěru domáhala přiznání částky rovné částce 19 997, částka (součet nesplacených jistin úvěru vymezených co do své výše v bodu 1. odůvodnění tohoto rozsudku, odrážka první, písm. a) až f)), a proto bylo možno žalobě vyhovět (bez překročení žalobního petitu) právě i co do nižší částky částka. Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení účastníci smluvně neupravili, proto se stal tento nárok splatný na výzvu k jeho úhradě. K té došlo dle přijatých zjištění soudu poprvé ve lhůtě do datum. Prodlení proto nastalo datum. Proto soud žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení (v sazbě 8,25 % ročně) z celé této částky podle § 1968 a 1970 o.z. i od datum do zaplacení a rovněž i část požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení (celkem požadovaného v částce částka z dílčích splátek úvěru, jejichž součástí byla vždy rovněž i část nesplacené úvěrové jistiny... vymezená opět v bodu 1., prvé odrážce, písm. a) až e) tohoto roszudku), a to to toliko za dobu od datum do datum, a tedy v částce částka (8,25 % ročně z částky celkem částka – nesplacená jistina úvěru zahrnutá ve splátkách za březen 2020 – červenec 2020). V celé zbývající části/rozsahu soud žalobu zamítl (viz výrok č. II) tohoto rozsudku, a to z již výše vyložených důvodů stojících na neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního o skutečnostech rozhodných pro nutný závěr, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru/vyplacením spotřebitelského úvěru, splnila svoji povinnost posoudit řádně a s odbornou péčí„ úvěruschopnost“ žalovaného jakožto spotřebitele (v daném případě...ověřit z relevantního informačního zdroje od žalovaného získané informace o jeho pravidelných příjmech a výdajích).

33. Za splnění podmínek stanovených v § 142a odst. 1 o.s.ř. pro přiznání náhrady nákladů řízení částečně úspěšné žalobkyni, rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žalobkyni podle tohoto ustanovení přiznal proti žalovanému poměrnou náhradu nákladů řízení (když byla žalobkyně po kapitalizaci jí přiznaných a i jí požadovaných peněžitých plnění k datum úspěšná co do cca. 82 %, a neúspěšná cca. co do 18 %, pak jí přísluší 64 % náhrada nákladů řízení). Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, odměny právnímu zástupci žalobkyně za 4 úkony právních služeb ve výši celkem částka (z punkta částka) dle § 6 odst. 1, 7, 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (za převzetí právního zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínku, účast u jednání do dvou hodin času dne datum), 4 režijních paušálů za uvedené 4 úkony právních služeb zástupce žalobkyně dle 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1966 Sb. ve výši celkem částka, náhrady za nekonané jednání dne datum (ke kterému se advokát dostavil, aniž by bylo jej možno včas vyrozumět o odvolání jednání) ve výši částka dle § 14 odst. 2 věta prvá vyhl. č. 177/1996 Sb., 1 režijním paušálu za uvedené zrušené jednání dne datum dle 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1966 Sb. ve výši částka, náhradě za ztrátu času při cestě na a z uvedených jednání v rozsahu deseti započatých půlhodin dle § 14 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a tedy v částce částka, náhradě doloženého a požadovaného cestovného vlakem k jednání dne datum v částce částka, náhradě cestovních výdajů zástupce žalobkyně v souvislosti s jednáním z datum a tvořených: základní náhradou za použití silničního motorového vozidla dle vyhl. č. 589/2020 Sb. a náhradou za pohonné hmoty – při cestě o délce 180 km (obec – obec - obec) x částka (sazba základní náhrady za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb.) + náhrada za pohonné hmoty dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve spojení s § 189 odst. 1 a § 158 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a § 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb. ve výši částka odpovídající celkově ujetým 180 km vozidlem s kombinovanou spotřebou 4,5 litry motorové nafty na 100 km při vyhláškové ceně paliva částka za 1 litr motorové nafty. Dále přísluší k nákladům řízení žalobkyně dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za 21% daň z přidané hodnoty (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) z odměny advokáta a přiznaných náhrad výši částka, neboť zástupce žalobkyně ve smyslu § 14a odst. 1 advokátního tarifu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Celkem proto činí náklady řízení žalobkyně částku částka, ze které soud žalobkyni přiznal 64 %, a tedy částku částka Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.