14 C 132/2026

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Richardem Hubičkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem jméno sídlem sídlo proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně žalobou domáhala po žalované zaplacení částky částka, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka a úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit stát do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši částka na účet právnická osoba v adresa-číslo, VS: var. symbol.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou prostřednictvím internetového portálu e-mail.cz smlouvu o spotřebitelském úvěru a žalovaná jí poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátila. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota byla uzavřena dne datum a na jejím základě poskytla žalobkyně žalované částku částka prostřednictvím platební brány. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději dne datum spolu se smluvním úrokem ve výši 1 % denně z jistiny (úrok byl kapitalizován na částku částka). Žalovaná byla upomínána upomínkami odeslanými žalobkyní a následně i formou předžalobní upomínky. Žalobkyně se po žalované domáhala celkem částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalované neuvedla žalobkyně ničeho, ačkoli k doplnění takových tvrzení byla soudem vyzvána. Naopak v reakci na tuto výzvu soudu žalobkyně vzala žalobu částečně zpět v rozsahu částky částka a v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky částka od datum do datum a ve výši 0,5 % p. a. z téže částky od datum do zaplacení. Jako nově tvrzený počátek prodlení žalované uvedla datum s tím, že datum byla žalované odeslána výzva k úhradě před podáním žaloby, v níž jí byla dána lhůta k plnění 3 dny.

2. Jelikož žalobkyně vzala žalobu částečně zpět před zahájením jednání, soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení v tomto rozsahu zastavil bez dalšího ve shodě s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř.

3. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne datum v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť právní zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil. Žalovaná se k jednání soudu dostavila a nárok žalobkyně uznala s tím, že by tento chtěla splácet ve splátkách.

4. Ze smlouvy o úvěru ID: číslo soud zjistil, že se v ní žalobkyně se žalovanou dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dohodly, že žalobkyně poskytne žalované finanční prostředky, a to částka na 25 dní, a žalovaná takto poskytnuté prostředky vrátí spolu s úrokem ve výši částka (1 % denně, RPSN 2 499 %). Dohodly se rovněž na smluvní pokutě ve výši 0,10 % denně pro případ prodlení, na náhradě nákladů v případě prodlení (částka za první upomínku a částka za druhou upomínku), na poplatku částka denně za případné prodloužení doby splatnosti. Rovněž se dohodly na tom, že prostředky budou žalované poskytnuty bezhotovostně na bankovní účet č. účtu.

5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne datum soud zjistil, že spol. právnická osoba v ní potvrdila, že odeslala z účtu žalobkyně na účet č. č. účtu částku částka dne datum pod variabilním symbolem var. symbol.

6. Ze sdělení spol. právnická osoba., soud zjistil, že účet č. č. účtu je účtem žalované a byla na něj provedena platba pod variabilním symbolem var. symbol ve výši částka. Název protiúčtu název, právnická osoba.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jsou v něm rekapitulována výše popsaná podstatná ujednání ze smlouvy o úvěru.

8. Z potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že spol. právnická osoba. v něm potvrzuje podání zásilky adresované žalované, odesilatelem je právní zástupce žalobkyně a k podání došlo datum.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum soud zjistil, že v této právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzval k úhradě částky částka do tří dnů a rovněž k úhradě nákladů právního zastoupení s tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dne datum a dluh z ní nebyl uhrazen. Je zde také uvedeno, že po sečtení všech nákladů a sankcí zbývá k dnešním u dni (datum) k zaplacení částka částka.

10. Na základě provedeného dokazování soud o skutkovém stavu uzavřel, že žalovaná se žalobkyní se datum dohodly na tom, že žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši částka splatný za 25 dní (dne datum) i na podmínkách splácení tohoto úvěru, konkrétně na úroku ve výši 1 % denně, smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení, poplatcích ve výši celkem částka za první dvě upomínky v případě prodlení. Dále soud uzavřel, že k čerpání tohoto úvěru na účet žalované vskutku došlo dne datum ve výši částka a že dne datum dlužila žalovaná z titulu této úvěrové smlouvy (po sečtení všech nákladů a sankcí) celkem částka. Na základě těchto zjištění soud vypočetl, kolik by při sjednaných sankcích byla bývala žalovaná toho dne dlužila, kdyby žalobkyni neuhradila vůbec ničeho a došel k závěru, že žalovaná by dlužila částka na jistině, částka na úroku do datum, dalších částka na úroku za období prvních 90 dní prodlení žalované, dalších částka na smluvní pokutě a dalších částka na poplatcích za upomínky (žalobkyně v žalobě uvedla, že byla žalovaná upomínána upomínkami, tedy minimálně dvěma). Navíc je ještě třeba připočíst smluvní úrok od 91. dne prodlení (datum) do datum ve výši 12 % ročně tedy přibližně částka a zákonný úrok z prodlení ve výši přibližně částka (12 % ročně z částka od datum do datum). Celkem by tedy žalovaná byla bývala dlužila přibližně částka. Porovnáním této částky s částkou částka, kterou žalovaná (po sečtení všech nákladů a sankcí, jak je výslovně uvedeno v předžalobní výzvě) dlužila z titulu smlouvy o úvěru ke dni datum tak soud uzavřel, že k tomu dni žalovaná zaplatila z titulu téže smlouvy minimálně částka. Svou neúčastí u jednání dne datum se žalobkyně připravila o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nedostatku svých tvrzení stran toho, jak posoudila při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žalované a o tom, aby k takovým tvrzením rovněž označila důkazy. Z tohoto důvodu neunesla ani břemeno tvrzení ani břemeno důkazní o tom, že úvěruschopnost jakkoli, natož pak řádně zkoumala a soud tedy vyšel z toho, že k takovému zkoumání nedošlo. Dále soud uzavřel, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby.

11. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovanou jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“).

12. Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace.

13. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal.

14. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalované jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně netvrdila přes výzvu soudu vůbec ničeho a ani neoznačila žádné důkazy, ze kterých by se to bylo bývalo podávalo. Jelikož tedy neunesla své důkazní břemeno k této skutečnosti, tak soud uzavřel, že k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně nedošlo a smlouva o spotřebitelském úvěru je tak absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z.

15. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě je u jistiny částka sjednána „cena peněz“ v podobě úroku ve výši částka za 25 dní. Ostatně RPSN dosahuje absurdních 2 499 %. Nadto je ve smlouvě sjednána celá řada sankcí výlučně v neprospěch žalované. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.

16. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele.

17. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná skutečně obdržela částku částka od žalobkyně. Žalovaná však již také žalobkyni uhradila celkem částka na různých platbách podle absolutně neplatné smlouvy. Žalovaná se tedy na žalobkyni nijak bezdůvodně neobohatila, naopak plnila žalobkyni více, než od ní sama přijala.

18. Soud se s ohledem na uznání žalobou uplatněného nároku žalovanou u jednání dne datum zabýval tím, zda je na místě rozhodnout rozsudkem pro uznání. Podle § 153a o.s.ř. platí, že soud rozsudkem pro uznání rozhodne (nemá na výběr) pokud žalovaný uzná žalobou uplatňovaný nárok a současně se jedná o věc, ve které lze uzavřít a schválit smír podle § 99 odst. 1 a 2 o.s.ř. Smír pak nelze schválit, je-li v rozporu s právními předpisy, obchází zákon nebo jím dochází ke zneužití práva či porušení dobrých mravů. Krajský soud v Praze ve svém usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka (vycházeje z rozsudku Anonymizováno v právnická osoba rozsudku z datum, ve věci spisová značka), dospěl k závěru, že v souladu s kontradiktorností řízení obecně samo nezkoumání úvěruschopnosti nebrání uzavření smíru mezi stranami, který by znamenal, že spotřebitel zaplatí více než jen jistinu, neboť smlouva o úvěru je obecně smlouvou úplatnou. Obě tato rozhodnutí přehlíží fakt, že spotřebitel zde neprojevuje souhlas se zneužívajícím ujednáním smlouvy, kterou je oprávněn uzavřít, jako tomu bylo v judikatuře, na kterou se citovaný rozsudek právnická osoba odvolával (rozsudky ze dne datum, název, a ze dne datum, název jméno FO, číslo, ale de facto uzavírá ex post úvěrovou smlouvu, aniž by (opět) byla posouzena jeho úvěruschopnost.

19. Jednoduše řečeno, v podmínkách právního řádu, ve kterém platí § 86 spotř. z., není spotřebiteli umožněno uzavřít platně úvěrovou smlouvu s poskytovatelem spotřebitelského úvěru, bez toho, aniž by předtím byla řádně a s odbornou péčí posouzena jeho úvěruschopnost. Toto své omezení nemůže spotřebitel obejít, ani kdyby chtěl, uznáním nároku či smírem, neboť by se jednalo o obcházení zákona. Spotřebitel nemůže dle spotř. z. např. o vlastní vůli vyvázat poskytovatele úvěru z povinnost zkoumat jeho úvěruschopnost (ani kdyby se tak svobodně a informovaně rozhodl), ani uzavřít platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru poté, co bylo takovým zkoumáním zjištěno, že spotřebitel není úvěruschopný (opět, ačkoli by se tak svobodně a informovaně rozhodl). Nemůže-li tak učinit v soukromoprávní kontraktaci, nemůže s takovým výsledkem ani uzavřít soudní smír.

20. Právě uvedené není nijak na újmu kontradiktorní zásadě, neboť spotřebitel zcela ve shodě s ní projevil svůj zájem nárok uznat a soud ve shodě s takto jím projevenou vůlí (a ostatně i judikaturou SDEU, která hovoří o „přihlédnutí k názoru“) posoudil, zda může žalobě vyhovět a došel k závěru, že nikoli, neboť by se jednalo o obcházení zákona. Uznávaný nárok totiž není bezdůvodným obohacením žalobkyně (k tomu prokazatelně nedošlo) a úroky z prodlení z něj (stran takového obohacení by strany mohly uzavřít smír a soud by jej mohl schválit), ale fakticky představuje nároky žalobkyně ze smlouvy, kterou strany mezi sebou nemohly (dokud by nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované) vůbec platně uzavřít. Pro rozpor s § 99 odst. 2 o.s.ř. a tím nenaplnění podmínky dle § 153a odst. 2 o.s.ř. tedy soud rozsudek pro uznání nevydal.

21. Soud namísto toho, na základě výše uvedených důvodů, žalobu v plném rozsahu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.

22. Výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení tak, že žalované přiznal náhradu nákladů nezastoupeného účastníka ve výši částka za jeden úkon, a to účast u jednání soudu dne datum podle § 1 odst. 3 písm. c) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, vykládané ústavně konformně, tedy co do výše odměny ve shodě s výší dle § 13 odst. 4 vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.

23. Povinnost žalobkyně doplatit částku částka na soudním poplatku je dána tím, že soud nevydával v řízení platební rozkaz, tudíž soudní poplatek nečiní částka podle položky 2 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků (přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb.) ale částka podle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku, kdy tento postup se podává z položky 2 odst. 2 sazebníku. Jelikož žalobkyně již zaplatila na soudním poplatku částku částka, zbývá jí doplatit právě částka. Proti tomuto rozsudku lze podat do výroků I., II. a III. odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Proti výroku IV. tohoto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná a Česká republika domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.