14 C 135/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená ustanoveným advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta A, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, náhradu nákladů řízení v rozsahu 10 % z výše určené v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení o výši nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu , datum, ve znění doplnění z , datum, , ze , datum, , ve znění částečného zpětvzetí žaloby a změny žaloby učiněných u jednání , datum, a ve znění doplnění z , datum, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím jako nezaplacené provize za obstarání příležitosti k uzavření smlouvy k prodeji nemovitých věcí ve vlastnictví žalované podle smlouvy o zprostředkování. Mezi stranami byla , datum, uzavřena smlouva o zprostředkování prodeje nemovitých věcí ve vlastnictví žalované, a to pozemku parc. č. , číslo, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , a pozemku parc. č. , číslo, – zahrada, vše v katastrálním území , adresa, . Strany se dohodly, že žalobkyně opatří žalované příležitost k uzavření smlouvy k prodeji předmětných nemovitých věcí se zájemcem, a to za ujednanou kupní cenu a s provizí pro žalobkyni ve výši , částka, . Žalobkyně příležitost k uzavření smlouvy opatřila , datum, , kdy uzavřela rezervační smlouvu týkající se předmětných nemovitých věcí se zájemcem, který složil zálohu ve výši , částka, , avšak žalovaná byla poté nekontaktní, nereagovala na výzvy žalobkyně a z důvodů na straně žalované tak k uzavření kupní smlouvy nedošlo. Žalobkyně se proto domáhá částky , částka, jako ujednané provize a k tomu úroku z prodlení od , datum, do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě ve znění po všech změnách a doplněních vyjádřila tak, že žalobkyně neobstarala příležitost k uzavření smlouvy v době stanovené smlouvou, neboť nezajistila skutečně vážného zájemce a nebylo prokázáno, zda tvrzený zájemce skutečně složil zálohu. Dále žalovaná namítla, že pokud žalobkyně nějakého zájemce opatřila, nebylo to za podmínek stanovených ve smlouvě, kde byla ujednána kupní cena , částka, . Samotné ujednání o výši provize pak žalovaná považuje za nicotné, neboť jde o nepřiměřené ujednání v rozporu s ustanoveními zákona na ochranu spotřebitele. Výši ujednané provize žalovaná považuje za příliš vysokou, neboť obvyklá provize činí 5 % z hodnoty nemovitosti, v daném případě by měla činit nejvýše , částka, . Žalovaná také namítla, že nebyla jasně ujednána splatnost provize, tedy by měla splatnost nastat až dnem uzavření zprostředkovávané smlouvy. Žalobkyně pak při uzavírání smlouvy nesplnila svou informační povinnost podle zákona o realitním zprostředkování a podle ustanovení na ochranu spotřebitele. Žalovaná proto navrhla žalobu zamítnout.

3. Nad rámec uvedeného vymezení žalobního žádání soud dodává, že původně se žalobkyně domáhala částky , částka, s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty, která byla ve smlouvě o zprostředkování ujednána pro případ neposkytování součinnosti žalované. Po poučení o předběžném právním názoru soudu a výzvě k doplnění pak žalobkyně žalobní návrh změnila (a vzala částečně zpět), jak je uvedeno v odstavci 1. tohoto odůvodnění, a soud změnu žaloby připustil. Na změněnou žalobu pak svou argumentací reagovala i žalovaná.

4. Soud věc projednal při jednáních konaných , datum, a , datum, a rozsudek vyhlásil , datum, , vždy za účasti žalobkyně i žalované. Během jednání strany setrvaly na svých stanoviscích a učinily následující shodná tvrzení o skutkových okolnostech, která soud ve smyslu § 120 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vzal za svá skutková zjištění a dále k nim neprováděl dokazování. Mezi stranami je nesporné, že mezi žalobkyní jako zprostředkovatelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o zprostředkování – výhradní z , datum, , ve které se žalobkyně zavázala opatřit žalované příležitost k uzavření kupní smlouvy k prodeji nemovitých věcí ve vlastnictví žalované (pozemky parc. č. 66/2 a parc. č. 68/3 v katastrálním území , adresa, ). Nemovité věci žalované měly být žalobkyní podle smlouvy o zprostředkování nabízeny za kupní cenu ve výši , částka, (včetně odměny) a žalovaná se zavázala zaplatit odměnu žalobkyni za opatření příležitosti k uzavření kupní smlouvy ve výši , částka, , smlouva byla uzavřena na dobu určitou do , datum, , ve smlouvě byla ujednána smluvní pokuta ve výši odměny, a to pro případ porušení povinností žalované spočívajících mimo jiné v poskytnutí potřebné součinnosti ke sjednání obsahu kupní smlouvy k jejímu uzavření či k jednáním se zájemcem. U katastru nemovitostí bylo k , datum, zahájeno vkladové řízení týkající se předmětných nemovitých věcí žalované, ve kterém byla žalovaná převodcem a nabyvatelem byl , jméno FO, na základě smlouvy kupní z , datum, . Dopisem z , datum, žalovaná sdělila žalobkyni, že odstupuje od smlouvy o zprostředkování, protože žalobkyně jí předložila kupní smlouvu s kupní cenou , částka, , přestože ujednána byla kupní cena , částka, ; dopis byl žalobkyni doručen , datum, . Dopisem z , datum, žalobkyně reagovala na odstoupení žalované od smlouvy tak, že odstoupení nepovažuje za platné, že se jí nedaří se s žalovanou spojit, že předložená kupní smlouva s cenou , částka, byla pouze návrhem a kupní cena je , částka, , a že , datum, byla uzavřena rezervační smlouva se zájemcem; dopis byl žalované doručen , datum, . Dopisem z , datum, žalovaná sdělila žalobkyni, že se nemůže dostavit na schůzku , datum, ze zdravotních důvodů; dopis byl žalobkyni doručen. Dopisem z , datum, žalobkyně vůči žalované uplatnila právo na zaplacení smluvní pokuty , částka, z důvodu porušení smlouvy o zprostředkování a vyzvala ji ke včasné úhradě; dopis byl žalované doručen. Předžalobní výzvou z , datum, vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení smluvní pokuty , částka, před podáním žaloby; dopis byl žalované doručen. Kupní smlouvou z , datum, žalovaná převedla předmětné nemovité věci na , jméno FO, .

5. Mezi stranami po vyjasnění nesporných skutečností zůstaly sporné skutkové otázky, zda žalobkyně opatřila pro žalovanou příležitost k uzavření smlouvy o rezervaci se zájemcem o koupi předmětných nemovitých věcí, a dále, k jakému okamžiku měla být odměna uhrazena ze strany žalované. Na tyto skutkové otázky pak navazuje právní otázka, zda žalobkyni vznikl nárok na zaplacení ujednané odměny a kdy nastala její splatnost. K uvedeným skutkovým otázkám soud provedl dokazování následujícími listinnými důkazy a svědeckou výpovědí a následně se zabýval právním hodnocením.

6. Z listiny označené jako Smlouva o zprostředkování – výhradní z , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně jako zprostředkovatel a žalovaná jako klient se dohodly na vykonání činnosti zprostředkovatele směřující k uzavření smlouvy kupní k prodeji předmětných nemovitých věcí ve vlastnictví žalované za kupní cenu , částka, (včetně odměny zprostředkovatele), přičemž byla ujednána odměna zprostředkovatele ve výši , částka, . Je obsaženo ujednání o udělení plné moci zprostředkovateli k uzavření smlouvy o rezervaci jménem klienta. Trvání dohody bylo ujednáno na dobu určitou do , datum, . Přílohou je listina označená jako Poučení klienta obsahující poučení o právu na odstoupení od smlouvy a listina označená jako Zpracování osobních údajů.

7. Z listiny označené jako Smlouva o rezervaci ze , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně jako zprostředkovatel, žalovaná jako prodávající a , jméno FO, jako zájemce se dohodli na rezervaci předmětných nemovitých věcí ve vlastnictví žalované za účelem uzavření kupní smlouvy se zájemcem, dohodnutá kupní cena , částka, a rezervační záloha , částka, ; na místě podpisu za žalovanou je stejný podpis jako na místě podpisu za žalobkyni.

8. Z listiny označené jako Příjmový pokladní doklad ze , datum, (předložen k nahlédnutí u jednání a později zaslán do spisu) bylo zjištěno, že od , jméno FO, Kalbáče byla přijata záloha , částka, na dům , adresa, .

9. Z listiny obsahující výpis z SMS zpráv bylo zjištěno, že jde o zprávy adresované žalované, jde o opakované SMS zprávy týkající se prodeje předmětných nemovitých věcí žalované, ze kterých vyplývá, že ke , datum, byl zájemce o koupi domu, a dále, že žalovanou se nedaří zastihnout.

10. Dále soud k důkazu provedl svědeckou výpověď , jméno FO, Kalbáče, ze které zjistil, že svědek hledal ke koupi dům a oslovil jednatele žalobkyně, přes kterého již dříve dům prodával. Byl mu nabídnut dům v Kladníkách, který se mu líbil, přestože ho viděl jen z venku z cesty a z obecního pozemku. Dovnitř se podívat nebyl, prý tam byly věci majitelky. U jednání popsal vzhled domu a zahrady. O dům měl zájem a v kanceláři žalobkyně sepsali rezervační smlouvu a uhradil v hotovosti zálohu , částka, , k tomu asi dostal paragon. Když mu byla rezervační smlouva předložena k nahlédnutí, tak uvedl, že ji poznává. Plánoval hypotéku a opravu domu, ale byl problém s majitelkou, která nekomunikovala. Nespěchal na to a už neví, co se vlastně stalo, ale dům nedostal. Majitelku nikdy neviděl. Události nedovedl svědek přesně časově zařadit a uvedl, že to bylo asi před dvěma lety, smlouvu má někde na půdě. Kupní cena měla být , částka, . Soud i přes námitku žalované o nevěrohodnosti svědka hodnotí svědka jako věrohodného. Svědek podle názoru soudu přiměřeně podrobně popsal události, které se staly před třemi lety, jeho popis se nezdál příliš vágní ani příliš detailní. Skutečnost, že události zařadil do doby před dvěma lety a neuvedl například přesné datum, svědčí spíše o věrohodnosti svědka, než aby tomu bylo naopak. Za nevěrohodné soud nepovažuje ani to, že svědek chtěl předmětné nemovité věci koupit, aniž by absolvoval prohlídku uvnitř domu, neboť dům viděl (a popsal) zvenčí, což mu podle jeho slov stačilo. Lze si přitom představit celou řadu odůvodnění, proč se svědek spokojil jen s prohlídkou domu zvenčí, např. se mu mohla zdát kupní cena nízká a nechtěl koupi propásnout, dům se mu mohl líbit i ve špatném stavu, mohl věřit popisu žalobkyně, mohl být prostě jen nedbalý, a konečně to bylo v situaci, ve které šlo o uzavření rezervační smlouvy a mohl očekávat, že poté se setká i s žalovanou a dům si prohlédne. Na nevěrohodnost svědka žalovaná upozorňovala také s ohledem na to, že svědek k dotazu uvedl, že s jednatelem žalobkyně chodil do školy a mají spolu obchodní vztah (zmiňoval dřívější prodej nemovitostí), dále uvedl, že se ho jednatel žalobkyně ptal na adresu z důvodu nedoručení dopisu od soudu, což koresponduje s tím, že první předvolání na žalobkyní uvedenou adresu se svědkovi nepodařilo doručit a žalobkyně byla vyzvána k doplnění aktuální adresy svědka. Ani tyto okolnosti soud nepovažuje za nic, co by ukazovalo na nevěrohodnost svědka. Skutečnosti zjištěné výslechem svědka tedy nemá soud důvod zpochybňovat, zvláště když korespondují s předloženými listinnými důkazy i se skutečnostmi, které jsou mezi stranami nesporné.

11. Na základě mezi stranami nesporných skutečností a provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně s žalovanou se , datum, dohodly, že žalobkyně pro žalovanou bude do , datum, vyvíjet činnost vedoucí k prodeji nemovitých věcí ve vlastnictví žalobkyně za kupní cenu , částka, včetně odměny , částka, , přičemž bylo dohodnuto zaplacení odměny v případě, že žalobkyně pro žalovanou opatří příležitost k uzavření smlouvy vedoucí k prodeji nemovitých věcí. Žalobkyně se pak , datum, se zájemcem o koupi nemovitých věcí dohodla na rezervaci, za což zájemce uhradil zálohu , částka, . Žalobkyni se nedařilo žalovanou kontaktovat a pokračovat s ní v jednání o prodeji nemovitých věcí, ale žalovaná o opatření zájemce ještě v roce 2020 věděla a zaslala žalobkyni oznámení o dostoupení od vzájemných dohod, které však žalobkyně neakceptovala. Žalovaná následně převedla nemovité věci na svého syna. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení před podáním žaloby.

12. Na závěr o skutkovém stavu soud navázal právním hodnocením takto. Mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o realitním zprostředkování, jak je vymezena v § 2 zákona č. 39/2020 Sb., zákona o realitním zprostředkování (dále jen „zákon o realitním zprostředkování“), ve spojení s § 2445 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť strany se dohodly, že žalobkyně jako realitní zprostředkovatel pro žalovanou jako klienta učiní kroky k zajištění příležitosti uzavřít realitní smlouvu, tj. smlouvu směřující k nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem ve vlastnictví žalované zájemcem. Smlouva o zprostředkování byla uzavřena v písemné formě v souladu s § 9 zákona o realitním zprostředkování a je platná, neboť jsou v ní vymezeny všechny nezbytné náležitosti podle § 10, zákona o realitním zprostředkování, tedy jsou označeny předmětné nemovité věci, je určena výše kupní ceny i výše provize (odměny) žalobkyně jako zprostředkovatele.

13. Splatnost odměny žalobkyně je ve smlouvě o zprostředkování vymezena jednoznačně a určitě a je vázána na opatření příležitosti k uzavření zprostředkovávané smlouvy (to, že rozhodující je už opatření příležitosti k uzavření smlouvy, je dokonce ve smlouvě o zprostředkování zvláště zopakováno). Pokud tedy žalovaná s odkazem na § 2447 o. z. namítala, že nebyl výslovně ujednán okamžik splatnosti vázaný na obstarání příležitosti k uzavření smlouvy, a proto by měla být splatnost vázána až na uzavření zprostředkovávané smlouvy, tak této námitce nelze přisvědčit, neboť přesně takové výslovné ujednání splatnosti k okamžiku opatření příležitosti je ve smlouvě o zprostředkování obsaženo („Klient bere na vědomí, že splatnost odměny není vázána na uzavření zprostředkovávané smlouvy ale na obstarání příležitosti k jejímu uzavření.“ – bod IV. smlouvy o zprostředkování pod údajem o výši odměny). Splatnost (čas plnění) odměny byla tedy ujednána přesně v návaznosti na opatření příležitosti k uzavření smlouvy ve smyslu § 1958 odst. 1 a § 2447 odst. 2 o. z., tedy žalovaná byla povinna uhradit odměnu už v době, kdy jí žalobkyně opatřila příležitost k uzavření smlouvy, resp. v okamžiku, kdy se o opatření příležitosti žalovaná dozvěděla.

14. Nelze přisvědčit ani námitce žalované, že by žalobkyně nesplnila informační povinnost v souvislosti s uzavíráním smlouvy o zprostředkování s žalovanou jako se spotřebitelem. Pokud jde o obecnou informační povinnost podle § 1811 o. z., tak jejím smyslem je poskytnutí relevantních informací spotřebiteli, aby si uvědomil, s kým smlouvu uzavírá, čeho se týká a jaké plnění z ní vyplývá. Z uzavřené smlouvy přitom tyto informace jednoznačně vyplývají a jsou k ní přiloženy také informace o možnosti odstoupení od smlouvy. Nadto je z běžné lidské zkušenosti známo, že typickým postupem při prodeji nemovitých věcí přes realitního zprostředkovatele je to právě vlastník nemovitých věcí, který projeví zájem o využití služeb realitního zprostředkovatele. Soud se detailně nezabýval tím, kdo koho v předmětné věci jako první kontaktoval, avšak z vyjádření žalobkyně vyplývá, že žalovaná chtěla prodat své nemovité věci původně za , částka, a žalobkyně ji upozornila, že je možno požadovat též vyšší cenu, která byla následně ujednána ve smlouvě o zprostředkování, což také svědčí o tom, že žalovaná sama věděla, jakou smlouvu a s kým se chystá uzavřít. Soud tedy nemá pochybnost o tom, že veškeré potřebné informace byly při uzavírání smlouvy známy ze souvislostí, jak to uvádí § 1811 odst. 2 o. z. Namítala-li pak žalovaná, že žalobkyně nesplnila informační povinnost podle § 12 zákona o realitním zprostředkování, což dává žalované právo odstoupit od smlouvy, tak je nutno předně upozornit, že informační povinnost je v § 12 zákona o realitním zprostředkování upravena ve vztahu k zájemci o nabytí vlastnického práva, což žalovaná není (ta se chtěla svého vlastnického práva k nemovitým věcem zbavit). Nadto je však vyžadováno informování o závadách předmětu smlouvy, o ceně a výši provize, což v daném případě bylo splněno, neboť tyto informace jsou ve smlouvě o zprostředkování i ve smlouvě o rezervaci jednoznačně uvedeny a o závadách předmětu smlouvy měla žalovaná jistě vědomost sama.

15. Soud pak nepřisvědčil ani námitce žalované, že ujednaná výše provize , částka, je nepřiměřená a ujednání o ní by mělo být nicotné podle § 1813 a § 1815 o. z. Předně je nutno uvést, že § 1813 odst. 1 věta první o. z. zakazuje ujednání, která zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, avšak ve větě druhé je dodáno, že to neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Uvedená úprava tak směřuje především na poplatky, smluvní pokuty či jiná vedlejší ujednání. Hlavním předmětem projednávaného závazku přitom nepochybně je závazek žalobkyně poskytovat služby realitního zprostředkování podle § 3 zákona o realitním zprostředkování, tj. zejména najít kupce, a závazek žalované zaplatit za to ujednanou odměnu, který byla ujednána zcela srozumitelně a její výše nebyla vázána na žádné proměnné události. Už z tohoto důvodu nelze námitce žalované přisvědčit. Nadto však lze uvést, že ujednanou výši odměny je potřeba hodnotit také s ohledem na všechny okolnosti jejího sjednávání. Ze smlouvy o realitním zprostředkování i z vyjádření stran vyplývá, že prodejní cena předmětných nemovitých věcí byla sjednána ve výši , částka, včetně odměny , částka, , tedy případný kupující měl uhradit celou částku , částka, , ze které by žalovaná obdržela , částka, jako protihodnotu za prodané nemovité věci, a žalobkyně by obdržela , částka, jako odměnu za vykonanou činnost. Takové ujednání tedy nijak nezatěžuje žalovanou a neznamená pro ni, že by žalobkyni poskytla nevyváženě vysoké plnění vzhledem k druhu a množství činnosti žalované. Na tom nic nemění ani argument žalované, že obvyklá výše odměny realitního zprostředkovatele činí 5 % z hodnoty věci, tj. v daném by měla být nejvýše , částka, . Žalovaná totiž neměla být výší odměny nijak ovlivněna, neboť ujednání jednoznačně směřuje k tomu, že žalovaná za nemovité věci dostane požadovanou částku (tj. , částka, ) a výše provize, kterou reálně uhradí kupující, ji nijak nezatíží. Takové ujednání je pochopitelné, rozumné, transparentní a soud ho nepovažuje za nepřiměřené. Nabízí pak možnost případně slevit z kupní ceny, při současném nesnížení částky, která by se žalované při prodeji dostala. To konečně vyplývá také z dopisu žalované ze , datum, , ve kterém jako důvod pro odstoupení od smlouvy o zprostředkování uvádí, že jí byl zaslán návrh kupní smlouvy, ve kterém byla uvedena kupní cena , částka, a snížená provize , částka, (návrh kupní smlouvy samotné nebyl soudu předložen). Žalovaná tedy za všech okolností měla dostat požadovanou částku , částka, . Ujednání o ceně tedy soud s ohledem na všechny okolnosti považuje za jednoznačné, platné a nikoli nepřiměřené, a jako takové smluvní ujednání žalovanou zavazuje podle § 3 odst. 2 písm. d) o. z. (zásada, že daný slib zavazuje a smlouvy se mají plnit).

16. V souvislosti s uvedenými závěry o přiměřenosti ujednané odměny soud nad rámec tohoto odůvodnění opakuje svůj názor sdělený již u jednání, že ve smlouvě sjednanou smluvní pokutu ve výši odměny pro případ neposkytování součinnosti žalovanou, považuje za ujednání, které ve smyslu § 1813 o. z. zakládá významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, a proto se k němu ve smyslu § 1815 o. z. nepřihlíží (což však nemá vliv na platnost zbývajících smluvních ujednání). Rozdíl smluvní pokuty od odměny je zřejmý, zatímco odměna je protiplněním za poskytnutou činnost představující hlavní závazek, tak smluvní pokuta je vedlejším ujednáním obsahujícím sankci za nesplnění hlavního závazku. Sjednání smluvní pokuty ve spotřebitelských smlouvách obecně není zakázáno, avšak je zpravidla nepřiměřené, pokud je smluvní pokuta sjednána jen pro případ nedodržení povinnosti ze strany spotřebitele, jako tomu bylo v projednávané věci. Nadto v této konkrétní věci byla ujednaná smluvní pokuta do jisté míry duplicitní, neboť postihovala neposkytování součinnosti žalované k činnostem, které pravidelně nastávají až po uzavření zprostředkovávané smlouvy (např. zápisy do katastru nemovitostí), avšak v takovém okamžiku už by žalobkyni vzniklo právo na odměnu (a pokuta byla ve výši odměny). Samotnou otázkou by pak byla výše ujednané pokuty, pokud by se k ní vůbec přihlíželo.

17. Žalobkyně měla žalované opatřit příležitost k uzavření zprostředkovávané smlouvy, tedy k uzavření smlouvy kupní nebo budoucí kupní k převodu předmětných nemovitých věcí (bod I. smlouvy o zprostředkování), a to do , datum, . Za opatření příležitosti k uzavření zprostředkovávané smlouvy pak je nepochybně nutno považovat uzavření rezervační smlouvy s konkrétním zájemcem Jiřím Kalbáčem, ke kterému v dané věci došlo , datum, . Smlouva o rezervaci totiž jednoznačně znamená opatření skutečného zájemce o koupi nemovitých věcí, který se ke koupi rezervací zavazuje a skládá proto zálohu. Ve smlouvě o rezervaci je vymezeno, kdo je prodávající a zájemce, prodeje jakých nemovitých věcí se smlouva týká, jaká je kupní cena, že došlo ke složení zálohy, a že má dojít k uzavření smlouvy k převodu nemovitých věcí. V souladu s plnou mocí obsaženou ve smlouvě o zprostředkování pak smlouvu o rezervaci na místě podpisu žalované podepsal zřejmě jednatel žalobkyně (ve smlouvě o rezervaci sice není výslovně uvedeno, že žalobkyně zastupuje žalovanou, ale vyplývá to ze smlouvy o zprostředkování a podpisy za žalobkyni a žalovanou jsou zjevně stejné). Uzavření této smlouvy bylo nepochybně prokázáno, stejně jako složení rezervační zálohy, tedy soud nepochybuje o tom, že se jednalo o zájemce skutečného a vážného. O tom konečně svědčí již uváděný dopis žalované ze , datum, , ve kterém žalovaná nesouhlasí se zaslaným návrhem kupní smlouvy. Sama žalovaná tak tímto potvrdila, že o vážném zájemci, který už chtěl uzavírat kupní smlouvu, musela vědět. Další provedené důkazy (SMS zprávy, dopisy, svědecká výpověď) pak prokazují, že žalovaná byla nekontaktní a neposkytovala žalobkyni a zájemci součinnost k uzavření zprostředkovávané smlouvy. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně splnila svůj závazek ze smlouvy o zprostředkování a , datum, opatřila žalované příležitost k uzavření zprostředkovávané smlouvy vedoucí k prodeji předmětných nemovitých věcí.

18. Žalovaná o tom, že jí žalobkyně opatřila příležitost k uzavření zprostředkovávané smlouvy, věděla nejpozději , datum, , neboť tehdy napsala žalobkyni dopis, ze kterého je patrné, že žalované byl doručen návrh kupní smlouvy s konkrétním zájemcem. Je však pravděpodobné, že žalovaná věděla o existenci konkrétního zájemce už , datum, , tedy ještě před podpisem smlouvy o rezervaci, neboť sdělení žalobkyně o existenci zájemce vyplývá z předložených SMS zpráv. Žalobkyně pak žalované , datum, napsala dopis (doručený , datum, ), ve kterém ji znovu informovala o uzavření smlouvy o rezervaci a o zájemci o koupi předmětných nemovitých věcí. Byla to však žalovaná, kdo byl nekontaktní a další jednání směřující k uzavření kupní smlouvy zmařil. S ohledem na prokázanou vědomost žalované o opatření příležitosti k uzavření smlouvy k , datum, nastala splatnost odměny ujednané ve smlouvě o zprostředkování nejpozději k tomuto dni.

19. Z uvedených skutkových závěrů a navazujícího právního hodnocení je tedy nepochybné, že mezi stranami byla platně uzavřena smlouva o zprostředkování, žalobkyně splnila své smluvní povinnosti a žalovaná svým smluvním povinnostem nedostála, proto jsou žalobkyní uplatněné nároky po právu. V této souvislosti je třeba uvést, že celou projednávanou věcí se prolíná nepříznivá majetková situace žalované a její postavení spotřebitele v kontextu zjištěných smluvních ujednání. Zákonodárce a v návaznosti na to také soudy poskytují spotřebiteli ve vztahu s podnikatelem zvýšenou ochranu, která má kompenzovat neznalost a nezkušenost spotřebitele proti podnikateli jako profesionálovi. Ani tato ochrana spotřebitele není bezbřehá, neboť má spotřebitele chránit v situacích, ve kterých by podnikatel mohl využít (či přímo zneužít) neznalosti spotřebitele, nemá však jít o ochranu před špatnými rozhodnutími, která může učinit každý člověk, ale každý za ně také nese vlastní odpovědnost. A právě o případ několika špatných rozhodnutí jde v případě žalované, což jednoznačně vyplývá z obsahu spisu. Žalovaná vlastnila nemovité věci, které se rozhodla prodat za pomoci žalobkyně, a takto by získala , částka, , což je částka, která by žalované nepochybně umožnila výrazně zlepšit majetkovou situaci. Se získáním uvedené částky , částka, by přitom žalované nevznikly žádné další výdaje (vyjma daně z příjmu), neboť ujednanou odměnu žalobkyně by zcela hradil kupující. Žalobkyně pak skutečně pro žalovanou zájemce o koupi nemovitých věcí našla, ale v tu chvíli žalovaná učinila první špatné rozhodnutí a přestala s žalobkyní komunikovat. Následovalo další špatné rozhodnutí, neboť v prosinci roku 2020 a v lednu 2021 žalovaná nedbala snah žalobkyně prodej nemovitých věcí dokončit. Mezitím se v listopadu roku 2020 v katastru nemovitostí objevil návrh na vklad vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem ve prospěch syna žalované , jméno FO, (k tomuto soud neprováděl bližší dokazování, ale ze spisu je patrné, že řízení u katastru nemovitostí bylo později zrušeno). Žalovaná nereagovala ani na snahy žalobkyně o vyřešení věci v březnu roku 2021 a následně v červenci roku 2021 učinila další špatné rozhodnutí a převedla předmětné nemovité věci na svého syna , jméno FO, za kupní cenu , částka, , avšak kupní cenu od svého syna zjevně neobdržela. Mezitím bylo v květnu roku 2021 zahájeno toto soudní řízení, ve kterém měla žalovaná možnost se nějakým způsobem dohodnout s žalobkyní na smírném vyřešení celé věci (a tím eliminovat náklady řízení) a současně případně vymoci nezaplacenou kupní cenu po synovi, ale ani to neučinila. V důsledku svých špatných rozhodnutí tak žalovaná nemá předmětné nemovité věci, nemá za ně , částka, od žalobkyní opatřeného zájemce a nemá ani , částka, od syna, místo toho jí orgány sociálního zabezpečení nepřiznají žádné sociální dávky (protože má pohledávku , částka, ) a nyní soud tímto rozsudkem zavázal žalovanou k zaplacení odměny žalobkyni , částka, s příslušenstvím a nákladů řízení. Celá nastalá situace je tedy vyústěním série špatných rozhodnutí, které však učinila žalovaná jako dospělý a plně svéprávný člověk a lze od ní v souladu s § 4 odst. 1 o. z. očekávat, že má rozum průměrného člověka a schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností. Není tedy rolí soudu žalovanou v této situaci před jejími špatnými rozhodnutími na úkor žalobkyně chránit, neboť by to rozhodně nebylo spravedlivé, a každý člověk musí nést odpovědnost za vlastní rozhodnutí; konečně i zákonodárce mezi základními zásadami soukromého práva v § 3 odst. 2 písm. c) o. z. uvádí korektiv, že nikdo nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, a naopak podle § 3 odst. 2 písm. f) o. z. nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.

20. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě ve výroku I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě požadované odměny , částka, společně s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť až od tohoto dne žalobkyně úrok z prodlení požadovala. Soud žalovanou zavázal k zaplacení uvedených nároků ve lhůtě 15 dní od právní moci tohoto rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Stanovením této delší lhůty soud zohlednil nepříznivou finanční situaci žalované a poskytl jí alespoň nějaký čas k zajištění potřebných prostředků. Žalovaná navrhla, aby soud s ohledem na její nepříznivou finanční situaci rozhodl o plnění ve splátkách, avšak tomuto soud nevyhověl. Žalovaná odkázala na své poměry zjištěné při rozhodování o osvobození od placení soudních poplatků v květnu roku 2021, neboť její poměry se od té doby nezměnily, přičemž tehdy bylo zjištěno, že žalovaná nemá žádný příjem, s placením nákladů ji vypomáhají příbuzní a bývalý manžel, a syn jí dluží částku , částka, , kterou se po něm chystala vymáhat soudně. K vymáhání peněz po synovi pak žalovaná uvedla, že v té věci nijak nepokročila. S ohledem na popsanou majetkovou situaci žalované by plnění ve splátkách pro žalovanou neznamenalo žádné ulehčení při povinnosti zaplatit uvedené nároky, neboť žalovaná by zjevně nebyla schopna plnit téměř žádné splátky, rozhodně ne splátky v takové výši, aby byl dluh uhrazen v přiměřené době do jednoho roku (splátka by činila okolo , částka, měsíčně jen za uplatněné nároky bez nákladů řízení). Uložení plnění ve splátkách by tedy žalované nebylo příliš platné a toliko by poškodilo zájmy žalobkyně. Soud v souvislosti s tím upozorňuje, že žalovaná ani po dvou letech nijak nepokročila ve vymáhání částky , částka, po svém synovi, přestože je nemajetná a byly proti ní uplatněny nároky v tomto řízení.

21. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši , částka, , které tvoří uhrazený soudní poplatek , částka, , odměna advokáta s náhradou hotových výdajů a náhrada za DPH. Při určení odměny advokáta soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), a vycházel z tarifní hodnoty , částka, s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu činí v daném případě , částka, . V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 12 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva z , datum, , podání návrhu na zahájení řízení z , datum, , schůzka s klientem , datum, , schůzka s klientem , datum, , schůzka s klientem , datum, , schůzka s klientem , datum, , účast u jednání , datum, , schůzka s klientem , datum, , doplnění z , datum, na výzvu soudu podle § 118a o. s. ř., schůzka s klientem , datum, , účast u jednání , datum, ), za které mu náleží mimosmluvní odměna 12 x , částka, = , částka, podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu. Dále advokát žalobkyně učinil dva poloviční úkony právní služby (podání návrhu na předběžné opatření po zahájení řízení ze , datum, a účast u vyhlášení rozsudku , datum, ), za které mu náleží mimosmluvní odměna 2 x , částka, = , částka, podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu. Celkem tak činí odměna za úkony advokáta , částka, . Uvedené úkony advokáta soud považuje za úkony směřující k uplatňování nároku, a to včetně schůzek s klientem, které všechny časově souvisely s podáním vyjádření nebo s jednáním. Soud pak nepřiznal advokátovi žalobkyně odměnu za sepis návrhu předžalobní výzvy z , datum, , neboť v té době již byl podán návrh na zahájení řízení; dále za podání návrhu na vydání předběžného opatření advokát účtoval celý úkon, ale podle § 11 odst. 2 písm. a) advokátního tarifu za něj náleží jen poloviční odměna; soud advokátovi nepřiznal odměnu ani za doplnění žaloby z , datum, , neboť šlo o doplnění tvrzení a důkazů, které měly být uvedeny již v žalobě samotné; a konečně soud advokátovi nepřiznal odměnu za sdělení adresy svědka z , datum, , neboť adresa svědka byla nejprve žalobkyní uvedena nesprávně (nadto advokát nejprve na výzvy soudu ke sdělení adresy nereagoval a jednání muselo být odročeno). K uvedené odměně advokáta náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po , částka, ke 14 úkonům právní služby, tedy celkem , částka, . Dále advokátovi náleží nárok na náhradu za 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad, tj. ve výši celkem , částka, . Celkem tak náhrada nákladů činí , částka, . Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám advokáta žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

22. Výrokem III. tohoto rozsudku soud uložil žalované povinnost uhradit státu České republice (na účet Okresního soudu v , adresa, ) náhradu nákladů řízení, které platil stát. Žalované byl usnesením Okresního soudu v , adresa, ze , datum, , č. j., spisová značka, , ve spojení s usnesením Krajského soudu v , adresa, , pobočka v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci , datum, , pro zastupování v tomto řízení ustanoven zástupce z řad advokátů a bylo rozhodnuto, že stát hradí náklady ustanoveného zástupce z 90 %. Odměnu a náklady ustanoveného advokáta platí podle § 140 odst. 2 o. s. ř. vždy stát a státu je pak podle § 148 odst. 1 o. s. ř. hradí účastník, který byl v řízení neúspěšný, tedy v tomto případě žalovaná, a to v rozsahu, ve kterém nebyla od placení soudních poplatků osvobozena, tj. v rozsahu 10 %. S ohledem na to, že v době vyhlášení tohoto rozsudku nebyla známa výše nákladů ustanoveného advokáta žalované, neboť ta bude teprve určena postupem podle § 140 odst. 2 o. s. ř., soud nyní rozhodl ve smyslu § 155 odst. 1 o. s. ř. toliko o základu náhrady nákladů a rozhodnutí o výši nákladů státu vyhradil samostatnému usnesení. V návaznosti na to pak soud určil lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci usnesení, kterým bude teprve o výši náhrady ustanoveného advokáta rozhodnuto.