14 C 204/2026

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Richardem Hubičkou ve věci žalobce a): Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A žalobkyně b): Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B proti žalované: stát – Jméno žalované, sídlem Adresa žalované o určení vlastnického práva k pozemkům

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali určení, že jsou podílovými spoluvlastníky, každý o velikosti podílu ideální jedné poloviny, nemovitých věcí v katastrálním území a obci adresa, zapsaných u právnická osoba adresa, na LV č. hodnota, a to pozemek parc. č. číslo, zahrada a pozemek parc. č. st. číslo, zastavěná plocha a nádvoří, se zamítá.

II. Žalobce a) je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně b) je povinna uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne datum domáhali určení, že jsou podílovými spoluvlastníky, každý o velikosti podílu ideální jedné poloviny, nemovitých věcí v katastrálním území a obci adresa, zapsaných u právnická osoba adresa, na LV č. hodnota, a to pozemek parc. č. číslo, zahrada a pozemek parc. č. st. číslo, zastavěná plocha a nádvoří. Toto odůvodnili tím, že dne datum nabyli spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ k pozemku parc. č. hodnota v katastrálním území adresa, nyní vedenému jako parc. č. číslo. S vlastnictvím tohoto pozemku bylo spojeno právo náhradního užívání náhradního pozemku parc. č. číslo, ze kterého byl následně oddělen pozemek parc. č. číslo na kterém byla zbudována chata a pod ní byl oddělen pozemek parc. č st. číslo. Žalobci se tak ujali užívání a následně držby. Nejpozději od vybudování vlastního rekreačního objektu v roce číslo žalobci navenek vykonávali k předmětným pozemkům veškeré podstatné atributy vlastnického panství. Pozemek fakticky ovládali, užívali, pečovali o ně, udržovali je, hradili související povinnosti a vůči okolí vystupovali jako osoby, kterým předmětné pozemky náležejí. V tomto pokračovali i po rozvodu manželství, každý stran svého podílu ve výši ideální poloviny. Po celé období od roku rok a nejméně do dne datum nebyli žalobci v držbě nikým rušeni. Žalobci se chovali jako spoluvlastníci, nikoli pouze jako faktičtí uživatelé věci nebo jako osoby trpěné jiným. Rozhodující pro vydržení je existence držby vlastnického práva, uplynutí mimořádné vydržecí doby a absence prokázaného nepoctivého úmyslu. Ten je třeba spojovat s jednáním morálně nepoctivým, lstivým, podvojným, potajným nebo svémocným.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila dne datum a uvedla, že žalobci nikdy nemohli nabýt vlastnictví k pozemkům parc. č. číslo a parc. č. st. číslo, katastrální území adresa, mimořádným vydržením, a to z důvodu jejich nepoctivého úmyslu. K závěru o něm postačí zjištění, že již v okamžiku uchopení držby držitel věděl, že vykonává právo, které mu nenáleží. Znakem kvalifikované držby je mimo faktické ovládání věci a vůli s touto nakládal jako s vlastní i přesvědčení držitele, že mu věc patří. Žalobci od počátku věděli, že vlastnické právo k uvedeným pozemkům jim nepatří. Pasivita žalované nemůže zvrátit závěr o nepoctivém úmyslu.

3. Soud věc projednal za přítomnosti právního zástupce žalobců, obou žalobců a rovněž za přítomnosti žalované na jednání dne datum. Předně uzavřel, že na základě shodných tvrzení stran lze uzavřít, že mezi nimi není sporu o tom, že žalobci nabyli na základě kupní smlouvy dne datum spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ k pozemku parc. č. hodnota v katastrálním území adresa, nyní vedenému jako parc. č. číslo. Jelikož tento pozemek byl využíván socialistickou organizací, bylo s jeho vlastnictvím spojeno právo náhradního užívání pozemku parc. č. číslo podle § 9 vl. nař. č. 47/1955 Sb. Právě z tohoto pozemku pak byl oddělen pozemek parc. č. číslo a z něj násl. pozemek parc. č. st. číslo. Žalobci pozemek užívali a postavili na něm legální stavbu, nikdo jim v tom nebránil.

4. Soud provedl dokazování stranami předloženými listinami, přičemž z Kolaudačního rozhodnutí právnická osoba v adresa ze dne datum soud zjistil, že tento vydal dne datum stavební povolení pro stavbu zahradního domku na pozemku parc. č. číslo v k.ú. adresa a následně povolil její užívání s odůvodněním, že stavba je bez závad a nedodělků a nebyly zjištěny důvody, které by bránily povolení užívání stavby. Tato zjištění soud nehodnotí jako pro věc podstatná, neboť možnost stavět na pozemku byla obsahem práva náhradního užívání, a tudíž ničeho nevypovídá ani o držbě vlastnického práva, ani o poctivosti úmyslu držitele.

5. Z informací o pozemku parc. č. číslo Anonymizováno zjistil, že tento zachycuje současný stav vlastnictví k pozemku uvedeného parc. č. a tudíž není s to vypovědět ničeho k pro věc rozhodným skutečnostem, které nastaly před rokem rok. Z informací o pozemku číslo soud zjistil, že zapsaným vlastníkem je stát. Totéž soud zjistil i z částečného výpisu z katastru nemovitostí k datu datum. Z toho soud dále zjistil, že stát je zapsaným vlastníkem rovněž pozemku parc. č. St. číslo. Tyto skutečnosti ostatně nejsou mezi účastníky sporné.

6. Z rozsudku právnická osoba v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, soud zjistil, že manželství žalobců bylo tímto rozvedeno.

7. Z čestných prohlášení jméno FO, jméno FO a jméno FO, všechny shodně učiněná v roce rok, soud zjistil, že jmenovaní jsou dlouholetými vlastníky parcel č. číslo (jméno FO), č. číslo (jméno FO) a číslo (jméno FO) a tito všichni čestně prohlásili, že žalobci minimálně od roku rok do současnosti (roku rok, kdy činili prohlášení), řádně k rekreaci užívali, zdržovali se a hospodařili na celém pozemku p. č. číslo zahrada, který sousedí s pozemkem jmenovaných. Rovněž tam zbudovali chatu. Z těchto prohlášení lze uzavřít, že žalobci drželi předmětné pozemky a užívali je, ale nelze z nich uzavřít nic o tom, zda tak činili jako náhradní uživatelé nebo jako vlastníci. Vnější projevy jednání, popsané sousedy lze plně aplikovat na obě situace.

8. Z přiznání k dani z nemovitých věcí na rok rok soud zjistil, že žalobce a) se přiznal k dani z pozemků parc. č. číslo 9. Z důkazů název z datum, Výměru právnická osoba ze dne datum, Pozemnostního archu č. hodnota, Čísla knihovní vložky číslo, Kopie žádosti právnická osoba z datum, vyhl. právnická osoba ze dne datum a žádosti jméno FO ze dne datum soud zjistil, že jméno FO a jeho syn tituly před jménem jméno FO, původní vlastníci pozemku číslo se přihlásili k německé národnosti pročež jim podle dekretu prezidenta republiky ze dne datum čís. 12 Sb. byl zkonfiskován jejich zemědělský majetek, vč. pozemku parc. č. číslo. Tato zjištění soudu nejsou pro nyní vedené řízení jakkoli rozhodná.

10. Z kupní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalobci (t. č. manželé), koupili od manž. Konečných spoluvlastnický podíl k pozemku parc. č. hodnota v kat. území adresa. Vzhledem k tomu, že tento byl t. č. v užívání socialistické organizace, byl prodavatelům přidělen náhradní pozemek parc. č. číslo, který byl rozdělen na parc. č. číslo (všechny pozemky v kat. území adresa). Žalobci koupili rovněž investice vybudované na pozemku parc. č. číslo (studnu, drobné stavby, plot). Kupní cena byla v úhrnné výši částka. Podle smlouvy měli být žalobci zapsáni jako vlastníci id. poloviny pozemku parc. č. hodnota v evidenci nemovitostí. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že: „kupitelé tuto ideální polovinu kupují s tím, že budou jako náhradní pozemek užívat parc. č. kat. číslo role.“ (zvýraznění provedl zdejší soud).

11. Z kupní smlouvy z datum soud zjistil, že tato je mezi manž. Konečnými a manž. jméno FO, týká se prodeje a koupě druhé ideální poloviny pozemku parc. č. hodnota a je prakticky kopií smlouvy předešle provedené s tím, že náhradním pozemkem je zde parc. č. číslo.

12. Z návrhu na vydání rozhodnutí o umístění stavby soud zjistil, že žalobce a) navrhl umístění zděného zahradního domku na zahradě, parc. č. číslo. adresa, kde měla být uvedená vlastnická a užívací práva k pozemkům byla ponechána prázdná. Přílohou návrhu byl výpis z evidence nemovitostí, kde byli žalobci uvedeni jako uživatelé pozemku číslo 13. Z žádosti o zápis novostavby do listu vlastnictví soud zjistil, že dne datum žalobci požádali o zápis novostavby chaty na parcele číslo číslo.

14. Z darovací smlouvy mezi žalobci a Jaromírem a Jméno žalobce soud zjistil, že podle této měli jméno FO a Jméno žalobce, coby obdarovaní, shodně nabýt každý ideální spoluvlastnický podíl ve výši ¼ pozemku parc. č. číslo a ½ ke stavbě bez č.p./č.e. objekt k bydlení, stojícímu na pozemku p. č. St. číslo.

15. Z nahlížení do katastru nemovitostí soud zjistil, že pozemky parc. č. číslo jsou od sebe vzdáleny.

16. Z kupní smlouvy z roku rok soud zjištění neučinil, neboť ve spise založený sken není čitelný. Čitelný sken navržený k důkazu žalovanou soud neprovedl pro nadbytečnost, neboť ani žalovaná neuvedla, které pro věc rozhodné a mezi účastníky sporné tvrzení usiluje touto smlouvou prokázat. Ze schválení projektu název pro státní statek adresa soud neučinil žádné pro věc rozhodné zjištění.

17. Krom těchto listinných důkazů soud rovněž provedl účastnické výslechy obou žalobců, které byly navrženy k důkazu toho, že žalobci od počátku, coby právní laici, subjektivně vnímali, že koupili pozemek parc. č. číslo a od tohoto okamžiku jej subjektivně považovali za pozemek jimi vlastněný.

18. Žalobce a) vypověděl, že od paní příjmení kupoval zahradu, tu nechtěl prodával, že to přejde na syny. Až u advokáta se dozvěděl o nějakém poli, že jméno dekrety, šlo o minutovou zmínku, že se o to nemusí starat. Na tom poli nikdy nebyl, nikdy se o ně nestaral. Smlouvu uzavíral u advokáta. Nikdy po něm nikdo nepožadoval nájem. Zahradu i po rozvodu užíval jak on, tak žalobkyně b). Vždycky si myslel (od uzavření smlouvy a předání klíčů), že je to jejich. Od r. rok platil daně ze zahrady a chaty. Kupní smlouvu četl. Je vyučený zámečník, pracoval jako mistr, staral se o lidi i o stroje.

19. Žalobkyně b) vypověděla, že od manželů příjmení kupovali zahradu v advokátní kanceláři za přítomnosti jak manželů příjmení, tak advokáta tituly před jménem jméno FO. Zaplatili, dostali klíče, bylo jim řečeno, že zahrada je jejich. Podepsali kupní smlouvu, ale moc na to nehleděli. Hleděli na to, že kupují zahradu. Když chtěli postavit zahradní domek, úřadu předložili kupní smlouvu, nic víc po nich nechtěli. Proběhla stavba i kolaudace, mysleli si, že je to jejich. Žalobce a) celou dobu platil daně, nikdy je nikdo neoslovil, že užívají pozemek neoprávněně. I po rozvodu zahradu využívala, nikdy si zahradu nerozdělili. Chtěli, aby zahrada jednou byla dětí. Pak se rozhodli darovat zahradu dětem, právní záležitosti vyřizoval právník syna. Nikdy je nenapadlo, že by zahradu pronajali nebo prodali, byla vždy jen jejich, když ji oplocovali nikdy je nenapadlo, že zabírají pozemek někomu jinému. adresa od zahrady měli oba. Brali to jako společný majetek. Kupní smlouvu podepisovala na zahradu jako celou, žádnou kupní smlouvu na pozemek pod chatou nepodepisovala.

20. Dále žalobkyně b) vypověděla, že před uzavřením kupní smlouvy kupní smlouvu pořádně nečetla. Darovací smlouvu taktéž nečetla. Když to kupovali, měla velkou radost, že to dokázali. Má středoškolské vzdělání s maturitou, pracovala jako ekonomka, měla pod sebou 25 lidí. Ke konci pracovala s projekty. V r. rok měla 33 let. Nikdy nežádala o list vlastnictví a výpis z katastru nemovitosti. Chtěla v darovací smlouvě, aby synové pokračovali v jejich šlépějích a o zahradu se řádně starali.

21. Na základě provedeného dokazování soud o skutkovém stavu uzavřel, že žalobci nabyli na základě kupní smlouvy dne datum spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ k pozemku parc. č. hodnota v katastrálním území adresa, nyní vedenému jako parc. č. číslo. Jelikož tento pozemek byl využíván socialistickou organizací, bylo s jeho vlastnictvím spojeno právo náhradního užívání pozemku parc. č. číslo podle § 9 vl. nař. č. 47/1955 Sb. Právě z tohoto pozemku pak byl oddělen pozemek parc. č. číslo a z něj násl. pozemek parc. č. st. číslo. Žalobci pozemek užívali a postavili na něm legální stavbu, nikdo jim v tom nebránil.

22. Podle § 1095 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) platí, že „Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.“ 23. Výše uvedené ustanovení je třeba vykládat zejména v kontextu § 6 až § 8 o. z., tedy, že „Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.“ 24. Podle komentátora jméno FO adresa, jméno FO, jméno FO, jméno FO a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). adresa: právnická osoba. příjmení, rok: Nepoctivý úmysl musí prokázat ten, kdo mimořádné vydržení popírá, a to důkazem okolností, z nichž by rozumná osoba v postavení jednajícího (§ 4 a 5) dospěla k závěru, že působí bezpráví (...) Vlastník může nepoctivý úmysl druhé osoby prokázat též důkazem, že se ujala držby práva (např. vlastnického) na základě titulu, který se vztahuje k odlišnému právu, např. na základě nájemní smlouvy (název = adresa, rak. OGH IBAN a spisová značka). Takové držitelovo jednání zpravidla představuje nejen nepoctivost, ale i nepoctivý úmysl.

25. Podle rozsudku právnická osoba ze dne datum, sp. zn. spisová značka pak: „Samotný „nikoliv nepoctivý úmysl“ se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný (např. že smlouva, na jejímž základě se chopil držby vlastnického práva, je z nějakého důvodu neplatná).“ Za povšimnutí zde zejména stojí příklad (zdejším soudem zvýrazněný). právnická osoba uvádí příklad smlouvy (tedy titulu obecně způsobilého učinit držitele vlastníkem). Následně pak držitel zjistí, že smlouva je neplatná. To je třeba vykládat spolu s jinou myšlenkou obsaženou v témže rozhodnutí, tedy že: „podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu.“ Ve zmíněném příkladu tedy původní vlastník a nynější držitel uzavřeli smlouvu (tudíž vůle obou účastníků směřovali k převodu vlastnického práva), ale k tomuto z nějakého důvodu (třeba nedostatek formy smlouvy) nedošlo. Držitel však nadále věc drží v přesvědčení, že tím nikomu (zejména původnímu vlastníku) neškodí. To proto, že původní vlastník naň přeci chtěl věc převést.

26. Na výše uvedený rozsudek navazuje rozsudek právnická osoba ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který uvádí k posuzování držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“, že: Tento úmysl nelze zpravidla prokázat přímo, je-li však prokázána existence skutečností, zakládajících nepoctivost držitele, o kterých věděl anebo – při splnění předpokladu § 4 odst. 1 o. z., tedy že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností – vědět při uchopení držby nutně musel, pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu; přitom, podobně jako v právu podezřelý výraz, může jít o úmysl přímý (držitel ví, že jedná nepoctivě a takto jednat i chce), nebo o úmysl nepřímý (s tím, že jeho jednání může být nepoctivé, je srozuměn; srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). (...) Jestliže však okolnosti případu jsou tak zjevné, že průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musí bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl, pak lze učinit závěr o nikoliv poctivém úmyslu nabyvatele. Nestačí tu však pouhý omyl držitele, byť i jinak neomluvitelný, situace musí být taková, že je třeba učinit závěr o tom, že o rozdílu věděl, resp. vědět musel, přičemž je nutno vždy přihlížet k individuálním okolnostem každého případu.

27. Pro úplnost soud k institutu náhradního užívání samotného poznamenává, že právo náhradního užívání jako institut bylo zrušeno až účinností zákona č. 139/2002 Sb., tedy od datum, kdy bylo podle § 16 uvedeného zákona změněno na nájemní vztah mezi vlastníkem (jako pronajímatelem) a náhradním uživatelem (jako nájemcem). Ten měl po dobu pěti let předkupní právo k takovému pozemku.

28. Jelikož k mimořádnému vydržení vlastnického práva nemůže podle § 1095 o. z. dojít, prokáže-li se držitelům nepoctivý úmysl, zabýval se soud předně právě tímto. Naprosto zásadním důkazem v tomto ohledu je kupní smlouva ze dne datum, která výslovně uvádí, že žalobci koupili od manž. Konečných pouze spoluvlastnický podíl k pozemku parc. č. hodnota v kat. území adresa. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že pozemek číslo budou žalobci užívat jako náhradní pozemek. V této smlouvě je rovněž uvedeno, že do evidence vlastníků budou zapsáni žalobci jen stran pozemku parc. č. hodnota. Smlouva má dvě strany, je napsaná na stroji na jeden list papíru. Jedná se o velmi stručnou, přehlednou a snadno pochopitelnou smlouvu. Tato smlouva byla (podává se to jak z ní, tak z výpovědí žalobců) uzavřena v advokátní poradně za přítomnosti advokáta, který byl jistě schopen vyjasnit žalobcům veškeré nejasnosti, které stran jejího obsahu měli. Kupní cena byla v úhrnné výši částka, tedy (a to soud považuje za notorietu) ve výši mnohanásobku průměrné mzdy v době uzavření smlouvy. Jednalo se tedy o značně signifikantní výdaj pro žalobce. Ostatně sama žalobkyně b) vypověděla v tom smyslu, že koupi vnímala jako něco, čeho byla ráda, že dosáhli, jednalo se tedy o významné právní jednání pro žalobce nikoli toliko z hlediska výše jejich finančního vydání, ale i z hlediska čistě osobního. Při zohlednění všech těchto skutečností soud považuje za nevěrohodné výpovědi žalobců v tom smyslu, že smlouvu četli jen zběžně a že měli za to, že kupují pozemek parc. č. číslo. Smlouva je natolik stručná a přehledná, že člověk průměrného rozumu, který by jej užíval s péčí a opatrností přiměřenou tomu, že právě vydává několikanásobek svého měsíčního platu za účelem naplnění své dlouhodobější osobní ambice, by si ji nepochybně pozorně celou přečetl a kdyby čemukoli nerozuměl, využil by přítomnost advokáta a její obsah by si nechal vysvětlit. Oba žalobci nadto jsou prokazatelně lidmi nadprůměrného rozumu, oba v průběhu života pracovali na vedoucích pozicích a oba jsou středoškolsky vzdělaní. Veden těmito úvahami soud uzavřel, že se žalobci nemohli chopit držby vlastnického práva v jiném než nepoctivém úmyslu, neboť museli z obsahu kupní smlouvy seznat, že vlastnické právo k pozemku parc. č. číslo na ně nikdo nepřevedl a převést nechtěl. Nemohli tedy držet věc v přesvědčení, že jejich držba nepůsobí nikomu újmu. Chopili se jí svévolně.

29. Jelikož přítomnost nepoctivého úmyslu žalobců při jejich držbě vlastnického práva k pozemkům parc. č. číslo byla prokázána a tato skutečnost brání mimořádnému vydržení vlastnického práva podle § 1095 o. z., soud žalobu výrokem I. zamítl.

30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobce zavázal, každého do výše jedné poloviny, k náhradě nákladů žalované, neboť to byla žalovaná, kdo byl v řízení plně procesně úspěšný. Její náklady sestávaly z výdajů nezastoupeného účastníka ve výši 4 x částka podle vyhl. č. 254/2015 Sb., vykládané ústavně konformně s přihlédnutím k § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., za úkony spočívající v písemném podání, přípravě na jednání a účasti na jednání (ta počítána coby dva úkony, neboť jednání přesáhlo dvě hodiny). Dále žalovaná vynaložila náklady na cestu k jednání soudu dne datum z adresa a zpět, tedy 2 x 85 km. Spotřeba paliva vozu byla 4,9 l na 100 km, celkem tedy spotřebovala 8,33 l název. Cena motorové nafty dle § 4 písm. c) vyhl. č. 573/2025 Sb. činí částka. Sazba základní náhrady za užití osobního automobilu podle § 1 písm. b) téže vyhl. pak částka/km. Na těchto náhradách tak přísluší žalované částka. Celkem tedy její náklady řízení činily částka. U jednání však žalovaná výslovně uvedla, že požaduje toliko 3 x částka a částka, tedy celkem částka. Soud tuto její vůli plně respektoval a žalobce zavázal k náhradě nákladů žalované právě do výše částka. Na každého z žalobců tak připadá částka, které jim soud uložil výrokem II a III. žalované nahradit, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Nesplní-li povinný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.