14 C 221/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Růžičkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 44 533,14 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 344 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 17 344 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 27 189,14 Kč, v části o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 1 594,23 Kč, v části o zaplacení kapitalizovaného úroku v částce 813,90 Kč, v části o zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 359,33 Kč od [datum] do [datum], v části o zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 015,33 Kč od [datum] do zaplacení, v části o zaplacení úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 17 344 Kč od [datum] do zaplacení, a v části o zaplacení úroku ve výši 15 % ročně z částky 18 683,90 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalované se proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se domáhala v návrhu na zahájení řízení doručeném soudu [datum] vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 45 527,99 Kč s přísl. z titulu mezi žalovanou jako spotřebitelem a úvěrovanou na jedné straně a společností [právnická osoba], [číslo], jako poskytovatelem spotřebitelského úvěru a úvěrujícím dne [datum] uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] (dále tato smlouva též jen jako„ SÚ“). Na odůvodnění žaloby žalobkyně předně tvrdila, že žalobou proti žalované uplatněnou pohledávku i s jejím příslušenstvím nabyla smlouvou o postoupení pohledávek z [datum], uzavřenou s obchodní společností [právnická osoba], [IČO]. Žalobkyně dále na odůvodnění žalobou vznesených nároků tvrdila, že předmětná SÚ byla ze strany úvěrujícího uzavřena po řádném prověření úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele, a že žalované byla úvěrujícím na podkladě dané smlouvy poskytnuta v den uzavření SÚ a jako spotřebitelský úvěr v hotovosti částka 20 000 Kč. Dle žalobkyně ale žalovaná v dané smlouvě sjednané splátky úvěru (a smluvního úroku 15 % ročně a další sjednané platby) nehradila řádně a včas, pročež se stal dle žalobkyně celý nesplacený zůstatek úvěru (a i všechny další smluvené platební závazky žalované z této smlouvy) splatné nejpozději k [datum] (kdy byla splatná poslední 14tá sjednaná měsíční splátka úvěru). K tomuto dni pak dle žalobkyně žalovaná (a po tom, co na své závazky z dané smlouvy uhradila celkem toliko částku 2 656 Kč) dlužila konkrétně na nesplacené jistině daného úvěru částku 18 683,90 Kč, 1 675,43 Kč na smluveném úroku za dobu od [datum] do [datum], 9 099,99 Kč na smluveném poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, 1 725,81 Kč na smluveném poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, 3 342,86 Kč na smluvené úhradě za možnost hradit sjednané splátky úvěru v hotovosti a v místě svého bydliště, 11 000 Kč na sjednané smluvní pokutě v sazbě 0,1 % denně za každý den prodlení (za prodlení žalované s úhradou každé měsíční splátky úvěru ve výši 2 656 Kč, a splatné zároveň vždy k 4. dni v měsíci, a za prodlení s každou z nich ode dne následujícího po dni její splatnosti až do dne [datum], a počínaje splátkou splatnou [datum] a konče splátkou splatnou [datum]). Vedle toho se žalobkyně v žalobě domáhala zaplacení částky 2 184,21 Kč na neuhrazeném kapitalizovaném (za dobu od [datum] do [datum]) smluvním úroku z částky 18 683,90 Kč při sazbě 15 % ročně, dále částky 1 594,23 Kč na neuhrazeném kapitalizovaném (za období od [datum] do [datum]) zákonném úroku z prodlení z nesplacené části každé splátky úvěru splatné v době od [datum] do [datum] Kč připadající z každé z těchto měsíčních splátek na jistinu úvěru, a i smluvního úroku ve výši 15 % ročně z nesplacené jistiny úvěru ve výši 18 683,90 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 359,33 Kč (nesplacená jistina úvěru 18 683,90 Kč + 1 675,43 Kč na požadovaném nesplaceném úroku z úvěru) od [datum] do zaplacení.

2. Ještě před prvním jednáním ve věci pak bylo řízení částečně zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby, a to co do částky 994,85 Kč na původně žalobou nárokované smluvní pokutě (původně nárokované v částce 11 000 Kč), a co do částky 1 370,31 Kč na původně žalobou nárokovaném kapitalizovaném smluvním úroku (původně nárokovaném v částce 2 184,21 Kč).

3. Žalovaná se k žalobě v celém průběhu řízení nevyjádřila.

4. Soud po provedeném dokazování (prostřednictvím dále označených důkazů) zjistil následující skutečnosti.

5. Soud má předně za zjištěné, že pohledávku s příslušenstvím specifikovanou v bodu 1. odůvodnění tohoto rozsudku společnost [právnická osoba] postoupila na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] (to soud zjistil z této postupní smlouvy, její přílohy – seznamu postoupených pohledávek, a jejího dodatku [číslo] z [datum], a konečně z potvrzení o zaplacení kupní ceny z této postupní smlouvy).

6. Ze SÚ soud zjistil, že jejím obsahem je zejména ujednání o závazku právního předchůdce žalobkyně (společnosti [právnická osoba]) poskytnout žalované jako spotřebiteli spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši [datum] Kč a o závazku žalované tento za smlouvou sjednaných podmínek právnímu předchůdci žalobkyně, a to spolu s dalšími sjednanými platbami, splatit. Mezi smluvené podmínky touto smlouvou zakládaného závazkového vztahu dle této listiny spadalo zejména následující. Poskytnutý hotovostní úvěr měl být žalovanou splacen v rámci 14ti měsíčních splátek po 2 656 Kč, přičemž v těchto smlouvou předvídaných splátkách celkové částky 37 184 Kč byly vedle splátek jistiny úvěru obsaženy i částky 1 925 Kč (úrok za dobu od poskytnutí úvěru do [datum] při smluvené sazbě 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru), poplatek za uzavření smlouvy o úvěru 9 800 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 1 859 Kč, a poplatek za smluvenou službu hotovostního inkasa splátek v místě bydliště žalované 3 600 Kč. Splátky byly splatné dle smluvního ujednání stran SÚ k 4. dni v měsíci počínaje dnem [datum] a splatnost poslední z nich tedy připadla na [datum]. Přímo v SÚ si pak smluvní strany rovněž sjednaly, že pokud Dlužník nezaplatí jakoukoli splátku dle SÚ řádně a včas, pak že je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1% z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení. K její splatnosti bylo ujednáno, že je splatná v den následující po dni prodlení a k výši i to, že za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v max. výši 500 Kč. Podpisem SÚ žalovaná také mj. potvrdila, že částku 20 000 Kč v hotovosti před podpisem SÚ od právního předchůdce žalobkyně, obdržela. Tato zjištění soud přijal z SÚ a předpisu splátek k SÚ. Z evidence přijatých splátek k SÚ č- [číslo] soud zjistil, že žalovaná uhradila z titulu SÚ právnímu předchůdci žalobkyně dne [datum] částku 2 656 Kč a pak již ničeho.

7. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně z [datum] (a poddacího lístku o jeho odeslání žalované z [datum]) soud zjistil, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby v této věci vyzvala ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř. k zaplacení mj. žalobou nárokovaných částek s přísl., a to ve lhůtě do [datum]. Dřívější výzvu k úhradě dluhu, která by došlo do faktické dispozice žalované soud za zjištěnou nevzal, a to ani z k důkazu rovněž provedeného oznámení právního předchůdce žalobkyně žalované o postoupení pohledávky na žalobkyni a ani z oznámení o předání k vymáhání, a to neboť žalobkyně neprokázala, že tyto k důkazu provedené výzvy k úhradě byly žalované alespoň odeslány, a mohly se tak dostat do její faktické dispozice.

8. Z Žádosti žalované o poskytnutí spotřebitelského úvěru z [datum] soud zjistil, že v rámci procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím předmětného úvěru žalovaná žalobkyni vyplněním této žádosti ke svým poměrům zejména sdělila, že je v invalidním důchodu (k čemuž je zaškrtnuto, že tato informace nebyla ověřena), že z něho má příjem 10 229 Kč měsíčně (což oproti uvedení o neověření informace o invalidním důchodu jako zdroji příjmu mělo být ověřeno/doloženo dokladem„ inv. důchod“), že bydlí u rodičů, že je svobodná, bez vyživovacích povinností, že nemá bankovní účet, a že její výdaje představuje měsíčně částka 2 000 Kč za bydlení a energie a 3 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Že by měla žalovaná závazky / dluhy k nějakým dalším subjektům, to žalovaná v dotazníku nevyplnila. Z úřední činnosti (věci zdejšího soudu sp. zn. 19 C 43/2021) bylo soudu známo, že žalovaná měla v době uzavření SÚ ve skutečnosti nejméně další závazek ze smlouvy o úvěru u [právnická osoba], přičemž smlouvu o úvěru ho zakládající uzavřela již dne [datum] (to má soud za zjištěné mj. z k důkazu rovněž provedeného návrhu na zahájení řízení v této jiné věci a pravomocného rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 7. 4. 2021, č.j. 19 C 43/2021-50). V této další smlouvě o úvěru (s limitem úvěru 100 000 Kč) se pak žalovaná zavázala věřiteli z této další smlouvy o úvěru splácet jí poskytnutý úvěr měsíčními splátkami v minimální výši 1 980 Kč měsíčně, a splatných počínaje dnem [datum]. Předmětným rozsudkem pak bylo žalované uloženo zaplatit z titulu této další smlouvy o úvěru jinému věřiteli částku 108 943,61 Kč s přísl.

9. Po provedeném dokazování soud přijal závěr o skutkovém stavu věci, podle kterého bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne [datum] SÚ, a že na jejím podkladě žalované také fakticky poskytl v hotovosti částku 20 000 Kč (jako hotovostní úvěr). Žalovaná naproti tomu na tomto základu (byť dle dále vyložených právních závěrů soudu absolutně neplatném) právnímu předchůdci žalobkyně následně uhradila částku 2 656 Kč, a pak již ničeho (to ostatně nebylo tvrzeno a ani zjištěno z žádného z provedených důkazů). Že by pak právní předchůdce žalobkyně (který celou svou pohledávku z dané smlouvy o úvěru následně převedl k důkazu provedenou smlouvou o postoupení pohledávek i s jejím příslušenstvím na žalobkyni) před uzavřením SÚ řádně a s odbornou péčí ověřil schopnost žalované (s ohledem na její tehdejší příjmy a výdaje a i další poměry) závazky ze SÚ řádně splácet, to soud za prokázané nevzal. K úhradě dluhu z dané smlouvy (včetně nesplacené jistiny 17 344 Kč – tedy 20 000 Kč – 2 656 Kč) byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána žalobkyní v předžalobní upomínce, a to ve lhůtě do [datum].

10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Věřiteli ze smlouvy o spotřebitelském úvěru byla i ke dni [datum] (den podpisu SÚ) zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Plnění této zákonné povinnosti má pak chránit nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Judikatura se ustálila v závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, a tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru (a podporují to i závěry ustálené soudní praxe, které se prosadí i za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. - srovnej třeba již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nebo ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018) lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele a toliko některé ze dvou základních složek jeho rozpočtu (zejména tedy o pravidelných příjmech a výdajích). Poskytovatel spotřebitelského úvěru je naopak povinen aktivně skutečnosti rozhodné pro závěr o úvěruschopnosti dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru považuje taková jeho obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (nebo o některé ze stránek jeho rozpočtu), nýbrž taková, v rámci které tyto údaje také prověřuje. Jedině takovým způsobem zjištěný skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní (výdajové) a aktivní (příjmové) stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem (bude či nebude„ úvěruschopný“). I s ohledem na to má soud za neaplikovatelné v poměrech této věci právní závěry obsažené v judikatuře odvolacích soudů zmíněných v podání žalobkyně ze dne [datum].

19. V daném případě žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně vycházela zejména z údajů získaných od žalované a uvedených v zákaznické kartě, resp. z tam zaznamenaných listin, které měla žalovaná žalobkyni k ověření těchto jí sdělených údajů poskytnout - předložit. Zda a jaký byl obsah těchto listin, které byly žalovanou právnímu předchůdci žalobkyně doloženy, to žalobkyně neprokázala, a to ačkoliv vstoupila do práv a povinností svého právního svého předchůdce (poskytovatele spotřebitelského úvěru), který měl s ohledem na své postavení povinnost i tyto listiny archivovat, a nic mu tedy nebránilo (nemělo bránit) tyto k důkazu v tomto řízení a nadto po poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. předložit (srovnej § 78 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb.). Za situace, kdy se pak z provedeného dokazování podávalo, že nebylo zřejmé, zda žalovaná předložila (nebo nikoliv) listiny osvědčující její tvrzený příjem z invalidního důchodu (na téže listině – zákaznické kartě je invalidní důchod jako sociální status neověřen a zároveň příjem z tohoto zdroje ověřen nespecifikovaným jiným dokladem„ inv. důchod“), přičemž k výdajové stránce rozpočtu žalované se z téže listiny podávalo, že k výdajové stránce svého rozpočtu žalovaná nedoložila ničeho, pak jen stěží lze na základě této listiny uzavřít, že by právní předchůdce žalobkyně řádně prověřil údaje v ní mu žalovanou sdělené (nejméně ve vztahu k pravidelným příjmům a výdajům žalované). Že by právní předchůdce žalobkyně jakkoliv zkoumal žalovanou mu v rámci zákaznické karty sdělené údaje k jejím výdajům (nadto tvrzeným ve značně nízké výši s ohledem na výši životního minima jednotlivce a ceny bydlení) tak nelze za tohoto stavu rovněž uzavřít. Nelze tak přijmout ani závěr, že by právní předchůdce žalobkyně splnil povinnosti kladené na něho § 86 odst. 1 a 2 z.č. 257/2016 Sb.

20. Na tom pak není způsobilým nic změnit ani skutečnost, že žalovaná ke svým poměrům tvrdila, že žije u rodičů, že je bez vyživovacích povinností, a že má velmi nízké životní výdaje. To pak již proto, že výši nízkých životních výdajů právní předchůdce žalobkyně dle zjištěného skutkového stavu opět nijak neověřil (např. nájemní smlouvou, prohlášením rodičů žalované...) a spokojil se s pouhým prohlášením žalované k jejím nízkým výdajům. Nic na těchto závěrech nemění ani ta skutečnost, že žalovaná (a soudu není z provedeného dokazování známo, zda úmyslně nebo z neopatrnosti nebo nedbalosti) neuvedla mezi své závazky v rámci zákaznické karty minimálně jeden další závazek (1 980 Kč měsíčně) z titulu další zjištěné úvěrové smlouvy, a který tedy její příjem v rozhodné době rovněž významně zatěžoval. Soud tedy uzavřel, že nelze přijmout závěr o tom, že by právní předchůdce žalobkyně svoji zákonnou povinnost prověřit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované v tomto konkrétním případě řádně splnil.

21. Vzhledem ke shora uvedenému je předmětná smlouva o zápůjčce neplatná pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z úřední povinnosti, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, tedy jednání je neplatné od samého počátku, na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

22. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny podle § 2993 o.z. vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě absolutně neplatné smlouvy částku ve výši 20 000 Kč a žalovaná z této vrátila toliko částku 2 656 Kč, pak na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení v rozsahu částky 17 344 Kč. Když se žalobkyně (na kterou dané právo na vrácení bezdůvodného obohacení přešlo z jejího právního předchůdce ve smyslu § 1879 a násl. o.z.) domáhala v žalobě v této věci na jistině nesplaceného úvěru zaplacení částky 18 683,90 Kč, bylo lze možno vyhovět žalobě co do části nárokované jistiny, a to právě v částce 17 344 Kč, avšak to z titulu bezdůvodného obohacení.

23. Takový dluh žalované je splatný na výzvu k jeho úhradě, kdy k této došlo dle zjištěného skutkového stavu v předžalobní upomínce se lhůtou ke splnění dluhu do [datum]. Proto pokud žalovaná na tento dluh ničeho neuhradila je od [datum] ve smyslu § 1968 o.z. s jeho splněním v prodlení a žalobě bylo možno vyhovět s oporou v § 1970 o.z. i co do části nárokovaného běžícího úroku z prodlení, konkrétně právě co do úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 17 344 Kč od [datum] do zaplacení.

24. V celém zbývajícím rozsahu žalobu jako důvodnou (a vycházející z absolutně neplatného právního titulu) vyhodnotit soud z vyložených důvodů nemohl a v tomto rozsahu ji také ve výroku č. II zamítl.

25. Žalované by příslušelo proti žalobkyni podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši (pro její převážný úspěch ve věci), ale jelikož se z obsahu spisu žádné náklady řízení na její straně nepodávaly, pak soud právo na jejich náhradu žalované proti žalobkyni nepřiznal.