14 C 240/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Růžičkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni dále částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným (a to po řádném a s odbornou péčí provedeném prověření úvěruschopnosti žalovaného) dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši [částka], tj. dle žalobních tvrzení o úvěru s jistinou [částka] a se souhrnným poplatkem za jeho poskytnutí ve výši [částka] (složen z poplatku za administrativní činnost [částka], poplatku – odměny obchodního zástupce za hotovostní inkaso splátek [částka] a ze smluvního úroku [částka]). Ten se měl dle žalobkyně žalovaný touto smlouvou zavázat žalobkyni splácet v týdenních splátkách po [částka], kdy první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a každá další vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Daná smlouva pak také dle žalobkyně stanovila, že se v případě neplnění smluvních podmínek ze strany žalovaného stane celý dluh žalovaného k žalobkyni z dané smlouvy (včetně příslušenství) splatným, a to v termínu nejbližší další týdenní splátky. Žalovaný pak dle žalobkyně nesplácel sjednané splátky úvěru a souhrnného poplatku pravidelně, a na tyto ke dni podání žaloby ([datum]) uhradil celkem částku [částka] Kč. Splatnost celého úvěru pak nastala dle žalobkyně dle výše uvedeného ustanovení smlouvy o předčasném zesplatnění závazků žalovaného z dané smlouvy k [datum]. Žalobkyně pak učinila s tímto odůvodněním předmětem řízení konkrétně nárok na zaplacení peněžitých nároků a příslušenství z dané smlouvy, a to na zaplacení částky [částka] na nesplacené jistině úvěru, na zaplacení částky [částka] na nesplaceném sjednaném smluvním úroku, na zaplacení částky [částka] na nesplaceném sjednaném poplatku – odměně obchodního zástupce za hotovostní inkaso splátek a na zaplacení částky [částka] na nesplaceném sjednaném poplatku za administrativní činnost. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že využila databáze, a to neplatných dokladů, dálkový systém společnosti [právnická osoba], insolvenční rejstřík, dále provedla kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolu platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta a kontrolou předložených dokumentů v kartě klienta.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla podepsána žalobkyní (zástupcem žalobkyně) a žalovaným dne [datum]. Z této smlouvy (ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek) soud zjistil, že dle jejího obsahu měl být na jejím podkladě žalobkyní žalovanému poskytnut hotovostní neúčelový úvěr ve výši [částka], jehož převzetí od žalobkyně v den podpisu smlouvy podpisem smlouvy žalovaný potvrdil. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaný se zavazuje zaplatit žalobkyni celkem [částka] v 78 týdenních splátkách ve výši [částka], počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. Součástí celkové dlužné částky, kterou se žalovaný zavazoval dle zjištěného obsahu smlouvy žalobkyni ve smluvených splátkách zaplatit byl dle části II. smlouvy vedle jistiny úvěru [částka] dále úrok ve výši [částka], poplateku za zpracování a doručení úvěru ve výši [částka], a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 63,33 % ročně.

4. Z evidenční karty klienta datované dnem [datum] soud zjistil, že žalovaný žalobkyni před podpisem výše uvedené smlouvy o úvěru ze dne [datum] sdělil (vyplněním dané karty) ke svým poměrům zejména to, že je svobodný, bez vyživovacích povinností, zaměstnán na plný úvazek u společnosti [právnická osoba] jako technolog s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka], měsíčními výdaji [částka] (tj. nájem [částka], životní minimum [částka], životní výdaje jiné – jako telefon, internet... [částka] a nebankovní závazky [částka]), a i to, že již měl u žalobkyně v minulosti úvěr („ refinancovací“). Dle vyplněných údajů v kartě žalovaný informace o svých příjmech ze zaměstnání doložil pracovní smlouvou a výplatní páskou (tyto listiny však žalobkyně k důkazu i přes zákonnou povinnost tyto doklady uchovat po dobu 5 let od [datum], a plynoucí z § 78 odst. 4 z.č. 257/2016 Sb., k důkazu ani neoznačila a ani nedoložila). Zda a čím žalovaný doložil údaje sdělené žalobkyni k výdajové stránce svého rozpočtu, to se z dané listiny nepodává, a to stejně jako z žádného jiného z provedených důkazů.

5. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. Výzva byla odeslána žalovanému dne [datum].

6. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posuzoval vztah účastníků podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli byl poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši [částka] na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum], což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ).

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § [číslo] odst. 1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že ověřila jeho úvěruschopnost na základě informací získaných od žalovaného, a dále nahlédnutím do databáze neplatných dokladů, dálkového systému společnosti [právnická osoba], insolvenčního rejstříku, dále tvrdila, že provedla kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolu platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta a kontrolu předložených dokumentů v kartě klienta.

15. Věřiteli je pak skutečně zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

16. V daném případě žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů žalovaného uvedených v zákaznické kartě, které prověřila a rovněž vycházela z údajů uvedených v tvrzených databázích. Žalobkyně netvrdila, jaké byly konkrétní poměry žalovaného, jaké doklady žalovaný předložil, jaké ověřila a k důkazu předložila pouze evidenční kartu zákazníka, v níž žalovaný vyplnil svůj příjem a výdaje. Příjmy ani výdaje žalovaného však nebyly ke dni [datum] v tomto řízení žalobkyní žádným věrohodným způsobem doloženy, a to ačkoliv žalobkyně měla dle § 78 odst. 4 z.č. 257/2016 Sb. povinnost i žalovaným doložené doklady k jeho příjmům a výdajům uchovat a nic jí tedy nemohlo bránit tyto listiny k důkazu navrhnout a doložit. To ostatně platí tím spíš o takových konkrétních listinách (nebo jiných informačních zdrojů), ze kterých žalobkyně ověřovala výdajovou stránku rozpočtu žalovaného a informace sdělené žalobkyni přímo žalovaným k jeho výdajům. O této povinnosti tvrdit a prokázat z jakých konkrétn ích informací žalobkyně vycházela ohledně příjmů a výdajů žalovaného k [datum] a jak a z jakých zdroj§ informací při tom žalobkyně vycházela, však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její absenci u jednání. Žalobkyně proto neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla žalobkyně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí.

17. Vzhledem ke shora uvedenému je předmětná smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatná pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z úřední povinnosti, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, tedy jednání je neplatné od samého počátku, na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

18. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny podle § 2993 o.z. vzájemně vydat. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy úvěr ve výši [částka] a žalovaný uhradil na tento úvěr částku ve výši [částka], pak soud tuto částku započítal na poskytnutou jistinu úvěru. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši [částka]. V tomto směru je třeba vyjít z toho, že žalobkyně jako věřitel není podle ustálené soudní praxe oprávněna jednostranně určovat, na jaký z více dluhů plnění dlužníka přijme, takové právo určení má jen dlužník (spotřebitel), který plnění poskytuje, a pokud tak jednoznačně neučiní, uplatní se princip priority nebo proporcionality (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 326/2004 a navazující sp. zn. 26 Cdo 687/2014, 28 Cdo 1128/2014, nebo 33 Cdo 5460/2016 a další). Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12.12.2019, sp.zn. 27 Co 221/2019 platí, že„ musí jít nejen o mnohost dluhů, ale také, že dlužníkem plněný dluh musí existovat, dlužník o něm musí vědět (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2940/2017). Pokud tedy dlužník, stejně jako v daném případě, poskytuje dílčí nebo částečná plnění podle uzavřené smlouvy (v jediném vztahu, skutku, ze kterého může, ale také nemusí, vzniknout více nároků různého právního posouzení), je třeba poskytnutá plnění účtovat (a považovat podle shora uvedených principů za splněné) jen na ty nároky z tohoto jediného vztahu, které existují (jsou platné), a nikoli na ty, které neexistují (jsou neplatné). Jiný výklad je značně nepraktický, neboť by zakládal na straně věřitele případné bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu podle § 2991 o.z.), které by k úspěšné obraně musel dlužník proti existujícím nárokům věřitele navíc započítat (dalším samostatným úkonem podle § 1982 a násl. o.z.), popř. tento nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit následně samostatnou žalobou. Takové množení sporů je ale zcela neúčelné (absurdní), lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany dlužníka (žalovaného)“.

19. S ohledem na shora uvedené soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. od [datum], tj. ode dne následujícího po dni uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v předžalobní výzvě. Výzva byla odeslána dne [datum], při pravidelném běhu doručování prostřednictvím pošty musela být žalovanému doručena do faktické dispozice nejpozději [datum] a žalovaný je tak v prodlení ve smyslu § 1968 o.z. od [datum]. Proto soud žalobě vyhověl v rozsahu vymezeném ve výroku č. I tohoto rozsudku.

20. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu z vyložených důvodů zamítl.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř.