14 C 3/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 80 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 61 446,33 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ing. jméno příjmení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 80 000 Kč s přísl. a uvedla, že jméno příjmení zapůjčila částku 160 000 Kč na pořízení bytu, a to ve splátkách po 50 000 Kč a 110 000 Kč ve dech datum a datum (po opravě administrativní chyby ve dnech datum a datum) zasláním na účet advokáta v souvislosti s uzavřením směnné smlouvy. jméno příjmení zemřel a jeho dědici se staly žalobkyně a žalovaná, každá k jedné polovině. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení poloviny půjčky, protože v tomto rozsahu přešly dluhy zemřelého na žalovanou. Na výzvu soudu doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že k uzavření smlouvy o zápůjčce došlo ústně za situace, kdy zemřelý uzavíral směnnou smlouvu ohledně bytu. Zemřelý neměl finanční prostředky na zaplacení rezervační smlouvy (50 000 Kč) a částku splatnou před podpisem smlouvy (110 000 Kč). příjmení doplatku za směnu platil prostřednictvím úvěru. Předmětem dohody mezi žalobkyní a jejím tehdejším druhem bylo, že mu zapůjčí částku 160 000 Kč a tuto zašle na depozitní účet advokáta, který směnnou smlouvu zajištoval. Zemřelý se zavázal vrátit dluh v případě ukončení společného soužití obratem. Dobu vrácení půjčky si smluvní strany nesjednaly pevným termínem, ale tak, že půjčka se stane splatnou v případě ukončení společného soužití. Splatnost půjčky dovozuje žalobkyně od okamžiku, kdy žalovanou k zaplacení uvedené částky vyzvala, protože žalovaná nemohla o uvedeném dluhu vědět, dluh nebyl předmětem projednání dědictví. U jednání žalobkyně dále uvedla, že splatnost půjčky byla sjednána tak, že jméno příjmení zaplatí, až bude mít, nejpozději však, když dojde k ukončení jejich soužití nebo dříve, pokud bude mít na to prostředky.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a tvrdila, že k žádné smlouvě o půjčce nedošlo, peníze poskytnuté žalobkyní byly její investicí, aby se mohla do většího bytu nastěhovat. O tom svědčí skutečnost, že uvedenou částku neuplatnila v dědickém řízení, nikdy před tím o ní nebyla řeč, částka byla převedena na účet někoho jiného. Pokud by soud dospěl k závěru, že zde skutečně půjčka existovala, byla už dávno splacena, protože žalobkyně žila s jméno příjmení, který hradil veškeré náklady bydlení, žalobkyně byt užívala a nemusela platit nájem. Dále žalovaná argumentovala tím, že žalobkyně žila na úkor jméno příjmení, nepřispívala na úhradu hypotéky, i když větší byt se pořizoval kvůli ní. V bytě nadále bydlela, aniž něco splácela, dokonce po smrti jméno příjmení tam pak žila s novým partnerem. U jednání žalovaná uvedla, že půjčka neexistovala ke dni úmrtí jméno příjmení, že musela být splacena. Dále uvedla, že se jednalo o vklad žalobkyně, aby mohla v bytě bydlet.

3. Žalovaná byla soudem opakovaně poučena, aby uvedla konkrétní tvrzení a důkazy k tomu, že byla půjčka za života jméno příjmení zaplacena nebo pokud se nejednalo o půjčku, existoval důvod pro poskytnutí plnění žalovanou a jaká byla konkrétní ujednání mezi žalobkyní a jméno příjmení, která odvodňovala, že by tento neměl peníze vracet. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že uplatněný nárok lze posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení, byla žalovaná vyzvána, aby uvedla konkrétní důvod peněžního plnění ze strany žalobkyně s uvedením konkrétních skutečností, odvodňujících přijetí zaplacené částky.

4. Opakovaně byla žalovaná u jednání vyzvána, aby uvedla konkrétní důvod plnění peněžité částky žalobkyní a zejména pokud je tvrzeno, že se jednalo o„ investici do společné budoucnosti“, aby žalovaná uvedla konkrétní ujednání ohledně takové investice, pokud je tvrzeno, že uvedená částka měla připadnout na náklady domácnosti, o jaké konkrétní náklady, v jaké výši a z jakého důvodu se jednalo, zda jméno příjmení učinil úkon započtení ohledně takových částek na částku 160 000 Kč, pokud je tvrzen investiční záměr nebo vklad, co bylo konkrétně mezi stranami ujednáno a jak měla být investice příp. vklad vypořádány, uvedla žalovaná pouze, že žalobkyně chtěla větší byt, podmínkou,aby v bytě mohla bydlet, bylo zaplacení částky 160 000 Kč a kompenzací za to mělo být, že bude v bytě bydlet. Tím získala podíl na investici (bytu), jehož část potom mohla zdědit. Žalovaná neuvedla žádné konkrétní okolnosti sjednávané„ investice“ či„ vkladu“, např jak dlouho mělo bydlení žalované trvat, zda a jak by byly vypořádány peněžní prostředky a za jakých podmínek.

5. Ze shodných tvrzení účastníků, rezervační smlouvy, směnné smlouvy, usnesení o pozůstalosti, výpisu z účtu má soud za prokázáno, že žalovaná zaplatila dne datum částku 50 000 Kč a dne datum částku 110 000 Kč na depozitní účet advokáta JUDr. příjmení. Uvedené částky byly použity na kupní cenu za byt, který následně nabyl jméno příjmení na základě směnné smlouvy do svého vlastnictví. jméno příjmení zemřel datum a dědičkami se po něm staly obě účastnice řízení, každá k ½ (žalovaná jako matka zemřelého a žalobkyně jako jeho družka).

6. Ze smlouvy o rezervaci ze dne číslo má soud za prokázáno, že jméno příjmení se zavázal zaplatil 50 000 Kč jako rezervační zálohu na depozitní účet advokáta JUDr. jméno příjmení.

7. Ze směnné smlouvy má soud za prokázáno, že se konstatuje, že jméno příjmení uhradil před podpisem smlouvy datum částku 110 000 Kč na depozitní účet advokáta JUDr. jméno příjmení.

8. Z písemného sdělení od JUDr. příjmení soud zjistil, že tento si vzpomíná, že žalobkyně a jméno příjmení se zajímali o směnu bytu z 1+1 na 4+1, úhrada finančních prostředků se realizovala prodejem bytu pana příjmení a další část zajišťoval od banky, zbývající část kupní ceny zaplatila žalobkyně v částkách 50 000 Kč a 110 000 Kč. Při té příležitosti o půjčce nikdo nehovořil a nic se ohledně půjčky nesepisovalo. Ani později žalobkyně půjčku nezmiňovala.

9. Z usnesení Okresního soudu ve obec, pobočka ve obec ze dne 10.1.2018 čj. 15 D 542/2018-77 soud zjistil, že čistá hodnota pozůstalosti po zemřelém jméno příjmení činila 277 747,21 Kč. Dědičky (žalobkyně a žalovaná) uplatnily výhradu soupisu a uzavřely dohodu, podle které převzaly rovnodílně bytovou jednotku včetně společných částí domu a pozemku v hodnotě 1 520 000 Kč, práva a povinnosti k účtu u Komerční banky ve výši 111 987,58 Kč a oproti to u se zavázaly rovnodílně uhradit pohledávky v celkové výši 1 585 576,37 Kč, a žalovaná dále převzala sama aktiva v hodnotě 121 336 Kč. Žalovaná takto nabyla z dědictví hodnotu ve výši 144 541,61 Kč.

10. Z výzvy ze dne datum má soud za prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení částky 80 000 Kč vyzvána, byla poskytnuta lhůta 7 dnů od doručení výzvy. Z obvyklé doby doručování a reakce advokáta žalované ze dne datum má soud za prokázáno, že výzva se dostala nejpozději k datum do dispozice žalované.

11. Podle § 2291 odst.1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst.2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1701 dst.1 o.z. dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak.

14. Podle § 1706 o.z. uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud v zájmu osoby pod zvláštní ochranou.

15. Soud nemá za prokázáno, že by mezi žalobkyní a jméno příjmení došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce. Nebylo prokázáno, že bylo sjednáno poskytnutí finančních prostředků ve výši 160 000 Kč oproti jejich vrácení za konkrétně sjednaných podmínek. Žalobkyně neprokázala ujednání o tom, že mělo dojít k vrácení peněžní částky ani o době takového vrácení, ať již tvrdila ujednání o vrácení v případě ukončení soužití nebo ujednání, že jméno příjmení peníze vrátí, až bude mít, nejpozději však při ukončení soužití. Ani po poučení o následcích nenavržení důkazů k takovým tvrzením žalobkyně žádné důkazy nenavrhla. Důkazy o poskytnutí uvedených částek neprokazují tvrzené ujednání o době splatnosti. Právní důvod poskytnutí finanční částky tak nebyl prokázán.

16. Soud má za prokázáno, že žalobkyně zaplatila částku celkem 160 000 Kč na účet advokáta, který vyřizoval sepis směnné smlouvy. Uvedená částka měla být podle této smlouvy zaplacena jméno příjmení, který byl stranou směnné smlouvy. příjmení 160 000 Kč byla následně použita k úhradě kupní ceny bytu, který podle smlouvy nabyl výhradně jméno příjmení.

17. Soud posoudil uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

18. Žalovaná ani po opakovaném poučení nenavrhla žádné důkazy k tomu, že případná zápůjčka byla jméno příjmení za jeho života zaplacena. Pokud se týká tvrzení, že došlo k zaplacení proto, že žalobkyně nic neplatila a jméno příjmení platil veškeré náklady spojené s bydlením i další náklady, žalovaná neuvedla ani po poučení konkrétní tvrzení o tom, o jaké náklady, v jaké výši, za jaké období se mělo jednat a zda jméno příjmení takové částky na dlužnou částku započetl.

19. Pokud se týká tvrzení, že poskytnutí uvedené částky mělo být investicí či vkladem do společné budoucnosti, neuvedla žalovaná ani po poučení žádná konkrétní tvrzení o tom, jakou podobu mělo mít ujednání o investici nebo vkladu. Tvrzení o tom, že investicí mělo být to, že mohla v bytě bydlet, zůstala pouze v obecné podobě, splňující pouze jakousi mlhavou představu žalované o tom, že podle jejích představ si žalobkyně peníze jaksi„ odbydlela“. Není vůbec zřejmé, co mělo být mezi žalobkyní a jméno příjmení ujednáno o tom, např. jakou dobu spolubydlení by taková„ investice“ kryla, případně zda a jak měla být„ investice“ vypořádána, jaké konkrétní benefity měla žalobkyně z„ investice“ mít.

20. Nedostatek takových tvrzení neobjasnil ani výslech svědkyně jméno celé jméno žalované. I když svědkyně vypověděla, že se žalobkyně se svým druhem o pořizování většího bytu bavili, že se dohadovali o jeho pořízení, že žalobkyně poskytla peníze právě proto, aby byt vůbec mohl být pořízen, o konkrétních parametrech vzájemné dohody žalobkyně a jejího druha nic nevypověděla. Takové dohody nebyla svědkem a její představy o tom, jaké výhody„ vklad“ či„ investice“ představovaly jsou pouze jejími dohady, a to i tak zcela nekonkrétními a nepřesnými. Např. svědkyně neměla představu o tom, jak dlouho by měla žalobkyně v bytě bydlet, aby druh žalobkyně nemusel nic vracet, příp. jak by se vypočetla částka, kterou by měl vrátit, kdyby soužití skončilo po nějaké kratší době, aniž by věděla, o jakou dobu by se mělo jednat. Z výpovědi svědky jméno celé jméno žalované tak soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci.

21. Poznámka v e-mailu od žalované adresované žalobkyni z datum neprokazuje, že skutečně došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce. V komunikaci byla uvedena věta:„ ...jste se bavili před rodinou o půjčce a jednalo se pouze o 160 000 Kč“ Svědkyně jméno celé jméno žalované vysvětlila, že e-mail psala ona za svou matku, použila termín, že se mluvilo o půjčce 160 000 Kč, ale nemyslela to tak, protože se neumí právně vyjadřovat a reagovala na e-mail žalobkyně. Z uvedeného e-mailu však vyplývá, že o částce poskytnuté žalobkyní ve výši 160 000 Kč byla i před rodinou řeč a pokud svědkyně použila pojem„ půjčka“, lze usoudit, že poskytnutí částky bylo chápáno jako vratné, protože pojem půjčky je i mezi právními laiky zcela běžný a srozumitelný.

22. Z e-mailové komunikace číslo a datum soud neučinil žádná relevantní skutková tvrzení.

23. Návrh na provedení důkazu dědickým spisem soud zamítl, neboť žalovaná tímto důkazem hodlala prokazovat skutečnosti, které nejsou pro rozhodnutí ve věci podstatné, tj. že žalobkyně již v dědickém řízení vznášela bezostyšné nároky a hrozně se chovala.

24. Žalobkyně neprokázala právní důvod poskytnutí částky 160 000 Kč, tedy tvrzenou smlouvu o zápůjčce. Bylo však prokázáno poskytnutí finančních prostředků žalobkyní v této výši, které měl platit podle smluv rezervační a směnné jméno příjmení Tyto částky byly použity na úhradu kupní ceny bytu, který se stal výlučným vlastnictvím jméno příjmení. Došlo tak k jeho bezdůvodnému obohacení a na vydání tohoto obohacení má žalobkyně nárok.

25. Žalovaná neprokázala, že by existoval právní důvod, podle kterého by její právní předchůdce mohl částku 160 000 Kč přijmout, aniž by se bezdůvodně obohatil. Skutečnost, že šlo o jakousi investici, nebyla v řízení prokázána, neboť nebyla v tomto směru uvedena žádná konkrétní tvrzení o parametrech takové smlouvy mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalované, natož aby byla taková smlouva prokázána.

26. Žalovaná je dědičkou po jméno příjmení k jedné polovině. Žalovaná učinila výhradu soupisu, proto za dluhy odpovídá do výše jí nabytého jmění. Žalovaná byla dědičkou k ½, měla nárok n nabytí ½ aktiv, což by činilo 138 873,60 Kč. Lze konstatovat, že fakticky žalovaná nabyla částku nepatrně vyšší, než činil její nárok. Proto za částku 80 000 Kč odpovídá.

27. Soud proto žalobě zcela vyhověl. Žalovaná je se zaplacením v prodlení od datum, žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1970 o.z. v zákonné výši.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 61 446,33 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 80 000 Kč sestávající z částky 4 300 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 11 337,46 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 3 718,98 Kč za 344 ujetých km v částce 2 718,98 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l číslo km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 3 809,24 Kč za 344 ujetých km v částce 2 809,24 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 3 809,24 Kč za 344 ujetých km v částce 2 809,24 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 48 137,46 Kč ve výši 10 108,87 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.