14 C 70/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Růžičkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5 543,53 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 5 543,53 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 3 338,05 Kč, s kapitalizovaným úrokem v částce 8 283,11 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 543,53 Kč od datum do zaplacení, a s úrokem ve výši 19,97 % ročně z částky 5 543,53 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalované se proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně učinila v návrhu na zahájení řízení doručeném soudu dne datum předmětem řízení peněžitý nárok vůči žalované na zaplacení 5 543,53 Kč s příslušenstvím. Veškerá žalobkyní nárokovaná peněžitá plnění vycházela dle žalobkyně ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne datum právním předchůdcem žalobkyně (společností právnická osoba, IČO, která žalobou uplatněné pohledávky postoupila smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni) jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Žalobkyní nárokovaná částka 5 543,53 představovala dle žalobních tvrzení konkrétně dluh žalované na jistině nesplacené půjčky (v původní ve smlouvě sjednané a žalované při jejím podpisu i vyplacené výši 25 000 Kč), a to neboť následné úhrady žalované na„ celkovou dlužnou částku“, kterou se žalovaná uvedenou smlouvou zavázala dle žalobkyně právnímu předchůdci žalobkyně uhradit, byla započteny na příslušenství této pohledávky specifikované v žalobě. Vedle nárokované částky 5 543,53 Kč na jistině nesplacené půjčky se žalobkyně domáhala po žalované z titulu uvedené smlouvy o půjčce ještě následujícího. V prvé řadě zaplacení částky 8 283,11 Kč jako kapitalizovaného smluvního úroku za poskytnutí předmětné půjčky (kapitalizovaného za dobu od datum do datum a vypočteného sjednanou pevnou úrokovou sazbou 19,9753 % ročně z nesplacené a v čase se vyvíjející nesplacené jistiny půjčky, jak tento vývoj přesně žalobkyně specifikovala v čase v rámci žalobních tvrzeních od nedoplatku 14 869,28 Kč k datum do nedoplatku v konečné výši právě 5 543,53 Kč k datum – v důsledku postupného umořování dluhu platbami žalované specifikovanými opět v rámci žalobních tvrzení co do jejich výše i data uskutečnění), dále přiznání částky 3 338,05 Kč jako kapitalizovaného úroku z prodlení za prodlení žalované s vrácením nesplacené jistiny půjčky (kapitalizovaného za dobu od datum do datum a vypočteného zákonnou úrokovou sazbou 8,05 % ročně z nesplacené a v čase se vyvíjející nesplacené jistiny půjčky, jak tento vývoj přesně žalobkyně specifikovala v čase v rámci žalobních tvrzeních od nedoplatku 14 869,28 Kč k datum do nedoplatku v konečné výši právě 5 543,53 Kč k datum – v důsledku postupného umořování dluhu platbami žalované specifikovanými opět v rámci žalobních tvrzení co do jejich výše i data uskutečnění), a dále smluvního úroku ve výši 19, 97 % ročně a i úroku z prodlení v sazbě 8,05 % ročně, a to v obou případech jdoucích od datum do zaplacení, a v obou případech počítaných opět z nesplacené jistiny půjčky, tedy částky 5 543,53 Kč.

2. Soud po provedeném dokazování přijal závěr o skutkovém stavu věci, podle kterého žalobkyně uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně dne datum smlouvu o postoupení souboru pohledávek, mezi kterými byla i pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou (i s jejím příslušenstvím) a plynoucí z mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně dne datum písemně sjednané (a smluvními stranami podepsané) smlouvy o půjčce číslo. Tuto smlouvu pak podepsali žalovaná (jako zákazník) i právní předchůdce žalobkyně, přičemž v této spolu zejména sjednali, že zákazník zvolil hotovostní inkaso splátek (režim splácení), že právní předchůdce žalobkyně touto smlouvou poskytuje zákazníkovi půjčku 25 000 Kč, že zákazník se právnímu předchůdci žalobkyně zavazuje zaplatit za tuto půjčku poplatek 20 960 Kč, složený z kalkulačních položek: úroku 3 192 Kč, administrativní činnosti 4 750 Kč, a hotovostního režimu splátek (v případě tohoto režimu splácení) 12 958 Kč, přičemž pro tento režim splácení měla být„ celková dlužná částka“ ve výši stanovené částkou 45 900 Kč splácena vždy v hotovosti do rukou osoby označené v čl. 16 Smluvních podmínek, a na kteroužto listinu strany smlouvy zároveň odkázaly jako na tu, která obsahuje jejich další práva a povinnosti z dané smlouvy. Celkovou dlužnou částku pak měl žalovaný splatit v 60ti sjednaných týdenních splátkách po 765 Kč. První splátka byla splatná do 7. dní od data uzavření smlouvy a každá další vždy nejpozději do konce dalšího sedmidenního období. Žalovaná podpisem smlouvy také prohlásila, že při uzavření smlouvy od právního předchůdce žalobkyně částku rovnou výše uvedené částce půjčky v hotovosti a v místě svého bydliště převzala, a i to, že poskytovatel půjčky posoudil s odbornou péčí její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od žalované, jak jsou tyto obsahem zákaznické karty. Zda a co v této žalovaná uvedla (resp. zda a z jakých konkrétních údajů o poměrech žalované právní předchůdce žalobkyně vycházel v rámci procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb.), to tvrzeno a ani prokázáno nebylo (ač soud žalobkyni u ve věci konaného poučil ve vztahu k těmto skutečnostem dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.). Žalovaná již dle samotných žalobních tvrzení uhradila z titulu zjištěné smlouvy o půjčce právnímu předchůdci žalobkyně (resp. i samotné žalobkyni) do dne datum částku 23 600 Kč a od datum do sepisu žaloby (do datum) dalších 24 000 Kč, celkem tedy 47 600 Kč. Poprvé byla žalovaná dle provedených důkazů vyzvána k zaplacení dluhu na jistině z dané smlouvy o půjčce (obsahující i výzvu k úhradě žalobou nárokované jistiny dluhu) v rámci oznámení o postoupení dané pohledávky na žalobkyni (provedeného vůči žalované právním předchůdcem žalobkyně přípisem z datum) a odeslaným žalované dne datum.

3. Podle § 3028 odst. 3 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o.z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

4. Podle § 1879 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o.z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

5. Podle § 657 z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen jako„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

6. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

7. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Podle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

9. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

10. Podle § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb. ve znění platném a účinném do 24. 2. 2013, zákona o spotřebitelském úvěru, Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

11. Soud posuzoval otázku vzniku práv a povinností z předmětné smlouvy o půjčce podle právní úpravy obč. zák., resp. podle z.č. 145/2010 Sb. ve znění těchto předpisů platných a účinných ve shora cit. zněních, a to s ohledem na § 3028 odst. 3 o.z. a s ohledem na okamžik uzavření dané smlouvy o půjčce.

12. Dále soud již na tomto místě a i s ohledem na argumenty žalobkyně (k nemožnosti přijetí závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru při případném závěru o nesplnění povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru plynoucích pro něho z § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb. v jeho znění platném a účinném do 24. 2. 2013) připomíná závěry Nejvyššího soudu z jeho rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 – veřejně dostupného na webová adresa), a v rámci kterých se Nejvyšší soud ČR přiklonil k závěru, že„ I v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.“. V tomtéž pak odkázal Nejvyšší soud na prejudikaturu, ze které se obdobné právní následky podávají i pro znění § 9 z. číslo ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013.

13. Pro úplnost soud také odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a ve kterém Nejvyšší soud odůvodnil závěr, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

14. Rovněž soud poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne datum ve věci C číslo OPR-Finance, a ve kterém byl přijat závěr (aplikovatelný v dané věci i v poměrech účinnosti § 9 z.č. 145/2010 Sb. ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), a podle kterého„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

15. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o skutkovém stavu věci třeba předně uvést a odůvodnit závěr, že právní předchůdce žalobkyně neunesl v dané věci břemeno důkazní a břemeno tvrzení o skutečnostech, na podkladu kterých by bylo lze přijmout právní závěr, že splnil povinnosti plynoucí pro něho v poměrech dané věci z § 9 z.č. 145/2010 Sb. v jeho znění platném a účinném do 31. 12. 2013. To pak je soud povinen zjišťovat (a těmito skutečnostmi se zabývat) i ex offo). Žalobkyně pak ve vztahu k z pohledu tohoto ustanovení relevantním skutečnostem (k prověření poměrů žalované před uzavřením předmětné smlouvy o půjčce ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru – právního předchůdce žalobkyně) tvrdila pouze skutečnosti v obecné rovině a důkazy k těmto nedoložila vůbec (zejména zmiňovanou zákaznickou kartu, ze které se mohly podávat alespoň skutečnosti sdělené právnímu předchůdci žalobkyně o poměrech žalované v rozhodné době samotnou žalovanou). Za tohoto stavu musel soud uzavřít, že žalobkyně ve vztahu k procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované svým právním předchůdcem přede dnem datum neunesla ani břemeno tvrzení a ani břemeno důkazní. Za této situace pak nelze přijmout závěr, že daná smlouva byla uzavřena platně, resp. je třeba naopak uzavřít, že byla uzavřena v rozporu s požadavky kladenými na poskytovatele spotřebitelského úvěru § 9 z.č. 145/2010 Sb. v příslušném znění. Proto je s ohledem na cit. judikatorní závěry danou a zjištěnou smlouvu o půjčce zhodnotit jako absolutně neplatnou ve smyslu § 39 obč. zák. Na tom pak ničeho nemění ani tvrzení žalobkyně o učinění„ uznání dluhu“ žalovanou k datum, a to když tvrzení o této skutečnosti bylo žalobkyní učiněno nepřípustně po koncentraci řízení a nadto zůstalo ze strany žalobkyně neprokázáno (takovou listinu žalobkyně soudu vůbec nepředložila...).

16. Soud proto zjištěnou smlouvu o půjčce vyhodnotil jako absolutně neplatnou, a bylo proto na místě nanejvýš plnění si z ní smluvními stranami poskytnutá vypořádat nanejvýš v režimu bezdůvodného obohacení na straně každé z nich (v rámci vázanosti žalobním petitem) dle § 451 odst. 1 a násl. obč. zák. Dluh žalované z daného titulu se mohl stát prvně splatným na výzvu věřitele k jeho zaplacení, která byla dle zjištěného skutkového stavu (při pravidelném běhu doručování Českou poštou, s.p.) prvně dne datum, a lhůta v dané výzvě stanovená proto úhradu dluhu plynula do datum. Pokud pak soud zohlednil tvrzení žalobkyně o datech a výších úhrad žalované z titulu dané smlouvy, pak uzavřel, že žalovaná ke dni podání žaloby v této věci přeplatila (svými platbami v celkové výši 47 600 Kč) celou jí poskytnutou částku 25 000 Kč, a i veškeré žalobou nárokované příslušenství. Uvažovat proto o vyhovění žalobě v jakékoliv její části nebylo proto na místě a soud ji v celém rozsahu zamítl.

17. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, avšak žádné náklady řízení jí dle obsahu spisu nevznikly. Proto soud o náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku č. II tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).