14 C 84/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Růžičkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem v ČR: obec a číslo , PSČ obec , a zároveň bytem v SR: příjmení 10, PSČ příjmení o zaplacení 4 446 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 4 446 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 4 520,20 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 4 446 Kč od [datum] do [datum], ve výši 7,5 % ročně z částky 4 446 Kč od [datum] do [datum], ve výši 10,75 % ročně z částky 4 446 Kč od [datum] do [datum], a s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z částky 4 446 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

II. Žalované se proti žalobkyni právo na náhradu nákladů nepřiznává.

1. Žalobkyně učinila v návrhu na zahájení řízení doručeném soudu dne [datum] předmětem řízení peněžitý nárok vůči žalovanému na zaplacení částky 4 446 Kč s příslušenstvím. Veškerá žalobkyní nárokovaná peněžitá plnění vycházela dle žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO], která žalobou uplatněné pohledávky postoupila smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalobkyní nárokovaná částka 4 446 Kč představovala dle žalobních tvrzení dluh žalované na„ celkové dlužné částce“, kterou se žalovaná uvedenou smlouvou zavázala dle žalobkyně právnímu předchůdci žalobkyně danou smlouvou uhradit. Z celkem požadované částky šlo konkrétně v části rovné částce 2 888,89 Kč o dluh žalované na jistině půjčky (z původní ve smlouvě sjednané výše jistiny zápůjčky 3 000 Kč), a v části rovné částce 1 557,11 Kč o dluh žalovaného na smlouvou sjednaném„ poplatku“ (z původní ve smlouvě sjednané výše tohoto„ poplatku“ 1 617 Kč). Vedle nárokované částky 4 446 Kč na„ celkové dlužné částce“ se žalobkyně domáhala po žalované z titulu uvedené smlouvy o zápůjčce ještě následujícího. V prvé řadě zaplacení částky 4 520,20 Kč jako kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení (kapitalizovaného za dobu od [datum] do [datum]. Rovněž se domáhala zákonných úroků z prodlení z částky 4 446 Kč od [datum] do zaplacení. Nad rámec uvedeného žalobkyně žalobu odůvodnila i tím, že v uvedené smlouvě o půjčce sjednaná půjčka (rovná částce 3 000 Kč) byla právním předchůdcem žalobkyně žalované v den podpisu smlouvy o půjčce v hotovosti také vyplacena, a že žalovaná se tuto v uvedené smlouvě zavázala právnímu předchůdci žalobkyně splatit v rámci sjednaných splátek„ celkové dlužné částky“ v 27ti týdenních splátkách po 171 Kč. Stejně tak se dle žalobkyně žalovaná zavázala těmito splátkami splatit vedle jistiny zápůjčky 3 000 Kč i sjednaný poplatek 1 617 Kč. Žalobkyně tvrdila, že na sjednané splátky„ celkové dlužné částky“ žalovaná uhradila toliko 171 Kč, a proto žalobkyně podala žalobu s v ní vznesenými nároky v této věci. Předmětná žalobou uplatněná pohledávka pak byla na žalobkyni postoupena jejím právním předchůdcem smlouvou o postoupení pohledávek.

2. Ve věci byl přítomen cizí prvek, neboť žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud proto také musel činit závěr o své mezinárodní příslušnosti a zvážit i to, jaké hmotné právo je ve věci rozhodné. Že by mezi účastníky existovala dohoda, která by tyto otázky řešila, to nebylo tvrzeno a ani prokázáno. Při řešení otázky mezinárodní příslušnosti vyšel soud z Nařízení Rady EU ([příjmení]) [číslo] Brusel I. bis, čl. 18 bod 2, a skutečnosti, že žalovaná jako státní občan Slovenské republiky (a dlužník – spotřebitel, ze smlouvy o půjčky, o závazky z které v tomto řízení šlo – byly jeho předmětem), měla ke dni zahájení tohoto řízení bydliště i v České republice (žalovaná dle svého vyjádření fakticky bydlela k [datum] střídavě v ČR na adrese [adresa žalované] adrese svého trvalého bydliště v SR, [příjmení] 10, [příjmení]). Na základě toho soud uzavřel, že je ve věci mezinárodně příslušný. Za rozhodné hmotné právo, podle kterého bylo třeba vztahy z předmětné spotřebitelské smlouvy o půjčce (uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, který v té době podnikal v rámci spotřebitelských půjček na území ČR, jak je soudu známo z jeho úřední činnosti) posuzovat, soud posoudil české hmotné právo, a to na základě čl. 6, bod 2 a 3 b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 z [datum] (ŘÍM I), a to s ohledem na skutečnost, že si toto hmotné právo jako právo rozhodné smluvní strany dané smlouvy o půjčce ujednaly (čl. 16 Smluvních podmínek smlouvy o půjčce, a jsou splněny i další podmínky čl. 6, bod 2 a 3 b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 z [datum] (ŘÍM I)).

3. Po provedeném dokazování přijal následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobou uplatněné nároky byly na žalobkyni účinně převedeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřenou mezi postupitelem [právnická osoba], [IČO] a žalobkyní jako postupníkem. To bylo pak také právním předchůdcem žalobkyně žalované oznámeno. Právní předchůdce žalobkyně pak uzavřel [datum] se žalovanou písemnou smlouvu o půjčce [číslo] téhož dne jím bylo žalované také vyplaceno 3 000 Kč v hotovosti (jako ve smlouvě smluvená hotovostní půjčka), kdy toto žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě o půjčce. V předmětné smlouvě (kvalifikovanou soudem podle jejího obsahu právě jako smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. obč. zák.) se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně nejen vrátit půjčený obnos (3 000 Kč), ale rovněž zaplatit souhrnný poplatek ve výši 1 617 Kč, a to vše ve smlouvou rovněž ujednaných 27 týdenních splátkách po 171 Kč. Že by pak nastala jakákoliv skutečnost, která by byla až do dne podání žaloby v této věci (do [datum]) způsobilá přetrhnout nebo pozastavit běh promlčecí doby k uplatnění práv věřitele z dané smlouvy o půjčce (na vrácení jistiny spolu se souhrnným poplatkem, který měl nepochybně charakter smluvního úroku, a to když právě ten byl jediným peněžitým plněním nad rámec vrácení jistiny, který měla žalovaná při řádném splácení věřiteli, a to jako podnikateli generujícím danými smlouvami zisk, zaplatit...), to tvrzeno a ani prokázáno nebylo. Takovou skutečností pak není ani tvrzení žalobkyně o existenci splátkového kalendáře s ujednáním o nějaké poslední v něm uvedené splátce splatné týden přede dnem [datum], a to když tímto žalobkyně jednak zcela zjevně mínila v žalobě právě ve smlouvě sjednaných 27 týdenních splátek po 171 Kč, a jednak proto, že i kdyby tím mínila jakýkoliv jiný splátkový kalendář, pak pokud podle něho byla poslední splátka splatná dle tvrzení žalobkyně rovněž dne [datum], pak na dále přijatých závěrech soudu o důvodném uplatnění námitky promlčení ze strany žalované, to ničeho změnit nemůže. U jednání konaného ve věci dne [datum] pak žalovaná vznesla proti ní v tomto řízení uplatněným nárokům s přísl. výslovně námitku promlčení.

4. Podle § 3028 odst. 3 z.č. 89/2012 Sb. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

5. Podle § 3036 z.č. 89/2012 Sb. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

6. Podle § 657 z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Podle § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

9. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. také platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 téhož ust. platí, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

10. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle věty první odst. 2 téhož ustanovení se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.

11. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

12. Podle § 103 obč. zák. bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.

13. Podle § 111 obč. zák. změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá na běh promlčecí doby vliv.

14. Po aplikaci cit. zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce (ve smyslu § 657 obč. zák.), kterou v žalobě tvrdila (když prokázala tuto smlouvu i předání hotovosti na jejím podkladě jako sjednané půjčky), a prokázala i její v žalobě tvrzený obsah (včetně ujednání o úroku, splatném spolu s jistinou půjčky ve splátkách, kdy splatnost té poslední připadala na den [datum]). Rovněž žalobkyně prokázala, že práva věřitele vůči žalované z této smlouvy vzniklá byla na žalobkyni převedena, a to ve smyslu § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. Tato práva sice dále trvají (promlčením nezanikají a žalovaná je může i dobrovolně splnit), nicméně pokud je důvodně vznesena námitka promlčení, nelze je v soudním řízení věřiteli přiznat. Přesně to pak v dané věci nastalo, když žalovaná námitku promlčení vznesla, a to i důvodně. Poslední splátka daných majetkových práv věřitele z dané smlouvy byla splatná již dne [datum], a obecná tříletá promlčecí doba (dle § 101 odst. 1 a § 103 obč. zák.) proto u poslední sjednané splátky, plynula do [datum]. Pokud věřitel dané právo (i s jeho příslušenstvím) uplatnil až dne [datum], byla námitka promlčení ze strany žalované vznesena důvodně a bylo proto s oporou v § 100 odst. 1 obč. zák. žalobu v celém rozsahu zamítnout. Tak soud rozhodl ve výroku č. I tohoto rozsudku.

15. Podle obč. zák. pak soud věc posuzoval i s ohledem na § 3028 odst. 3 z.č. 89/2012 Sb. a skutečnost, že předmětná smlouva o půjčce byla uzavřena dne [datum]. Běh promlčecí doby práv uplatněných žalobkyní v tomto řízení pak soud posuzoval rovněž podle obč. zák. a to na základě § 3036 z.č. 89/2012 Sb., a to neboť jejich promlčecí doba počala plynout přede dnem [datum].

16. Právo na náhradu nákladů řízení svědčilo podle § 142 odst. 1 o.s.ř. zcela úspěšné žalované, ta se tohoto práva u jednání ale vzdala, a soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl jak uvedeno ve výroku č. II tohoto rozsudku.