15 C 112/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Rybárovou Plevovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného omezený ve svéprávnosti bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice bytem Adresa opatrovnice zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro 55 667,60 Kč

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám advokátky , Jméno advokátky, náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, , ve znění následných doplnění, domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, . Žalobkyně tvrdí, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný přes výzvy žalobkyně dlužné částky neuhradil, žalobkyně od smlouvy písemně odstoupila, přičemž podle smluvních podmínek je odstoupení doručeno nejpozději uplynutím 10 kalendářních dnů od odeslání zásilky. Žalobkyně považuje pohledávku za splatnou ke dni , datum, . Žalobkyně výslovně uvádí, že neuplatňuje žádné další nároky plynoucí ze smlouvy, a domáhá se pouze zaplacení zbývající nesplacené jistiny, neboť je jí známo, že žalovanému byla omezena svéprávnost. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvádí, že ji posuzovala před uzavřením smlouvy, přičemž vycházela z informací poskytnutých žalovaným (zejména údajů o příjmu ve výši , částka, ) a z toho, že splátka činila pouze cca 10 % tohoto příjmu; dále tyto údaje konfrontovala s dostupnými výstupy z registrů a databází. V dalším doplnění žaloby žalobkyně upřesnila čerpání a splácení úvěru. Uvedla, že žalovaný měl dne , datum, čerpat částku , částka, jako účelovou část úvěru, následně měl čerpat další částky, přičemž celkové čerpání mělo činit , částka, . Žalovaný měl uhradit po dobu trvání smluvního vztahu celkem , částka, , což podle žalobkyně vyplývá z přehledu splátek. Žalobkyně dále upřesnila, že žalovaný původně čerpal částku , částka, , kterou splatil, avšak poté si dále půjčoval a došlo i k přečerpání úvěrového rámce.

2. Žalovaný se prostřednictvím svého právního zástupce k žalobě vyjádřil tak, že uplatněný nárok neuznává a navrhuje, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Žalovaný činí nesporným, že dne , datum, byla mezi ním a žalobkyní uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , přičemž byl sjednán disponibilní úvěrový limit ve výši , částka, . Žalovaný dále uvádí, že prostředky z tohoto úvěru byly při prvním čerpání použity na zakoupení motorky v částce , částka, . Žalovaný však nárok žalobkyně odmítá a jeho obrana stojí zejména na třech okruzích námitek, a to na námitce neprovedení řádného posouzení úvěruschopnosti, na námitce omezené svéprávnosti žalovaného a námitce rozporu žalovaného nároku s dobrými mravy, který dovozuje jednak z probíhajícího trestního řízení, ve kterém je žalovaný veden jako poškozený, jednak z okolností uzavření úvěrové smlouvy, a to zejména z tvrzeného nedostatečného posouzení jeho úvěruschopnosti ze strany žalobkyně. Žalovaný tedy předně namítá, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, neboť řádně neprovedla posouzení úvěruschopnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla minimálně vyžádat potvrzení zaměstnavatele o příjmu dlužníka, využít veřejně dostupné informace, zejména údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, provést lustrace ve veřejně dostupných databázích a registrech, zejména BRKI, NRKI, Insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí, a dále prověřit příjmy a výdaje žalovaného objektivními podklady, například prostřednictvím výpisů z bankovního účtu. Žalovaný uvádí, že z předložených listin nevyplývá, že by žalobkyně provedla jakékoli takové ověření údajů či řádné prověření bonity. Žalobkyně dle žalovaného dosud toliko tvrdí, že disponovala informací o příjmu žalovaného ve výši , částka, , což však žalovaný považuje za nedostatečné a neodpovídající požadavkům odborné péče podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je proto přesvědčen, že žalobkyně porušila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Z uvedeného žalovaný dovozuje neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a uvádí, že případné plnění poskytnuté žalovanému je třeba posuzovat a vypořádat nikoli jako plnění ze smlouvy, nýbrž z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný dále uvádí, že je osobou omezenou ve svéprávnosti, opatrovníkem mu byla ustanovena jeho matka , Jméno opatrovnice, . Zdůrazňuje, že účelem omezení svéprávnosti je ochrana duševně nemocných osob před následky jejich vlastního jednání. Žalovaný poukazuje na skutečnost, že údaj o omezení svéprávnosti není od roku 2012 uveden v občanských průkazech, a proto může osoba omezená ve svéprávnosti fakticky uzavírat smlouvy, přestože je soudním rozhodnutím stanoveno, že není schopna nakládat s finančními prostředky a není schopna provádět odpovídající právní jednání. Žalovaný proto namítá, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná i z důvodu, že žalovaný nebyl způsobilý k takovému právnímu jednání. Současně žalovaný zpochybňuje, zda žalobkyně postupovala obezřetně, pokud neověřila informace o omezení svéprávnosti žalovaného v AIS evidence obyvatel, kde je tato skutečnost dostupná. Žalovaný uvádí, že pokud nebankovní ani bankovní instituce nebudou v tomto směru postupovat pečlivě, není zajištěna ochrana osob omezených ve svéprávnosti a věřitelé se zároveň dostávají do nejistoty ohledně úhrady pohledávek. Žalovaný dále uvádí, že je veden jako poškozený v trestním řízení vedeném odborem hospodářské kriminality v Olomouci. Odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1292/21 ze dne , datum, a vznáší rovněž námitku rozporu uplatněného nároku s dobrými mravy, a to zejména s ohledem na jeho omezenou svéprávnost a s ohledem na okolnosti, za jakých byla předmětná úvěrové smlouva uzavřena, kdy se žalovaný stal obětí trestného činu a v současné době probíhá trestní řízení. Pochybnosti o souladu s dobrými mravy žalovaný dovozuje také z toho, že věřitel opomenul zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a při uzavírání úvěrové smlouvy nepostupoval obezřetně.

3. Žalobkyně ve svém posledním vyjádření, doručeném soudu po prvním jednání ve věci samé, uvedla, že s odkazem na judikaturu obecně není vyloučeno, aby bezdůvodné obohacení vzniklo i na straně osoby s omezenou svéprávností. Dále se vyjádřila k námitce rozporu uplatněného nároku s dobrými mravy a uvedla, že při poskytnutí finančních prostředků žalovanému nepostupovala v rozporu s dobrými mravy. Tvrdí, že jednala transparentně, žalovanému poskytla srozumitelné informace o podmínkách úvěru a smlouvu uzavřela na základě doložených příjmů žalovaného. Současně uvedla, že si v době poskytnutí úvěru nebyla vědoma omezené svéprávnosti žalovaného a žalovaný ji na tuto skutečnost nijak neupozornil. Zdůraznila, že žalovanému byl úvěr poskytnut, žalovaný jej splatil, a následně opětovně čerpal, což dle žalobkyně svědčí o tom, že byl schopen úvěr splácet a rozuměl podmínkám úvěrového produktu.

4. Soud provedl dokazování listinami označenými žalobkyní i žalovaným a dospěl k následujícím zjištěním.

5. Z nesporných tvrzení žalobkyně a žalovaného vyplývá, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostředky komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, v průběhu trvání smluvního vztahu žalovaný čerpal celkem , částka, , zaplatil minimálně , částka, (žalobkyně tvrdí zaplacení částky , částka, , žalovaný , částka, ).

6. Z elektronického dokumentu označeného jako Smlouva o spotřebitelském úvěru Pagodil č. , hodnota, , včetně dokumentu označeného jako Ověření podpisu bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný se formou prostředků komunikace na dálku dne , datum, dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky formou úvěrového rámce ve výši , částka, , který bude žalovaný oprávněn čerpat opakovaně, a to buď za účelem koupě zboží u smluvního obchodníka žalobkyně, nebo i neúčelově. Z téže listiny soud zjistil, že úvěr byl sjednán za účelem koupě motorky, celková kupní cena činila , částka, a tato částka měla být poskytnuta obchodníkovi Motogarage, IČO , IČO, . Žalovaný měl tyto finanční prostředky vracet ve 20 měsíčních splátkách po , částka, se splatností první splátky dne , datum, , celková částka splatná klientem činí , částka, , roční úroková sazba činí 22,69 %, RPSN 22,69. Listina obsahuje rovněž ujednání o pojištění schopnosti splácet úvěr a informace o zpracování osobních údajů.

7. Z listiny označené jako Odstoupení od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně adresovala opatrovnici žalovaného přípis, v němž oznámila, že odstupuje od smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Současně uvedla, že v souladu s ujednáním úvěrové smlouvy nabývá odstoupení účinnosti okamžikem doručení, přičemž důsledkem odstoupení je okamžitá splatnost celého úvěru. Žalobkyně proto vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky ve výši , částka, .

8. Z listiny označené jako Výzva k úhradě – předžalobní upomínka ze dne , datum, , adresované opatrovnici žalovaného, a doloženého Potvrzení podání bylo zjištěno, že žalobkyně, resp. její právní zástupkyně, vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, zásilkou odeslanou dne , datum, .

9. Z listiny označené jako Zpráva o posouzení úvěruschopnosti k úvěrové smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného dle občanského průkazu a prověřovala poměry žalovaného lustrací v registru SOLUS s negativním výsledkem, a lustrací v registru CRIF. Vycházela z čistého příjmu , částka, měsíčně, přičemž mezi výdaje byla započtena splátka úvěru , částka, měsíčně; náklady na bydlení, hypotéka/leasing i jiné závazky byly uvedeny ve výši , částka, . Výsledkem posouzení bylo, že rozdíl příjmů a výdajů činil , částka, , úvěrová splátka měla činit , částka, , a žalovaný byl vyhodnocen jako úvěruschopný.

10. Z výplatních pásek od společnosti , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného činil v lednu 2021 částku , částka, , v únoru 2021 částku , částka, a v březnu 2021 částku , částka, .

11. Z listiny označené jako Doložení financování 95087695, která představuje přehled transakcí na účtu žalobkyně č. , hodnota, -2147180287 (žalobkyně v jejím posledním písemném vyjádření ze dne , datum, sama uvedla, že se jedná o její bankovní účet), vyplývá čerpání prostředků žalovaným v období od , datum, do , datum, . Z listiny je zřejmé, že dne , datum, žalovaný čerpal částku , částka, , která byla odeslána na účet, jehož majitelem je společnost , právnická osoba, , přičemž tuto skutečnost učinily strany v řízení nespornou. Dále z listiny vyplývá další čerpání částek ve výši , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, a , částka, , a to v období od , datum, do , datum, . Celkové čerpání z těchto transakcí činí po sečtení , částka, . Žalovaný učinil výši vyplacených částek nesporným.

12. Z listiny představující výpis z internetového bankovnictví k účtu žalovaného, předložené žalovaným, soud zjistil, že transakce související s úhradami dluhu označeného variabilním symbolem , var. symbol, (č. úvěrové smlouvy) za období od , datum, do , datum, činí celkem , částka, . Žalovaný splácel úvěr v období od , datum, do , datum, a poté od , datum, do , datum, . Mezi těmito transakcemi jsou evidovány rovněž dvě příchozí platby dne , datum, ve výši 2 x , částka, s týmž variabilním symbolem. Po odečtení jedné z těchto příchozích plateb činí celková částka odeslaná žalovaným na úhradu dluhu označeného variabilním symbolem , var. symbol, částku , částka, .

13. Z kopie e-mailové komunikace mezi opatrovnicí žalovaného a právní zástupkyní žalovaného soud zjistil, že opatrovnice přeposlala právní zástupkyni žalovaného e-mailové zprávy, v jejichž rámci komunikovala se žalobkyní (, e-mail, ) ohledně úvěrového vztahu žalovaného. Z této emailové komunikace soud zjistil, že žalobkyně opatrovnici sdělila, že byla uzavřena úvěrová smlouva s úvěrovým limitem , částka, určená k financování zboží na splátky, přičemž bylo zakoupeno zboží v hodnotě , částka, , které bylo uhrazeno na účet obchodníka. Soud dále zjistil, že dle sdělení žalobkyně žalovaný dále čerpal další finanční prostředky v celkové výši , částka, , a to ve výši , částka, v prosinci 2024, , částka, v lednu 2025, , částka, v únoru 2025 a , částka, v březnu 2025. Celkové čerpání žalovaného tak dle tohoto sdělení činilo , částka, . Z téže e-mailové komunikace soud dále zjistil, že žalobkyně uvedla rozpis úhrad žalovaného. Úhrady na předmětnou úvěrovou smlouvu byly v e-mailu vyčísleny částkou , částka, , přičemž tato částka odpovídá úhradám identifikovaným ve výpisu z internetového bankovnictví žalovaného. Žalobkyně dále v e-mailu uváděla další částku , částka, , označenou jako přeplatek z jiné úvěrové smlouvy č. , hodnota, , a uvedla, že celkově žalovaný uhradil částku , částka, , do níž byla zahrnuta jednak částka , částka, představující úhrady na předmětnou úvěrovou smlouvu, jednak uvedený přeplatek ve výši , částka, z jiné smlouvy. Celková dlužná částka byla v e-mailu vyčíslena na , částka, (, částka, - , částka, ) Žalobkyně současně uvedla, že v této jiné smlouvě žalovaný vystupuje jako spoludlužník a tato smlouva je řádně hrazena.

14. Z usnesení , právnická osoba, , Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru , adresa, , oddělení hospodářské kriminality, ze dne , datum, , č. j. KRPM-58639-103/TČ-2025-140581-30, soud zjistil, že bylo zahájeno trestní stíhání , jméno FO, , nar. , datum, , pro trestnou činnost kvalifikovanou jako trestný čin vydírání a úvěrový podvod, ve kterém vystupuje žalovaný jako poškozený. Soud dále zjistil, že pachatel v době od , datum, do , datum, pod smyšlenou identitou navázal vztah s žalovaným, následně u žalovaného vyvolal obavy z trestního stíhání a hrozil mu podáním trestního oznámení spočívajícího v křivém obvinění ze znásilnění, přičemž v průběhu komunikace vystupoval rovněž jako advokát či jeho asistentka. Pod tímto nátlakem měl po žalovaném požadovat zasílání finančních prostředků na předem určené bankovní účty jako úhradu různých poplatků, a to za využití falešných webových stránek a zpráv opatřených razítky a výzvami k úhradě poplatků, mimo jiné prostřednictvím QR platby, čímž měl u žalovaného vzbudit dojem důvěryhodnosti. Z listiny soud dále zjistil, že žalovaný takto v období od , datum, do , datum, zaslal finanční prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaný z důvodu nedostatku finančních prostředků a s ohledem na svou omezenou svéprávnost zasílal finanční prostředky též prostřednictvím účtu své družky, která následně po jeho sdělení, že je vydírán, zaslala ze svého bankovního účtu částku , částka, . Celková škoda způsobená uvedeným jednáním žalovanému byla v usnesení vyčíslena částkou , částka, .

15. Z usnesení , právnická osoba, , Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru , adresa, , oddělení hospodářské kriminality č. j. KRPM-58639-308/TČ-2025-140581-30, ze dne , datum, soud zjistil, že bylo zahájeno trestní stíhání , jméno FO, , nar. , datum, , pro podezření ze spáchání zločinu úvěrového podvodu, dále přečinu padělání a pozměňování peněz a zločinů souvisejících s neoprávněným opatřením, paděláním a pozměněním peněžních prostředků. Mezi poškozenými v této trestní věci figuruje rovněž žalovaný. Jednání obviněného má spočívat v tom, že v době od , datum, do , datum, pod smyšlenou legendou o vyplacení finančních prostředků vylákal od žalovaného údaje k jeho platební kartě, přičemž žalovaný jednal v domnění, že na jeho účet budou zaslány finanční prostředky. Obviněný měl následně bez vědomí a souhlasu žalovaného provést celkem , hodnota, platebních příkazů, tj. odchozích transakcí platební kartou žalovaného vydanou na jeho jméno k bankovnímu účtu č. 230717008084/2010. Tři odchozí transakce nebyly zamítnuty a žalovanému měl způsobit škodu v celkové výši , částka, .

16. Ze sdělení Okresního státního zastupitelství v , adresa, ze dne , datum, bylo zjištěno, že dne , datum, byla podána obžaloba na obviněného , jméno FO, .

17. Z rozsudku Okresního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve znění rozsudku Krajského soudu v , adresa, , pobočky v Olomouci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , pravomocným dne , datum, , soud zjistil, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti tak, že nebyl způsobilý nakládat s finančními prostředky nad částku , částka, měsíčně ani s majetkem přesahujícím hodnotu , částka, , dále uzavírat, měnit nebo vypovídat nájemní smlouvy, jednat v pracovněprávních vztazích a pořizovat závěť jinak než formou veřejné listiny. Opatrovníkem byla jmenována matka žalovaného, která je oprávněna jej zastupovat ve všech právních jednáních s výjimkou těch, ohledně nichž žalovaný omezen ve svéprávnosti nebyl. Současně soud z odůvodnění rozsudku zjistil, že žalovaný trpí lehkou mentální retardací (trvalou nevyléčitelnou duševní poruchou), má snížené rozpoznávací schopnosti, není schopen domýšlet důsledky svého jednání ani vyhodnocovat rizika, je snadno zneužitelný a není schopen samostatně spravovat finance ani plánovat výdaje.

18. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , pravomocného od , datum, , soud zjistil, že omezení svéprávnosti bylo znovu prodlouženo, a to na dobu pěti let od právní moci rozsudku, přičemž rozsah omezení zůstal shodný. Žalovaný nebyl způsobilý nakládat s finančními prostředky nad částku , částka, , nakládat s majetkem přesahujícím hodnotu , částka, , uzavírat, měnit a vypovídat nájemní smlouvy, jednat v pracovněprávních vztazích a pořizovat závěť jinak než formou veřejné listiny. Opatrovníkem byla opět jmenována matka žalovaného. Soud dále zjistil, že při rozhodnutí vycházel z aktuální lékařské zprávy, podle níž je intelekt žalovaného hraničně snížený, jeho stav je z psychiatrického hlediska hodnocen jako mírně zlepšený a sociálně je za daných podmínek adaptován. Přetrvávají však infantilní rysy osobnosti a ovlivnitelnost, chybí konstruktivní plán do budoucna a v náročnějších situacích se projevuje schematické a nekonstruktivní řešení problémů. Z listiny o jmenování opatrovníka ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že opatrovníkem žalovaného byla podle rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, jmenována jeho matka , Jméno opatrovnice, .

19. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě dohody označené jako smlouva o úvěru obdržel v srpnu 2023 finanční prostředky určené k pořízení zboží (motocyklu) v hodnotě , částka, , které byly uhrazeny bezhotovostně ve prospěch obchodníka. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni postupně vracet spolu s úrokem a dalšími sjednanými platbami, přičemž se současně dohodl s žalobkyní, že může peněžní prostředky opakovaně čerpat až do sjednaného rámce ve výši , částka, . Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky splácel do srpna 2024, následně čerpal další peněžní prostředky, a to v období od září 2024 do března 2025, které splácel od ledna 2025 do března 2025. Celkem po dobu trvání smluvního vztahu vyčerpal částku , částka, , která je mezi stranami nesporná, a uhradil alespoň , částka, . Před poskytnutím peněžních prostředků žalobkyně zkoumala některé osobní a majetkové poměry žalovaného a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen sjednané povinnosti plnit. Žalovaný však následně sjednaný závazek přestal řádně plnit, a žalobkyně jej vyzývala k úhradě dlužné částky, včetně výzvy k okamžité úhradě celého dluhu před podáním žaloby. Ze skutkových zjištění dále vyplývá, že ujednání mezi účastníky bylo sjednáváno v rámci kontraktačního procesu probíhajícího v online prostředí na dálku. Bylo dále zjištěno, že žalovaný je od roku 2015 omezen ve svéprávnosti rozhodnutím soudu, a to mimo jiné v nakládání s finančními prostředky nad , částka, měsíčně a s majetkem, jehož hodnota přesahuje částku , částka, , a v dalších vymezených oblastech; opatrovníkem byla jmenována jeho matka. Žalovaný je v pozici poškozeného v probíhajícím trestní řízení, a to v souvislosti s jednáním spočívajícím v podvodném a nátlakovém vylákání finančních prostředků, přičemž v jedné z věcí byla škoda vyčíslena částkou , částka, ; žalovaný je veden jako poškozený rovněž v další trestní věci související s neoprávněnými platebními transakcemi provedenými z jeho platební karty se škodou , částka, .

20. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Ačkoliv se žalobkyně v řízení domáhá pouze zaplacení nesplacené jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení, soud považoval za nezbytné se v rámci právního hodnocení zabývat i otázkami týkajícími se samotného vzniku a obsahu tvrzeného smluvního vztahu mezi účastníky. S ohledem na charakter projednávané věci a na zvýšenou ochranu žalovaného jako slabší strany soud nepovažoval za postačující omezit posouzení věci pouze na otázku rozsahu vyplacených a vrácených peněžních prostředků, nýbrž přistoupil i k hodnocení, zda byla uzavřena a jakým způsobem byla uzavřena smlouva, zda případné právní jednání bylo učiněno osobou k němu způsobilou a zda žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků postupovala obezřetně, zejména zda dostatečně posoudila schopnost žalovaného plnit převzaté závazky.

21. Předně se soud zabýval otázkou, zda byl žalovaný v rozhodné době vůbec způsobilý učinit právní jednání směřující k uzavření předkládané smlouvy. Soud přihlédl k tomu, že žalovaný byl v rozhodné době pravomocným rozhodnutím soudu omezen ve svéprávnosti, a to mimo jiné v nakládání s finančními prostředky a majetkem nad částku , částka, . Podle § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) platí, že není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, k němuž nebyla v důsledku omezení svéprávnosti způsobilá. Soud má za to, že tento rozsah omezení svéprávnosti se vztahuje i na právní jednání spočívající v uzavření předkládané smlouvy, neboť jde o jednání, jehož majetkové důsledky zjevně přesahují limit stanovený rozhodnutím o omezení svéprávnosti. Současně nebylo v řízení tvrzeno ani prokázáno, že by se opatrovník žalovaného kontraktačního procesu účastnil, případně že by uzavření smlouvy jménem žalovaného schválil či jinak k uzavření smlouvy udělil součinnost. Za této situace soud uzavírá, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná, a to absolutně. Žalobkyně ostatně sama uznala, že smlouva o spotřebitelském úvěru je v důsledku omžené svéprávnosti žalovaného neplatná.

22. Soud se proto dále zabýval tím, zda lze nárok žalobkyně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Přestože obecně není vyloučeno, aby se i osoba s omezenou svéprávností bezdůvodně obohatila, nelze takový nárok přiznat bez dalšího, ale je nutno zohlednit všechny okolnosti případu, zejména zda žalobkyně při uzavírání smlouvy postupovala s odbornou péčí a v dobré víře. Tím spíše to platí v oblasti spotřebitelských smluv uzavíraných distančním způsobem v online prostředí, kde nelze přenášet rizika na spotřebitele (v posuzované věci spotřebitele s omezenou svéprávností), jenž je ve vztahu k poskytovateli úvěru slabší smluvní stranou. Objektivní povaha bezdůvodného obohacení nevylučuje, aby výkon práva na jeho vydání byl shledán za určitých okolností odporující dobrým mravům (viz. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II ÚS 1291/2021, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

23. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně těmto požadavkům nedostála, neboť při poskytování úvěru nepostupovala s odbornou péčí, zejména nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neověřila jeho svéprávnost a umožnila mu opakované čerpání finančních prostředků bez dalšího prověření jeho poměrů.

24. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Žalobkyně však vycházela z neúplných a neověřených údajů; dle zprávy o posouzení úvěruschopnosti vycházela z příjmu , částka, měsíčně, avšak výplatní pásky, ze kterých žalobkyně příjem ověřovala a ze kterých vyplývá průměrný měsíční čistý příjem ve výši , částka, , jsou z ledna, února a března roku 2021, přestože úvěrová smlouva byla uzavřena , datum, . Takto časově vzdálené údaje nelze považovat za relevantní podklad pro posouzení aktuální úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně sice předložila zprávu o posouzení úvěruschopnosti, do níž zaznamenala výsledky svého šetření, tato listina má však spíše povahu jejího vlastního tvrzení a není sama o sobě důkazem, že k tvrzeným úkonům skutečně došlo. Žalobkyně v ní uvádí, že provedla lustraci žalovaného v registru SOLUS a CRIF, avšak výsledky těchto lustrací v řízení nedoložila. Současně nebyly doloženy ani výstupy z dalších relevantních registrů, zejména registrů NRKI a BRKI, centrální evidence exekucí či insolvenčního rejstříku, přičemž ani z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by takové lustrace provedla. Žalobkyně současně nijak neověřila výdajovou stránku žalovaného, resp. vycházela z údajů, podle nichž žalovaný neměl žádné náklady na bydlení ani jiné významné výdaje (kromě měsíční splátky úvěru , částka, ), což soud považuje za zjevně nereálné. Minimálně přitom mohla a měla zohlednit alespoň obecně dostupné statistické údaje o obvyklých životních nákladech. Za zvlášť významné soud považuje, že se v projednávané věci jednalo o revolvingový úvěr, tedy nikoli o jednorázové poskytnutí finančních prostředků, ale o právní vztah umožňující opakované čerpání. Tím spíše bylo namístě, aby žalobkyně důkladně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně umožnila žalovanému opětovné čerpání úvěrového rámce, a to v období od září 2024 do března 2025, a to poté, co žalovaný poprvé čerpal peněžní prostředky již při uzavření úvěrové smlouvy dne , datum, (následné druhé a další čerpání probíhalo až od září 2024). Ani při těchto následných čerpání žalobkyně neposoudila jeho úvěruschopnost. Přestože předmětem podnikání žalobkyně je poskytování úvěrů, zkoumáním úvěruschopnosti se žalobkyně zabývala zcela nedostatečně a její postup při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nelze považovat za postup s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Soud se dále zabýval otázkou, zda žalobkyně měla či mohla zjistit, že žalovaný je osobou omezenou ve svéprávnosti, a jakým způsobem si tuto skutečnost mohla ověřit, a to za situace, kdy údaj o omezení svéprávnosti není uváděn v občanském průkazu. Žalobkyně namítala, že o omezení svéprávnosti žalovaného nevěděla a žalovaný jí tuto skutečnost nesdělil. Z provedeného dokazování však současně nevyplývá, že by žalobkyně jakýmkoliv způsobem zjišťovala, zda je žalovaný plně svéprávný, a to ani základním dotazem na žalovaného či požadavkem na doložení relevantního dokladu, z něhož by byla tato skutečnost zjistitelná (např. výpisem z evidence obyvatel předloženým spotřebitelem při uzavírání smlouvy o úvěru). Za této situace nelze absenci této informace přičítat k tíži žalovaného, neboť nelze bez dalšího předpokládat, že by si byl vědom nutnosti tuto skutečnost sdělit. Omezení svéprávnosti přitom slouží k ochraně jeho zájmů jako zvlášť zranitelné osoby. Tím spíše bylo na žalobkyni, aby si uvedenou skutečnost ověřila, jestliže smluvní vztah vznikal distančním způsobem v online prostředí, které je z hlediska ochrany spotřebitele rizikovější. Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. II ÚS 1292/21 zdůraznil, že v oblasti spotřebitelských vztahů vzniklých v riskantním prostředí obchodování s úvěry na internetu nelze přenášet veškerá rizika na spotřebitele jako slabší stranu, a to zvláště u osob nacházejících se ve zranitelném postavení, mezi něž náleží i osoby omezené ve svéprávnosti.

26. Soud dále přihlédl k tomu, že v souvislosti s jednáním třetí osoby je vedeno trestní řízení, v němž žalovaný vystupuje jako poškozený, přičemž dne , datum, byla podána obžaloba. K dalšímu čerpání finančních prostředků na základě smlouvy o revolvingovém úvěru přitom docházelo v době, která časově souvisí s jednáním třetích osob, jež podle usnesení o zahájení trestního stíhání vykazovalo znaky podvodného a nátlakového jednání směřujícího k vylákání finančních prostředků. Tato činnost měla probíhat v období od , datum, do , datum, , přičemž žalovaný začal opětovně čerpat finanční prostředky již dne , datum, , tedy bezprostředně po jejím zahájení, a v čerpání pokračoval až do , datum, .

27. Soud posoudil všechny shora uvedené aspekty projednávané věci v jejich vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žalovaný v projednávané věci vystupuje v postavení spotřebitele, který je navíc osobou omezenou ve svéprávnosti, tedy osobou zvlášť zranitelnou. Tato skutečnost odůvodňuje zvýšenou míru ochrany jeho práv a zájmů. V takové situaci je nezbytné poskytnout mu zvýšenou ochranu, která vyplývá i z principu ochrany slabší strany, jenž je jedním ze základních východisek soukromého práva (srov. § 3 odst. o. z.). Žalobkyně vystupuje jako profesionální poskytovatel úvěru, je proto namístě od ní očekávat, že při uzavírání smluv bude postupovat se zvýšenou obezřetností a s odbornou péčí, a to tím spíše za situace, kdy je uzavírána smlouva distančním způsobem v online prostředí a nelze vyloučit, že na straně spotřebitele vystupuje zvlášť zranitelná osoba. K tomu soud poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1292/21 ze dne , datum, , v němž Ústavní soud zdůraznil, že v případech osob nacházejících se ve zranitelném postavení je třeba klást zvýšené nároky na obezřetnost profesionálních poskytovatelů finančních služeb a důsledně chránit slabší smluvní stranu. Těmto požadavkům však žalobkyně nedostála, když řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného (ačkoliv si své zákonné povinnosti musela a měla být vědoma), vycházela z neaktuálních a neověřených údajů, neprovedla lustrace žalovaného v relevantních registrech a nijak nezohlednila jeho výdajovou stránku. Současně nevyvinula žádnou aktivitu ke zjištění, zda je žalovaný způsobilý právně jednat, a umožnila mu opětovné čerpání úvěru s ročním odstupem, a to v době, která časově souvisí s jednáním třetí osoby vykazujícím znaky podvodného a nátlakového jednání. Za těchto okolností by přiznání nároku žalobkyni na vydání bezdůvodného obohacení znamenalo nepřiměřené přenesení důsledků její vlastní podnikatelské činnosti na žalovaného jako na slabší a zvlášť zranitelnou stranu. Za tohoto stavu soud uzavírá, že přiznání nároku žalobkyně, byť i pouze v rozsahu jistiny, by bylo v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Z uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u třech soudních jednání), včetně pěti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. Náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za 2 půlhodiny strávené na cestě k soudnímu jednání z , adresa, a zpět činí částku , částka, . Náhrada za cestu osobním automobilem na trase , adresa, a zpět při vzdálenosti 56 km, průměrné spotřebě 4,7 l nafty/100 km a ceně pohonných hmot , částka, /1 l, činí částku celkem , částka, (z toho , částka, představuje náhradu za používání silničních vozidel stanovenou vyhl. 573/2025 na 5,90 za 1 km, a , částka, náhradu za spotřebovanou motorovou naftu dle vyhláškové ceny , částka, za 1 l). Celkové náklady řízení ve výši , částka, (po zaokrouhlení) je žalobkyně podle ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit žalovanému k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.