15 C 174/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Rybárovou Plevovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky , částka, představující jistinu úvěru, nákladů , částka, spojené s uplatněním pohledávky, a úroků z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodňuje tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným elektronicky (prostřednictvím klientské zóny) smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě níž, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úroky úvěru splácet v měsíčních splátkách po , částka, , přičemž v důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky splatné dne , datum, vzniklo žalobkyni ke dni , datum, právo požadovat po žalovaném okamžité zaplacení veškerých nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Z listiny označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , datované dne , datum, , soud zjistil, že žalobkyně se na základě písemné dohody zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se naproti tomu zavázal hradit úroky v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, přičemž celková částka dle této dohody (jistina , částka, a úroky , částka, ) je splatná ke dni , datum, , zápůjční úroková sazba činí 20 % p. m. a roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) činí 792 %. Dohoda byla mezi účastníky uzavřena (podepsána), resp. projev vůle žalovaného byl učiněn distančním (elektronickým) způsobem v souladu s čl. X. dohody tak, že souhlas s obsahem dohody projevil žalovaný zadáním jedinečného SMS kódu v rámci klientského účtu a následným odesláním verifikační platby, jejímž připsáním na účet žalobkyně se dohoda mezi stranami stala účinnou. Toliko ze samotné listiny nemá soud za prokázaný projev vůle žalovaného být vázán povinnosti a požívat práv obsažených v této listině, nicméně v souvislosti s odesláním , částka, lze již mít tuto spornou skutečnost za prokázanou.

5. Z listiny nadepsané jako Detail pohybu – Okamžitá příchozí platba ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný odeslal z účtu č. , č. účtu, dne , datum, pod VS: , var. symbol, na bankovní účet žalobkyně částku , částka, .

6. Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a má právo s ním nakládat.

7. Z listiny nadepsané jako Detail pohybu – Bezhotovostní platba ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně poskytla dne , datum, žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, částku , částka, .

8. Z listiny označené jako Příloha č. , hodnota, – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že žalovaný před poskytnutím peněžních prostředků sdělil žalobkyni ke svým osobním a majetkovým poměrům, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádným dětem, je vyučen. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného , částka, měsíčně, který jí sdělil žalovaný (z výpisu z bankovního účtu měl vyplývat vyšší příjem), nákladů na bydlení , částka, měsíčně (žalovaný měl uvádět měsíční náklady na bydlení , částka, , z jeho bankovního účtu měly vyplývat náklady na bydlení ve výši , částka, , žalobkyně pak vycházela z částky , částka, představujících vážený průměr), závazky měsíčně splácí částkou , částka, .

9. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).

10. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne , datum, distančním (elektronickým) způsobem dohodla s žalovaným na poskytnutí peněžních prostředků ve výši , částka, a na podmínkách jejich splácení, přičemž téhož dne žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku , částka, . Před poskytnutím peněžních prostředků se žalobkyně zabývala osobními a majetkovými poměry žalovaného.

11. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalobkyně v rámci posuzování osobních a majetkových poměrů žalovaného jakkoliv ověřovala příjmovou i výdajovou stránku žalovaného, tj. že by se jakkoliv zabývala původem žalovaným sděleného pravidelného příjmu (např. dotazem na zaměstnavatele) či okolnostmi disproporce mezi prohlášenými a zjištěnými měsíčními náklady na bydlení (např. bydlení u rodičů, vlastní či nájemní bydlení), resp. že by takto zjištěné skutečnosti dále ověřovala (např. požadavkem na doložení pracovní či nájemní smlouvy apod.). V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni cokoliv uhradil, ani to, že by okamžité (jednorázové) vracení peněžních prostředků nebylo přiměřené možnostem žalovaného; tyto skutečnosti ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil.

12. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění pozdějších předpisů, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ ve znění pozdějších předpisů, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Soud se zprvu zabýval tím, zda žalobkyně neposkytla žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Soud předesílá, že zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., v. GK). V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další, Soudní dvůr Evropské unie vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

18. Žalobkyně neprokázala, že by se dostatečným způsobem zabývala všemi relevantními aspekty, které mají vliv na závěr o úvěruschopnosti žalovaného, a že se nespolehla toliko na informace sdělené žalovaným, tudíž na základě neúplných informací o poměrech žalovaného nemohlo z logiky věci vyplynout, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Neunesení důkazního břemene žalobkyní stran skutečnosti, že v případě žalovaného nevyplynuly z výsledku posouzení úvěruschopnosti důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, má za následek, že spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).

19. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalovanému dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši , částka, (žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , přičemž žalovaný neprokázal, že by žalobkyni cokoliv uhradil), a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese přitom spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Jelikož žalovaný neprokázal (ani netvrdil), že by okamžité (jednorázové) vracení peněžních prostředků nebylo přiměřené jeho možnostem, určil soud novou (hmotněprávní) dobu splatnosti ve smyslu výše cit. judikatury Nejvyššího soudu tak, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni zbývající část jistiny spotřebitelského úvěru do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť účastnici si novou dobu splatnosti nedohodli. Změní-li se poté možnosti spotřebitele (žalovaného), může soud na návrh některé ze smluvních stran dobu určenou rozhodnutím změnit (§ 87 odst. 3 ZoSÚ).

20. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. Pariční lhůta koresponduje s novou dobou splatnosti.

21. Ve zbylé části soud zamítl žalobu v rozsahu všech nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovanou nevrácenou jistinu spotřebitelského úvěru, neboť právním titulem pro vznik těchto nároků je absolutně (od počátku) neplatná smlouva o úvěru, z níž žalovanému nemohla vzniknout povinnost zaplatit žalobkyni uvedené nároky. Soud rovněž zamítl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, jelikož se žalovaný s vrácením zbylé části poskytnuté jistiny dosud do prodlení nedostal (viz odůvodnění výše).

22. Žalobkyně se omluvila z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2848/10).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť neúspěch žalobkyně spočíval v poměrně nepatrné části předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem , částka, a odměnou advokáta podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 2 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „AT“), neboť řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění s tarifní hodnotou nepřevyšující , částka, , bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Odměna činí za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) částku , částka, (3 x , částka, ) a náhrada hotových výdajů činí částku , částka, za tři úkony právní služby (3 x , částka, ) podle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Celkové žalobkyni vzniklé náklady řízení ve výši , částka, je žalovaný podle ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.