15 C 217/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Rybárovou Plevovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 11 828 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v celém zbývajícím rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacenía) další částky ve výši , částka, ,b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, ,c) kapitalizovaného úroku ve výši , částka, ,d) úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,e) úrok ve výši 20,98 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, ve znění doplnění ze dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, se sídlem v Praze (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o úvěru č. , hodnota, byla uzavřena dne , datum, a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku , částka, , kterou žalovaný převzal v hotovosti, a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem 20,98 % ročně v celkové výši , částka, , s poplatkem za administrativní činnost , částka, a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek , částka, . Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit formou 43 týdenních splátek po , částka, , přičemž poslední splátka byla splatná dnem , datum, . Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť uhradil pouze částku , částka, , která byla započtena na úrok a poplatky. Žalobkyně nyní požaduje po žalovaném jistinu , částka, , částku , částka, (, částka, poplatek za administrativní činnost a , částka, poplatek za hotovostní inkaso splátek, dlužný úrok za dobu trvání smlouvy , částka, ), kapitalizovaný smluvní úrok , částka, (kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 20,98 % ročně z jistiny za dobu od , datum, do , datum, ), kapitalizovaný úrok z prodlení , částka, (kapitalizovaný úrok z prodlení z jistiny za dobu od , datum, do , datum, ), smluvní úrok ve výši 20,98 % ročně z jistiny od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny od , datum, do zaplacení. Žalobkyně v žalobě obecně popsala, jak její právní předchůdkyně s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování u smlouvy o úvěru zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací zjištěných od žalovaného. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k plnění před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne , datum, ve nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila, a v nepřítomnosti žalovaného za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně a ze kterých učinil následující skutková zjištění.

4. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, označené číslem , hodnota, bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí finanční hotovosti , částka, , jejíž převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se půjčené finanční prostředky společně s poplatkem za administrativní činnost , částka, , s úrokem , částka, a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek , částka, , tj. celkem ve výši , částka, , zavázal splatit v hotovostním režimu v 43 týdenních splátkách ve výši , částka, . Listina je oběma stranami podepsána a datována.

5. Z listiny označené jako Karta zákazníka ze dne , datum, soud zjistil, že k zápůjčce požadované ve výši , částka, byly právní předchůdkyní žalobkyně zkoumány poměry žalovaného. Vedle údajů k osobě je v listině uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu, nemá další spotřebitelský úvěr, nemá aktivní půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně, má jedno nezaopatřené dítě, je svobodný a má základní vzdělání. Je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., s příjmem , částka, , jiné příjmy nemá, a celkové měsíční výdaje domácnosti činí , částka, (, částka, osobní výdaje, , částka, výživné, výše nájmu uvedena ani zahrnuta není). V kartě zákazníka jsou zaškrtnuta políčka, podle kterých byly k ověření poměrů předloženy občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouva; uvedené dokumenty žalobkyně k žalobě nepřipojila.

6. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, a Potvrzení o úhradě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postupuje na žalobkyni pohledávky označené v příloze smlouvy, přičemž v příloze je předmětná pohledávka uvedena. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky; odesláno. Z listiny označené jako Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru do , datum, ; odesláno.

7. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o úvěru obdržel peněžní prostředky ve výši , částka, a zavázal se vrátit částku , částka, , vrátil však pouze , částka, . Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně pořídila listinu označenou jako karta zákazníka, která obsahuje informace o poměrech žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně se s žalobkyní dohodla na převedení pohledávky za žalovaným. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby, a to do , datum, .

8. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ, ve znění účinném do , datum, , je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Následně se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Při posuzování tohoto závazkového vztahů pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od , datum, (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 spotř. z., podle kterého je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí s úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, sp. zn. C-679/18).

14. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána a že žalovaný sám podpisem na listinách potvrdil správnost a úplnost poskytnutých informací. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila kartu zákazníka, ve které jsou obsaženy údaje o majetkových poměrech žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně údaje o příjmech a výdajích žalovaného ověřila z žalovaným předložených listin, které však soudu k prokázání svých tvrzení nedoložila. Podle karty zákazníka měl mít žalovaný příjem , částka, , byl svobodný, měl jedno nezaopatřené dítě a jiné příjmy ani závazky nevykazoval; jeho výdaje byly uvedeny ve výši , částka, , tyto údaje však jsou neúplné, neboť nezahrnují náklady na bydlení, přestože žalovaný bydlel v nájmu, přičemž jejich výše nebyla zjišťována ani ověřována. S přihlédnutím k tomu, že splátka činila , částka, týdně (cca , částka, měsíčně), vedle uvedených výdajů , částka, měl další výdaj za nájemné, jehož výše nebyla ani tvrzena, a měl mít příjem pouze ve výši , částka, měsíčně, nelze uzavřít, že by žalovaný byl schopen úvěr splácet, a zároveň že by byl posouzen na základě dostatečných a spolehlivých údajů, neboť žalobkyně neprokázala, že by tvrzené údaje o příjmech a výdajích byly skutečně zjištěny a ověřeny. Je tedy zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala na své zákonné povinnosti a prověřování úvěruschopnosti žalovaného se nevěnovala řádně. Soud proto musí uzavřít, že z provedeného dokazování je naprosto zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a úvěr mu neměla poskytnout.

15. Soud tedy uzavřel, že uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Navzdory znění ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ se jedná o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu, a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti (viz rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., v. GK).

16. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla finanční prostředky žalovanému a žalovaný je povinen tyto prostředky vrátit v poskytnuté výši. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy však žalobkyně nemá nárok na zaplacení v neplatných smlouvách sjednaných poplatků a úroků a dalších plateb, ale má nárok jen na vrácení poskytnuté jistiny. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni uhradil více než , částka, (jak tvrdila žalobkyně), je proto povinen vrátit žalobkyni nesplacenou jistinu ve výši , částka, (, částka, – , částka, ), a to v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 ZoSÚ). Ustanovení § 87 ZoSÚ je speciální ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

17. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. Pariční lhůta koresponduje s novou dobou splatnosti.

18. Ve zbylé části soud zamítl žalobu v rozsahu všech nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovanou nevrácenou jistinu spotřebitelského úvěru, neboť právním titulem pro vznik těchto nároků je absolutně (od počátku) neplatná smlouva o úvěru, z níž žalovanému nemohla vzniknout povinnost zaplatit žalobkyni uvedené nároky. Soud rovněž zamítl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, jelikož se žalovaný s vrácením zbylé části poskytnuté jistiny dosud do prodlení nedostal (viz odůvodnění výše).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu , částka, , zatímco v rozsahu , částka, byla neúspěšná; soud přitom přihlédl i k příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozsudku. Žalovaný tak měl v řízení převážně úspěch, podle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.