15 C 4/2026

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Rybárovou Plevovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované pro 25 065 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, měsíčně, splatných vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek při prodlení byť i s jedinou z takto stanovených splátek.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacenía) částky , částka, ,b) úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky , částka, (jistina , částka, , smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši , částka, ), a částky , částka, představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od , datum, do , datum, .

2. Žalobu odůvodňuje tím, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla žalované dne , datum, úvěr ve výši , částka, převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, , přičemž úvěrová smlouva byla žalovanou podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalované na jí uvedené telefonní číslo , tel. číslo, kód ve znění 18695 žalovaná následně vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně www.rerum.cz a odesláním potvrdila svoji vůli být smlouvou vázána, čímž byla smlouva uzavřena. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne , datum, byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, a vyzvána k jeho úhradě.

3. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nesporným, že dne , datum, uzavřela s žalobkyní úvěrovou smlouvu a že téhož dne od žalobkyně obdržela částku , částka, . Namítala však, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neprověřila její úvěruschopnost. Uvedla dále, že dluh nesplácela proto, že se ve druhé polovině roku 2024 dostala do finančních problémů. Současně tvrdila, že se pokoušela se žalobkyní jednat o smírném řešení věci, avšak bezúspěšně, přičemž žalobkyně po ní naopak požadovala úhradu dluhu vyčísleného částkou , částka, , kterou žalovaná považuje za nepřiměřenou a za rozpornou s dobrými mravy. Žalovaná proto navrhla, aby jí bylo umožněno plnění ve splátkách po , částka, měsíčně. Ke své osobní a majetkové situaci uvedla, že je zaměstnána v Dětském domově v , adresa, , má vysokoškolské vzdělání a má dalších pět závazků po splatnosti, které splácí částkou , částka, měsíčně.

4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila.

5. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, a že na jejím základě obdržela žalovaná téhož dne bezhotovostně částku , částka, na svůj bankovní účet, přičemž na tento dluh dosud ničeho neuhradila. Z výplatních pásek za měsíce květen, červen a červenec 2024 soud zjistil, že příjem žalované činil v tomto období v průměru , částka, a že u ní nebyly prováděny exekuční srážky ze mzdy. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, (včetně potvrzení o odeslání zásilky) soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně dne , datum, odeslala žalované výzvu k úhradě dluhu , částka, a nákladů právního zastoupení , částka, do tří dnů s upozorněním na možné řešení soudní cestou. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí ve věci samé, neboť se týkaly buď skutečností mezi účastníky nesporných, anebo šlo o listiny předložené žalobkyní, které neměly k projednávané věci žádnou vazbu.

6. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná dne , datum, uzavřely smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku , částka, převodem na její bankovní účet. Rovněž bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na poskytnuté finanční prostředky něčeho uhradila.

7. Z hlediska právního posouzení věci soud uzavírá, že mezi účastnicemi byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalobkyně při uzavírání smlouvy vystupovala v postavení podnikatelky poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitelka, neboť úvěr nečerpala v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Na daný právní vztah je proto třeba aplikovat právní úpravu spotřebitelského úvěru a ustanovení sloužící k ochraně spotřebitele, přičemž soud je povinen splnění těchto požadavků zkoumat i bez návrhu.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované. V řízení bylo prokázáno pouze to, že žalobkyně měla k dispozici výplatní pásky žalované za měsíce květen až červenec 2024, z nichž vyplývá výše jejího příjmu a skutečnost, že u ní nebyly prováděny exekuční srážky ze mzdy. To však samo o sobě k řádnému posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zjišťovala a ověřovala také výdajovou stránku žalované, její další závazky a celkovou schopnost úvěr splácet. Nebylo tedy prokázáno, že by žalobkyně postupovala způsobem odpovídajícím požadavkům § 86 ZoSÚ.

12. Za této situace soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr, aniž by její úvěruschopnost řádně posoudila. Smlouva o úvěru uzavřená mezi účastnicemi dne , datum, je proto podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná. Žalobkyni tak nevznikl nárok na zaplacení sjednaného úroku ani smluvní pokuty, nýbrž pouze nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny ve výši , částka, , kterou žalovaná od žalobkyně obdržela.

13. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. může soud stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soud žalované umožnil uhradit dlužnou jistinu ve splátkách, neboť žalovaná o tuto možnost požádala, je zaměstnána a má pravidelný příjem, současně však uvedla, že splácí i další peněžité závazky. Soud proto dospěl k závěru, že okamžitá jednorázová úhrada celé dlužné částky by byla vzhledem k jejím poměrům nepřiměřeně zatěžující, zatímco splátky po , částka, měsíčně odpovídají jejím možnostem. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované hradit dlužnou částku v měsíčních splátkách po , částka, , vždy do každého 25. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek.

14. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, z nichž dovozovala nárok na plnění přesahující dosud nevrácenou jistinu poskytnutého úvěru (výrok II.).

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěch účastníků ve věci byl srovnatelný, a to i při přihlédnutí k výši příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.