15 C 50/2026

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Rybárovou Plevovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 64 237,34 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení částky , částka, (jistina , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru , částka, , smluvní úrok , částka, - tento nárok je příslušenstvím pohledávky ve smyslu § 513 o. z., smluvní pokuta , částka, ), s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodňuje tím, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s možností čerpat opakovaně finanční prostředky až do výše , částka, , a to distančním způsobem na adrese www., název, .cz (elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“), na základě níž žalobkyně, po předchozím zkoumání úvěruschopnosti žalované, poskytla žalované úvěr na její bankovní účet č. , č. účtu, , a to dne , datum, částku ve výši , částka, a dne , datum, částku , částka, , které se žalovaná spolu s příslušenstvím a dalšími sjednanými poplatky zavázala splatit v pravidelných denních splátkách (konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, ), žalovaná se však dostala s úhradou splátek do prodlení, proto žalobkyně ke dni , datum, vypověděla úvěrovou smlouvu, tudíž od následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení s úhradou celé dlužné částky.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila u soudního jednání a uvedla, že uzavření smlouvy distančním způsobem a výši poskytnuté jistiny nerozporuje, namítla však nepřiměřenost sankcí a požadovala, aby soud tyto přezkoumal. Doplnila, že na uvedený úvěr celkem uhradila částku , částka, (jednalo se o platby uhrazené přímo žalobkyni a další platby hrazené inkasní společnosti , právnická osoba, ).

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi nimi byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované ve dvou platbách (dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, ) celkem částku , částka, .

5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru „FLEXI Půjčka č. , hodnota, “ soud zjistil, že žalobkyně se s žalovanou dne , datum, dohodla na poskytnutí peněžních prostředků až do výše , částka, , u žalobkyně je uvedeno číslo účtu , č. účtu, .

6. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby, datované dne , datum, , vč. příslušného potvrzení o podání zásilky, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou doporučeným dopisem k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.

7. Z listiny označené jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že se jedná o listinu, v níž si žalobkyně zaevidovala údaje k poměrům žalované (mj. počet členů v domácnosti 2, měsíční výdaje na půjčky , částka, , měsíční výdaje na bydlení , částka, , měsíční ověřený příjem , částka, , měsíční příjem uvedený spotřebitelem , částka, ).

8. Z listiny označené jako Identifikované příjmy soud zjistil, že žalobkyně si zaevidovala ověřený měsíční příjem , částka, v čistém, který měl být ověřen prostřednictvím bankovního výpisu.

9. Z výpisu z bankovního účtu žalované u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že uhradila společnosti , právnická osoba, . v sedmi platbách v období od , datum, do , datum, celkem , částka, .

10. Z listiny označené jako Potvrzení o provedení tuzemské platby z bankovního účtu vedeného na jméno žalované u , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že žalovaná dne , datum, uhradila na účet žalobkyně uvedený ve Smlouvě o revolvingovém úvěru pod variabilním symbolem , var. symbol, (číslo smlouvy o revolvingovém úvěru) částku , částka, .

11. Z listiny označené jako Export transakční historie z bankovního účtu vedeného na jméno žalované u , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že žalovaná v období od , datum, do , datum, uhradila na bankovní účet žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, celkem , částka, .

12. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených listinných důkazů, resp. další skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů považoval soud za nadbytečná, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav a na to navazující právní posouzení věci (viz níže).

13. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne , datum, s žalovanou pomocí prostředků komunikace na dálku dohodla na poskytnutí peněžních prostředků až do výše , částka, a na podmínkách jejich splácení, a to v listině označené jako Smlouva o revolvingovém spotřebitelského úvěru Flexi půjčka č. , hodnota, . Žalobkyně poskytla žalované částku , částka, na účet a žalovaná uhradila žalobkyni celkem , částka, a dostala se do prodlení se splátkou splatnou v září 2025. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Soud nemá za prokázané, že by žalovaná uhradila žalobkyni další částku , částka, , neboť tyto peněžní prostředky byly poukázány na bankovní účet společnosti , právnická osoba, , nikoliv na účet žalobkyně, a současně nebylo prokázáno, že by uvedené platby představovaly úhrady na předmětný úvěr, ani že by společnost , právnická osoba, tuto pohledávku pro žalobkyni vymáhala.

14. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovanou jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterého je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18).

15. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalované jako spotřebitele z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně popsala, z jakých údajů vycházela, že činila lustrace v dostupných systémech a vyžádala si od žalované doklad o příjmu a výpis z účtu (výše měsíčního příjmu žalované měla činit , částka, ). Tato tvrzení však nebyla v řízení podložena důkazy. Z předložených listin označených jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti a Identifikované příjmy byly zjištěny toliko interní záznamy žalobkyně, v nichž si sama evidovala údaje o žalované a o příjmu , částka, , který nemá oporu v žalobních tvrzeních (v žalobě žalobkyně tvrdila příjem žalované , částka, ) a navíc není prokázán žádnou z předložených listin. Žádné další listiny prokazující skutečné příjmy žalované či provedení lustrací v registrech žalobkyně nepředložila. Žalobkyně tedy neprokázala, že by zkoumala úvěruschopnost žalované, není ani zřejmé, z jakého příjmu žalované vycházela, když v žalobě uvádí , částka, , zatímco v předložených dokladech, které mají spíše než důkazní hodnotu sílu tvrzení, uvádí částky , částka, a , částka, . Žalobkyně současně netvrdila žádnou konkrétní úvahu či výpočet, na jehož základě dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, a to ani při zohlednění dalších závazků žalované, které sama evidovala ve výší , částka, měsíčně. Žalobkyně byla soudem vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů vztahujících se k posouzení úvěruschopnosti žalované, na tuto výzvu však nijak relevantně nereagovala a žádné důkazy nepředložila.

16. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy řádně zkoumala a posoudila úvěruschopnost žalované v rozsahu požadovaném § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování plyne, že žalobkyně nevycházela z dostatečných, spolehlivých a ověřených údajů o příjmech, výdajích a závazcích žalované, přičemž ani netvrdila a neprokázala konkrétní úvahu, na jejímž základě by bylo možno uzavřít, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Poskytla-li žalobkyně spotřebitelský úvěr za této situace, učinila tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru; smlouva je proto podle § 87 odst. 1 tohoto zákona neplatná, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

17. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná skutečně obdržela částku , částka, a již uhradila , částka, , žalobkyně nemá tedy právo na vrácení žádných dalších prostředků a měla by naopak žalované vrátit, oč zaplatila více. Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.

18. Výrokem II. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela úspěšné žalované podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.