16 C 108/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 44 783,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 22 670 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplatit další částku ve výši 11 819,85 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 34 489,85 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %, kapitalizovaný úrok ve výši 18 688,21 Kč od [datum] do [datum], náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč a další částku 10 294,12 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 44.783,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum], [číslo] poskytl žalované úvěr ve výši 35.000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobci vrátit spolu se zápůjční úrokovou sazbou 111,33 % p.a. při RPSN 189,61 % v dohodnutých splátkách. Žalovaná ale sjednané splátky řádně a včas nehradila a žalobci vrátila dne [datum] částku 4.000 Kč, dne [datum] částku 4.430 Kč a dne [datum] částku 3.900 Kč, celkem částku 12.330 Kč. Poněvadž žalovaná další splátky již nehradila, došlo k zesplatnění úvěru nejpozději dne [datum]. Žalobce se nyní po žalované domáhá přiznání nedoplatku jistiny úvěru ve výši 34.489,85 Kč s příslušenstvím, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč a smluvní pokuty ve výši 10.294,12 Kč. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku dosud žalobci nezaplatila. V podání ze dne [datum] vyslovil žalobce přání, aby soud i v této věci postupoval obdobně jako v jiných srovnatelných právních případech podle § 13 o.z.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené Smlouva o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka [číslo] ze dne [datum] ve znění Splátkového kalendáře a Smluvních podmínek ze dne [datum] podepsaných žalovanou považuje soud za prokázané, že na základě žádosti žalované byla mezi účastníky uzavřena dne [datum] úvěrová smlouva v písemné formě, podle které se žalobce zavázal poskytnout žalované bezhotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 35.000 Kč a oproti tomu se zase žalovaná zavázala vrátit žalobci poskytnutý úvěr v celkové výši 104.730 Kč v 30 měsíčních splátkách po 3.491 Kč, splatných vždy k 15. dni každého měsíce v době od [datum] do [datum], přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 111,35 % ročně a RPSN 189,61 % ročně. V bodě VI. Smluvních podmínek ke spotřebitelské smlouvě jsou upraveny následky porušení povinností, podle nichž v případě prodlení žalované s úhradou jakékoliv měsíční splátky vyzve žalobce žalovanou k zaplacení dlužné splátky ve lhůtě alespoň 30 dnů s tím, že pokud ji žalovaná ve stanovené lhůtě nezaplatí, bude úvěr zesplatněn, a žalobci tak vznikne právo požadovat úhradu celého úvěrového dluhu včetně sjednaných poplatků, úroků a smluvních pokut. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu dne [datum]. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovanou dne [datum] obsahuje stejné parametry úvěru, jež jsou uvedeny ve smlouvě.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce převedl dne [datum] na účet žalované částku 35.000 Kč. Z vyjádření žalobce v žalobě a podle listiny o rozložení plateb považuje soud za prokázané, žalovaná vrátila žalobci dne [datum] částku 4.000 Kč, dne [datum] částku 4.430 Kč a dne [datum] částku 3.900 Kč, celkem částku 12.330 Kč.

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalované žalobcem, z úvěrové zprávy žalobce [příjmení] půjčka ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná měla ke dni uzavření sporné úvěrové smlouvy ještě 4 další předchozí úvěry nebo půjčky, přičemž na smlouvu [číslo] hradila splátky nepravidelně, u smlouvy [číslo] měla splátky po splatnosti, u smlouvy č. N0932735 došlo k zesplatnění úvěru a u smlouvy [číslo] došlo k odpisu pohledávky. Podle Lustrace v Centrální evidenci exekucí neměla žalovaná ke dni [datum] žádnou exekuci. Podle výplatního listu měla žalovaná v dubnu 2021 čistý příjem ze zaměstnání ve výši 28.457 Kč. Podle předložených listin žalobce nezjišťoval ani neověřoval, zda ke dni uzavření sporné smlouvy měla žalovaná další vyživovací povinnost, další závazky z jiných úvěrů a půjček a zda je splácela řádně a včas ani jaké byly konkrétní výdaje žalované na bydlení, elektřinu, plyn, vodné, stočné, odpad, na stravu, ošacení, hygienu, na výživu, na internet, mobil, léky, koníčky apod. Pokud před uzavřením sporné úvěrové smlouvy žalovaná poskytovateli úvěru konkrétně neuvedla ani nedoložila žádné své reálné výdaje na živobytí, hygienu, ošacení ani bydlení, bylo povinností žalobce jakožto údajného profesionála v oboru úvěrování, okamžitě po žalované vyžadovat konkretizaci výdajů a jejich doložení. Pokud tak žalobce neučinil, buď zjevně rezignoval na své zákonné povinnosti, což jde ale k tíži jeho samotného, nebo žalobci bylo zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.

7. Upomínkou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné splátky do 30 dnů pod pohrůžkou zesplatnění úvěrového dluhu. Dalšími upomínkami ze dne [datum] a [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky. Dopisem ze dne [datum] žalobce oznámil žalované zeplatnění úvěrového dluhu ke dni [datum] v celkové výši 54.121,32 Kč a předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě úvěrového dluhu ve lhůtě do 14 dnů od odeslání výzvy. Z předloženého poštovního podacího archu nebylo možno zjistit, kdy ani jakou dal žalobce výzvu žalované k poštovní přepravě.

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v dubnu 2021 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že [právnická osoba] poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 4,4 % do 23,2 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 13,8 %, [právnická osoba] poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 11,26 %, Equa bank ve výši 10,3 % a [obec] spořitelna poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 12,34 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 12,34 %.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalované řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce totiž dostatečně nezjišťoval ani neověřoval příjmy žalované za období delší než 1 měsíc před uzavřením sporné smlouvy. Žalobce se spokojil pouze s jediným mzdovými listem žalované za duben 2021, podle něhož měla žalovaná příjem 28.457 Kč a nezabýval se již příjmy za minimálně další 2 měsíce, ze kterých by bylo možno získat přehled o reálných průměrných příjmech žalované za minimální 3 měsíční období. Žalobce ale také vůbec nezkoumal ani neověřoval reálné výdaje žalované na živobytí, bydlení, na odběr elektrické energie a plynu, vodného a stočného, za léky, za používání mobilu a internetu, koníčky, dopravu apod. Přitom podle ustálené soudní judikatury bez zjištění těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalované. Soud tedy uzavírá, že provádění úvěruschopnosti žalované bylo ryze formální a zřetelně nedbalé a že žalobce úvěruschopnost žalované ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Soud se rovněž z úřední povinnosti podle § 588 o.z. i z hlediska principů na ochranu spotřebitele zabýval otázkou, zda ujednání v úvěrové smlouvě o pevné zápůjční úrokové sazbě ve výši 111,33 % ročně na celou dobu splácení úvěru není zjevně v rozporu s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a násl. o.z. 15 Podle dřívější judikatury k předchozímu občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb., kterou lze použít i na projednávanou věc, je nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům zpravidla pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudky NS ČR ze dne [datum] sp. zn. [číslo] a ze dne 27.2.2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.12.2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Obdobně u úroků z prodlení lze jako ujednání rozporné s dobrými mravy posoudit takové ujednání o výši úroku z prodlení, jež se výrazně odchyluje od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jež by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter (viz rozsudek NS ČR ze dne [datum]).

16. V řízení bylo prokázáno, že v rozhodném období u obdobných úvěrů a v dané lokalitě byla průměrná úroková sazba shora označených bankovních ústavů ve výši 12,34 % ročně. Sjednaná pevná úroková sazba žalobce ve výši 111,33 % ročně byla cca 9x vyšší než průměrná úroková sazba. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné.

17. Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalovaného žalobci za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků ale několikanásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by žalobce úvěrovou smlouvu s žalovanou vůbec neuzavřel. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z.

18. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalované částku 35.000 Kč a že žalovaná vrátila žalobci částku 12.330 Kč. Žalovaná dosud žalobci nevrátila zbývající částku 22.670 Kč. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. [příjmení] 22.670 Kč, kterou žalovaná dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

19. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalované povinnost vrátit žalobci částku 22.670 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

20. Žalobce v řízení neprokázal, zda a kdy předžalobní upomínku ze dne [datum] obsahující výzvu k úhradě dluhu nejpozději do 14 dnů od odeslání předal k poštovní přepravě. Z žalobcem přeloženého podacího archu nebylo možno zjistit, kdy konkrétně převzala pošta dopis žalobce adresovaný žalované k poštovní přepravě. Výzva byla žalované doručena formou žaloby dne [datum] a od [datum] se žalovaná ocitla s úhradou dluhu v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení.

21. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný v rozsahu 22.799 Kč a procesně neúspěšný v rozsahu 47.524 Kč. Žalovaná měla v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).

23. V projednávané věci rozhodoval soud shodně s obdobnými právními případy, jak ukládá § 13 o.z., vycházeje z výše uvedené dlouhodobé judikatury vyšších soudů, kterou žalobce zřejmě přehlédl.