16 C 109/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 47 062 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 36 403,00 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 52 798 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 527,98 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 49 519 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 639,62 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 46 240 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 616,53 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 42 961 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 1 056,12 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 39 682 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 512,56 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 36 403 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení a dále částku 10 659,63 Kč a úrok ve výši 62,46 % p.a z částky 43 388,07 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 738,32 Kč, úrok ve výši 11,75 % p.a z částky 43 388,07 Kč od [datum] do [datum] ve výši 845,44 Kč, úrok ve výši 11,75 % p.a z částky 40 163,57 Kč od [datum] do [datum] ve výši 721,57 Kč, úrok ve výši 11,75 % p.a z částky 36 884,57 Kč od [datum] do [datum] ve výši 348,13 Kč, úrok ve výši 11,75 % p.a z částky 33 605,57 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 236 088,00 Kč, to je v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky 47.062 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum], [číslo] poskytl žalovanému úvěr ve výši 60.000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit ve výši 196.740 Kč spolu se zápůjční úrokovou sazbou 83,83 % p.a. při RPSN 83,83 % v dohodnutých 60 splátkách. Žalovaný ale sjednané splátky řádně a včas nehradil a žalobci vrátil celkem částku 137.718 Kč. Pro prodlení žalovaného s úhradou splátky [číslo] došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá přiznání dalšího nedoplatku jistiny úvěru ve výši 33.605,57 Kč včetně smluvní pokuty ve výši 998 Kč a nákladů ve výši 1.800 Kč, celkem částky 36.403 Kč s příslušenstvím, a dále smluvní pokuty ve výši 10.659,63 Kč. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku dosud žalobci nezaplatil. V podání ze dne [datum] žalobce popsal, jak s odbornou péčí zkušeného profesionála v oboru úvěrování pečlivě zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve znění Oznámení žalobce o schválení úvěru ze dne [datum] ve znění splátkového kalendáře, považuje soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] požádal žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 60.000 Kč. Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru 60.000 Kč se žalovaný zavázal vrátit žalobci celkem částku 196.740 Kč v 60 měsíčních splátkách po 3.279 Kč, splatných vždy k 24. dni každého měsíce v době od [datum] do [datum], přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 83,83 % ročně a RPSN 83,83 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouv jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však 200.000 Kč. V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. Žalovaný návrh včetně Dodatku podepsal dne [datum], žalobce návrh včetně dodatku akceptoval dne [datum] a v Oznámení ze dne [datum] žalobce žalovanému sdělil, že akceptoval návrh smlouvy o úvěru s tím, že doručením tohoto Oznámení žalovanému dojde k uzavření smlouvy. Podle dodejky došlo k doručení Oznámení žalovanému dne [datum]. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu dne [datum]. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu a Předsmluvní formulář obsahující parametry úvěru shodné se smlouvou podepsal žalovaný dne [datum].

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce vyplatil dne [datum] na účet žalovaného částku 60.000 Kč. Totéž vyplývá i z listiny označené jako Karta klienta [celé jméno žalovaného]. Z obsahu žaloby i z karty klienta je rovněž prokázáno, že žalovaný zaplatil žalobci v období [datum] do zesplatnění pohledávky [datum] částku 121.323 Kč a po zesplatnění pohledávky za dobu od [datum] do [datum] další částku 16.395 Kč. Žalovaný zaplatil žalobci celkem částku 137.718 Kč.

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem, žalovaný podepsal dne [datum] formulář žalobce„ Prohlášení klienta“, podle něhož žalovaný nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, není v úpadku a je schopen úvěr splácet. Podle Výpisu záznamů z registru [příjmení] ze dne [datum] neměl žalovaný evidovanou žádnou dlužnou částku po splatnosti. Z neoznačené listiny score card ze dne [datum] obsahující hodnocení schopnosti splácet (mělo jít o vyhodnocení žalovaného z nebankovního registru Klientských informací NRKI) soud zjistil, že u žalovaného je uvedeno skóre 526, což podle připojené legendy znamená, že jde o IV. kategorii, u níž je nízké riziko a jde o nejlepší segment klientů. Podle formuláře žalobce [příjmení] klienta ze dne [datum] byla finanční potřeba žalovaného 100.000 Kč, přesto mu byl poskytnut úvěr 60.000 Kč, žalovaný měl mít ze zaměstnání pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 18.000 Kč, jeho výdaje činily životní minimum ve výši 3.410 Kč, na bydlení ve vlastním vynakládal za nájemné i inkaso dohromady částku 1.400 Kč a na dopravu, kurzy a záliby vynakládal pouze 100 Kč měsíčně. Žalovaný byl svobodný a podle pracovní smlouvy ze dne [datum] byl zaměstnán u firmy [právnická osoba] Podle mzdových listů, potvrzení o srážkách a výpisu z účtu žalovaný pobíral od společnosti [právnická osoba] [obec] čistou mzdu v lednu 2019 ve výši 20.692 poníženou o srážky za stravné ve výši 840 Kč na částku 19.852 Kč a v únoru 2019 ve výši 19.382 Kč poníženou o srážky za stravné 760 Kč na částku 18.622 Kč. Podle výpisu z účtu žalovaný obdržel v březnu 2019 mzdu ve výši 18.622 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného od ledna 2019 do března 2019 činil částku 19.285 Kč. Pravdivost výdajů žalovaného na živobytí, na bydlení v pouhé výši 1.400 Kč a na dopravu, kurzy a koníčky ve výši 100 Kč měsíčně nebyla ničím doložena.

7. Podle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného ČNB má žalobce od [datum] povolení k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě úvěrového dluhu před jeho zesplatněním. Z oznámení ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěrového dluhu. Podle předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího archu žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 15 dnů od odeslání oznámení s upozorněním na možnost soudního vymáhání, a tuto výzvu předal na poštu dne [datum].

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v březnu 2019 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že [právnická osoba] poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 4,9 % do 22,2 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 13,55 %, [právnická osoba] poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 14,39 %, Equa bank ve výši 11,82 % a [obec] spořitelna poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 12,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 13,16 %.

9. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz vyjádřením znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], neboť se vztahuje k období cca 1 rok před uzavřením sporné smlouvy a jeho provedení by nemělo pro výsledek sporu žádný význam.

10. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

11. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

13. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

14. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce totiž vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné měsíční reálné výdaje žalovaného v období předcházejícímu uzavření sporné smlouvy. Šlo o reálné výdaje na jeho živobytí, na bydlení údajně ve vlastním ani na jeho další závazky. Proto nelze vyloučit, že přes zjištěné příjmy cca 19.285 Kč. Kč měsíčně měl žalovaný v rozhodném období i vysoké výdaje případně další závazky, které jeho příjmy převyšovaly. Žalobce do listiny hodnocení klienta sám strojově vepsal zcela formální a nic nevypovídající údaje o výdajích žalovaného ve výši životního minima 3.410 Kč a bez jakéhokoliv prošetření se spokojil se sdělením žalovaného o tom, že bydlí„ ve vlastním“ a že jeho náklady na bydlení (tj. za vodné, stočné, poplatky za odpadky, za plyn a elektrickou energii, mobil a internet případně za čisté nájemné) činí pouze 1.400 Kč měsíčně. Údaje o skutečných výdajích žalovaného jsou samotným žalobcem účelově zkreslené a podhodnocené a zmíněnými nic neříkajícími náklady na živobytí, na bydlení a na dopravu žalobce obchází smysl § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud uzavírá, že žalobce se řádně nezabýval reálnými výdaji žalovaného a bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalovaného. Provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem bylo ryze formální, zřetelně nedbalé a žalobce ve skutečnosti úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

15. Soud se rovněž z úřední povinnosti podle § 588 o.z. i z hlediska principů na ochranu spotřebitele zabýval otázkou, zda ujednání v úvěrové smlouvě o pevné zápůjční úrokové sazbě ve výši 83,83 % ročně (a RPSN 83,83%) na celou dobu splácení úvěru není zjevně v rozporu s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a násl. o.z. 16 Podle dřívější judikatury k předchozímu občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb., kterou lze použít i na projednávanou věc, je nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům zpravidla pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudky NS ČR ze dne [datum] sp. zn. [číslo] a ze dne 27.2.2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.12.2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Obdobně u úroků z prodlení lze jako ujednání rozporné s dobrými mravy posoudit takové ujednání o výši úroku z prodlení, jež se výrazně odchyluje od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jež by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter (viz rozsudek NS ČR ze dne [datum]).

17. V řízení bylo prokázáno, že v rozhodném období u obdobných úvěrů a v dané lokalitě byla průměrná úroková sazba [jméno] [příjmení] [jméno], [právnická osoba] a [právnická osoba] ve výši 13,16 % ročně. Sjednaná pevná úroková sazba žalobce ve výši 83,83 % ročně byla cca 6,4 x vyšší než průměrná úroková sazba. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné.

18. Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalovaného žalobci za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků ale několikanásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by žalobce úvěrovou smlouvu s žalovaným vůbec neuzavřel. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z.

19. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému částku 60.000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobci pouze tuto částku 60.000 Kč podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z. o bezdůvodném obohacení (viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). Žalovaný ale uhradil žalobci částku 137.718 Kč, tedy o 77.718 Kč více, než byla jeho zákonná povinnost. Pokud se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další sporné částky, je žaloba naprosto neoprávněná. Naopak tím, že žalovaný přeplatil žalobci svůj dluh o částku 77.718 Kč, naopak žalobce se na úkor žalovaného bezdůvodně obohatil a žalobci vznikla zákonná povinnost vrátit žalovanému bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. ve výši 77.718 Kč.

20. S ohledem na vše uvedené soud žalobu jako zjevně neoprávněnou v celém rozsahu zamítl (odstavec I. výroku rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.