16 C 110/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 125 025 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku částka a zákonný úrok z prodlení z částky částka ve výši 14,75 % ročně od datum do zaplacení, další částku částka, úrok ve výši 80,93 % p.a z částky částka od datum do datum ve výši částka a úrok ve výši 14,75 % p.a z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum doplněnou podáním ze dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne datum, č. hodnota poskytl žalovanému úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit ve výši částka spolu se zápůjční úrokovou sazbou 80,93 % p.a. při RPSN 118,84 % v dohodnutých 30 měsíčních splátkách. Žalovaný ale sjednané splátky řádně a včas nehradil a žalobci vrátil celkem částku částka. Pro prodlení žalovaného s úhradou splátek došlo k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení další částky ve výši částka (představující nedoplatek „nové jistiny úvěru“, smluvní úrok a smluvní pokutu), další částky ve výši částka představující další smluvní pokutu, a zaplacení dalšího příslušenství. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku dosud žalobci nezaplatil. V podání ze dne datum žalobce popsal, jak údajně s odbornou péčí zkušeného profesionála v oboru úvěrování pečlivě zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. hodnota ze dne datum ve znění Oznámení žalobce o schválení úvěru ze dne datum, ve znění splátkového kalendáře, předsmluvního formuláře, formuláře o prohlášení klienta, dodatku č. hodnota ze dne datum a fotokopie OP žalovaného, považuje soud za prokázané, že žalovaný dne datum požádal žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši částka. Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru částka se žalovaný zavázal vrátit žalobci celkem částku částka ve 30 měsíčních splátkách po částka, splatných vždy k 17. dni každého měsíce v době od datum do datum, přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 80,93 % ročně a RPSN 118,84 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouvy jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však částka. Žalovaný návrh podepsal elektronicky dne datum, žalobce návrh akceptoval dne datum a v Oznámení ze dne datum žalobce žalovanému sdělil, že akceptoval návrh smlouvy o úvěru s tím, že doručením tohoto Oznámení žalovanému dojde k uzavření smlouvy. Podle dodejky došlo k doručení Oznámení žalovanému dne datum uložením. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu dne 11.datum. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru a z SMS – informace žalovanému o vyplacení - soud zjistil, že žalobce vyplatil dne datum na účet žalovaného částku částka. Totéž vyplývá i z listiny označené jako Karta klienta. Z obsahu žaloby i z karty klienta je rovněž prokázáno, že žalovaný zaplatil žalobci v období od datum do právnická osoba.2024 v různých splátkách celkem částku částka.

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem, žalovaný podepsal dne datum formulář žalobce „Prohlášení klienta“, podle něhož žalovaný nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, není v úpadku a je schopen úvěr splácet. Podle Výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne datum neměl žalovaný evidovanou žádnou dlužnou částku po splatnosti. Z neoznačené listiny score card ze dne datum obsahující hodnocení schopnosti splácet (mělo jít o vyhodnocení žalovaného z nebankovního registru Klientských informací NRKI) soud zjistil, že žalovaný podal celkem hodnota žádostí o úvěr u různých bank a skóre u žalovaného nebylo vůbec uvedeno. Podle formuláře žalobce Hodnocení klienta ze dne datum byla finanční potřeba žalovaného částka, přesto mu žalobce poskytl úvěr částka, žalovaný měl mít údajné příjem ze zaměstnání ve výši částka měsíčně, jeho výdaje činily životní minimum ve výši částka měsíčně, byl svobodný, na 2 děti v domácnosti vynakládal částka měsíčně, na bydlení v družstevním bytu i na související náklady vynakládal dohromady částku částka měsíčně (což nebylo ničím doloženo) a na dopravu, kurzy a záliby nevynakládal nic. Podle výplatních lístků žalovaný obdržel čistou mzdu v květnu 2023 ve výši částka a v červnu 2023 ve výši částka. Žalovaný dne datum uzavřel s právnická osoba. smlouvu o vydání platební karty ve znění dodatků a právnická osoba. dále potvrdila, že žalovaný je majitelem účtu č. č. účtu. právnická osoba dále potvrdila, že na jiný účet vedený na majitelku jméno FO byla z jiného účtu než z uvedeného účtu žalovaného připsána platba dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka a dne datum ve výši částka. Z uvedených potvrzení nelze zjistit, kdo byl odesílatelem plateb na účet třetí osoby jméno FO ani z jakého důvodu k platbám docházelo. V řízení bylo pouze prokázáno, že žalovaný měl v době před uzavřením smlouvy čistý měsíční příjem ve výši částka, nic víc. Žádnými důkazy nebylo prokázáno, jaké měl žalovaný skutečné běžné reálné výdaje na jídlo, ošacení, hygienu, na 2 děti, na bydlení, za elektřinu, plyn, odpadky, mobil, internet apod. Žalobce se o skutečné běžné reálné výdaje žalovaného vůbec nezajímal, pravdivost údajů od žalovaného neověřoval a bez zjištění a ověření reálných výdajů nemohl žalobce úvěruschopnost žalovaného vůbec posuzovat. Je také pravdou, že požadovanou částku částka žalobce vyplatil žalovanému ještě před řádným uzavřením smlouvy v rozporu s vlastními pravidly. Žalobce tak ničím neprokázal, že zjišťoval, ověřoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného a už vůbec ne s odbornou péčí.

7. Z výzev ze dne datum, a datum soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě úvěrového dluhu před jeho zesplatněním. Z oznámení ze dne datum považuje soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěrového dluhu. Podle předžalobní upomínky ze dne datum a podacího archu žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání.

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v červenci 2023 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že právnická osoba. poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 6,93 – 13,76 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 10,35 %, Raiffeisen bank a.s. poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 12,7 % a právnická osoba poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 13,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 12,3 %.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od datum do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce totiž v rozporu s § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné běžné reálné měsíční výdaje žalovaného v období předcházejícímu uzavření sporné smlouvy na živobytí, bydlení, ošacení, mobil, internet apod., přičemž bez zjištění reálných běžných výdajů nemohl žalobce vůbec úvěruschopnost žalovaného spotřebitele provádět. V podrobnostech soud odkazuje na bod 6. rozsudku. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysokou úrokovou sazbu ve výši 80,93 % ročně. V řízení bylo totiž prokázáno, že průměrná úroková sazba bankovních domů činila u obdobných úvěrů ve stejném období i v lokalitě celkem hodnota % ročně a ve smlouvě sjednaná úroková sazba je takřka 6,6 x vyšší, než obvyklá úroková sazba bankovních domů. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné (viz stále použitelné rozsudky NS ČR ze dne datum sp. zn. 1484/2004, ze dne datum sp. zn. spisová značka, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek NS ČR ze dne datum). Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalovaného spotřebitele žalobci za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků ale několikanásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by žalobce úvěrovou smlouvu s žalovaným spotřebitelem vůbec neuzavřel. Vzhledem k výše uvedenému sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z.

15. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému částku částka a že žalovaný vrátil žalobci pouze částku částka a zůstal tak nedoplatek ve výši částka. Tato částka částka představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

16. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného spotřebitele nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil jako přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

17. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku částka v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

18. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.