16 C 113/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, tj. v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a částky [částka], celkem částky [částka] s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba]„ ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum]“ formou komunikace na dálku, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka], jež se žalovaný zavázal věřiteli vrátit ve lhůtě splatnosti do [datum]. Žalovaný smluvené povinnosti nesplnil, neboť na dluh neuhradil žalobci ničeho. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nevrácené jistiny úvěru ve výši„ [částka]“ s příslušenstvím a smluvní pokuty [částka] Kčs příslušenstvím. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil.

3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení neměli proti tomuto postupu soudu námitky.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru [číslo] ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. v platném znění. Žalobce totiž žádnou tvrzenou smlouvu soudu nepředložil.

5. Pokud jde o předloženou formulářovou smlouvu ze dne [datum], tak tato má na rozdíl od výše uvedené smlouvy jiné [číslo] nebyla za předchůdce žalobce vlastoručně ani elektronicky vůbec podepsána. Žalobce tak neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku spornou smlouvu o tvrzeném obsahu. Smlouva o úvěru mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil.

6. I v případě, že by byla smlouva řádně podepsána žalovaným, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu v § 86 cit. zákona prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti.

7. Z předložených dokladů rovněž vůbec nevyplývá, že by žalobcem tvrzená částka [částka] byla žalovanému skutečně připsána na jeho účet, ani že by se žalovaný na úkor žalobce neoprávněně obohatil. Žalobce žádný důkaz o připsání této částky žalovanému na jeho účet nepředložil ani jej neoznačil. Z neoznačené listiny – potvrzení o přijetí platby ze dne [datum] je pouze zřejmé, že se listina týkala úhrady mezi žalobcem a společností [právnická osoba] a nešlo o připsání úvěru žalovanému. Z žalobcem předložených listin nelze zjistit, zda vůbec ani kdy byla tvrzená částka [částka] skutečně připsána na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohl nakládat.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. nedoložil. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém zbývajícím rozsahu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.