16 C 113/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, tj. v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka a částky částka, celkem částky částka s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum s právním předchůdcem žalobce právnická osoba„ ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne datum“ formou komunikace na dálku, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši částka, jež se žalovaný zavázal věřiteli vrátit ve lhůtě splatnosti do datum. Žalovaný smluvené povinnosti nesplnil, neboť na dluh neuhradil žalobci ničeho. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nevrácené jistiny úvěru ve výši„ částka“ s příslušenstvím a smluvní pokuty částka Kčs příslušenstvím. Smlouvou ze dne datum postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil.

3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení neměli proti tomuto postupu soudu námitky.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne datum (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru číslo ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. v platném znění. Žalobce totiž žádnou tvrzenou smlouvu soudu nepředložil.

5. Pokud jde o předloženou formulářovou smlouvu ze dne datum, tak tato má na rozdíl od výše uvedené smlouvy jiné číslo nebyla za předchůdce žalobce vlastoručně ani elektronicky vůbec podepsána. Žalobce tak neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku spornou smlouvu o tvrzeném obsahu. Smlouva o úvěru mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil.

6. I v případě, že by byla smlouva řádně podepsána žalovaným, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu v § 86 cit. zákona prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti.

7. Z předložených dokladů rovněž vůbec nevyplývá, že by žalobcem tvrzená částka částka byla žalovanému skutečně připsána na jeho účet, ani že by se žalovaný na úkor žalobce neoprávněně obohatil. Žalobce žádný důkaz o připsání této částky žalovanému na jeho účet nepředložil ani jej neoznačil. Z neoznačené listiny – potvrzení o přijetí platby ze dne datum je pouze zřejmé, že se listina týkala úhrady mezi žalobcem a společností právnická osoba a nešlo o připsání úvěru žalovanému. Z žalobcem předložených listin nelze zjistit, zda vůbec ani kdy byla tvrzená částka částka skutečně připsána na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohl nakládat.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. nedoložil. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém zbývajícím rozsahu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).