16 C 126/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , 751 31 Lipník nad Bečvou o zaplacení 77 118,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce po žalovaném domáhal zaplatit další částku ve výši , částka, azákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % aúrok 24,36 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, . se sídlem v Praze (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejím základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit v celkové výši , částka, spolu se zápůjční úrokovou sazbou 64,58 % p.a. při RPSN 87,58 % v dohodnutých 48 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 20 dni každého měsíce, počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný své smluvní závazky řádně a včas hradit dohodnuté splátky nesplnil a předchůdci žalobce vrátil pouze částku , částka, . Pro prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek o více než 65 dní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni , datum, . Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši , částka, , dlužného úroku za poskytnutý úvěr přirostlého ke dni zesplatnění ve výši , částka, , dlužné smluvní pokuty ve výši , částka, a dalšího příslušenství. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný požadovanou dlužnou částku dosud žalobci nezaplatil. Na výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne , datum, popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Na základě rámcové smlouvy ze dne , datum, a společného prohlášení smluvních stran předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce ke dni , datum, . Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, považuje soud za prokázané, že žalovaný dne , datum, požádal předchůdce žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, . Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru , částka, se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce celkem částku , částka, v 48 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 20. dni každého měsíce, přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 64,58 % ročně a RPSN 87,58 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouvy jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však , částka, . V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. V rubrice podpis klienta se nachází jedinečný kód a zástupce žalobce návrh podepsal dne , datum, . Obvyklý akceptační dopis žalobce ani sjednaný splátkový kalendář ani formulář o standardních informacích o poskytovaném úvěru žalobce soudu nepředložil. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu dne , datum, .

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru soud zjistil, že předchůdce žalobce vyplatil dne , datum, na účet žalovaného částku , částka, .Podle platební historie a vyjádření žalobce žalovaný zaplatil žalobci v době od , datum, do , datum, v různých dnech celkem , hodnota, splátek po , částka, , tj. celkem částku , částka, .

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem žalobce, žalobce vyplněný a podepsaný formulář „Prohlášení klienta“ o tom, že žalovaný nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, není v úpadku a že je schopen úvěr splácet, soudu nepředložil. Výpis záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, neobsahoval žádné relevantní informace. Z neoznačené listiny score card ze dne , datum, obsahující hodnocení schopnosti splácet (mělo jít o vyhodnocení žalovaného z nebankovního registru Klientských informací NRKI) soud zjistil, že u žalovaného je uvedeno skóre 235, což podle připojené legendy znamená, že jde o I. kategorii, u níž je nejvyšší riziko, kdy úvěr je výrazněji limitován nebo zamítán. Podle nikým nepodepsaného formuláře předchůdce žalobce „Hodnocení klienta“ ze dne , datum, byla finanční potřeba žalovaného , částka, , přesto mu žalobce poskytl úvěr , částka, , žalovaný měl mít příjmy z neoznačeného zdroje ve výši , částka, měsíčně, jeho výdaje činily životní minimum ve výši , částka, měsíčně, na 2 děti vynakládal částku , částka, , na bydlení údajně u rodičů včetně inkasa vynakládal , částka, . Na dopravu, internet, mobil, odpadky apod. nevynakládal nic. Z listiny nebylo možno zjistit, z jakých podkladů předchůdce žalobce ověřoval výše uvedené údaje o příjmech a výdajích žalovaného a tyto údaje jsou nepodložené, neověřitelné a tudíž nevěrohodné. O závazky žalovaného se předchůdce žalobce nezajímal. Z předložených důkazů bylo prokázáno, že se předchůdce žalobce vůbec nezabýval reálnými běžnými příjmy, výdaji ani dalšími závazky žalovaného a bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl předchůdce žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalovaného.

7. Podle předžalobní upomínky ze dne , datum, žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Podle Společného prohlášení , právnická osoba, . a , právnická osoba, ze dne 18.2023 měla být mezi těmito stranami uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávky dne , datum, , přičemž na základě tohoto prohlášení a připojeného soupisu pohledávek byla sporná pohledávka postoupena z předchůdce na žalobce ke dni , datum, . Dopisem ze dne , datum, podaným podle podacího lístku týž den na poštu žalobce oznámil postoupení sporné pohledávky žalovanému. Předžalobní výzvu ze dne , datum, podal žalobce podle podacího lístku k poštovní přepravě dne , datum, .

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v únoru 2022 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že , právnická osoba, . poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 3,5 % do 23,55 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 13,52 %, Raiffeisen bank a.s. poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 14,93 %, , právnická osoba, ve výši 12,83 a , právnická osoba, poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 13,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 13,79 %.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce totiž vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné běžné měsíční reálné příjmy ani výdaje žalovaného v období předcházejícímu uzavření sporné smlouvy. Předchůdce žalobce vůbec nezjišťoval ani neověřoval, od koho má mít žalovaný údajný příjem , částka, ani zda jej skutečně pobírá. Nezajímal se ani o reálné výdaje na jeho živobytí, na živobytí jeho 2 dětí, na bydlení údajně „u rodičů“, na dopravu, mobil, internet, léky apod. Předchůdce se také nezajímal o existenci předchozích dalších neuhrazených závazků žalovaného. Údaje o příjmech a výdajích žalovaného jsou samotným předchůdcem žalobce účelově zkreslené a zjevně podhodnocené a zmíněnými nic neříkajícími náklady na živobytí v pouhé výši , částka, a dalšími náklady na bydlení, elektřinu, vodné, stočné, odpadky, plyn, léky, dopravu, mobil, internet apod. ve výši , částka, předchůdce potažmo žalobce obchází smysl § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud uzavírá, že žalobce se řádně nezabýval reálnými příjmy ani výdaji žalovaného a bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalovaného. Provádění úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem žalobce bylo ryze formální a předchůdce žalobce ve skutečnosti úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysokou úrokovou sazbu ve výši 64,58 % ročně. V řízení bylo prokázáno, že průměrná úroková sazba bankovních domů činila u obdobných úvěrů ve stejném období i v lokalitě celkem , hodnota, % ročně a ve smlouvě sjednaná úroková sazba 64,58 % ročně je 4,7 x vyšší než obvyklá úroková sazba obchodních domů. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné (viz stále použitelné rozsudky NS ČR ze dne , datum, sp. zn. 1484/2004, ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek NS ČR ze dne , datum, ). Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalovaného předchůdci žalobce za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků ale několikanásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by předchůdce žalobce úvěrovou smlouvu s žalovaným vůbec neuzavřel. Vzhledem k výše uvedenému sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z.

15. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku , částka, a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce na úvěrový dluh pouze částku , částka, , přičemž nevrácený nedoplatek zůstatek ve výši , částka, . Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. , adresa, .070 Kč, kterou žalovaný dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).

16. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

17. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalovanému podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku , částka, v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

18. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).