16 C 131/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 27 081,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 295 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku 18 786,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 208,91 Kč, úrok 11,75 % ročně z částky 24 785,47 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 841,35 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 27.081,5 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky 27.081,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum] [číslo] poskytl žalovanému revolvingový úvěr do úvěrového limitu 25.000 Kč, který žalovaný vyčerpal ve výši 37.095 Kč a na úvěrový dluh žalobci vrátil pouze částku 28.800 Kč. Poněvadž žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá přiznání nedoplatku jistiny úvěru ve výši 24.785,47 Kč, poplatku za pojištění ve výši 396,03 Kč, náhrady nákladů za vymáhání ve výši 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.000 Kč včetně dalšího příslušenství. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku dosud žalobci nezaplatil. V podání ze dne [datum] žalobce popsal, s jakou vysoce odbornou péčí zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru do úvěrového limitu 25.000 Kč, při roční úrokové sazbě 29,88 %, RPSN 34,33 % s tím, že celková částka splatná žalovaným činí 29.046 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách 3,28 % z úvěrového rámce, t.j. v minimální výši 820 Kč měsíčně dohodnutým způsobem.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, podle opisu výpisu proplacení smlouvy a úvěrové historie žalovaný úvěr vyčerpal dne [datum] ve výši 25.000 Kč a podle potvrzení o provedených transakcí za dobu od [datum] do [datum] vyčerpal žalovaný navíc nad rámec povoleného limitu částku 12.095 Kč. Žalovaný tak vyčerpal celkem částku 37.095 Kč. Podle vyjádření žalobce v žalobě a podle výpisu čerpání splátek a úhrad vrátil žalovaný žalobci v době od 20.7. 2020 do [datum] v 23 splátkách částku 28.800 Kč. Ode dne [datum] přestal žalovaný hradit splátky zcela.

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem, ze záhlaví úvěrové smlouvy a z interního podkladu žalobce – Potvrzení o provedení ověření bonity žalovaného ze dne [datum] – je zřejmé, že žalobce ověřoval závazky žalovaného v registrech ISIR, NRKI, MVCR, JAP PUJCKA a [příjmení]. Žalovaný měl být svobodný, měl bydlet u rodičů, měl mít příjem ze zaměstnání u Kulturní a informační služby města Přerov ve výši 20.000 Kč, příjem ostatních neoznačených členů rodiny nebo partnera měl být 50.000 Kč a žalovaný měl splácet závazky jiným společnostem ve výši 20.000 Kč (celý svůj příjem). Žalobce nepředložil soudu žádné podklady vztahující se ke zjištěným a ověřeným reálným příjmům i výdajům žalovaného. Soud nejprve konstatuje, že zaokrouhlený a ničím nedoložený čistý příjem ve výši 20.000 Kč měsíčně je zjevně nevěrohodný. Vyjma žalovaného nebyli žádní další členové domácnosti případně partner konkrétně označeni a jejich údajný příjem v opět zaokrouhlené částce 50.000 Kč měsíčně není ničím doložen a plátce těchto příjmů konkretizován. Rovněž úhrada předchozích závazků jiným věřitelům v údajné výši 20.000 Kč měsíčně není ničím konkretizována ani doložena. Reálné výdaje žalovaného na živobytí, bydlení, ošacení, hygienu nejsou vůbec uvedeny. Z úvěrové zprávy žalobce ze dne ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný měl mít 6 předchozích závazků ve zbývající výši [číslo], Kč které splácel ve splátkách po 14.463 Kč měsíčně a z předložené zprávy nelze zjistit, zda jednotlivé splátky hradil řádně a včas. Stručně shrnuto žalobcem předložené Potvrzení ani úvěrová zpráva neobsahuje konkrétně zjištěné a ověřené reálné příjmy ani konkrétní reálné výdaje žalovaného na živobytí, bydlení, ošacení, hygienu apod. Z úvěrové zprávy je pouze zřejmé, že žalovaný měl řadu předchozích závazků ve zbývající výši 1.397.181 Kč, které splácel ve splátkách po 14.463 Kč měsíčně. Bez reálně zjištěných příjmů a výdajů žalovaného nemohl žalobce objektivně zjistit ani ověřit úvěruschopnost žalovaného. Pokud před uzavřením sporné úvěrové smlouvy žalovaný poskytovateli úvěru konkrétně neuvedl ani nedoložil žádné své reálné příjmy a výdaje na živobytí, hygienu, ošacení ani na bydlení, bylo povinností žalobce jakožto údajného profesionála v oboru úvěrování, okamžitě po žalovaném vyžadovat konkretizaci výdajů a jejich doložení. Pokud tak žalobce neučinil, zjevně rezignoval na své zákonné povinnosti, což jde ale k tíži jeho samotného, a také bylo mu zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv. Potvrzení žalobce o provedení bonity žalovaného je založeno na nevěrohodných a fiktivních údajích, jejichž pravdivost je dosud zahalena hlubokou mlhou tajemství.

7. Dopisem ze dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k úhradě úvěrového dluhu, přičemž výzvu zaslal žalovanému na adresu [adresa žalovaného]. Z poštovního podacího archu ze dne [datum] nelze zjistit, zda byla výzva žalovanému skutečně doručena do jeho dispozice. Předžalobní upomínku ze dne [datum] zasílal žalobce na adresu žalovaného [příjmení] [číslo] [obec], přestože žalovaný měl ode dne [datum] jako místo trvalého pobytu uvedeno [ulice] [číslo] [obec], což je ohlašovna Městského úřadu v Přerově Ani z poštovního podacího archu ze dne [datum] nelze zjistit, zda byla upomínka žalovanému skutečně doručena.

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v červnu 2020 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že [právnická osoba] poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu 21,99%, [právnická osoba] poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 12,93 %, Equa bank ve výši 11,56 % a [obec] spořitelna poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 18,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 16,35 %.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce totiž dostatečně nezjišťoval ani neověřoval reálné příjmy žalovaného v době předcházející uzavření úvěrové smlouvy. Žalobce ničím nedoložil, že žalovaný měl v rozhodnou dobu reálný příjem 20.000 Kč měsíčně, ani že bydlel ve společné domácnosti s rodiči. Žalobce se rovněž nezajímal o pravdivost údaje žalovaného, že ostatní členové domácnosti měli mít zaokrouhlený příjem ve výši 50.000 Kč. Z úvěrové zprávy žalobce pouze vyplynulo, že žalovaný má řadu předchozích závazků ve zbývající výši 1.397.181 Kč, které má splácet po splátkách 14.463 Kč měsíčně. Žalobce ale také vůbec nezkoumal ani neověřoval reálné výdaje žalovaného na živobytí, bydlení, na odběr elektrické energie a plynu, vodného a stočného, za léky, za používání mobilu a internetu, koníčky, dopravu apod. Přitom podle ustálené soudní judikatury bez zjištění těchto elementárních údajů o reálných základních příjmech a výdajích žalovaného a bez ověření jejich pravdivosti nemohl žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud tedy uzavírá, že provádění úvěruschopnosti žalovaného bylo ryze formální a zřetelně nedbalé a že žalobce úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Soud se rovněž z úřední povinnosti podle § 588 o.z. i z hlediska principů na ochranu spotřebitele zabýval otázkou, zda ujednání v úvěrové smlouvě o pevné zápůjční úrokové sazbě ve výši 29,88 % ročně na celou dobu splácení úvěru není zjevně v rozporu s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a násl. o.z. 15 Podle dřívější judikatury k předchozímu občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb., kterou lze použít i na projednávanou věc, je nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům zpravidla pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudky NS ČR ze dne [datum] sp. zn. [číslo] a ze dne 27.2.2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.12.2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Obdobně u úroků z prodlení lze jako ujednání rozporné s dobrými mravy posoudit takové ujednání o výši úroku z prodlení, jež se výrazně odchyluje od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jež by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter (viz rozsudek NS ČR ze dne [datum]).

16. V řízení bylo prokázáno, že v rozhodném období u obdobných úvěrů a v dané lokalitě byla průměrná úroková sazba shora označených bankovních ústavů ve výši 16,35 % ročně. Sjednaná pevná úroková sazba žalobce ve výši 29. 88 % ročně byla o 13,53 % vyšší než průměrná úroková sazba. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány výrazně vyšší úrokové sazby značně přesahující úrokové sazby bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné.

17. Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalovaného žalobci za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků ale výrazně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by žalobce úvěrovou smlouvu s žalovaným vůbec neuzavřel. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z.

18. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému celkem částku 37.095 Kč a že žalovaný vrátil žalobci částku 28.800 Kč. Žalovaný dosud žalobci nevrátil zbývající částku 8.295 Kč. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. [příjmení] 8.295 Kč, kterou žalovaný dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

19. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku 8.295 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

20. Výzvu ze dne [datum] a předžalobní výzvu ze dne [datum] žalobce zasílal na jiné adresy, než se měl žalovaný podle Centrální evidence obyvatel zdržovat. Ničím nebylo prokázáno, že se na těchto jiných adresách žalovaný zdržoval a že by se výzvy ze dne [datum] a [datum] dostaly do jeho dispozice. Do jeho dispozice se prokazatelně dostala až výzva k úhradě ve formě žaloby, doručená žalovanému dne [datum]. Od [datum] se ocitl žalovaný v prodlení s úhradou dluhu a žalobci tak vznikl nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení.

21. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku). 22. náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).