16 C 132/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a dále částku [částka], tj. v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, částky [částka] jako nákladů spojených s vymáháním pohledávky a částky [částka] jako smluvní pokuty, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaná žalobci na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi účastníky formou komunikace na dálku, na jejímž základě poskytl žalobce žalované částku [částka] za poplatek 650 K, jíž se žalovaná zavázala věřiteli vrátit jednorázově, nejpozději do [datum]. Žalovaná smluvené povinnosti nesplnila, neboť dluh řádně nesplatila. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení sporné požadované částky představující jistinu zápůjčky včetně poplatku, nákladů na vymáhání a sjednanou smluvní pokutu. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaná dlužnou částku žalobci neuhradila.

3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení neměli proti tomuto postupu soudu námitky.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] ani jindy uzavřel s žalovanou platnou písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. v platném znění.

5. Žalobce totiž neprokázal, že uzavřel s žalovanou elektronickými prostředky komunikace na dálku spornou smlouvu o tvrzeném obsahu v písemné formě podle § 562 o.z., neboť ničím nedoložil, že záznamy údajů o určení totožnosti jednajících osob a o obsahu právních jednáních mezi účastníky byly v elektronickém systému prováděny systematicky a posloupně a byly chráněny proti změnám. Žalobce ani neprokázal, že smlouva ve znění všeobecných obchodních podmínek byla žalovanou vlastoručně nebo elektronicky podepsána v souladu s § 561 a § 562 o.z. zaručeným případně uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb., jimiž je zaručeno ztotožnění jednajícího. Tzv.„ jiný typ elektronického podpisu“ identifikaci jednajícího neumožňuje.

6. V řízení nebyla rovněž prokázána vážná vůle žalované uzavřít spornou smlouvu o uvedeném obsahu. Žalobcem předložená smlouva je dopředu vypracovaným formulářem, v němž chybí jakýkoliv projev žalované, z něhož by bylo možno usuzovat její vůli takovou smlouvu uzavřít. Ze záhlaví a z obsahu smlouvy nelze ani zjistit, kdo žalobci údaje o jménu, příjmení, bydlišti, mobilním telefonu, internetové adrese případně číslu nějakého účtu apod. skutečně poskytl, případně zda předchůdce žalobce použil údaje žalované z možných předcházejících závazků. Pouhé uvedení těchto údajů do smlouvy nemůže sloužit k prokázání projevu vůle žalované jako účastníka smluvního vztahu ani nahrazovat její podpis, a to zvláště za situace, kdy je obecně známo, že tyto citlivé údaje lze prostřednictvím internetu apod. bez obtíží sehnat a použít bez vědomí osoby, které se týkají. Smlouva o úvěru mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil.

7. I v případě, že by byla smlouva řádně podepsána žalovanou, byla by podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že jeho předchůdce splnil povinnost uloženou mu uvedeným ustanovením prověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti a důkazní břemeno leží na žalobci.

8. Z předložených dokladů rovněž vůbec nevyplývá, že by žalobcem tvrzená částka [částka] byla žalované skutečně připsána na její účet, ani že by se žalovaná na úkor žalobce neoprávněně obohatila. Z neoznačeného výpisu z účtu u neoznačeného peněžního ústavu, do něhož bylo žalobcem evidentně zasahováno, je pouze zřejmé, že z účtu neoznačeného majitele byla dne [datum] pouze odesílána částka [částka] údajně na účet žalované. Z žalobcem předložených listin nelze však zjistit, zda vůbec ani kdy byla tvrzená částka [částka] skutečně připsána na účet žalované podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohla nakládat.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. nedoložil. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.