16 C 132/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení 137 253,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 70.406,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplacení další částky ve výši 66.847,25 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 3.926,79 KČ od [datum] do [datum], úrok 9,9 % ročně z částky 137.253,53 KČ od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 137.253,53 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 %, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 137.253,53 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o hotovostním úvěru„ mPůjčka plus“ č. GNNO48467767 ve znění VOP uzavřené dne [datum], poskytl žalované úvěr ve výši 337.000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobci vrátit prostřednictvím 84 měsíčních splátek po 5.577,20 Kč v celkové výši 468.995,31 Kč při RPSN 10,37 %. Žalovaná ale vrátila poskytnutý úvěr pouze zčásti, proto žalobce dopisem ze dne [datum] od úvěrové smlouvy odstoupil a tím došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalobce se nyní po žalované domáhá přiznání nedoplatku jistiny úvěru ve výši 137.003,53 Kč a poplatků ve výši 250 Kč s příslušenstvím. V podání ze dne [datum] žalobce popsal, jak s odbornou péčí zkušeného profesionála v oboru úvěrování pečlivě zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalované.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Soud se prvně zabýval otázkou, zda má pravomoc věc projednat a rozhodnout a podle jakého právního řádu se bude věc řídit. Vycházel přitom z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] (dále jen„ Brusel 1 [příjmení]“). Žalobce je právnickou osobou mající sídlo na území Polska, tj. v členském státu Evropské unie. Žalovaná je občanem Polské republiky, spornou spotřebitelskou smlouvu uzavřela podle zápatí smlouvy na území ČR v [obec] a místo plnění ze smlouvy bylo v České republice, kde má žalovaná trvalé bydliště, v němž se zdržuje. Pravomoc je tudíž třeba určit podle ustanovení kapitoly II., oddílu 4, článku 18 bodu 2. Nařízení EU, podle něhož smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že má pravomoc ve věci jednat a rozhodnout. Pokud pak jde o rozhodné právo, tak soud věc posoudil podle ustanovení článku 6 odst. 1 písm. a) a také podle čl. 10 odst. 1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen„ Nařízení Řím I“) a uzavřel, že vztahy mezi účastníky řídí českým hmotným právem. Tento závěr rovněž vyplývá z čl. 14 [číslo]. Podmínek mBank pro poskytování hotovostních úvěrů jako přílohy sporné úvěrové smlouvy.

4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

5. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Smlouva o hotovostním úvěru„ mPůjčka Plus“ č. GNNO [bankovní účet] ze dne [datum] ve znění Podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů a VOP a Sazebníku považuje soud za prokázané, že se na úvěrové smlouvě ani na jejích přílohách nenachází vlastoruční ani elektronický podpis žalované. Samostatný ústřižek označený jako„ historie položky GNN048467767“ je podle obsahu archivním záznamem o jednotlivých krocích při komunikaci obou účastníků dne 15. a [datum]. Z jeho obsahu ale žádný elektronický podpis žalované, jež by se měl správně nacházet pod textem úvěrové smlouvy, nelze zjistit. Z obsahu žalovanou nepodepsané smlouvy ve znění označených příloh vyplývá, že se měl žalobce pro případ uzavření úvěrové smlouvy v písemné formě zavázat poskytnout žalované neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 337.000 Kč a oproti tomu se zase žalovaná měla zavázat vrátit žalobci poskytnutý úvěr v celkové výši 468.995,31 Kč v 84 měsíčních splátkách po 5.577,20 Kč, splatných vždy k 20. dni každého měsíce, přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 9,9 % ročně a RPSN 10,37 % ročně. V čl. 7 bodu 2 smlouvy bylo mimo jiné uvedeno, že další důsledky vyplývající z případného prodlení klienta s plněním peněžitých dluhů z úvěrového vztahu jsou upraveny v bodě 6 a 7 Podmínek, podle nichž v případě, že klient nezaplatí splátku úvěru nebo jinou pohledávku žalobce řádně a včas, je žalobce mimo jiné oprávněn vypovědět smlouvu a požadovat po klientovi okamžité vrácení jistiny a splacení všech pohledávek z úvěru. Poněvadž úvěrová smlouva neobsahuje vlastoruční ani elektronický podpis žalované, žalobce neprokázal, že by dne [datum] došlo mezi účastníky k uzavření sporné smlouvy v písemné formě.

6. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z historie úvěru ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že žalobce poskytl žalované dne [datum] částku 337.000 Kč. Bylo otázkou, kolik žalovaná žalobci na úvěrový dluh skutečně vrátila. Žalobce v žalobě konkrétně neuvedl, jakou částku žalovaná žalobci na úvěrový dluh skutečně zaplatila. Na přímou výzvu soudu ze dne [datum] žalobce ve svém podání ze dne [datum] na tuto otázku záměrně konkrétně neodpověděl a pouze odkázal na svoji excelovou tabulku, v níž měly být jednotlivé plátky uvedeny. Předložená excelová tabulka ale oproti všem zvyklostem neobsahovala závěrečnou sumarizaci a navíc její údaje se rozcházely z žalobcem předložené historie úvěru ze dne [datum], v níž kromě splátek jistiny bylo také podchyceno zaplacení 41 splátek pojistného (zatímco v excelové tabulce bylo podchyceno pouze 35 splátek) a podle úvěrové historie bylo také podchyceno zaplacení 10 poplatků po 50 Kč, zatímco excelová tabulka obsahovala pouze 9 poplatků po 50 Kč. Právní zástupkyně žalobce nebyla při jednání soudu schopna uvést elementární informaci o tom, kolik žalovaná vlastně žalobci vrátila. Z uvedených předložených rozporuplných listin je zřejmé, že sám žalobce ze svých podkladů nebyl schopen tuto skutečnost zjistit. Excelová tabulka žalobce je zjevně neúplná a tudíž nevěrohodná. Při výpočtu soud vycházel z historie úvěru (o 5 stránkách) ze dne [datum], z níž vyplývá, že žalovaná uhradila žalobci v době od [datum] do [datum] celkem částku 266.593,72 Kč.

7. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalované žalobcem, z žádosti žalované o poskytnutí hotovostního úvěru„ mPůljčka Plus“ ze dne [datum], která neobsahovala vlastoruční ani elektronický podpis žalované, vyplývá, že je rozvedená, má 2 nezletilé děti, její čistý měsíční příjem od neoznačeného zaměstnavatele měl činit 37.500 Kč měsíčně. Její závazky tvořily součet sjednaných kontokorentů a kreditních karet ve výši 35.000 Kč měsíčně, součet měsíčních půjček byl ve výši 3.100 Kč, žalovaná měla hradit exekuci nebo alimenty ve výši 3.000 Kč a na domácnost vynakládala údajně 9.000 Kč měsíčně.

8. Z předloženého výpisu z konta žalované č. [bankovní účet] vedeného žalobcem za dobu od [datum] do [datum] soud mimo jiné zjistil, že žalovaná měla v době od [datum] (od položky 309, dále jen pol.) do [datum] (pol. 467) pravidelný měsíční příjem od [příjmení] [příjmení] [jméno] ve výši 28.718 Kč a 8.500 Kč bez označení, o jaké příjmy a od koho se jedná. Měla také značné výdaje. Na uvedeném kontě byla žalovaná ke dni [datum] v minusu - 1.390 Kč, ke dni [datum] v minusu – 4.795 Kč, ke dni [datum] byla žalovaná v minusu - 5.000 Kč a ke dni [datum] byla žalovaná v minusu - 4.774 Kč (pol. 414). Dne [datum] (pol. 403) byl žalované poskytnut jiný předchozí úvěr ve výši 170.000 Kč a z následujících pohybů na účtu bylo zřejmé, že pod pol. 404 žalovaná splácí jiný úvěr ve výši 10.720 Kč, pod pol. 405 hradí dlužné splátky kreditní karty ve výši 22.728 Kč, pod pol. 406 splácí dluh na kartě ve výši 2.200 Kč, pod pol. 407 splácí jiný úvěr ve výši 10.000 Kč, pod položkou 408 splácí dluh na kreditní kartě ve výši 48.384 Kč, pod pol. 409 hradí splátky kreditní karty ve výši 1.532 Kč, pod položkou 410 hradí splátky kreditní karty ve výši 10.000 Kč, pod položkou 411 provádí převod na účet kreditní karty ve výši 56.300 Kč. Od obdržení úvěru [datum] do [datum], t.j. bějem 3 dnů žalovaná uhradila mimo běžných plateb své další skryté závazky ve výši 161.864 Kč. Ke dni [datum] je žalovaná na účtu překvapivě zase v minusu - 980 Kč. Ke dni [datum] je žalovaná v plusu + 2.868 Kč a dne [datum] žalované byl na její účet připsán sporný úvěr ve výši 337.000 Kč. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná měla před poskytnutím sporného úvěru ke dni [datum] řadu skrytých závazků, které uhradila prostřednictvím předchozího úvěru ve výši 170.000 Kč. Právní zástupkyně žalobce nebyla schopna soudu sdělit, u jaké společnosti měla být žalovaná v rozhodnou dobu zaměstnána ani v jaké výši od svého zaměstnavatele pobírala příjem.

9. Přes výzvu soudu ze dne [datum] žalobce konkrétně nedoložil a ostatně ani netvrdil, od jakého zaměstnavatele ani v jaké výši pobírala žalovaná v rozhodnou dobu příjem ze zaměstnání ani konkrétně netvrdil ani nedoložil, z jakých podkladů ověřoval pravdivost souhrnného údaje žalované o vynakládané částce 9.000 Kč měsíčně na živobytí její a 2 dětí, na bydlení, na plyn, elektřinu, odpadky, na dojíždění, mobil, internet apod. Z interních podkladů žalobce označených jako„ zakončení procesu“ nelze ověřit pravdivost údajů o reálných výdajích žalované v době před poskytnutím sporného úvěru. Podle předložených listin žalobce nezjišťoval ani neověřoval, jaké měla žalovaná ke dni uzavření sporné smlouvy jiné závazky z jiných úvěrů a půjček, zda je splácela řádně a včas ani jaké byly konkrétní výdaje žalované na bydlení, elektřinu, plyn, vodné, stočné, odpad, na stravu, ošacení, hygienu, na výživu, na internet, mobil, léky, koníčky apod. Pokud před uzavřením sporné úvěrové smlouvy žalovaná poskytovateli úvěru konkrétně neuvedla ani nedoložila žádné své reálné výdaje na živobytí, hygienu, ošacení ani bydlení, bylo povinností žalobce jakožto údajného profesionála v oboru úvěrování, okamžitě po žalované vyžadovat konkretizaci výdajů a jejich doložení. Pokud tak žalobce neučinil, buď zjevně rezignoval na své zákonné povinnosti, což jde ale k tíži jeho samotného, nebo žalobci bylo zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.

10. Usnesením ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] insolvenční Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci neschválil oddlužení žalované a zastavil insolvenční řízení. Dopisem ze dne [datum] žalobce odstoupil od úvěrové smlouvy z důvodu prodlení s úhradou dohodnutých splátek a vyzval žalovanou k úhradě úvěrového dluhu. Výzva byla žalované zasílána na adresu [adresa]. Podle dodejky nebyla žalované doručena z důvodu, že se odstěhovala. Další výzva ze dne [datum] byla žalované zasílána na adresu do Polska. Z poštovního podacího archu nebylo zjištěno, že by tato výzva byla žalované řádně doručena.

11. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v prosinci 2016 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že [právnická osoba] poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu 10,5 %, [právnická osoba] poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 10,99 %, Equa bank ve výši 9,86 % a [ulice] spořitelna poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 8,4 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 9,93 %.

12. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

13. Soud nejprve konstatuje, že žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel s žalovanou platnou písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění. Žalobcem předložená formulářová smlouva neobsahuje totiž v rozporu s § 561 a § 562 o. z. a § 7 zák. č. 297/2016 Sb. pod textem smlouvy vlastoruční ani zaručený nebo uznávaný elektronický podpis žalované. Smlouva o úvěru mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru s výše uvedeným textem skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil. Ústřižek„ historie položky GNNO48467767“ představuje pouhé archivní a administrativní zachycení postupu při vzájemné komunikaci mezi účastníky. Nemůže však představovat elektronický podpis žalované, neboť neobsahuje jedinečný nezaměnitelný kód a navíc se nenachází pod textem smlouvy, jak je obvyklé. Na základě platně neuzavřené smlouvy o úvěru nelze žalobci požadované nároky přiznat.

14. I v případě že by byla smlouva řádně žalovanou podepsána, nemohl by soud žalobě v celém rozsahu vyhovět.

15. Soud nejprve konstatuje, že sporná smlouva o spotřebitelském úvěru měla být uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

17. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

18. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalované řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce totiž nezjišťoval ani neověřoval, od koho žalovaná pobírá částky 28.719 Kč a 8.500 Kč, co tyto částky představují ani zda se jedná o pravidelnou mzdu či o jiné krátkodobé příjmy. Žalobce ale také vůbec nezkoumal ani neověřoval reálné výdaje žalované na živobytí její a 2 nezletilých dětí, na bydlení, na odběr elektrické energie a plynu, vodného a stočného, za léky, za používání mobilu a internetu, koníčky, dopravu apod. Přitom podle ustálené soudní judikatury bez zjištění těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalované. Navíc žalovanou uvedená souhrnná částka 9.000 Kč měsíčně na všechny výše uvedené výdaje se jeví soudu jako značně podhodnocená. Pokud jde o závazky žalované, tak z výpisů účtů žalované musel žalobce prokazatelně vědět, že žalovaná měla před uzavřením sporné smlouvy značné skryté závazky a že předchozí úvěr ze dne [datum] ve výši 170.000 Kč použila k jejich úhradě. Žalobce jí ale za necelý měsíc poskytl další úvěr ve výši 337.000 Kč aniž zkoumal, zda jej žalovaná bude schopna řádně, dlouhodobě a včas splácet. Soud tedy uzavírá, že žalobce úvěruschopnost žalované ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vůbec nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval, neboť bez zjištění reálných výdajů a závazků žalované nebylo možno její úvěruschopnost zjistit ani posoudit. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

19. Soud pro úplnost dodává, že sjednaná úroková sazba ve výši 9,9 % ročně odpovídala průměrné úrokové sazbě bankovních domů, jež v rozhodnou dobu byla ve výši 9,93 %.

20. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalované částku 337.000 Kč a že žalovaná vrátila žalobci celkem částku 266.593,72 Kč. Žalovaná dosud žalobci nevrátila zbývající částku 70.406,28 Kč. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. [příjmení] 70.406,28 Kč, kterou žalovaná dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

21. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalované povinnost vrátit žalobci částku 70.406,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

22. Žalobce v řízení neprokázal, že výzva ze dne [datum] a předžalobní upomínka ze dne [datum] byla žalované řádně doručena a dostala se do její dispozice. Výzva byla žalované doručena formou žaloby dne [datum] a od [datum] se žalovaná ocitla s úhradou dluhu v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení.

23. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný (v jistině i příslušenství) v rozsahu 71.543 Kč a procesně neúspěšný (v jistině i příslušenství) v rozsahu 145.031,25 Kč. Žalovaná měla v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).