16 C 136/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 37 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném, aby mu zaplatil zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení, další úrok ve výši 25,85 % ročně z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení a další částku ve výši 12 500 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 37.500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne datum č. 8 2018 poskytl jeho právní předchůdce právnická osoba obec (dále jen předchůdce žalobce nebo žalobce) žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 25.000 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit v celkové výši 43.250 Kč dohodnutým způsobem. Žalovaný ale své smluvní závazky nesplnil a předchůdci ani žalobci nic neuhradil. Smlouvou o prodeji části závodu společnosti právnická osoba (podle notářského zápisu notářky v obec JUDr. jméno příjmení ze dne ze dne datum) došlo k přechodu sporné pohledávky na právnická osoba Financial Services a,.s. obec a tato společnost smlouvou ze dne datum postoupila spornou pohledávku na společnost právnická osoba obec a tato společnost smlouvou ze dne datum postoupila spornou pohledávku žalobci. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z písemné smlouvy o úvěru ze dne datum č. 8 2018 ve znění Úvěrových podmínek a Předpisů splátek soud zjistil, že předchůdce žalobce právnická osoba obec se zavázal poskytnout žalovanému jako spotřebiteli bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 25.000 Kč, jež se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit spolu s úroky ve výši 25,85 % p. a., s poplatkem za uzavření smlouvy 1.000 Kč, s poplatkem za správu úvěru ve výši 5.500 Kč a s poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 4.750 Kč, celkem částku 43.250 Kč, formou 13 měsíčních splátek po 3.250 Kč splatných k 26. dni každého měsíce, při roční úrokové sazbě 63,36 % ročně a RPSN 189,38 %. V čl. V. smlouvy se strany dohodly, že v případě prodlení s úhradou splátek řádně a včas má předchůdce žalobce právo vyzvat dlužníka k úhradě dluhu a pokud tak neučiní do 30 dnů, je věřitel oprávněn úvěr zesplatnit. V případě prodlení s úhradou splátek nebo zesplatněné jistiny se žalovaný zavázal zaplatit předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Převzetí částky 25.000 Kč žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Smlouva byla dne datum podepsána zástupcem předchůdce žalobce a žalovaným.

5. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum soud zjistil, že údaje o podmínkách úvěru jsou shodné s údaji v uzavřené smlouvě. Formulář byl podepsaný zástupcem předchůdce žalobce a žalovaným, jenž zároveň prohlásil, že nemá žádné další půjčky.

6. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovaný má trvalé bydliště na adrese adresa žalovaného s.r.o. obec a číslo, bydlí sám v nájemním bytu, v domácnosti je pouze 1 výdělečná osoba, od zaměstnavatele má mzdu ve výši 9.781 Kč měsíčně, údajně pobírá jiné nedefinované příjmy údajně ve výši 6.000 Kč měsíčně, přičemž není uvedeno od koho ani za co. V další rubrice je uvedeno, že celkové příjmy domácnosti jsou ve výši 15.781 Kč. Jako výdaje žalovaný uvedl částku za bydlení i energie ve výši 4.000 Kč, za stravování číslo a na ostatní výdaje 400 Kč. Příjmy žalovaného od firmy právnická osoba byly doloženy mzdovými listy, podle nichž za měsíc 1/ 2018 měl žalovaný čistou mzdu 9.700 Kč, z níž byla provedena srážka exekuce pro právnická osoba ve výši 1.158 Kč, takže žalovaný obdržel pouze 8.542 Kč. Podle mzdového listu za 2/ 2018 měl žalovaný čistou mzdu 10.674 Kč, z níž byla provedena srážka exekuce pro Profidebt 1.482 Kč a žalovaný obdržel příjem pouze ve výši číslo. Konečně podle mzdového listu za neoznačené období měl žalovaný čistou mzdu ve výši 8.970 Kč. Průměrný příjem žalovaného činil částku 9.781 Kč měsíčně, ktery však byl ještě krácen o prováděnou exekuci pro právnická osoba v průměrné výši 1.320 Kč. Reálné měsíční příjmy žalovaného od Mat Consultnig činily cca 8.461 Kč měsíčně. Žalovaný výslovně lhal, když ve formuláři o standardních informacích o spotřebitelském úvěru výslovně prohlásil, že nemá žádné další závazky či půjčky a zástupce předchůdce žalobce zjevně do přeložených mzdových listů ani nenahlédl, neboť záznamu o srážkách exekuce by si musel všimnout i velice špatně vidící obchodní zástupce. Čestnému prohlášení žalovaného ze dne datum o tom, že má mít„ dalších 6.000 Kč na ruku“ snad od svého zaměstnavatele či od jiné osoby nelze uvěřit. V prohlášení nebyla uvedena žádná konkrétní firma, od níž a za co by měl žalovaný pobírat další příjem. Prohlášení je neověřitelné a tudíž nevěrohodné, učiněné navíc na připraveném formuláři předchůdce žalobce a zjevně slouží ke zkreslování skutečných příjmů žalovaného.

7. Ze smlouvy o podnájmu uzavřené mezi nájemkyní jméno příjmení a žalovaným dne datum v obec vyplývá, že za nájem a služby včetně elektriky a odpadů hradil žalovaný částku 4.000 Kč měsíčně. Podle dodatku k pracovní smlouvě ze dne datum mezi žalovaným a firmou právnická osoba obec měl žalovaný pobírat příjem ve výši 12.500 Kč brutto.

8. Z nepodepsaného prohlášení žalovaného z neoznačeného dne, že jméno příjmení je jeho kamarád, není zřejmé, jaký má mít pro danou věc význam..

9. Z finanční analýzy a z přiloženého credit scooringu soud zjistil, že pro účely výpočtu scooringu měl mít žalovaný příjem 19.749 Kč měsíčně (přestože byl doložen pouze příjem 8.461 Kč měsíčně) a výdaje měl mít ve výši 6.400 Kč měsíčně. Podle zákona č. 110/2006 Sb. bylo ale životní minimum pouhých 3.140 Kč a na bydlení vynakládal 4.000 Kč měsíčně, což prokazatelně činí celkem částku 7.140 Kč. Po odečtení zjištěných výdajů 7.140 Kč od příjmů 8.461 Kč zůstává částka 1.829 Kč, z níž měl žalovaný měsíčně hradit poplatky za mobil, internet, za jízdné do zaměstnání v obec, za koníčky a navíc ještě dohodnutou splátku úvěru ve výši 3.250 Kč měsíčně. Již z těchto elementárních údajů je zjevné, že ze svého příjmu nemohl žalovaný hradit ani své běžné výdaje, natož navíc splátku úvěru ve výši 3.250 Kč. Finanční analýza a credit scooring představuje téměř vědecké dílo předchůdce žalobce vypracované na základě fiktivních (vymyšlených a nepravdivých) údajů. Na základě uvedených podkladů nemohl předchůdce žalobce jako údajný profesionál v oboru úvěrování s čistým svědomím uzavřít, že žalovaný je schopen bez problémů a dlouhodobě poskytnutý úvěr splácet. To by nemohl učinit ani laik.

10. Smlouvou o prodeji části závodu společnosti právnická osoba ppodle notářského zápisu notářky v obec JUDr. jméno příjmení ze dne ze dne datum došlo k přechodu sporné pohledávky na právnická osoba Financial Services a,.s. obec a tato společnost smlouvou ze dne datum postoupila spornou pohledávku na společnost právnická osoba obec a tato společnost smlouvou ze dne datum postoupila spornou pohledávku žalobci. Předžalobní upomínka ze dne datum byla podle podacího lístku předána týž den k poštovní přepravě.

11. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

12. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

14. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

15. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce nejenže nesprávně zjistil reálné příjmy žalovaného od zaměstnavatele Mat Consulting, které ve výše uvedeném období činily v průměru pouze částku 8.461 Kč měsíčně, avšak už vůbec nezjišťoval ani neověřoval jeho další tvrzené příjmy ve výši 6.000 Kč, které uvedl v nepodloženém čestném prohlášení. Z žádných podkladů nelze zjistit, zda skutečně, od které konkrétní firmy a za co měl žalovaný další příjem ve výši 6.000 Kč. Předchůdce žalobce potažmo žalobce se tímto vůbec nezabýval. Ke dni uzavření smlouvy měl žalovaný prokazatelné příjmy pouze ve výši 8.461 Kč a prokazatelné výdaje za bydlení ve výši 4.000 Kč a za živobytí ve výši 3.140 Kč (celkem částku 7.140 Kč). Lze téměř s jistotou uzavřít, že další nezapočítané výdaje žalovaného na mobil, internet, jízdné do zaměstnání po obec a za koníčky přesahovaly zbývající částku 1.829 Kč, přičemž do ní nebyla ani započítávána dohodnutá splátka úvěru ve výši 3.250 Kč měsíčně. Soud tedy uzavírá, že tvrzení žalobce o jeho odborném posuzování úvěruschopnosti žalovaného je nepravdivé, neúplné, nepodložené a nevěrohodné. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neodpovídá ani běžné laické péči, natož odborné péči profesionála v oboru úvěrování, k níž se předchůdce žalobce potažmo žalobce podle § 5 o.z. veřejně přihlásil. Provádění úvěruschopnosti žalovaného bylo ryze formální a zřetelně nedbalé. Soud tedy uzavřel, že žalobce úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

16. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysokou zápůjční úrokovou sazbu 63,63 % ročně a pro vysoké souhrnné poplatky i úroky ve výši 18.250 Kč, které představují 73 % jistiny úvěru. Z úřední činnosti je soudu známo (viz sp. zn. 16 C 16/2022), že v únoru 2018 činila úroková sazba u právnická osoba 14,4 %, u KB 9,6 % a u ČSOB 10,9 % a průměrná úroková sazba všech 3 bankovních domů činila 11,63 %. Souhrnné poplatky a úroky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoká zápůjční úroková sazba a vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce potažmo žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o. z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného poplatku včetně úroku by právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z.

17. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku 25.000 Kč a nebylo prokázáno, že by žalovaný předchůdci potažmo žalobci cokoliv vrátil. Plnění, které předchůdce žalobce žalovanému poskytl, představuje bezdůvodné plnění, které musí žalovaný žalobci podle § číslo odst. 1 a 2, § 2993 o.z. a také podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. vrátit.

18. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 25.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od datum do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

19. Žalobce v řízení prokázal, že předžalobní upomínku ze dne datum předal k poštovní přepravě týž den. Lze předpokládat, že se výzva dostala do dispozice žalovaného ve lhůtě 3 dnů a že k úhradě dluhu postačovaly žalovanému rovněž 3 dny. Do dne datum žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. Ode dne datum se ocitl s úhradou v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

20. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky a úroky z prodlení) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Výpočtem soud zjistil, že žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 25.000 Kč a se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 od datum, jež ke dni rozhodnutí soudu činily částku 5.035 Kč. Žalovaný měl tudíž žalobci zaplatit celkem částku 30.035 Kč. Soud ale dále zamítl žalobu na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25.000 Kč od datum, jež ke dni rozhodnutí soudu činil částku 8.328 Kč, dále zamítl žalobu na zaplacení dalších úroků ve výši 25,85 % ročně z částky 25.000 Kč od datum, jež ke dni rozhodnutí soudu činily částku 29.036,90 Kč a zamítl žalobu o zaplacení další částky 12.500 Kč. Soud tedy zamítl žalobu do částky 49.865 Kč. V řízení byl z větší části úspěšný žalovaný, kterému však náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.