16 C 137/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 24 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplatit další částku 16 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 039,42 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 182,53 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18 977,71 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % a úrok 25,26 % ročně z částky 18 977,71 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 24.400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejím základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 20.000 Kč, které se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit v celkové výši 36.000 Kč v 60 týdenních hotovostních splátkách po 600 Kč (2.400 Kč měsíčně), počínaje dnem [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná své smluvní závazky nesplnila a předchůdci žalobce vrátila pouze částku 12.000 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení dlužné dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 18.977,71 Kč a dlužných poplatků za služby ve výši 5.422,29 Kč včetně příslušenství. Na výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne [datum] popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum], [číslo] ve znění smluvních podmínek soud zjistil, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti ve výši 20.000 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit spolu s úroky ve výši 4.000 Kč, poplatkem za administrativu ve výši 4.000 a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, tj. v celkové výši 36.000 Kč, při RPSN 206,15 %, formou 60 týdenních splátek po 600 Kč (2.400 Kč měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy a každá následující splátka nejpozději do konce následujícího týdenního období. V čl. 5 bodu 1 písm. a) – f) smluvních podmínek se strany mimo jiné dohodly, že v případě prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky vznikne předchůdci právo mimo jiné požadovat úhradu celé dosud nesplacené jistiny spolu se zákonnými úroky z prodlení, úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, náhradu nákladů za vymáhání pohledávky ve výši 400 Kč za písemnou upomínku a 1.000 Kč za osobní upomínku a náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, podle čl. 1 bodu 2 smlouvy žalovaná potvrdila svým podpisem převzetí částky 20.000 Kč v hotovosti. Podle tvrzení žalobce v žalobě žalovaná na úvěrový dluh uhradila do dne postoupení pohledávky na žalobce celkem částku 12.000 Kč. Pravdivost tohoto tvrzení nebyla v řízení ničím vyvrácena.

6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy, soud ze zákaznické karty ze dne [datum] zjistil, že žalovaná byla svobodná, bez dětí, měla trvalý pobyt v sídle Městského úřadu v Hranicích Pernštejnské náměstí 1 v [obec], měla se zdržovat v nájemním bytě na adrese [adresa], přičemž údajný druhý příjem nebyl doložen ani smlouvou ani mzdovými doklady. Žalovaná neměla další zápůjčky ani úvěry a její výdaje na bydlení měly činit částku 2.000 Kč s tím, že zbytek měl hradit neoznačený přítel. Na osobní výdaje žalovaná vynakládala částku 3.500 Kč měsíčně. Podle mzdových listů měla mít žalovaná čistou mzdu ze zaměstnání v srpnu 2019 ve výši 4.880 Kč, v září 2019 ve výši 13.525 Kč (z ní byla srážena exekuce ve výši 1.412 Kč) a v říjnu 2019 ve výši 13.779 Kč (z níž se srážela exekuce ve výši 2.450 Kč). Doložený průměrný čistý měsíční příjem žalované po srážkách z exekuce činil částku 9.440 Kč. Podle nájemní smlouvy ze dne [datum] byla žalovaná jedinou nájemkyní bytu a její údajný„ přítel“ nebyl ve smlouvě vůbec uveden, přičemž nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum]. Žalovaná měla za pronájem bytu pronajímateli hradit čisté nájemné ve výši 6.098 Kč a za služby 2.502 Kč, dohromady částku 8.600 Kč. Pokud se od zjištěného a ověřeného průměrného příjmu ve výši 9.440 Kč odečetly náklady na bydlení ve výši 8.600 Kč, zbývala žalované pouze částka 840 Kč, z níž měla hradit náklady na svoji výživu, ošacení, hygienu, mobil, internet, koníčky apod. a sjednanou splátku úvěru ve výši 2.400 Kč měsíčně. Již z těchto doložených a ověřených podkladů muselo být předchůdci žalobce evidentně jasné, že žalovaná nebude schopna poskytovaný úvěr řádně splácet a v tomto případě neměl předchůdce žalobce žalované úvěr vůbec poskytovat. Pokud tak přesto učinil, porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.

7. Soud dále zjistil, že smlouvou ze dne [datum] včetně příloh byla sporná pohledávka vůči žalované postoupena z předchůdce žalobce na žalobce, o čemž měla být žalovaná informována dopisem předchůdce žalobce ze dne [datum], zasílaným na adresu [ulice a číslo] [obec]. Předžalobní výzvu ze dne [datum], v němž byla také zmínka o postoupení pohledávky, doručoval žalobce žalované na adresu [adresa], o čemž předložil pouze podací lístek ze dne [datum]. Žádný doklad o doručení této předžalobní výzvy žalované žalobce soudu nepředložil. Z obsahu předložené nájemní smlouvy však vyplynulo, že nájem bytu skončil dne [datum] a z předložených listin nelze zjistit, zda se žalovaná v době doručování předžalobní výzvy žalobce skutečně zdržovala na adrese [ulice a číslo] [obec] a že se předžalobní výzva skutečně ostala do její dispozice. Ostatně žaloba byla žalované doručena na adresu jejího trvalého pobytu [ulice a číslo] v [obec].

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v listopadu 2019 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že [právnická osoba] poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 3,9 % do 22,7 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 13,3 %, [právnická osoba] poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 13,78 %, Equa bank ve výši 12,31 % a [ulice] spořitelna poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 15,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 13,82 %.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Po posouzení jednotlivých ustanovení i celého obsahu smlouvy soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z.

11. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

13. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

14. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce poskytl žalované sporný úvěr, přestože objektivně musel mít hluboké, doopravdy velmi hluboké pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr bez větších problémů splácet. Za situace, kdy žalobce musel z předložených a ověřených podkladů zjistit, že žalovaná má průměrný příjem ve výši 9.440 Kč měsíčně a pouze na nájem a na služby spojené s bydlením vynakládala 8.600 Kč, a že na jídlo, ošacení, hygienu, mobil, internet, dopravu a koníčky i na sjednané splátky úvěru 2.400 Kč měsíčně jí zůstávala pouze částka 840 Kč měsíčně, nesměl podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěr poskytnou. Pokud tak přesto učinil, je úvěrová smlouva podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná a na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

15. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky i úroky ve výši 16.000 Kč, které představují 80 % jistiny úvěru. V rozhodnou dobu činila průměrná úroková sazba bankovních domů 13,82 % ročně. Souhrnné poplatky a úroky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o. z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného poplatku včetně úroků by právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z.

16. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalované částku [číslo] a že žalovaná vrátila na úvěrový dluh pouze částku 12.000 Kč, přičemž nevrácený nedoplatek zůstal ve výši 8.000 Kč. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. [příjmení] 8.000 Kč, kterou žalovaná dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

17. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalované povinnost vrátit žalobci částku 8.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

18. Žalobce v řízení neprokázal, že se jeho předžalobní výzva ze dne [datum] dostala do dispozice žalované, jež měla jako adresu trvalého pobytu od [datum] uvedenou adresu Městského úřadu v Hranicích. Výzva byla žalované doručena formou žaloby dne [datum] a od [datum] se žalovaná ocitla s úhradou dluhu v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení.

19. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).