16 C 148/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Ivona Pivarčová (dříve Miková), narozená 16. 5. 1969 bytem Přestavlky 53, 750 02 Přestavlky o 47 741,89 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku částka a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12 %, kapitalizovaný úrok ve výši částka od datum do datum a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka, tj. v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaná dluží na základě smlouvy o úvěru ze dne datum, na jejímž základě žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši částka, který se žalovaná zavázala žalobci vrátit dohodnutým způsobem. Žalovaná ale smluvené povinnosti nesplnila a věřiteli vrátila pouze částku částka. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení celého úvěrového dluhu s příslušenstvím.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. V průběhu řízení soud vyzval žalobce k předložení konkrétních důkazů vztahujících se k provádění úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy. Žalobce ale přes výzvu soudu požadované konkrétní důkazy ve vztahu k reálným výdajům žalované nepředložil.

4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

5. Ve vztahu k tvrzenému závazkovému vztahu mezi účastníky soud z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum č. hodnota ve znění příloh zjistil, že na smlouvě se nenachází vlastoruční ani elektronický podpis žalované a za žalobce jako poskytovatele úvěru pouze strojový podpis, který však není vlastoručním ani elektronickým podpisem. Podle smlouvy se měl sice žalobce zavázat poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši částka, avšak ve skutečnosti měl žalobce poskytnout žalované pouze dohodnutou částku částka do její dispozice na její účet č. č. účtu, a zbývající částku částka si žalobce převedl na svůj vlastní účet a další částku částka si měl podle smlouvy ponechat jako náklady související se smlouvou. Rovněž předsmluvní formulář nebyl žalobcem ani žalovanou podepsán.

6. Pokud jde o vzájemné plnění, z dokladu právnická osoba soud zjistil, že dne datum žalobce poskytl na účet žalované č. č. účtu pouze částku částka a částku částka. Podle dokladu žalobce právnická osoba – platba převodem uvnitř banky - žalobce dne datum uhradil částku částka na svůj účet ve prospěch sebe samého. Ze sdělení žalobce ze dne datum, které nebylo žádnými důkazy vyvráceno, soud zjistil, že žalovaná vrátila žalobci v období od datum do datum ve 21 splátkách celkem částku částka.

7. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy, z výpisu z běžného účtu žalované a z výplatních listů za dobu od prosince 2022 do února 2023 soud zjistil, že žalovaná měla příjem v rozmezí od částka do částka měsíčně, z výpisů z jejího běžného účtu nelze však zjistit, jaké měla žalovaná konkrétní výdaje na jídlo, ošacení, bydlení, náklady na elektřinu, vodné, stočné, plyn, odpad, mobil, internet apod. Z výpisů je však zřejmé, že žalovaná buď nebyla schopna ničeho ušetřit anebo minimální částky. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se žalobce o reálné výdaje žalované vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná poskytnutý úvěr vrátí či nikoliv.

8. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

9. Žalobce neprokázal, že dne datum (ani jindy) uzavřel s žalovanou platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění. Žalobcem předložená písemná smlouva neobsahuje v rozporu s § 561 a § 562 o.z. žádný vlastoruční ani elektronický podpis zástupce žalobce ani žalované.

10. I v případě, že by byla smlouva o úvěru žalobcem a žalovaným řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými důkazy neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. zjistit, ověřit a posoudit příjmy a výdaje žalované, a v této souvislosti posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr bez větších problémů žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce žádné konkrétní důkazy k prokázání zjišťování, ověřování a posuzování výdajů žalované, bez nichž nelze úvěruschopnost posoudit, soudu nepředložil.

11. V řízení bylo prokázáno, že na základě platně neuzavřené případně absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalované prokazatelně do její dispozice pouze částku částka a že žalovaná na úvěrový dluh žalobci vrátila celkem částku částka, tedy podstatně více, než byla její zákonná povinnost. Plnění obou účastníků pak představuje plnění bez platného závazku podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

12. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o tom, že z jím předložených listin jeho tvrzení o uzavření platné úvěrové smlouvy ani zaplacení tvrzené částky žalované nevyplývá a zbavil se tak i možnosti doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy k prokázání sporného nároku.

13. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako zjevně neoprávněnou podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. v celém rozsahu zamítl (odstavec I. výroku rozsudku).

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení zcela procesně úspěšná, avšak podle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.