16 C 151/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci: a) částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum], z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum], z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum], z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum], z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum], z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum], z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum], z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] a z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, b) další částku ve výši [částka] c) a další úrok ve výši 75,92 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], to je v celém zbývajícím rozsahu, se zamítá.

II. Řízení se zastavuje do částky [částka].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal dne [datum], na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka], jež se žalovaný zavázal vrátit v celkové výši [částka], formou 48 pravidelných měsíčních splátek po [částka], splatných vždy k 24 dni každého měsíce, počínaje měsícem květen 2018, přičemž zápůjční úroková sazba činila 108,79 % ročně a RPSN 108,79 % ročně. Úvěruschopnost žalovaného prověřil žalobce z dokladů a informací od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť žalobci uhradil pouze část závazku v celkové výši [částka] a dostal se do prodlení s úhradou dalších dohodnutých splátek. Podle bodu [číslo] smlouvy došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru ke dni [datum]. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu úvěrového dluhu na jistině ve výši [částka] s příslušenstvím, smluvní pokuty ve snížené výši [částka] a dohodnutého úroku, který žalobce požaduje„ pouze“ ve výši 75,92 % ročně z dlužné původní jistiny [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, co úrok dosáhne částky [částka].

2. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu v rozsahu částky [částka] zpět z důvodu, že tuto částku mu žalovaný uhradil v době po podání žaloby od [datum] do [datum].

3. Soud postupoval podle § 96 odst. 2 a 4 o.s.ř. a řízení ve zpět vzatém rozsahu zastavil (odstavec III. výroku rozsudku).

4. Soud se prvně zabýval otázkou, zda má pravomoc věc projednat a rozhodnout, přitom vycházel z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Nařízení EU“). Žalovaný je občanem Maďarské republiky, spornou spotřebitelskou smlouvu uzavřel na území ČR a na tomto území má také ke dni podání žaloby bydliště. Pravomoc je tudíž třeba určit podle kapitoly II., oddílu 4, článku 18 odst. 2 Nařízení EU, podle něhož smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že má pravomoc ve věci jednat a rozhodnout a že věc bude rozhodována podle českého hmotného práva.

5. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

7. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve znění Oznámení žalobce o schválení úvěru ze dne [datum], považuje soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] požádal žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši [částka]. Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru [částka] se žalovaný zavázal vrátit žalobci celkem částku [částka] v 48 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 24. dni každého měsíce v době od [datum] do [datum], přičemž pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru měla činit 108,79 % ročně a RPSN 108,79 % ročně. Žalovaný návrh podepsal dne [datum] a žalobce jej akceptoval dne [datum]. Podle doručenky bylo oznámení o schválení úvěru žalovanému doručeno dnem [datum]. V bodě 6. Návrhu/smlouv jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. Podle bodu [číslo] uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však [částka]. V bodě [číslo]) návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu dne [datum].

8. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce vyplatil dne [datum] na účet žalovaného částku [částka]. Totéž vyplývá i z listiny označené jako Karta klienta [celé jméno žalovaného], z níž je navíc zřejmé, že žalovaný zaplatil žalobci v době od [datum] do [datum] nepravidelně splátky v celkové výši [částka]. Po podání žaloby uhradil žalovaný další částku [částka]. Podle obsahu žaloby a částečného zpětvzetí žaloby ze dne [datum] si žalobce na poskytnutou jistinu úvěru [částka] z dosud uhrazené částky [částka] ([částka] + [částka]) ničeho nezapočetl. Celou uhrazenou částku si žalobce zaúčtoval na úroky, poplatky, případně na pojištění a na smluvní pokutu.

9. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem, žalovaný podepsal dne [datum] formuláře žalobce [příjmení] klienta a Předsmluvní formulář, podle nichž se seznámil se všemi parametry a podmínkami úvěru a prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy, není v úpadku a že je schopen úvěr splácet. Podle Výpisu záznamů z registru [příjmení] ze dne [datum] neměl žalovaný evidovanou žádnou dlužnou částku po splatnosti. Z neoznačené listiny ze dne [datum] obsahující hodnocení schopnosti splácet, soud zjistil, že u žalovaného je uveden kód příznaku 14, což podle připojené legendy jde o klienta„ příliš nového“ nebo že má„ rozpracované žádosti“. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ze dne [datum] soud zjistil, že výše úvěru má činit [částka], zápůjční úroková sazba byla 108,79 % ročně, že za poskytnutí úvěru měl žalovaný zaplatit celkem [částka]. [příjmení] příjem žalovaného ze zaměstnání byl ve výši [částka] měsíčně a příjem partnerky žadatele měl činit [částka] měsíčně. Výdaje měl mít žalovaný ve výši [částka] měsíčně jako životní minimum, na druhou osobu v domácnosti vynakládal částku [částka], žalobci [právnická osoba] měl hradit splátky z jiných závazků ve výši [částka] a [částka], celkem částku [částka] měsíčně, na bydlení v družstevním bytu vynakládal pouze [částka] měsíčně. Na dopravu, kursy a záliby nevynakládal žádnou částku. Partnerka žalovaného měla mít měsíční příjem ve výši [částka]. Pracovní smlouvu ze dne [datum] měl žalovaný (bydlící v [obec]) uzavřenou do [datum] s místem výkonu práce [obec] a [obec]. Smlouva byla dne [datum] prodloužena o 1 rok do [datum] s místem výkonu práce [obec]. Podle výplatní pásky měl žalovaný v únoru 2018 čistý měsíční příjem [částka], v březnu 2018 ve výši [částka] a podle detailu platby Equa bank za duben 2018 částku [částka]. Partnerka žalovaného [jméno] [příjmení] (bydlící s žalovaným) měla v únoru 2018 čistý příjem ze mzdy [částka], v březnu [částka] a byla zaměstnána na dobu určitou do [datum] s místem výkonu práce [obec] a [obec]. Dne [datum] žalovaný požádal žalobce o odklad úhrady 3 splátek z důvodu ukončení pracovního poměru. Dopisem ze dne [datum] žalobce posunul termín úhrady všech splátek do dne [datum].

10. Podle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného ČNB má žalobce od [datum] povolení k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Z výzev ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě úvěrového dluhu před jeho zesplatněním. Z oznámení ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěrového dluhu ve výši [částka]. Podle předžalobní upomínky ze dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 15 dnů od odeslání oznámení, s upozorněním na možnost soudního vymáhání.

11. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v dubnu 2018 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že [právnická osoba] požadovala úrokovou sazbu 8,85 %, [právnická osoba] 10,9 % a [právnická osoba] podle statistiky ČNB – [příjmení] u sazby UK 2 – 8,57 % a u sazby UK4 ve výši 8,32 % (průměr 8,44 %). Průměrná úroková sazba těchto bankovních domů činila v rozhodném období 9,39 %. Ve smlouvě o úvěru sjednaná zápůjční úroková sazba 108,79 % ročně pak představuje cca jedenáctinásobek výše průměrné úrokové sazby uvedených bankovních domů.

12. Soud neprovedl žalobcem předložený listinný důkaz vyjádřením znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] k problematice úročení pohledávek, neboť listina postrádala doložku znalce podle § 127a o. s. ř. a pouhé obecné vyjádření Mgr. Čápa jako soukromé třetí osoby nemohlo mít pro výsledek sporu žádný význam.

13. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

14. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

16. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

17. Při zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele jde zpravidla o tyto povinnosti věřitele: a) zjistit od spotřebitele údaje o jeho příjmech a o jeho reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; b) ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z dokladů, které podle § 84 cit. zákona musí spotřebitel věřiteli doložit buď přímo s žádostí o úvěr nebo na vyžádání věřitele. U příjmů půjde např. o pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ o výpisy z účtů, o rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, o smlouvu o provedení práce. U reálných výdajů půjde např. o smlouvu o nájmu, o podnájmu, o rozhodnutí o hrazení výživného nezletilým dětem nebo manželovi či manželce, doklady o platbách elektřiny, plynu, vodného, stočného, poplatků za mobil, internet, za odpady. U jiných závazků půjde například o výši a splátkách jiných úvěrů, zápůjček, náhrady škody apod. Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady nebo vysvětlení a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; c) s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se věřitel veřejně i při styku s žalovanou stranou přihlásil podle § 5 o. z. a dal tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho činností spojena (a nikoliv s laickou péčí), posoudí spotřebitelem uvedené a doložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se nevztahuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a tudíž přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu lze očekávat u spotřebitele zvýšení výdajů například na výživné na děti, na výživné partnera, na úhradu způsobené škody, pak profesionální přístup odborníka v úvěrování předpokládá předvídavost i zvídavost, z jakých zdrojů bude spotřebitel hradit splátky úvěru po celou dobu splátkového kalendáře, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje případně další podklady o předpokládaných zdrojích příjmů do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou laickou péčí předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude věřitel v krátké době schopen splátky úvěru řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem. V takovém případě půjde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko. Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr za účelem dosažení zisku poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná. Viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek NSS ČR sp zn. 1 As 30/2015-39 publikovaný pod [číslo] Sb. ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] Důkazní břemeno k prokázání splnění povinnosti zjistit, ověřit a posoudit úvěruschopnost spotřebitele leží na poskytovateli úvěru, tj. na žalobci.

18. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce se sice zabýval příjmy žalovaného a jeho partnerky [jméno] [příjmení], které u žalobce činí v průměru [částka] měsíčně a u [jméno] [příjmení] v průměru [částka] (které korespondují s jejími mzdovými listy), řádně ale nezjišťoval ani neověřoval reálné výdaje žalovaného a už vůbec ne jeho přítelkyně. Přitom je zřejmé, že žalovaný měl u žalobce další předcházející nesplacené úvěry, které hradil ve splátkách po [částka] měsíčně a při poskytnutí sporného úvěru jej bude stíhat povinnost splácet žalobci splátky ve výši [částka] měsíčně z jeho průměrného příjmu [částka] měsíčně. Pokud jde o předchozí nesplacené úvěry, tak tyto žalobce vůbec nekonkretizoval daty smluv, výší poskytovaných úvěrů, výší jednotlivých splátek ani zda byly v rozhodnou dobu spláceny řádně a včas nebo již nebyly žalovaným placeny vůbec. Z předložených listin je zřejmé, že žalobce tyto své předchozí pohledávky vůči žalovanému nekonkretizoval záměrně a lze předpokládat, že žalovaný byl s jejich úhradou v prodlení a žalobce přesto žalovanému další úvěr poskytl. Reálné výdaje žalovaného na živobytí nejsou ve formuláři vůbec uvedeny. [příjmení] [částka] pro žalovaného a [částka] na jeho partnerku představuje pouhé životní a existenční minimum podle zákona č. 110/2006 Sb. a slouží k porovnání se skutečnými výdaji na živobytí. Soudu je z řady předcházejících sporů žalobce s jinými úvěrovými dlužníky známo, že tuto zákonnou sazbu žalobce běžně používá, aniž by zjišťoval reálné náklady spotřebitele, a tím záměrně zkresluje výdajovou stránku žadatelů o úvěr. [příjmení] na bydlení ve výši [částka] měsíčně v družstevním bytu sloužící k úhradě poplatků družstvu, na plyn, elektrickou energii, na vodné, stočné, odpadky, internet apod. se jeví na první pohled jako značně podhodnocená. Další údaj o tom, že žalovaný nevynakládá na dopravu, kurzy a záliby jakoukoliv částku je zjevně lživý. Žalovaný i s partnerkou museli totiž dojíždět každý den do zaměstnání z [obec] do [obec] u [obec], což činí tam a zpátky celkem 103 km. Podle scoringu žalobce ze dne [datum] sám žalobce ohodnotil smlouvu kódem příznaku 14, že je žalovaný v registru žalobce příliš nový, což je zjevně nepravdivé, neboť žalovaný žalobci splácel již 2 předchozí úvěry. Pokud žalobce vycházel při hodnocení úvěruschopnosti i z příjmů [jméno] [příjmení], bylo jeho profesionální povinnost zjistit i její poměry co se týká dluhů z jejích vlastních úvěrových smluv či dalších výdajů. Z žalobcem předložených listin je zřejmé, že se žalobce ve skutečnosti reálnými výdaji žalovaného ani jeho partnerky řádně nezabýval, předcházející své pohledávky vůči žalovanému zamlžoval, ani si nezajišťoval relevantní podklady, a reálnou úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí, neprověřoval. Takto postupoval se zřetelným záměrem poskytnout žalovanému požadovaný úvěr bez ohledu na jeho reálnou návratnost a svým neprofesionálním a zjevně neodborným postupem záměrně zkreslil jeho úvěruschopnost. Soud tedy uzavírá, že bez zjištění a ověření reálných výdajů žalovaného a jeho partnerky nemohl žalobce podle výše uvedené judikatury vůbec provést posouzení úvěruschopnosti žalovaného a tudíž musel mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr vrátit. Hodnocení úvěruschopnosti žalovaného je nepravdivé, neúplné, nepodložené a tudíž nevěrohodné. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neodpovídá ani běžné laické péči, natož odborné péči profesionála v oboru úvěrování, k níž se žalobce podle § 5 o.z. veřejně přihlásil. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele bylo do právního řádu zakotveno zákonem č. 145/2010 Sb. s účinností od [datum] Ani za dobu 10 let nebyl žalobce schopen řádně a s odbornou péčí provést zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Soud tedy uzavřel, že žalobce úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Soud se rovněž z úřední povinnosti podle § 588 o.z. i z hlediska principů na ochranu spotřebitele zabýval otázkou, zda ujednání v úvěrové smlouvě o pevné zápůjční úrokové sazbě ve výši 108,79 % ročně na celou dobu splácení úvěru není zjevně v rozporu s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a násl. o.z.

20. Podle dřívější judikatury k předchozímu občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb., kterou lze použít i na projednávanou věc, je nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům zpravidla pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudky NS ČR ze dne [datum], sp. zn. [číslo] a ze dne 27.2.2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.12.2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Obdobně u úroků z prodlení lze jako ujednání rozporné s dobrými mravy posoudit takové ujednání o výši úroku z prodlení, jež se výrazně odchyluje od sazby úroků z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jež by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter (viz rozsudek NS ČR ze dne [datum]).

21. V řízení bylo prokázáno, že v rozhodném období u obdobných úvěrů a v dané lokalitě byla průměrná úroková sazba [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] ve výši 9,39 % ročně. Sjednaná pevná úroková sazba žalobce ve výši 108,79 % ročně byla cca jedenáctkrát vyšší než průměrná úroková sazba. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné.

22. Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalovaného žalobci za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků ale mnohonásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by žalobce úvěrovou smlouvu s žalovaným vůbec neuzavřel. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z. Na takovém závěru pak nemůže nic změnit ani to, že žalobce po žalovaném požaduje„ pouze“ úrok ve výši 75,92 % ročně, neboť i ten je svou výší v rozporu s dobrými mravy.

23. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představuje plnění z neplatného právního jednání (protiprávním užitím cizí hodnoty), a kdo se na úkor druhého bez spravedlivého důvodu obohatil, musí ochuzenému vydat to, oč se obohatil (viz. § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 a násl. o.z.). Podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. je pak spotřebitel povinen věřiteli vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.

24. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému do jeho dispozice částku [částka] a že žalovaný vrátil žalobci prokazatelně částku [částka]. Žalovaný uhradil žalobci větší částku, než jakou od žalobce obdržel.

25. Soud provedl zaúčtování vzájemných plnění z úřední povinnosti. Při rozhodování o rozsahu vzájemného plnění obou účastníků soud totiž vyšel ze základních principů, na nichž stojí občanský zákoník, a to z § 2 odst. 1 o. z. (podle něhož musí být každé ustanovení o. z. vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon), dále z principu poctivosti podle § 3 odst. 2 písm. c) o.z. (podle něhož nikdo nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých), z principu odborných znalostí podle § 4 odst. 2 a § 5 odst. 1, k němuž se žalobce přihlásil, z principu podle § 6 odst. 2 o. z. (podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal a je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů) a ze zásad na ochranu spotřebitelů o ochraně spotřebitele jako slabší strany (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2063/17 ze dne [datum], nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III. ÚS 4084/12 ze dne [datum]). Soud dále vyšel ze speciálního ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož lze spotřebiteli uložit povinnost vrátit věřiteli pouze jistinu poskytnutého úvěru a nic více. Soud se ztotožnil se zcela přesvědčivými názory vyslovenými v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.4.2021, č.j. 15 Co 78/2021-91, na něž pro stručnost odkazuje.

26. Absolutní neplatnost sporné spotřebitelské úvěrové smlouvy způsobil samotný žalobce tím, že svým buď hrubě nedbalým přístupem, nebo také záměrně, nerespektoval zákonem mu uložené povinnost prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, která měla právě takovým případům neplacení předejít. Pokud by žalobce řádně uloženou povinnost splnil, nemohl by žalovanému úvěr vůbec poskytnout. Další důvod pro absolutní neplatnost sporné smlouvy způsobil samotný žalobce svojí hamižností, když úmyslně, za účelem dosažení maximálních zisků, vložil do textu smlouvy ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku 108,79 % ročně, přestože z předcházející právní úpravy i z judikatury velmi dobře věděl a vědět měl, že tak nemravně vysoký úrok způsobuje sám o sobě absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy, kterou lze označit za lichevní. Přesto tyto vysoce nemravné úroky po spotřebitelích požadoval a stále požaduje, a tím stále uvádí i další spotřebitele do omylu, respektive je podvádí, neboť spotřebitelé s ohledem na„ profesionalitu žalobce v oboru úvěrování“, k níž se žalobce veřejně přihlásil podle § 5 o.z., mohou nabýt přesvědčení, že takto požadované úroky jsou úroky obvyklými. Soudu je z úřední činnosti známo (např. z rozsudku KS [obec], pobočky [obec] č.j. 75 Co 78/2019-84, č.j. 75 Co 95/2020-154, č.j. 75 Co 216/2021-66, z rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. 8 Co 47/2018-50, č.j. 15 Co/78-2021, z rozsudku NS ČR 33 Cdo 3575/2017, z nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] atp.), že se jedná o běžné nepoctivé obchodní praktiky žalobce, kterými vhání své klienty do úvěrových pastí a do insolvence. Před těmito nekalými praktikami brojí jak Směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008 [číslo] ze dne [datum], tak i zmíněná judikatura Evropského soudu, Ústavního soudu ČR i Nejvyššího soudu ČR, a tyto nepoctivé praktiky nelze žalobci tolerovat. Žalobce svým soustavným nepoctivým jednáním evidentně poškozuje práva svých klientů, v daném případě žalované. S ohledem na četnost obdobných sporů nejde přitom o výjimečné selhání žalobce, nýbrž o jeho soustavnou nepoctivou úvěrovou činnost.

27. Po zaúčtování vzájemných plnění žalovaný žalobci již nic nedluží. Soud podle § [číslo] odst. 1 a 2, § 2993 o. z. a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. žalobu žalobce v celém rozsahu zamítl (odstavec I. výroku rozsudku).

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).