16 C 151/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 176 355,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 122.739.15 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku 53.616,70 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 19.208,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9.578,24 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 176.355,85 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 % a úrok 13 % ročně z částky 175.543,99 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] a [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky 176.355,85 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] se sídlem v [obec] (dále jen právní předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček, na podkladě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 200.000 Kč (zčásti za účelem úhrady dřívějších závazků žalovaného vůči předchůdci žalobce a zčásti bez konkrétního účelu), který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit v celkové výši 341.614,71 Kč v 108 měsíčních splátkách po 3.431,72 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nesplnil a předchůdci žalobce vrátil pouze částku 77.260,85 Kč. Pro prodlení žalovaného předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 175.543,99 Kč a poplatku a smluvní pokuty ve výši 811,86 Kč (celkem částky 176.355,85 Kč) a dalšího příslušenství. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce s účinností od [datum]. Na výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne [datum] a [datum] popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízeným jednáním soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Rozsudkem ze dne 14.10.2022, č.j. 16 C 151/2022-48 soud žalobu v celém rozsahu zamítl z důvodů, že žalobce neprokázal svoji aktivní legitimaci ve věci, tj. že na něj byla sporná pohledávka právním předchůdcem platně postoupena.

4. K odvolání žalobce odvolací Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci svým usnesením ze dne 14.2.2023, č.j. 75 Co 7/2023-81 rozsudek zrušil a vrátil věc soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že sporná pohledávka byla na žalobce platně postoupena a že ve vztahu k požadovaným poplatkům, smluvní pokutě ve výši 811,86 Kč, kapitalizovaným úrokům ve výši 9.578,24 Kč a kapitalizovaným úrokům z prodlení ve výši 19.208,08 Kč je třeba podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvat žalobce k doplnění skutkových tvrzení žaloby. Na základě výzvy ze dne 27.4.2023, č.j. 16 C 151/2022-80 žalobce ve svém podání ze dne [datum] chybějící skutková tvrzení žaloby doplnil.

5. V dalším řízení se soud zabýval otázkou platnosti smlouvy o úvěru i oprávněností sporných nároků žalobce do základu i do jeho výše.

6. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

7. Z písemné smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (konsolidace půjček) ze dne [datum] ve znění vysvětlení některých pojmů, VOP, VPP a Sazebníku poplatků (dále jen Smlouva) soud zjistil, že společnost [právnická osoba] se sídlem v [obec] se zavázala poskytnout žalovanému částku 200.000 Kč, sestávající z účelově vázaného úvěru v rozsahu 145.665,12 Kč na úplnou úhradu předchozích dluhů evidovaných na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] (který měl předchůdce žalobce odeslat na označený úvěrový účet) a v rozsahu zbývající částky 54.334,88 Kč představující neúčelový úvěr ve prospěch běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] (čl. III. písm. a) a b) Smlouvy). Smlouva nebyla označena evidenčním číslem. V čl. IV. bodu 2 Smlouvy bylo ujednáno, že běžný účet, z něhož bude úvěr žalovaným formou zápočtu splácen, je č. [bankovní účet]. V čl. II. bod 1 a bodu 3) písm. c) a bodů 4. – 9. Smlouvy se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce poskytnutý úvěr 200.000 Kč ve 108 pravidelných měsíčních splátkách spolu s pojištěním po 3.431,72 Kč, počínaje dnem [datum], splatných vždy ke každému 16. dni v měsíci, s roční úrokovou sazbou 13%, RPSN 14,06 % v celkové výši 341.614,71 Kč. V čl. IV. bodu 8 – 11 Smlouvy bylo mimo jiné ujednání o tom, že pokud ze strany klienta dojde k prodlení se splněním jakékoliv pohledávky žalobce, je předchůdce žalobce oprávněn prohlásit kterékoliv dluhy klienta za splatné a požádat o jejich předčasné splacení. Smlouva byla podepsána dne [datum] zástupci [právnická osoba] a žalovaným. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahoval shodné parametry úvěru jako Smlouva a žalovaný jej podepsal dne [datum].

8. Pokud jde o vzájemné plnění, z platební historie soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému dne [datum] částku 145.665,12 Kč jako účelově vázaný úvěr a částku 54.334,88 Kč jako neúčelový úvěr, tj. celkem částku 200.000 Kč. Podle doplněného tvrzení žalobce ze dne [datum] žalovaný na úvěrový dluh uhradil v době od [datum] do [datum] celkem částku 77.260,85 Kč. Pravdivost tohoto tvrzení nebyla v řízení ničím vyvrácena.

9. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy, soud z žádosti žalovaného o úvěr Konsolidace plus – prescoring ze dne [datum] zjistil, že žalovaný byl svobodný a měl údajně bydlet u rodičů na trvalé adrese [adresa], z čehož lze usoudit, že na této adrese dříve bydlel spolu s rodiči. Jako korespondenční adresu žalovaný uvedl [ulice] [číslo] v [obec]. Z dalších údajů uvedených v žádosti je zřejmé, že žalovaný měl za poslední 3 měsíce průměrný měsíční příjem ve výši 13.414 Kč, počet zdrojů příjmů měl být 1, přesto celkový čistý měsíční příjem domácnosti měl být bez vysvětlení 16.500 Kč. Z označené korespondenční adresy a z celkového počtu příjmů (1) lze mít za prokázáno, že žalovaný ve skutečnosti nebydlel se svými rodiči na adrese [adresa] 111 v [obec]. Jinak by celkový počet příjmů domácnosti musel být 3 sestávající z příjmů žalovaného a ze mzdy nebo z důchodů obou rodičů. Podle dalších údajů v žádosti neměl mít žalovaný vůbec žádné výdaje, tj. ani na jídlo, ošacení, mobil, internet, na bydlení, na dopravu do zaměstnání, na odpadky, na energie apod. Při nejlepší snaze tomuto údaji nelze uvěřit. Podle vyjádření předchůdce žalobce k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] je zřejmé, že předchůdce žalobce se o žádné reálné výdaje žalovaného vůbec nezajímal a při tzv. výpočtu disponibilní částky žalovaného vycházel pouze z veřejně přístupných rejstříků a také údajně z neoznačených interních a externích databází a z výše životního minima podle nařízení vlády č. 409/2011 a z částky normativních nákladů na bydlení stanovené podle § 26 zák. č. 117/1995 Sb. Poskytnutým úvěrem měly být konsolidovány dosavadní závazky hrazené ve výši 2.108,93 Kč měsíčně, které měl žalovaný nově splácet ve výši 3.150,72 Kč měsíčně. Podle připojené tabulky žalovaný měl mít ověřený příjem ve výši 13.414 Kč měsíčně, počet příjmů domácnosti měl být pouze 1, měl být svobodný, čistý měsíční příjem domácnosti měl být bez vysvětlení od koho 16.500 Kč, měl bydlet u rodičů a jeho podíl na nákladech na bydlení měl být 81,3%, přičemž výše nákladů na bydlení žalovaného nebo jeho rodičů nebyla uvedena. Žalovaný hradil interní splátky ve výši 506,90 Kč. Podle další připojené tabulky měl žalovaný měsíčně splácet závazky u Expres core (ve zbývající výši 145.572,12 Kč) ve výši 1.108,93 Kč měsíčně a závazky Credit card (ve zbývající výši 10.068,96 Kč) ve výši 506,90 Kč měsíčně, což jest 2.615,03 Kč měsíčně. Podle čestného prohlášení o zaslání mzdy měl mít žalovaný za dobu od [datum] do [datum] průměrný měsíční příjem ve výši 13.414 Kč. Z žalobcem předložených podkladů je zřejmé, že předchůdce žalobce reálné výdaje žalovaného na živobytí, bydlení, ošacení, dopravu apod. vůbec nezjišťoval ani neověřoval. Přes výzvu žalobce žádné další podklady o zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy soudu nepředložil.

10. Z výpisů z úvěrového účtu ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že u žalovaného je evidována jistina po splatnosti ve výši 175.543,99 Kč, splatný smluvní úrok ve výši 9.578,99 Kč, splatný úrok z prodlení jistiny ve výši 18.119,70 Kč, splatný úrok z prodlení úroku ve výši 1.088,38 Kč a splatné poplatky, pojištění a pokuty ve výši 811,86 Kč. Dopisy ze dne [datum], [datum] a [datum] předchůdce vyzýval žalovaného k úhradě dlužných splátek. Dopisem ze dne [datum] předchůdce žalobce zesplatnil úvěrový dluh žalovaného pro opakované porušování smluvních podmínek. Soud dále vyšel ze závazného právního názoru odvolacího soudu, že sporná pohledávka byla na žalobce platně postoupena. Předžalobní výzvu ze dne [datum] k úhradě sporné pohledávky nejpozději do [datum] zaslal žalobce žalovanému na adresu [adresa]. Žádný doklad o doručení této předžalobní výzvy žalovanému ani že se výzva skutečně dostala do jeho dispozice žalobce soudu nepředložil. Podle výpisu z CEO měl žalovaný trvalý pobyt od narození [datum] dosud na adrese [ulice a číslo] v [obec]. Ostatně žaloba byla žalovanému doručena na adresu jeho trvalého pobytu fikcí dne [datum].

11. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v květnu 2017 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že [právnická osoba] poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 4,9 % do 12,8 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 8,6 %, [právnická osoba] poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 13,38 %, Equa bank ve výši 11,67 % a [ulice] spořitelna poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 9,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 10,88 %.

12. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

13. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

15. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

16. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením sporné úvěrové smlouvy řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Pokud se o příjmy žalovaného v době před uzavřením smlouvy, tak z žádosti žalovaného, z jeho čestného prohlášení a z vyjádření předchůdce žalobce je prokázaný pouze příjem žalovaného ve výši 13.414 Kč měsíčně, nic více. Údajný celkový příjem domácnosti žalovaného ve výši 16.500 Kč nebyl ničím doložen a tento údaj není věrohodný především s ohledem na skutečnost, že jediným příjmem„ domácnosti“ byl právě příjem žalovaného ve zjištěné výši. V řízení bylo dále prokázáno, že se předchůdce žalobce o skutečné běžné výdaje žalovaného na jídlo, hygienu, ošacení, na bydlení, na úhradu nákladů na telefon, na internet, dopravu apod. vůbec nezajímal. Pokud předchůdce žalobce do žádosti žalovaného ze dne [datum] vyplnil, že žalovaný nemá žádné nezbytné měsíční náklady, jde o holý do očí bijící nesmysl. Žalovaný musel mít nutně výdaje na jídlo, hygienu, ošacení ale i na bydlení pod adresou [ulice] [číslo] v [obec], když nebylo věrohodně zjištěno, že by skutečně bydlel u svých rodičů na adrese [adresa], přitom ale výši nákladů na bydlení vůbec neuvedl. Ohledně výdajů bylo pouze prokázáno, že žalovaný měl dluhy z předchozích závazků u [příjmení] [příjmení] ve výši 145.572,12 Kč a u Credit Card ve výši 10.068,98 Kč, které splácel v měsíčních splátkách po 2.108,93 Kč a 506,90 Kč, tj. ve výši 2.615,83 Kč a že tyto dluhy byly sanovány nově poskytnutým sporným úvěrem. Z dlouhodobě ustálené judikatury vyšších soudů vyplývá, že bez zjištění a ověření výdajů žalovaného nelze úvěruschopnost žalovaného vůbec posoudit. Žalobce v řízení neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně a s odbornou péčí zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného poskytnutý úvěr vrátit. Úvěrová smlouva je tudíž podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná a na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

17. Soud ještě dodává, že ve smlouvě sjednaná úroková sazba 13% ročně v zásadě odpovídá průměrné roční úrokové sazbě všech bankovních domů, která byla ve výši 10,88 % ročně a je přiměřená.

18. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku [číslo] a že žalovaný žalobci vrátil na úvěrový dluh pouze částku 77.260,85 Kč, přičemž nevrácený nedoplatek zůstal ve výši 122.739,15 Kč. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. [příjmení] 122.739,15 Kč, kterou žalovaný dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

19. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku 122.739.15 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

20. Žalobce v řízení neprokázal, že se jeho předžalobní výzva ze dne [datum] dostala do dispozice žalovaného, jenž měl jako adresu trvalého pobytu od narození dne [datum] dosud [ulice a číslo], [obec]. Výzva byla žalovanému doručena formou žaloby dne [datum] a od [datum] se žalovaný ocitl s úhradou dluhu v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení.

21. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný v celkovém rozsahu 143.419,85 Kč a neúspěšný v celkovém rozsahu 225.155 Kč. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).