16 C 154/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 42 627,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 26 312 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky 16 315,96 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 777,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 802,08 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 27 536 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,05 % a úroku 19,98 % ročně z částky 27 536 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 42.627,96 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o půjčce ze dne datum poskytl jeho právní předchůdce právnická osoba (dále jen předchůdce žalobce nebo žalobce) žalovanému spotřebitelskou půjčku ve výši 29.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit spolu s dohodnutými úroky a poplatky ve výši 24.246 Kč, tj. celkem částku 53.246 Kč, formou 60 týdenních splátek po 888 Kč (3.552 Kč měsíčně) v dohodnutých lhůtách splatnosti, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas a na dluh uhradil pouze částku 2.688 Kč. Žalovaný tak dosud dluží žalobci na jistině této půjčky částku 27.536 Kč s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. Smlouvou ze dne datum právní předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a přestože je předmětná pohledávka evidentně dlouhodobě promlčena, žalovaný se k nařízenému jednání soudu bez omluvy ani nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z písemné smlouvy o půjčce ze dne datum číslo označené jako refundace soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným na základě § 657 a násl. občanského zákoníku č. 40/19654 Sb. a zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. Touto smlouvou se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 29.000 Kč v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši 24.246 Kč (sestávající z úroku 3.704 Kč, z poplatku za administrativní činnost 5.511 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek 15.031 Kč), jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši 53.246 Kč v 60 týdenních splátkách po 888 Kč (3.552 Kč měsíčně) vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradil žalovaný předchůdci žalobce celkem částku 2.688 Kč. Žalobce požaduje doplatit částku 27.536 Kč na jistinu a zbytek na dlužné poplatky. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány.

5. Na výzvu soudu ze dne datum k předložení všech důkazů vztahujících se k provádění a posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobce dne datum soudu sdělil, že zákaznickou kartu žalovaného nenašel a žádné důkazy v tomto směru soudu nepředložil.

6. Podle smlouvy ze dne datum ve znění příloh byla sporná pohledávka postoupena z předchůdce žalobce na žalobce. Předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení dopisem ze dne datum. Předžalobní upomínkou ze dne datum vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu do datum. Výzvu ale žalobce zasílal na adresu adresa žalovaného, na které se žalovaný podle výpisu z Centrální evidence obyvatel prokazatelně ode dne datum nezdržoval. Žalobce tudíž neprokázal, že s výzva dostala do dispozice žalovaného. Nebylo prokázáno, že by žalovaný spornou dlužnou částku žalobci uhradil.

7. Předně soud konstatuje, že ke dni datum vstoupil v účinnost občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), na základě jehož ustanovení § 3080 bod 1 byl zrušen zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Na základě § číslo odst. 3 a § 3030 o.z. soud se při posuzování právních poměrů vzniklých mezi účastníky řídil dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb. a zákonem č. 145/2010 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o půjčce, přitom vzniklá práva i povinnosti mezi účastníky posuzoval prizmatem ustanovení části první hlavy I. o.z.

8. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

9. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

10. Soud dále konstatuje, že dne datum vstoupil v účinnost zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

11. Podle § 9 odst. 1) zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění účinném od novely provedené zákonem číslo t.j. od datum do datum, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. (a shodně i podle zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016 dosud) soud obecně uvádí, že věřiteli je uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o půjčce, zápůjčce nebo úvěru (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat.

13. Žalobce žádnými důkazy neprokázal, že splnil zákonem mu stanovenou povinnost zjišťovat, ověřovat a posuzovat schopnost žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas vrátit s náležitou odbornou péčí v souladu s platným ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Zákaznickou kartu ani žádné důkazy v tomto směru soudu nepředložil. Nesplnění této povinnosti má podle § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. (i podle rozsudku NS ČR ze dne 20.3.2019, č.j. 33 Cdo 201/2018) za následek absolutní neplatnost smlouvy o půjčce. Na základě neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku, které si musí smluvní strany podle § 451 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb. vzájemně vrátit.

15. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne datum částku 29.000 Kč a že žalovaný vrátil žalobci pouze částku ve výši 2.688 Kč. Soud proto podle 451 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb. uložil žalovanému povinnost vydat žalobci zbývající dlužnou částku ve výši 26.312 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně podle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne datum do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

16. Předžalobní výzva ze dne datum byla zasílána na jinou adresu, než se měl žalovaný podle Centrální evidence obyvatel ode dne datum zdržovat. Ničím nebylo prokázáno, že se výzva dostala do dispozice žalovaného. Do jeho dispozice se prokazatelně dostala až výzva k úhradě ve formě žaloby, doručená žalovanému fikcí dne datum. Od následujícího dne vznikl žalobci nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení.

17. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (část jistiny, smluvní úrok, poplatek za administrativní činnost i zákonný úrok z prodlení) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce (odstavec II. výroku rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.