16 C 161/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 30 815 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, to je v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaný dluží na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce společností Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c. Malta) a žalovaným formou komunikace na dálku, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr na č. ú. , č. účtu, , který žalovaný vyčerpal ve výši , částka, a měl jej předchůdci žalobce splatit nejpozději do dne , datum, . Žalovaný ale smluvené povinnosti nesplnil a věřiteli ničeho nevrátil. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení celého úvěrového dluhu s příslušenstvím.Žalobce sice dále obecně uvedl, že jeho předchůdce prováděl lustraci (zjišťoval úvěruschopnost) žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR,CEE,CRKI,EUCB, avšak ke svému tvrzení žádné důkazy neoznačil ani nepředložil.Smlouvou ze dne , datum, postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Soud z žalobcem předložené písemné neočíslované smlouvy o revolvingovém úvěru do výše , částka, při úrokové sazbě 146,949 % ročně a RPSN 299,98 % ze dne , datum, zjistil, že v rozporu s § 561 a § 562 o.z. neobsahuje žádný vlastoruční ani elektronický podpis předchůdce žalobce Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c. Malta) ani žalovaného. Vlastoruční nebo elektronický podpis předchůdce žalobce a žalovaného chybí také na formuláři „Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ i na „Standardních podmínkách účinných ke dni , datum, “. Přestože měl předchůdce žalobce poskytnout úvěr ve výši , částka, na účet žalovaného uvedený v jeho žádosti o úvěr, žalobce žádnou žádost žalovaného o úvěr soudu nepředložil. Z označení žalovaného v záhlaví předmětné smlouvy je rovněž zřejmé, že v něm není číslo jeho účtu, na které měl předchůdce žalobce poskytnout tvrzenou částku , částka, , vůbec uvedeno. Žalobce tak žádnými důkazy neprokázal, že žalovaný skutečně a kdy požádal jeho předchůdce o úvěr , částka, ani že dne , datum, (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění.

5. I v případě, že by byla smlouva předchůdcem žalobce i žalovaným řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými důkazy neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce žádné důkazy k prokázání, zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepředložil. Smlouva by byla rovněž neplatná pro nepřiměřeně vysokou sjednanou úrokovou sazbu ve výši 146,949 % ročně, která odporuje dobrým mravům.

6. V řízení nebylo žádným věrohodným důkazem prokázáno, že by žalobcem tvrzená částka , částka, byla dne , datum, (případně jindy) připsána na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby se dostala do jeho dispozice. Žalobce sice předložil soudu svůj interní a nesrozumitelný záznam „Loan application“, z něhož však odeslání údajné platby pro žalovaného nelze nijak prokázat. Z dalšího interního dokladu „platební informace“ z neoznačeného data konkrétně nevyplývá, zda ani kdy ani jaká částka byla žalovanému skutečně připsána na jeho účet ani na základě jakého právního vztahu. , právnická osoba, . sice na výzvu soudu sdělila, že účet č. , č. účtu, patří žalovanému, žádná žalobcem tvrzená platba ve výši , částka, dne , datum, nebyla na účet žalovaného připsána. Nedá se přitom vyloučit, že předchůdce žalobce měl informace o čísle účtu žalovaného ze zcela jiných právních vztahů. Z žalobcem předložených důkazů tak nelze věrohodně zjistit, zda předchůdce žalobce žalovanému smluvenou částku , částka, skutečně poskytl.

7. Z žalobcem předložené smlouvy ze dne , datum, ve znění dodatku ze dne , datum, a přiložené soupisky není ani prokázáno, že právě sporná pohledávka byla skutečně převedena z předchůdce na žalobce. Z neoznačeného a nikým nepodepsaného a nedatovaného soupisu pohledávek není vůbec zřejmé, že skutečně jde o přílohu ke smlouvě o postoupení ze dne , datum, ve znění dodatku ze dne , datum, nebo se vztahuje k jiné smlouvě mezi jinými subjekty. V soupisce je sice uvedena pohledávka po žalovaném ve výši , částka, , avšak s ohledem na žalobcem předloženou nečíslovanou a nepodepsanou úvěrovou smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky do výše úvěrového limitu , částka, , nelze mít za prokázané, že se jedná právě o spornou pohledávku, nebo zda jde o jinou pohledávku, čemuž by nasvědčovala i rozdílná výše obou pohledávek. Navíc oznámení o postoupení pohledávky učinil předchůdce žalobce až dopisem ze dne , datum, , tj. cca 2,5 roku po údajném postoupení podle smlouvy ze dne , datum, ve znění dodatku ze dne , datum, . Bylo na žalobci, aby bez jakýchkoliv pochybností prokázal, že sporná pohledávka z tvrzené smlouvy byla na něj řádně a platně převedena. Tuto povinnost žalobce v řízení nesplnil.

8. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o tom, že z jím předložených listin jeho tvrzení o uzavření platné úvěrové smlouvy, o údajné úhradě tvrzené sporné částky žalovanému a o platném postoupení tvrzené pohledávky na žalobce nevyplývá a zbavil se tak i možnosti doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy k prokázání sporného nároku.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. neprokázal. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.