16 C 170/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 40 238,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku , částka, akapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, ,kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, ,úrok 17,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení azákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně,se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, ve lhůtě do 3dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky, .

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřel jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, . , adresa, (dále jen jako žalobce nebo právní předchůdce žalobce) s žalovaným smlouvu o spotřebitelské půjčce - úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce dohodnutým způsobem. Žalovaný ale své závazky ze smlouvy nesplnil, na svůj dluh uhradil pouze částku , částka, a přes výzvy a upomínky zbytek dluhu žalobci nezaplatil. Žalobce se nyní domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, s příslušenstvím. Smlouvou ze dne , datum, postoupila společnost , právnická osoba, . , adresa, spornou pohledávku na společnost I-Xon a.s. a následně tato společnost na základě další smlouvy ze dne , datum, postoupila spornou pohledávku na žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Ve vztahu k závazkovému vztahu soud ze smlouvy mezi společností , právnická osoba, . , adresa, a žalovaným o poskytování bankovních služeb ze dne , datum, zjistil, že na základě této smlouvy zřídil předchůdce žalobce pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, a že služby poskytované na tomto účtu budou hrazeny podle tarifu předchůdce žalobce eKonto SMART. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ve znění Obchodních a produktových podmínek, Ceníku a ve znění akceptace návrhu smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému jako spotřebiteli neúčelový úvěr v celkové výši , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit v celkové výši , částka, formou 36. měsíčních splátek po , částka, při úrokové sazbě 17,9 % ročně a RPSN 19,44 %. V čl. 6. smlouvy byly dohodnuty sankce za porušení smlouvy i za prodlení s úhradou splátek. Smlouva byla dne , datum, elektronicky podepsána oběma stranami a dopisem ze dne , datum, předchůdce žalobce potvrdil uzavření smlouvy s tím, že datum první splátky určil na den , datum, . Standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahovaly stejné parametry jako úvěrová smlouva.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, ze skutkových tvrzení i z platební historie soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne , datum, úvěr ve výši , částka, .Podle tvrzení žalobce, platební historie a výpisů z úvěrového účtu žalovaný na úvěrový dluh uhradil v době od , datum, do , datum, ve splátkách celkem , částka, . Pravdivost těchto údajů nebyla v řízení ničím vyvrácena.

6. Pokud jde o zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného k výše uvedené úvěrové smlouvě podepsané účastníky dne , datum, a akceptované předchůdcem žalobce dne , datum, , soud z „protokolu Raiffeisen Bank a.s. o ověření úvěruschopnosti žalovaného z nezjištěného dne“, z formuláře údaje o klientovi z data „, datum, “ a z analytického reportu z neoznačeného dne zjistil, že „žalovaný měl předchůdci pouze deklarovat příjem ve výši , částka, “, že není zjištěno, zda předchůdce výši příjmu ověřoval, že předchůdce měl podle svých „komplexních statistických nástrojů“ bez dalšího stanovit výdaje žalovaného na částku , částka, , z toho na splátky půjček , částka, , na bydlení ve výši , částka, a na živobytí , částka, a na ostatní výdaje , částka, , přičemž nebylo zjištěno, z čeho konkrétně předchůdce pravdivost těchto údajů ověřoval. Z výše uvedeného vyplynulo, že předchůdce vůbec nezjišťoval ani neověřoval reálné příjmy žalovaného ani jeho reálné výdaje. Poněvadž žalobce žádné konkrétní podklady k uvedeným příjmům a výdajům žalovaného soudu nepředložil, tyto zůstaly neověřitelné a tudíž neprokazatelné. Žalobce proto nemohl řádně a s odbornou péčí provést úvěruschopnost žalovaného.

7. Dopisem ze dne , datum, předchůdce žalobce okamžitě zesplatnil úvěrový dluh. Smlouvou ze dne , datum, ve znění dodatků a příloh postoupila společnost , právnická osoba, . , adresa, spornou pohledávku na společnost I-Xon a.s. a následně tato společnost na základě další smlouvy ze dne , datum, ve znění dodatků a příloh postoupila spornou pohledávku na žalobce. Dopisy ze dne , datum, a , datum, byl žalovaný informován o postoupení sporné pohledávky. Předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou soudního vymáhání.

8. Soud na sporný závazek aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

9. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele před uzavřením každé spotřebitelské úvěrové smlouvy posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud bude po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen poskytnutý spotřebitelský úvěr bez větších problémů dlouhodobě splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-Finance a nálezy Ústavního soudu ČR III. ÚS 4129/18 a IV.ÚS 702/20).

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce žalobce se spokojil pouze s prohlášením žalovaného o výši jeho příjmů a pokud jde o jeho reálné výdaje, tak tyto údaje po žalovaném nevyžadoval ani neověřoval, a tudíž nemohl řádně zjistit, jaké má žalovaný skutečné pravidelné běžné výdaje na živobytí, na bydlení, na služby související s bydlením za elektřinu, plyn, vodné a stočné, za odpadky, za mobil, internet, dopravu aj. Bez zjištění reálných příjmů a reálných výdajů nemohl předchůdce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Úvěrová smlouva je tudíž podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná a na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

13. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytl předchůdce žalobce žalovanému na jistině částku , částka, a že žalovaný žalobci vrátil celkem částku , částka, a nedoplatek na jistině zůstal ve výši , částka, . Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. , adresa, .539,14 Kč, kterou žalovaný dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).

14. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

15. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

16. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení s úhradou jistiny úvěru, nepřiznal soud žalobci ani zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně. Žalobce se domáhal přiznání jistiny včetně příslušenství v celkové výši , částka, a byla mu přiznána částka , částka, . Žalobce má proto právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 42 % (od úspěchu 71 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 29 %) v celkové výši , částka, . Přiznaná částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši , částka, a účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši , částka, za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bod 3. citované vyhlášky, to znamená za 3 úkony právní služby celkem , částka, , a podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši , částka, za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem , částka, , vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši , částka, . Podání žalobce ze dne , datum, , a , datum, nejsou účelně vynaloženými úkony právní služby, neboť podle jejich obsahu jde o doplnění skutkových tvrzení, které měly být uvedeny již v samotném návrhu. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v , adresa, žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje. Celkové náklady řízení žalobce činily částku , částka, , z toho 42 % činí zaokrouhleně částku , částka, (odstavec III. výroku rozsudku).