16 C 170/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 40 238,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku částka a kapitalizovaný úrok ve výši částka od datum do datum, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka od datum do datum, úrok 17,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 % ročně, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Jméno advokátky.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřel jeho právní předchůdce společnost právnická osoba. adresa (dále jen jako žalobce nebo právní předchůdce žalobce) s žalovaným smlouvu o spotřebitelské půjčce - úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce dohodnutým způsobem. Žalovaný ale své závazky ze smlouvy nesplnil, na svůj dluh uhradil pouze částku částka a přes výzvy a upomínky zbytek dluhu žalobci nezaplatil. Žalobce se nyní domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši částka s příslušenstvím. Smlouvou ze dne datum postoupila společnost právnická osoba. adresa spornou pohledávku na společnost I-Xon a.s. a následně tato společnost na základě další smlouvy ze dne datum postoupila spornou pohledávku na žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Ve vztahu k závazkovému vztahu soud ze smlouvy mezi společností právnická osoba. adresa a žalovaným o poskytování bankovních služeb ze dne datum zjistil, že na základě této smlouvy zřídil předchůdce žalobce pro žalovaného běžný účet č. č. účtu a že služby poskytované na tomto účtu budou hrazeny podle tarifu předchůdce žalobce eKonto SMART. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. hodnota ve znění Obchodních a produktových podmínek, Ceníku a ve znění akceptace návrhu smlouvy ze dne datum soud zjistil, že předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému jako spotřebiteli neúčelový úvěr v celkové výši částka, který se žalovaný zavázal vrátit v celkové výši částka formou 36. měsíčních splátek po částka při úrokové sazbě 17,9 % ročně a RPSN 19,44 %. V čl. 6. smlouvy byly dohodnuty sankce za porušení smlouvy i za prodlení s úhradou splátek. Smlouva byla dne datum elektronicky podepsána oběma stranami a dopisem ze dne datum předchůdce žalobce potvrdil uzavření smlouvy s tím, že datum první splátky určil na den datum. Standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahovaly stejné parametry jako úvěrová smlouva.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, ze skutkových tvrzení i z platební historie soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne datum úvěr ve výši částka. Podle tvrzení žalobce, platební historie a výpisů z úvěrového účtu žalovaný na úvěrový dluh uhradil v době od datum do datum ve splátkách celkem částka. Pravdivost těchto údajů nebyla v řízení ničím vyvrácena.

6. Pokud jde o zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného k výše uvedené úvěrové smlouvě podepsané účastníky dne datum a akceptované předchůdcem žalobce dne datum, soud z „protokolu Raiffeisen Bank a.s. o ověření úvěruschopnosti žalovaného z nezjištěného dne“, z formuláře údaje o klientovi z data „datum“ a z analytického reportu z neoznačeného dne zjistil, že „žalovaný měl předchůdci pouze deklarovat příjem ve výši částka“, že není zjištěno, zda předchůdce výši příjmu ověřoval, že předchůdce měl podle svých „komplexních statistických nástrojů“ bez dalšího stanovit výdaje žalovaného na částku částka, z toho na splátky půjček částka, na bydlení ve výši částka a na živobytí částka a na ostatní výdaje částka, přičemž nebylo zjištěno, z čeho konkrétně předchůdce pravdivost těchto údajů ověřoval. Z výše uvedeného vyplynulo, že předchůdce vůbec nezjišťoval ani neověřoval reálné příjmy žalovaného ani jeho reálné výdaje. Poněvadž žalobce žádné konkrétní podklady k uvedeným příjmům a výdajům žalovaného soudu nepředložil, tyto zůstaly neověřitelné a tudíž neprokazatelné. Žalobce proto nemohl řádně a s odbornou péčí provést úvěruschopnost žalovaného.

7. Dopisem ze dne datum předchůdce žalobce okamžitě zesplatnil úvěrový dluh. Smlouvou ze dne datum ve znění dodatků a příloh postoupila společnost právnická osoba. adresa spornou pohledávku na společnost I-Xon a.s. a následně tato společnost na základě další smlouvy ze dne datum ve znění dodatků a příloh postoupila spornou pohledávku na žalobce. Dopisy ze dne datum a datum byl žalovaný informován o postoupení sporné pohledávky. Předžalobní výzvou ze dne datum vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou soudního vymáhání.

8. Soud na sporný závazek aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

9. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele před uzavřením každé spotřebitelské úvěrové smlouvy posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud bude po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen poskytnutý spotřebitelský úvěr bez větších problémů dlouhodobě splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C-679/18 OPR-Finance a nálezy Ústavního soudu ČR III. ÚS 4129/18 a IV.ÚS 702/20).

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od datum do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce žalobce se spokojil pouze s prohlášením žalovaného o výši jeho příjmů a pokud jde o jeho reálné výdaje, tak tyto údaje po žalovaném nevyžadoval ani neověřoval, a tudíž nemohl řádně zjistit, jaké má žalovaný skutečné pravidelné běžné výdaje na živobytí, na bydlení, na služby související s bydlením za elektřinu, plyn, vodné a stočné, za odpadky, za mobil, internet, dopravu aj. Bez zjištění reálných příjmů a reálných výdajů nemohl předchůdce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Úvěrová smlouva je tudíž podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná a na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

13. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne datum poskytl předchůdce žalobce žalovanému na jistině částku částka a že žalovaný žalobci vrátil celkem částku částka a nedoplatek na jistině zůstal ve výši částka. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. adresa.539,14 Kč, kterou žalovaný dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

14. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

15. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

16. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení s úhradou jistiny úvěru, nepřiznal soud žalobci ani zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně. Žalobce se domáhal přiznání jistiny včetně příslušenství v celkové výši částka a byla mu přiznána částka částka. Žalobce má proto právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 42 % (od úspěchu 71 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 29 %) v celkové výši částka. Přiznaná částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši částka a účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši částka za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bod 3. citované vyhlášky, to znamená za 3 úkony právní služby celkem částka, a podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši částka za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem částka, vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši částka. Podání žalobce ze dne datum, a datum nejsou účelně vynaloženými úkony právní služby, neboť podle jejich obsahu jde o doplnění skutkových tvrzení, které měly být uvedeny již v samotném návrhu. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v adresa žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje. Celkové náklady řízení žalobce činily částku částka, z toho 42 % činí zaokrouhleně částku částka (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.