16 C 170/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného o 34 714,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku částka a kapitalizovaný úrok ve výši částka od datum do datum, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka od datum do datum, úrok 19,9 % ročně z pohledávky částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12,75 %, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum doplněnou podáním ze dne datum a datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy č. 014984214R ze dne datum poskytl žalovanému spotřební úvěr ke kreditní kartě do úvěrového limitu částka, jejíž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Ze smlouvy o poskytování služeb a z dohody o aktivaci služeb ČSOB elektronického bankovnictví ze dne datum soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytovat žalovanému dohodnuté služby elektronického bankovnictví za cenu podle ceníku žalobce a že týž den byly dohodnuté služby aktivovány.

5. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ke kreditní kartě č. 014984214R ze dne datum (uzavřené na základě žádosti žalovaného č. hodnota ze dne datum) ve znění Formuláře pro předsmluvní informace, Obchodních podmínek, Sazebníku ČSOB a záznamu o podpisu klienta soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský revolvingový úvěr na dobu neurčitou do úvěrového limitu částka a kreditní kartu Master Standard, jež se žalovaný zavázal nepřekročit a vrátit jej v minimálních splátkách po 5 % z vyčerpané částky (v minimální výši částka) měsíčně spolu s dohodnutou úrokovou sazbou 19,9 % ročně při RPSN 24,76 % a s dohodnutými poplatky.

6. Podle úvěrové historie, přehledu splátek, výpisu z BÚ a z přehledu čerpání a splácení úvěru žalovaný poskytnutý úvěr vyčerpal v období od datum do datum v celém rozsahu úvěrového limitu, tj. ve výši částka (který nemohl žalovaný podle nastavených smluvních i technických parametrů překročit), k níž žalobce automaticky připočetl dohodnuté úroky i poplatky ve výši částka. Podle listiny označené jako přehled čerpání a splácení úvěru vznikl žalovanému ke dni datum na jistině poskytnutého revolvingového úvěru dluh v celkové výši částka (představující skutečnou jistinu úvěru částka + úroky a poplatky částka). Poněvadž žalovaný poskytnutý úvěr přes výzvy a upomínky žalobce ke dni datum,datum, a datum řádně a včas nesplácel, žalobce dopisem ze dne datum úvěrový dluh zesplatnil ve výši částka (nesplacená jistina + úroky, úroky z prodlení a poplatky). Podle žaloby činí nesplacená jistina úvěru částku částka, sestávající ze skutečně poskytnuté částky částka a dále z úroků a poplatků částka. Žalobce dále požaduje smluvní kapitalizovaný úrok za dobu od datum do datum ve výši částka. Dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka od datum do datum, úrok 19,9 % ročně z pohledávky částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12,75 %. Nebylo zjištěno, že by žalovaný do dne rozhodnutí soudu spornou částku žalobci zaplatil.

7. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobcem před uzavřením sporné smlouvy ze dne datum, soud ze záhlaví smlouvy zjistil, že žalovaný má trvalý pobyt na adrese adresa, což je ohlašovna městského úřadu, a to by měla pobočka žalobce v adresa velice dobře vědět, a to i z předchozí smlouvy o poskytování služeb ze dne datum. Již z toto údaje muselo být žalobci zcela jasné, že žalovaný je bez konkrétního skutečného bydliště, z čehož obvykle plyne, že je bez pravidelných příjmů z práce a že má dluhy, které není schopen řádně splácet. I z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne datum vyplývá, že žalovaný jak adresu trvalého bydliště ta i zasílací adresu označil adresa a v žádosti není ani uvedeno, kde by měl být žalovaný zaměstnaný a od koho vůbec pobírá údajný čistý příjem částka. Již v tomto okamžiku měla u žalobce zaznít výstražná siréna, která jej měla nabádat k řádnému a podrobnému zjišťování a ověřování (na první pohled pochybných) schopností žalovaného poskytovaný úvěr řádně dlouhodobě splácet. Tuto výstražnou sirénu ale žalobce sám evidentně vypnul a svoji zákonnou povinnost nesplnil. Žalobce sice soudu předložil nepřehledné a nesrozumitelné počítačové sjetiny, které označil jako výpis z BÚ, přehled splátek a historie úvěru, ovšem z těchto nesrozumitelných údajů soud nezjistil žádné relevantní informace vztahující se k reálným příjmům a výdajům žalovaného za jídlo, ošacení, bydlení, energie, mobil a internet v rozhodném období. Podle listiny označené jako „data o žádosti“ žalobce ke dni žádosti o úvěr datum způsob doložení hlavního příjmu od žalovaného nevyžadoval. Podle další listiny označené jako „informace z právnická osoba“ neměl mít žalovaný u žalobce žádné nesplacené dluhy, avšak 1 předcházející dluh byl dříve zesplatněn. Na opakovanou výzvu soudu, aby žalobce konkrétně doplnil tvrzení o tom, jak prováděl úvěruschopnost žalovaného, a aby svá tvrzení doložil konkrétními důkazy, poskytl žalobce soudu ve svých obsáhlých vyjádření ze dne datum a datum rozsáhlé poučení, jak údajně při zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupoval. Z obsahu jeho podání je však nabíledni zjevné, že nepostupoval, jak měl, neboť se o skutečné reálné příjmy a výdaje žalovaného v době před uzavřením sporné úvěrové smlouvy vůbec nezajímal. Z vyjádření totiž vyplývá, že příjmy žalovaného stanovil sám žalobce „podle odborné kontroly finančních toků na běžném případně jiném účtu žalovaného“ a že jeho výdaje rovněž stanovil sám podle svých statistických výpočtů a metod, a nikoliv podle skutečných a prošetřených údajů. Na základě pouhých obecných rejstříků a obecných statistických údajů nemůže žalobce řádně úvěruschopnost žalovaného konkrétně zjistit ani posoudit, o čemž žalobce jako profesionál na úvěrovém trhu velice dobře ví, avšak svých zákonných povinností nedbá. Žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.

8. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

9. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí u každé jednotlivé smlouvy schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování sporného úvěru žalovanému jako spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od datum do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením sporné úvěrové smlouvy řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Ač je žalobce bankovním ústavem, před poskytnutí úvěru se neobtěžoval ověřit si skutečné konkrétní reálné příjmy a výdaje žalovaného z jeho účtu, který pro něj sám vedl. Údaje, které žalobce uváděl ve svém vyjádření ze dne datum a datum nebyly ničím podloženy a žalobce si je vytvořil sám. V podrobnostech soud odkazuje na zjištění uvedená v bodu 7. rozsudku. Bez zjištění a ověření reálných příjmů a výdajů žalovaného nemohl žalobce jeho úvěruschopnost vůbec posoudit. Žalobce ničím neprokázal, že splnil zákonné povinnosti vyplývající z § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což má za důsledek absolutní neplatnost sporné smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

13. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum poskytl žalobce žalovanému pouze částku částka. Vyšší jistinu úvěru nemohl žalovaný od žalobce obdržet, neboť to je technicky nemožné. Zbylé úroky a poplatky ve výši částka, které žalobce zahrnuje do jistiny úvěru, ale žalobce požaduje na základě absolutně neplatné smlouvy, čemuž nelze vyhovět. Žalovaný tak od žalobce obdržel pouze částku částka, na níž žalovaný žalobci nic nevrátil. adresa.000 Kč představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

14. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného spotřebitele nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

15. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému podle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku částka v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

16. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně v rozsahu 68,5 % (počítaje z celkového punkta jistiny a příslušenství ve výši částka a z přiznané částky částka) a neúspěšný v rozsahu 31,5 % (počítaje ze zamítnutého punkta jistiny a příslušenství). Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. má proto žalobce právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 37 % (od úspěchu 68,5 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 31,5 %) v celkové výši částka. Žalobci přiznané náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši částka a z účelně vynaložených nákladů na zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od datum náleží odměna za krácené 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za kvalifikovanou výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši částka za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3. cit. vyhl., to znamená za 3 úkony právní služby celkem částka, dále podle § 14b odst. 6 písm. a) cit. vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši částka za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem částka, dále odměna za 1 nekrácený úkon (za účast při jednání soudu) podle § 7. bod 5 cit. vyhl. ve výši částka a 1 x režijní paušál ve výši částka podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., dále cestovné podle § 13 odst. 1 cit. vyhl. ve výši částka a náhrada za promeškaný čas ve výši částka (jak sám PZ žalobce požadoval) ve výši částka podle § 14 cit. vyhl., vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši částka. Podání žalobce ze dne datum a ze dne datum nejsou účelně vynaloženými úkony právní služby, neboť podle jejich obsahu jde o doplnění skutkových tvrzení, které měly být uvedeny již v samotném návrhu. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v adresa žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje. Celkové náklady řízení žalobce činily zaokrouhleně částku částka, z níž 37 % činí zaokrouhleně částku částka (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.