16 C 175/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 125 781,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce po žalovaném domáhal zaplatit další částku částka a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 % a úrok 22,32 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba. se sídlem v Praze (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejím základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši částka, které se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit v celkové výši částka spolu se zápůjční úrokovou sazbou 64,84 % p.a. při RPSN 88,04 % v dohodnutých 36 měsíčních splátkách po částka, počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný své smluvní závazky řádně a včas hradit dohodnuté splátky nesplnil a předchůdci žalobce vrátil pouze částku částka. Pro prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni datum. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení další částky ve výši částka (představující nedoplatek „nové jistiny úvěru“, poplatek za pojištění a smluvní pokuty) a dalšího příslušenství. Na základě rámcové smlouvy ze dne datum a společného prohlášení smluvních stran předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce ke dni datum.

2. V průběhu řízení na výzvu soudu žalobce v podání ze dne datum popsal, jak jeho předchůdce údajně s odbornou péčí zkušeného profesionála v oboru úvěrování pečlivě zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Na další výzvu soudu ze dne datum, aby žalobce doručil soudu všechny označené ale dosud nedoručené důkazy vztahující se mimo jiné k provádění úvěruschopnosti žalovaného a aby soudu sdělil, jakou celkovou částku a v jakých splátkách žalovaný uhradil na úvěrový dluh od uzavření úvěrové smlouvy dosud, žalobce doručil soudu dne datum zmatené podání ze dne datum, z něhož podle soudu vyplynulo, že předchůdce žalobce měl poskytnout žalovanému částku částka a že žalovaný předchůdci potažmo žalobci vrátil na úvěrový dluh celkem částku částka. Při jednání soudu dne datum k jednání zcela nepřipravený právní zástupce žalobce nebyl schopen vysvětlit, co v důkazu předloženém žalobcem „platební historie z neoznačeného dne“ představuje částka částka ani nebyl schopen vysvětlit podání žalobce ze dne datum. Po poučení o koncentraci soud nevyhověl žádosti žalobce o odročení jednání za účelem dotvrzení, co představuje částka částka, neboť žalobce byl k otázce sporných úhrad soudem písemně vyzýván a přes výzvu a poučení tuto chybějící skutečnost nebyl schopen dotvrdit ani do konce jednání soudu.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Rozsudkem ze dne datum č.j. spisová značka soud žalobu v celém rozsahu zamítl z důvodů, že žalobce neprokázal, že jeho předchůdce prováděl úvěruschopnost žalovaného, že jeho předchůdce požadoval po žalovaném nepřiměřeně vysokou šikanózní úrokovou sazbu a že žalovaný podle tvrzení žalobce a platební historie obdržel od předchůdce úvěr ve výši částka, který vrátil v celkové výši částka. Žalovaný tudíž vrátil věřiteli více, než od něj obdržel.

5. Proti rozsudku soudu, avšak pouze do části výroku I. co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, podal včasné odvolání žalobce, který se domáhal změny rozsudku v odvoláním napadené části tak, aby mu byla částka částka s příslušenstvím přiznána.

6. Krajský soud v adresa, pobočka v Olomouci, odvoláním napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu zrušil a vrátil soudu zpět k dalšímu řízení s odůvodněním, že doplnění žaloby ze dne datum je nejasné, že nekoresponduje s původním tvrzením žaloby, že není zřejmé, co je předmětem žaloby a že soud má postupem podle § 43 o.s.ř. vyzvat žalobce k odstranění vad žaloby.

7. Po výzvě soudu podle § 43 o.s.ř. žalobce ve svém podání ze dne datum doplnil, že jeho předchůdce skutečně poskytl žalovanému částku částka a že žalovaný vrátil předchůdci od uzavření smlouvy dosud částku částka, a že se žalobce domáhá přiznání pouze částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení.

8. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

9. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru ze dne datum č. hodnota, ve znění Přílohy č. hodnota ze dne datum, Oznámení o schválení úvěru ze dne datum, splátkového kalendáře a formuláře o pojištění schopnosti splácet, považuje soud za prokázané, že žalovaný dne datum požádal předchůdce žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši částka. Podle žalobcem předloženého formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru částka se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce celkem částku částka v 36 měsíčních splátkách po částka, splatných vždy k 22. dni každého měsíce po dobu od datum do datum, přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 64,84 % ročně a RPSN 88,04 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouvy jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však částka. V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. Žalovaný návrh podepsal elektronicky dne datum, žalobce návrh akceptoval dne datum a v Oznámení ze dne datum žalobce žalovanému sdělil, že akceptoval návrh smlouvy o úvěru s tím, že doručením tohoto Oznámení žalovanému dojde k uzavření smlouvy. Dodejku žalobce nepředložil. Lze uzavřít, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu dne datum.

10. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru a z platební historie soud zjistil, že předchůdce žalobce vyplatil dne datum, ještě před uzavřením smlouvy, na účet žalovaného částku částka. Podle platební historie a vyjádření žalobce ze dne datum žalovaný zaplatil žalobci na vrácení poskytnutého úvěru celkem částku částka a to tak, že dne datum uhradil žalobci částku částka, dne datum částku částka a z této celkové uhrazené částky částka na žádost žalovaného žalobce žalovanému vrátil částku částka, přičemž neuhrazený zůstatek do částky částka činí částku částka.

11. Ve vztahu k provádění úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem žalobce ke sporné smlouvě o úvěru soud zjistil, že výpis záznamů z registru SOLUS ze dne datum neobsahuje žádné relevantní informace. V neoznačené listině score card ze dne datum (obsahující hodnocení schopnosti splácet, mělo jít o vyhodnocení žalovaného z nebankovního registru Klientských informací NRKI) je u žalovaného uvedeno skóre 495, což podle připojené legendy znamená, že jde o III. kategorii, u níž je „nejlepší segment klientů“. Podle nikým nepodepsaného formuláře předchůdce žalobce „Hodnocení klienta“ ze dne datum byla finanční potřeba žalovaného částka, přesto mu předchůdce žalobce poskytl úvěr částka, žalovaný měl mít příjmy z neoznačeného zdroje ve výši částka měsíčně, jeho výdaje činily životní minimum ve výši částka měsíčně, žalovaný byl sám, na bydlení údajně ve vlastním vynakládal včetně inkasa částka, na dopravu, internet, mobil, odpadky apod. nevynakládal nic. Z listiny nebylo možno zjistit, z jakých podkladů předchůdce žalobce ověřoval výše uvedené údaje o příjmech a výdajích žalovaného a tyto údaje jsou nepodložené, neověřitelné a tudíž nevěrohodné. Podle potvrzení právnická osoba. měl žalovaný na svůj účet od neoznačených plátců obdržet dne 10 9.2021 částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku ve výši částka a dne datum částku částka, což je v průměru částka měsíčně. Z předložených dokladů ale nelze zjistit, kdo konkrétně a z jakých důvodů tyto částky žalovanému poskytoval, zda jde skutečně o pravidelné příjmy ze zaměstnání nebo o účelové převody. O závazky žalovaného se předchůdce žalobce rovněž nezajímal. Z předložených důkazů bylo prokázáno, že se předchůdce žalobce vůbec nezabýval reálnými pravidelnými běžnými příjmy, výdaji ani dalšími závazky žalovaného a bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl předchůdce žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalovaného.

12. Podle oznámení předchůdce žalobce žalovanému ze dne datum, předchůdce úvěr zesplatnil pro neplacení žalovaného ke dni datum. Podle Společného prohlášení právnická osoba. a právnická osoba ze dne datum a připojené přílohy měla být mezi těmito stranami uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávky dne datum, přičemž na základě tohoto prohlášení a připojeného soupisu pohledávek byla sporná pohledávka postoupena z předchůdce na žalobce ke dni datum. Dopisem ze dne datum podaným podle podacího lístku týž den na poštu předchůdce žalobce oznámil postoupení sporné pohledávky žalovanému. Předžalobní výzvu ze dne datum podal žalobce podle podacího lístku k poštovní přepravě dne datum.

13. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v prosinci 2021 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že právnická osoba. poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 4,4 % do 23,2 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 13,8 %, Raiffeisen bank a.s. poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 13,22 %, právnická osoba ve výši 11,93 % a právnická osoba poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 10,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 12,5 %.

14. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

15. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda věřitel při poskytování úvěru žalovanému spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

17. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od datum do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

18. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že úvěrový věřitel nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného spotřebitele řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. V rozporu s § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru totiž vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné běžné reálné měsíční příjmy ani výdaje žalovaného spotřebitele v období předcházejícímu uzavření sporné smlouvy na živobytí, bydlení, ošacení, mobil, internet apod., přičemž bez zjištění a ověření reálných běžných výdajů nemohl věřitel vůbec úvěruschopnost žalovaného spotřebitele provádět. V podrobnostech soud odkazuje na bod 11. rozsudku. Porušení této povinnosti věřitelem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

19. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysokou úrokovou sazbu ve výši 64,84 % ročně. V řízení bylo totiž prokázáno, že průměrná úroková sazba bankovních domů činila u obdobných úvěrů ve stejném období i v lokalitě celkem hodnota % ročně a ve smlouvě sjednaná úroková sazba je takřka 5,2 x vyšší, než obvyklá úroková sazba bankovních domů. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné (viz stále použitelné rozsudky NS ČR ze dne datum sp. zn. 1484/2004, ze dne datum sp. zn. spisová značka, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek NS ČR ze dne datum). Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalovaného spotřebitele věřiteli za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků ale několikanásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by věřitel úvěrovou smlouvu s žalovaným spotřebitelem vůbec neuzavřel. Vzhledem k výše uvedenému sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z.

20. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku částka a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce pouze částku částka a zůstal tak nedoplatek ve výši částka. Tato částka částka představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR spisová značka ze dne datum).

21. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č.j. spisová značka vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného spotřebitele nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil jako přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

22. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit aktivně legitimovanému žalobci částku částka v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

23. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.