16 C 175/2025

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: I-Xon a.s., IČO 28218761 sídlem Husitská 344/63, 130 00 Praha 3, Žižkov zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 33 545,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplatit další částku , částka, akapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, ,kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, azákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce Moneta Money bank a.s. (dále jen předchůdce nebo žalobce) poskytl žalované na základě smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala žalobci vrátit dohodnutým způsobem. Žalovaná ale smluvené povinnosti nesplnila a žalobci vrátila pouze zakrouhleně částku , částka, . Předchůdce úvěrový dluh zesplatnil a tím mu vznikl nárok na zaplacení celého požadovaného úvěrového dluhu s příslušenstvím. Smlouvou ze dne , datum, ve znění příloh postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu písemné smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – expres půjčky - ze dne , datum, č. , hodnota, ve znění Základních produktových podmínek, Všeobecných produktových podmínek a Sazebníku poplatků , právnická osoba, . považuje soud za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalované na základě formuláře „Žádost o úvěr“ ze dne , datum, vypracovaného předchůdcem spotřebitelský úvěr ve výši , částka, na označený účet žalované, který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit v celkové výši , částka, , v měsíčních splátkách po , částka, včetně pojištění při roční úrokové sazbě 14,7 % a RPSN 15,72 %. Předchůdce a žalovaná podepsali smlouvu o úvěru dne , datum, . Formulář o standardních informacích o spotřebitelském úvěru obsahuje stejné parametry úvěru jaké jsou uvedeny ve smlouvě.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z platební historie a z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že dne , datum, předchůdce žalobce převedl na účet žalované částku , částka, .Podle platební historie a tvrzení žalobce žalovaná uhradila v době od , datum, do , datum, celkem částku , částka, , což zaokrouhleně činí částku , částka, .

6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalované předchůdcem žalobce před uzavřeném sporné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , soud z formuláře žádosti o úvěr zjistil, že žalovaná měla bydlet v pronajatém domě nebo bytu, což nebylo doloženo, měla mít údajný průměrný čistý příjem , částka, měsíčně ze zaměstnání, počet zdrojů příjmů byl „1“, přesto celkový čistý měsíční příjem domácnosti měl být , částka, , což rovněž nebylo ničím doloženo, žalovaná neměla žádné měsíční náklady (na jídlo, na ošacení, hygienu, bydlení, energie apod.) ani žádné jiné měsíční splátky a počet vyživovaných osob byl „1“. Tyto zjevně nepravdivé údaje zástupce předchůdce žalobce do formuláře vyplnil, jejich pravdivost vůbec nezkoumal a žalovaná je podepsala. Žádost nebyla žádnými podklady doložena.Z formuláře „Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti č. , hodnota, “ soud dále zjistil, že předchůdce u žalované nezjistil z rejstříků žádné negativní informace. Pokud jde o deklarovaný průměrný čistý měsíční příjem žalované ve výši , částka, , tak tento měl být ověřen z běžného účtu žalované. Přestože měla mít žalovaná pouze jediný příjem ve výši , částka, , přesto je ve formuláři uveden “čistý měsíční příjem domácnosti , částka, , ačkoliv z žádných podkladů nevyplývá, kdo by s ní měl vést společnou domácnost a v pronajatém domě nebo bytu bydlet a odkud měl mít další příjmy. I když dům nebo byt měla mít žalovaná pronajatý (což nebylo ničím doloženo), předchůdce žalobce sám z nevyjasněných důvodů stanovil podíl žalované na nákladech na bydlení na 41,88 %. Z předložených podkladů nelze zjistit, z jakých konkrétních a doložených údajů předchůdce svůj odhad vykouzlil. Zřejmě z kouzelného klobouku. Žalovaná měla také hradit interní a externí splátky ze 4 různých úvěrů v celkové výši , částka, . Z žalobcem předloženého běžného účtu nelze konkrétně zjistit, jaké měla žalovaná reálné běžné výdaje na jídlo, ošacení, hygienu, bydlení, energie, internet, léky, dopravu do zaměstnání apod. Žalobce další konkrétní podklady vztahující se ke skutečnému zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalované soudu nepředložil. Žalobce tak neprokázal, že jeho předchůdce skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované podle § 84 - § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb.

7. Dopisem ze dne , datum, předchůdce žalované oznámil zesplatnění úvěrového dluhu ke dni , datum, . Smlouvou ze dne , datum, ve znění Přílohy a potvrzení o platbě postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. O postoupení pohledávky informoval předchůdce žalovanou dopisem ze dne , datum, . Předžalobní upomínkou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou soudního vymáhání. Podle připojeného podacího lístku podal žalobce dopis k poštovní přepravě dne , datum, .

8. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o tom, že z jím předložených listin jeho tvrzení o uzavření platné úvěrové smlouvy nevyplývá a zbavil se tak i možnosti doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy k prokázání sporného nároku.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce neprokázal, že jeho předchůdce zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného spotřebitele řádně a s odbornou péčí v souladu s ustanovením § 84 až § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. Předchůdce totiž v tomto směru nepředložil přes výzvu soudu žádné relevantní poklady, z nichž by vyplývaly skutečné běžné pravidelné výdaje žalované, které by bylo možno posoudit, jak soud podrobně uvedl v bodu 6. rozsudku, na který pro stručnost odkazuje. Soud uzavřel, že porušení této zákonné povinnosti předchůdcem žalobce má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

14. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalované částku , částka, a že žalovaná vrátila předchůdci na úvěrový dluh pouze částku , částka, , přičemž nevrácený zůstatek činí částku , částka, . Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. , adresa, .860 Kč, kterou žalovaná dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).

15. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného spotřebitele nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil jako přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

16. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalované podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit aktivně legitimovanému žalobci částku , částka, v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

17. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaná dosud neocitla v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně v rozsahu 70,4 % (počítaje z celkového punkta jistiny a příslušenství ve výši , částka, ) a neúspěšný v rozsahu 29,6 % (počítaje ze zamítnutého punkta jistiny a příslušenství). Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. má proto žalobce právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 40,8 % (od úspěchu 70,4 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 29,6 %) v celkové výši , částka, .Žalobci přiznané náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši , částka, a z účelně vynaložených nákladů na zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od , datum, náleží odměna za krácené 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za kvalifikovanou výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši , částka, za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3. cit. vyhl., to znamená za 3 úkony právní služby celkem , částka, , dále podle § 14b odst. 6 písm. a) cit. vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši , částka, za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem , částka, , vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši Kč. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v , adresa, žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje.Celkové náklady řízení žalobce činily zaokrouhleně částku , částka, , z níž 40,8 % činí zaokrouhleně částku , částka, (odstavec III. výroku rozsudku).