16 C 18/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24 203 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 867 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky 2 694 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 3 361,64 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 646,21 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 20,98 % ročně z částky 3 646,21 Kč od [datum] do zaplacení a další částky 19 642 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 165,59 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 220,84 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 922,98 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 23,72 % ročně z částky 14 922,98 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky 24.203 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným ve dnech [datum] a [datum] dvě smlouvy o spotřebitelských zápůjčkách, jejichž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto předchůdci žalobce vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Pokud jde o první smlouvu o zápůjčce ze dne [datum], označenou jako SOU (souběžná s jinou smlouvou), vedenou pod [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku 9.000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši 5.319 Kč a s pojištěním 215 Kč, celkem částku 14.573 Kč, formou 43 týdenních splátek po 338 Kč (1.352 Kč měsíčně) v dohodnutých týdenních lhůtách splatnosti. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas a na dluh uhradil pouze částku 9.973 Kč. Žalovaný tak dluží žalobci částku 4.561 Kč, z toho na jistině této zápůjčky částku 3.642,21 Kč s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. Pokud jde o druhou smlouvu o zápůjčce ze dne [datum] označenou jako refinancování (předchozího dluhu), vedenou pod [číslo] tak na jejím základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku 22.000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši 16.280 Kč a s pojištěním ve výši 522 Kč, celkem částku 38.802 Kč, formou 58 týdenních splátek po 669 Kč (2.676 Kč měsíčně) v dohodnutých týdenních lhůtách splatnosti. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas a na dluh uhradil pouze částku 19.160 Kč. Žalovaný tak dluží žalobci částku 19.642 Kč, z toho na jistině této zápůjčky částku 14.922,98 Kč s příslušenstvím a na dlužném poplatku zbytek. K oběma smlouvám žalobce dále obecně popsal, jak jeho právní předchůdce s mimořádnou odbornou péčí zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Na základě smlouvy ze dne [datum] byly obě sporné pohledávky postoupeny z právního předchůdce na nynějšího žalobce, o čemž byla žalovaný informován.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Na základě první písemné smlouvy o spotřebitelské zápůjčce ze dne [datum] označené jako souběžná (s jinou smlouvou) ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným pod [číslo] podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb., poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši 9.000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 5.319 Kč (sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 1.800 Kč, z úroku 819 Kč a z poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 2.700 Kč) spolu s pojištěním 215 Kč, jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši 14.534 Kč v 43 týdenních splátkách po 338 Kč (t.j. celkem 1.352 Kč měsíčně) vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové týdenní období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradil žalovaný celkem částku 9.973 Kč. Žalobce požaduje doplatit částku 4.561 Kč, z toho 3.646,21 Kč na jistinu a zbytek na dlužné poplatky. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány.

5. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum], podle níž měl žalovaný jiné spotřebitelské úvěry u jiných osob i u předchůdce žalobce, měl bydlet s rodiči v rodinném domku, byl jako lesník OSVČ, měl pobírat měsíčně„ mzdu ve výši 33.000 Kč“ a na nákladech hradit nájem 3.050 Kč, náklady na domácnost 2.509 Kč, měl hradit další dluhy ve splátkách po 6.550 Kč měsíčně a výdaje na telefon 400 Kč. Žalovaný měl předložit neoznačenou„ pracovní smlouvu“ (kterou jako OSVČ uzavřel zřejmě sám se sebou), neoznačené SIPO a neoznačené„ faktury“. Příjmy ani výdaje nebyly konkretizovány ani doloženy žádnými podklady, z nichž měl předchůdce žalobce správnost uvedených údajů ověřovat, např. za které konkrétní období měl mít žalovaný údajný příjem, proč měl žalovaný jako OSVČ uzavřenou pracovní smlouvu a pokud ano tak s kým a jaká byla sjednána mzda, komu a na základě čeho hradil nájem ve výši 3.050 Kč, proč výdaje na domácnost neodpovídaly výši jeho životního minima, jaké konkrétní závazky a vůči komu splácel dluhy v údajné výši 6.550 Kč měsíčně ani jaké měl náklady na užívání internetu. Nekonkrétní, neúplné a nepodložené údaje v zákaznické kartě nejsou ověřitelné a jsou tudíž nevěrohodné a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z nich nelze vycházet.

6. Na základě druhé písemné smlouvy o spotřebitelské zápůjčce ze dne [datum] označené jako refinancování (předchozích dluhů), ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným pod [číslo] podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb., poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši 22.000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 16.280 Kč (sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 4.400 Kč, z úroku 3.080 Kč a z poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 8.800 Kč) spolu s pojištěním 522 Kč, jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši 38.802 Kč v 58 týdenních splátkách po 669 Kč (t.j. celkem 2.676 Kč měsíčně) vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové týdenní období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradil žalovaný celkem částku 19.160 Kč. Žalobce požaduje doplatit částku 19.642 Kč, z toho na jistinu 14.922,98 Kč a zbytek na dlužné poplatky. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány.

7. K prokázání tvrzení o šetření a ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum], podle níž měl žalovaný jiné spotřebitelské úvěry u jiných osob i u předchůdce žalobce, měl bydlet s rodiči v rodinném domku, byl zaměstnaný jako dělník u firmy [právnická osoba] a měsíčně měl pobírat mzdu ve výši 17.500 Kč a vynakládat 2.000 Kč na nájem, hradit výdaje na domácnost ve výši 2.500 Kč, splácet jiné dluhy ve splátkách po 5.550 Kč měsíčně a výdaje na telefon 250 Kč. Příjmy ani výdaje nebyly konkretizovány ani doloženy žádnými podklady, z nichž měl předchůdce žalobce správnost uvedených údajů ověřovat, např. za které konkrétní období měl mít žalovaný příjem, kdy a na jak dlouho byla uzavřena pracovní smlouva, ze kterých mzdových listů uvedená skutečnost vyplývá, komu žalovaný hradil inkaso či nájem bytu, kolik nesplacených úvěrů či zápůjček a v jaké výši měl žalovaný vůči žalobci vůči dalším osobám, které měl hradit v měsíčních splátkách po 5.550 Kč apod. Nekonkrétní, neúplné a nepodložené údaje v zákaznické kartě nejsou ověřitelné a jsou tudíž nevěrohodné a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z nich nelze vycházet.

8. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil příležitosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o možnosti doplnit chybějící skutková tvrzení ve vztahu ke zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného a v tomto směru předložit nebo označit další důkazy k dalšímu dokazování.

9. Podle formuláře ze dne [datum] měl být žalovaný„ zařazen do pojistného programu“. Podle smlouvy ze dne [datum] včetně příloh byly sporné pohledávky postoupeny z předchůdce žalobce na žalobce, o čemž žalobce informoval žalovaného dopisem ze dne [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do dne [datum] pod pohrůžkou soudního vymáhání. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne [datum]. Nebylo prokázáno, že by žalovaný sporné dlužné částky žalobci uhradil.

10. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských zápůjček a úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že [právnická osoba] požadovala úrokovou sazbu ve výši sazby [příjmení], [právnická osoba] v září 2015 ve výši 18,9% a v listopadu 2015 ve výši 19,9 %, a ČSOB září 2015 ve výši 17,78 % a úvěry pod 20.000 Kč neposkytovala. [právnická osoba] o ČSOB činila úroková sazba v září 2015 celkem 18,34 % a v listopadu 2015 19,9 %.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

12. Obě smlouvy ze dne [datum] a [datum] byly uzavřeny podle § 2390 o.z. o zápůjčce, mají charakter smluv o spotřebitelském úvěru a požívají ochrany podle § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, z jehož ustanovení § 9 odst. 1) mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování zápůjček žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

14. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele v době od [datum] dosud podle zákona č. 145/2010 Sb. (účinného ode dne [datum] do [datum]) i podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1.12.2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. a následně i v § 84 a § 86 odst. 1 a § 87 zák. č. 297/2016 Sb. v zásadě shodnou úpravou podrobně vyloženou již ustálenou judikaturou soudů uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

15. Při zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele jde zpravidla o tyto povinnosti věřitele: a) zjistit od spotřebitele údaje o jeho příjmech a o jeho reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; b) ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z dokladů, které musí spotřebitel věřiteli doložit buď přímo s žádostí o úvěr nebo na vyžádání věřitele. U příjmů půjde např. o pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ o výpisy z účtů, o rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, o smlouvu o provedení práce. U reálných výdajů půjde např. o smlouvu o nájmu, o podnájmu, o rozhodnutí o hrazení výživného nezletilým dětem nebo manželovi či manželce, doklady o platbách elektřiny, plynu, vodného, stočného, poplatků za mobil, internet, za odpady. U jiných závazků půjde například o výši a splátkách jiných úvěrů, zápůjček, náhrady škody apod. Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady nebo vysvětlení a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; c) s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se věřitel veřejně i při styku s žalovanou stranou přihlásil podle § 5 o. z. a dal tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho činností spojena (a nikoliv s laickou péčí), posoudí spotřebitelem uvedené a doložené údaje, zda spotřebiteli zbude dostatek finančních prostředků na to, aby bez zjevných problémů a omezení mohl splácet spotřebitelský úvěr po celou dohodnutou dobu, a na základě provedeného odborného posouzení požadovaný úvěr spotřebiteli poskytne pouze tehdy, pokud objektivně nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr řádně splácet. Posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se nevztahuje pouze ke dni sjednávání smlouvy o úvěru. Pokud z podložených údajů vyplyne, že spotřebiteli v krátké době po případném uzavření smlouvy bude ukončena pracovní smlouva a tudíž přijde o příjmy, případně podle již pravomocného rozhodnutí soudu lze očekávat u spotřebitele zvýšení výdajů například na výživné na děti, na výživné partnera, na úhradu způsobené škody, pak profesionální přístup odborníka v úvěrování předpokládá předvídavost i zvídavost, z jakých zdrojů bude spotřebitel hradit splátky úvěru po celou dobu splátkového kalendáře, která obvykle trvá i několik let. To předpokládá i rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.). V takovém případě je povinností věřitele vyžádat si od spotřebitele další údaje případně další podklady o předpokládaných zdrojích příjmů do budoucna. Pokud tuto běžnou (nikoliv odbornou) péči věřitel nevyvine, může i s běžnou laickou péčí předpokládat, že bez dostatečných příjmů nebude věřitel v krátké době schopen splátky úvěru řádně splácet a že dojde na vymáhání dluhu u soudu. Nejde samozřejmě o situace, kdy spotřebitel zcela náhle a nepředvídatelně, např. z důvodu úrazu apod., ztratí předpokládaný dlouhodobý příjem. V takovém případě půjde o nepředvídatelné, tudíž přípustné riziko. Jestliže věřitel řádně nezjišťoval a s odbornou péčí neposuzoval úvěruschopnost spotřebitele, případně objektivně měl mít pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (např. příjmy byly nedostatečné nebo příjmy a výdaje spotřebitele byly na hraně), a přesto spotřebiteli požadovaný úvěr za účelem dosažení zisku poskytl, je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. absolutně neplatná. Viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek NSS ČR sp zn. 1 As 30/2015-39 publikovaný pod [číslo] 2015 Sb. ze dne [datum], nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] Důkazní břemeno k prokázání splnění povinnosti zjistit, ověřit a posoudit úvěruschopnost spotřebitele leží na poskytovateli úvěru, tj. na žalobci.

16. Žalobce v žalobě tvrdil, že posuzoval schopnost žalovaného poskytnuté zápůjčky řádně a včas vrátit s náležitou odbornou péčí v souladu s platným ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. K oběma smlouvám označil a předložil pouze karty zákazníka, z nichž však pravdivost tohoto odvážného tvrzení vůbec nevyplývá. Z předložených karet je naopak zjevné, že z důvodu neodbornosti, nekompetentnosti a lajdáctví samotného předchůdce žalobce v nich nejsou uvedeny žádné konkrétní údaje o tom, za jaké období byl zjišťován údajný čistý příjem žalovaného z podnikatelské činnosti jako OSVČ a ze zaměstnání, z jakých konkrétních podkladů či listin předchůdce žalobce ověřoval pravdivost údajných příjmů i nákladů na nájem a inkaso, na telefon, na splátky jiných úvěrů údajně ve výši od 5.550 Kč do 6.550 Kč měsíčně. Údaje v kartách jsou nekonkrétní, neúplné, ničím nepodložené a tudíž nevěrohodné. Ze zákaznické karty ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaný formou„ předvýběru“ splácel žalobci z poskytnuté zápůjčky jiné dluhy. Ze zákaznických karet pouze zřetelně vyplývá, že žalovaný má u žalobce další dluhy, na jejichž splácení mu žalobce postupně poskytuje další zápůjčky a že předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného záměrně nezjišťoval, aby mu mohl poskytovat další a další finanční prostředky bez ohledu na jejich reálnou návratnost. Soud tedy uzavírá, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že by při poskytování obou zápůjček zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného s řádnou, natož s odbornou péčí. Nesplnění této povinnosti má podle § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. za následek absolutní neplatnost obou smluv. Na základě neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

17. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že smlouvy o zápůjčce jsou také neplatné pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky, které u obou smluv představuje 62% a 57% z jistiny zápůjček, tak jako v dalších obdobných sporech žalobce vůči svým dlužícím klientům. Tyto souhrnné poplatky nemají jakékoliv ekonomické opodstatnění a jejich výše byla stanovena procentuálně pouze z výše poskytované částky. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2390 o.z. o odměně za poskytnutí zápůjčky v podobě úroků, a bez těchto nepřiměřeně vysokých souhrnných poplatků by žalobce žalovanému finanční prostředky vůbec neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost celé smlouvy o zápůjčce také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o.z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o.z.

18. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. vzájemně vrátit.

19. V případě vrácení vzájemného plnění ze spotřebitelských vztahů vycházejících z neexistujících nebo z absolutně neplatných smluv o spotřebitelských zápůjčkách či úvěrech musí soud vycházet také z následujících zákonných ustanovení i z principů, které opakovaně vyslovil Ústavní soud ČR i Nejvyšší soud ČR, podle nichž: - každé ustanovení o.z. musí být vykládáno jenom ve shodě s LZPS, s ústavním pořádkem a se zásadami, na nichž spočívá tento zákon (§ 2 odst. 1 o.z.), - nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který vyvolal (§ 6 odst. 2 o.z.), - zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 o.z.), - při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení a připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (viz rozhodnutí I. ÚS 2063/17 ze dne [datum]), - je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz. nálezy Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne [datum], III ÚS 4084/12 ze dne [datum]), - rozhodnutí soudu má být spravedlivé.

20. Soud vyšel dále ze zjištění, že absolutní neplatnost obou sporných smluv o zápůjčce (pro nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného a pro nepřiměřeně vysoké poplatky) způsobil předchůdce žalobce potažmo žalobce tím, že nerespektoval zákonem mu uložené povinnosti, že zneužil své odborné znalosti z oblasti úvěrování a poskytování zápůjček za účelem získání neoprávněných výhod a příjmů v podobě nemravných souhrnných poplatků na úkor žalovaného a že evidentně poškodil žalovaného jako svého klienta. Jednání předchůdce žalobce potažmo žalobce bylo zjevně v rozporu s dobrými mravy, proto podle § 8 o.z. nepožívá právní ochrany.

21. Konečně soud vyšel také z poznatků ze své úřední činnosti, že ze strany předchůdce žalobce potažmo žalobce se jedná o soustavný neprofesionální nebo spíše záměrný přístup ke spotřebitelům, trvající od [datum] (od okamžiku účinnosti zákona č. 145/2010 Sb.) dosud. Předchůdce žalobce zcela běžně neplnil a neplní své zákonné povinnosti uložené mu dříve v § 9 zák. č. 145/2010 Sb. řádně a odbornou péčí zjišťovat, ověřovat a posuzovat úvěruschopnost spotřebitelů a poskytuje spotřebitelům úvěry či zápůjčky v rozporu s citovanými zákonnými ustanoveními. Ze soustavně vedených soudních sporů žalobce proti spotřebitelům bez ohledu na dlouhodobou judikaturu soudů týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů je zřejmé, že žalobci jde pouze a jedině o výtěžnost sporu, tj. získat od klienta co nejvíce bez ohledu na to, zda má na požadované plnění zákonný nárok či nikoliv.

22. V řízení bylo prokázáno, že na základě první absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 9.000 Kč, kterou mu žalovaný vrátil ve výši 9.973 Kč, zůstal tak přeplatek 973 Kč. Na základě druhé absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku 22.000 Kč, kterou mu žalovaný vrátil ve výši 19.160 Kč. Zůstal nedoplatek ve výši 2.840 Kč Předchůdce žalobce poskytl žalovanému celkem částku 31.000 Kč a žalovaný vrátil předchůdci žalobce potažmo žalobci celkem částku 29.133 Kč. Na straně žalovaného zůstal nedoplatek na jistině ve výši 1.867 Kč.

23. V případě spotřebitelských vztahů, soud ve vztahu ke způsobu vypořádání více vzájemných pohledávek (přeplatků i nedoplatků) z bezdůvodného obohacení tak, aby byly dodrženy výše uvedené principy, aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ani Ústavního soudu nenalezl. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu ČR soud však musí v případě spotřebitelských smluv respektovat výše uvedené základní principy na ochranu spotřebitele, především použití konformního výkladu zákonných ustanovení nejpříznivějšího pro spotřebitele, že nelze poskytovat ochranu věřitelům, kteří poškozují své klienty a že nepoctivý věřitel potažmo jeho nástupce nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu nebo stavu, který sám vyvolal.

24. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce soustavně ignoruje dlouhodobě ustálenou judikaturu soudů o absolutní neplatnosti smluv o zápůjčkách a úvěrech pro nesplnění podmínek podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. (i podle § 86 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb.) a přestože nemá žádné relevantní podklady o zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů, neustále se domáhá přiznání souhrnných poplatků a úroků na základě zjevně neplatných smluv, jejichž neplatnost sám zavinil. Taktomu je i v dané věci. Z postupu žalobce je zřejmé, že namísto vymáhání bezdůvodného obohacení ve zbývající výši 1.897 Kč se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení další částky v celkové výši 24.203 Kč s dalším rozsáhlým příslušenstvím. [příjmení] soud mohl dodržet výše uvedené zákonná ustanovení a principy na ochranu spotřebitele, musí právě u takových spotřebitelských sporů provést souhrnné vzájemné vypořádání všech plnění ze všech neexistujících nebo absolutně neplatných závazků, které žalobce učinil předmětem celého sporu. Takový výklad je nejvýhodnější pro spotřebitele, zabrání se jím dalšímu neoprávněnému zvýhodňování nepoctivého předchůdce žalobce potažmo žalobce a především je spravedlivý. Opačný výklad o vypořádání jednotlivých plnění samostatně vede k dalšímu neoprávněnému zvýhodňování zjevně nepoctivého předchůdce žalobce potažmo žalobce.

25. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný nevrátil dosud žalobci dluh na jistině obou spotřebitelských zápůjček v souhrnné výši 1.867 Kč. Soud tudíž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci tuto částku se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

26. Žalobce v řízení prokázal, že předal předžalobní upomínku ze dne [datum], obsahující výzvu k úhradě dluhu nejpozději do [datum], k poštovní přepravě dne [datum]. Ve stanovené lhůtě do [datum] žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. Ode dne [datum] se ocitl v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

27. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úrok, poplatky za administrativní či jinou (ne) činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek, pojištění) požadované na základě absolutně neplatných smluv o zápůjčkách (odstavec II. výroku rozsudku).

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení měl žalovaný větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.