16 C 181/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 484,28 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 484,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, to je v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 11.484,28 Kč s příslušenstvím, představující smluvní pokutu dohodnutou v čl. 6 smlouvy o úvěru, uzavřené mezi účastníky dne [datum] pod [číslo] ve výši 0,1% denně z„ dlužné nové jistiny ve výši 69.240 Kč“ za další období od [datum] do [datum], jež činí právě částku 11.484,28 Kč. Žalobce dále tvrdil, že Okresní soud v Přerově již dříve rozsudkem ze dne 19.10.2018, č.j. 11 C 135/2018-30 přiznal žalobci ze stejné úvěrové smlouvy smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy ve výši 998 Kč a další smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy za jinou předchozí dobu – počítanou do [datum] ve výši 17.517,72 Kč. Přes výzvy a upomínky žalovaný dlužnou částku žalobci dosud neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu žalobcem předložené listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] (žalobce nepředložil soudu standardní dodatky ke smlouvě ani oznámení žalobce žalovanému o schválení úvěru ani splátkový kalendář) považuje soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] požádal žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 60.000 Kč. Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru 60.000 Kč se žalovaný zavázal vrátit žalobci celkem částku 186.354 Kč v 54 měsíčních splátkách po 3.451 Kč, splatných vždy k 20. dni každého měsíce, přičemž pevná zápůjční úroková sazba měla činit 88,37 % ročně a měla trvat po celou dobu splácení úvěru. RPSN bylo vyčísleno na 88,37 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouv jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. Podle bodu 6.1. smlouvy šlo o smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každé prodlení s úhradou spláte o dobu delší než 30 dnů a podle bodu 6.5. smlouvy v případě neuhrazení zesplatněné nové jistiny úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení až do konečného uhrazení. V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. Žalovaný návrh podepsal dne [datum] a žalobce návrh akceptoval dne [datum]. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu.

5. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem, žalovaný podepsal dne [datum] předtištěný formulář žalobce„ Prohlášení klienta“, do něhož nešlo obsahově zasahovat. Podle textu formuláře žalovaný si má být vědom, jaká je sjednaná výše úroků, že s touto výši souhlasí, považuje ji za přiměřenou a že bere na vědomí, že úroky od nebankovního subjektu jsou zpravidla vyšší než u bank. V textu formuláře bylo dále uvedeno, že žalovaný nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, není v úpadku a že je schopen úvěr splácet. Podle Výpisu záznamů z registru [příjmení] ze dne [datum] neměl žalovaný evidovanou žádnou dlužnou částku po splatnosti. Z neoznačené listiny score card ze dne [datum] obsahující hodnocení schopnosti splácet (mělo jít o vyhodnocení žalovaného z nebankovního registru Klientských informací NRKI) soud zjistil, že u žalovaného je uvedeno skóre 415, což podle připojené legendy znamená, že jde o III. kategorii, u níž je nízké riziko a jde o nejlepší segment klientů. Podle formuláře žalobce [příjmení] klienta ze dne [datum] byl zde souběh daného úvěru s jiným úvěrem [číslo], žalovaný měl mít ze zaměstnání pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 16.500 Kč, jeho výdaje činily životní minimum ve výši 3.410 Kč, měl splácet další dluh vůči žalobci ve splátkách po 2.299 Kč a jako rozvedený měl bydlet sám v družstevním bytě, přičemž za nájemné a inkaso vynakládal pouze 1.400 Kč měsíčně a další výdaje neměl. Žalovaný byl zaměstnán ve firmě [právnická osoba] [obec] a podle mzdových listů a potvrzení zaměstnavatele ze dne [datum] pobíral 16.550 Kč až 16.790 Kč měsíčně. Žalovaný nevynakládal žádné částky za dopravu do zaměstnání, za mobil, za užívání internetu ani za koníčky. Žalobce vůbec nezjišťoval ani neověřoval reálné výdaje žalovaného na živobytí, když sám do předepsané rubriky„ klient- životní minimum“ vyplnil, že částka činí 3.410 Kč. Rovněž vůbec neověřovat pravdivost údajů žalovaného, že na bydlení i inkaso v družstevním bytě vynakládá 1.400 Kč měsíčně, přestože jako údajný profesionál musel dobře vědět, uvedená částka je viditelně podhodnocena. Už vůbec se žalobce nezajímal o další prokazatelné výdaje žalovaného na provozování mobilu, internetu ani cestovného do zaměstnání. Bez zjištění a ověření reálných nákladů na živobytí, bydlení apod. nemohl žalobce vůbec provádět úvěruschopnost žalovaného, a už vůbec ne s odbornou péčí.

6. Podle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného ČNB má žalobce od [datum] povolení k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Podle smlouvy o aktivním kontu ze dne [datum] žalovaný měl u ČSOB zřízeno konto č.ú. [bankovní účet]. Z dopisu ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěrového dluhu. Podle předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího archu žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 15 dnů od odeslání oznámení s upozorněním na možnost soudního vymáhání, a tuto výzvu předal týž den na poštu.

7. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v dubnu 2017 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že [právnická osoba] požadovala roční úrokovou sazbu 12,4 %, [právnická osoba] požadovala roční úrokovou sazbu 14,8 % a [právnická osoba] požadovala úrokovou sazbu 4,9% až 15,6%, což činí v průměru 10,25%. Průměrná úroková sazba uvedených bankovních domů činila v rozhodném období 12,48 %. Pokud žalobce do sporné úvěrové smlouvy sám vyplnil, že zápůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru činí 88,37 %, jednalo se o sedminásobek průměrné úrokové sazby poskytované bankovními domy.

8. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne ze dne 19.10.2018, č.j. 11 C 135/2018-30 ve věci žalobce [právnická osoba], [obec], [IČO], proti žalovanému [celé jméno žalovaného] o zaplacení částky 70.638 Kč s příslušenstvím soud zjistil, že uvedeným rozsudkem uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 70.638 Kč s příslušenstvím, dále smluvní pokutu ve výši 17.517,72 Kč a dále úrok ve výši 65,02 Kč. Podle odůvodnění rozhodnutí soud pouze konstatoval, že úvěrová smlouva ze dne [datum] [číslo] je platná, aniž se zabýval otázkami, zda žalobce splnil zákonem mu uloženou povinnost zjišťovat, ověřovat a posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného a přiměřeností sjednané výše tzv. zápůjční úrokové sazby 88,37 %. Podle karty klienta žalovaný uhradil žalobci pouze 2 splátky dne [datum] a [datum] v celkové výši 6.902 Kč a poté již žalobci ničeho nezaplatil.

9. Z trestního spisu zdejšího soudu č.j. 1 T 217/2020, především z trestního příkazu ze dne 18.9.2020, č.j. 1 T 217/2020-535, jež nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že žalovaný byl mimo jiné uznán vinným, že v úmyslu získat majetkový prospěch: 1) při uzavírání úvěrové smlouvy ze dne [datum], [číslo] s [právnická osoba] na částku 40.001 Kč neoznámil, že měl splácet předchozí úvěr společnosti [právnická osoba] ve splátkách po 5.900 Kč měsíčně, 2) při uzavírání úvěrové smlouvy ze dne [datum], [číslo] se [právnická osoba] na částku 16.000 Kč neoznámil, že měl splácet předchozí úvěry společnosti [právnická osoba] ve splátkách po 5.900 Kč měsíčně, [právnická osoba] ve výši 2.299 Kč měsíčně a [právnická osoba] ve výši 1.518 Kč, 3) při uzavírání úvěrové smlouvy ze dne [datum], [číslo] s [právnická osoba] na částku 12.000 Kč neoznámil, že měl v té době měsíční splátkovou povinnost vůči jiným firmám ve výši 26.160 Kč, 4) při uzavírání úvěrové smlouvy ze dne [datum], [číslo] s [právnická osoba] na částku 60.000 Kč neoznámil, že měl v té době měsíční splátkovou povinnost vůči jiným firmám ve výši 28.656 Kč, 5) při uzavírání úvěrové smlouvy ze dne [datum], [číslo] s [právnická osoba] na částku 35.000 Kč neoznámil, že měl v té době měsíční splátkovou povinnost vůči jiným firmám ve výši 32.848 Kč, 6) při uzavírání úvěrové smlouvy ze dne [datum], [číslo] s [právnická osoba] na částku [číslo] neoznámil, že měl v té době měsíční splátkovou povinnost vůči jiným firmám ve výši 29.277 Kč, 7) při uzavírání úvěrové smlouvy ze dne [datum], [číslo] s [právnická osoba] na částku 20.000 Kč neoznámil, že měl v té době měsíční splátkovou povinnost vůči jiným firmám ve výši 36.325 Kč, 8) při uzavírání úvěrové smlouvy ze dne [datum], č. 6 2017 s [právnická osoba] na částku 15.000 Kč neoznámil, že měl v té době měsíční splátkovou povinnost vůči jiným firmám ve výši 39.065 Kč, 9) při uzavírání úvěrové smlouvy ze dne [datum], [číslo] s [právnická osoba] na částku 34.000 Kč neoznámil, že měl v té době měsíční splátkovou povinnost vůči jiným firmám ve výši 31.274 Kč a 10) při uzavírání úvěrové smlouvy ze dne [datum], [číslo] s [právnická osoba] na částku 20.000 Kč neoznámil, že měl v té době měsíční splátkovou povinnost vůči jiným firmám ve výši 31.274 Kč, čímž spáchal přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 a odst. 4 trestního zákoníku, za nějž byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na 2 roky a byla mu uložena povinnost zaplatit [právnická osoba] škodu ve výši 80.503 Kč představující neuhrazenou jistinu úvěrů.

10. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

11. Podle § 1 odst. 2 o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

12. Podle § 13 o.z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

13. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda v projednávané věci lze aplikovat § 13 o.z. a o sporném nároku rozhodnout stejně jako v rozsudku pro uznání zdejšího soudu ze dne 19.10.2018, č.j. 11 C 135/2018-30.

15. Na základě zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že v předchozí věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 11 C 135/2018-30, soud při posuzování platnosti sporné smlouvy o úvěru ze dne [datum] z úřední povinnosti podle § 588 o.z. nezkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Poněvadž tak neučinil, zasáhl do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018). Soud v uvedeném řízení rovněž z úřední povinnosti podle § 588 o.z. nezkoumal, zda je sjednaná pevná úroková sazba 88,37 % ročně v souladu s dobrými mravy či nikoliv. Pro uvedené nedostatky nelze z rozsudku č.j. 11 C 135/2018-30 vycházet.

16. Žalobcem požadovaná smluvní pokuta podle § 2048 a násl. o.z. má akcesorickou povahu a slouží k zajištění hlavního závazku, kterým je vrácení poskytnutého úvěru. Pokud je neplatné ujednání o hlavním závazku, je samozřejmě neplatné i ujednání o smluvní pokutě.

17. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

18. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

19. Trestním příkazem ze dne 18.9.2020, č.j. 1 T 217/2020-535 bylo prokázáno, že žalovaný se dopustil úvěrového podvodu, když v 10 případech (z toho ve 3 případech vůči žalobci) v době uzavírání úvěrových smluv zatajil, že má předchozí závazky z jiných úvěrových smluv. Tímto trestním příkazem je soud podle § 135 o.s.ř. vázán v rozsahu, že byl spáchán trestný čin a že jej spáchal žalovaný.

20. Ze shora uvedených skutkových zjištění avšak rovněž vyplývá, že žalobce porušil zákonem mu uloženou povinnost zjišťovat a ověřovat úvěruschopnost žalovaného řádně, natož s odbornou péčí. Žalobce totiž vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné reálné měsíční výdaje žalovaného v období předcházejícímu uzavření sporné smlouvy. Šlo o výdaje na jeho živobytí, na samostatné bydlení v družstevním bytě a o další výdaje např. na provozování mobilu, internetu a na dopravu do zaměstnání, které žalovaný zjevně musel hradit. Je dále nepochopitelné a neuvěřitelné jednání žalobce, který když mohl a měl zjistit, že žalovaný měl prokazatelně problémy s úhradami splátek již u první smlouvy o úvěru ze dne [datum] (kdy pouhé 4 splátky hradil nepravidelně), poskytl mu žalobce dne [datum] další úvěr ve výši 60.000 Kč, z něhož žalovaný uhradil pouze 2 splátky. Přesto žalobce poskytl žalovanému dne [datum] další třetí úvěr na částku 13.000 Kč. Žalovaný tyto úvěry nesplácel řádně a včas, přesto mu žalobce bez problému úvěry poskytl. Ke každému úvěru si přitom žalobce vedl kartu klienta, z níž musel zjistit, že žalovaný neplní sjednané závazky. Údaje o skutečných výdajích žalovaného jsou samotným žalobcem účelově zkreslené a zmíněnými nic neříkajícími náklady na živobytí, na bydlení a na dopravu žalobce obchází smysl § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud uzavírá, že žalobce se řádně nezabýval reálnými výdaji žalovaného a bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalovaného. Provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem bylo ryze formální, zřetelně nedbalé a žalobce ve skutečnosti úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

21. Soud z úřední povinnosti podle § 588 o.z. i z hlediska principů na ochranu žalovaného jako spotřebitele zkoumal, zda ujednání v úvěrové smlouvě o pevné zápůjční úrokové sazbě ve výši 88,37 % ročně na celou dobu splácení úvěru není zjevně v rozporu s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a násl. o.z.

22. Podle dřívější judikatury k předchozímu občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb., kterou lze použít i na projednávanou věc, je nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům zpravidla pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudky NS ČR ze dne [datum] sp. zn. [číslo] a ze dne 27.2.2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.12.2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Obdobně u úroků z prodlení lze jako ujednání rozporné s dobrými mravy posoudit takové ujednání o výši úroku z prodlení, jež se výrazně odchyluje od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jež by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter (viz rozsudek NS ČR ze dne [datum]). Sazba úroků ve výši 88,37 % představuje hrubý nepoměr mezi vzájemnými povinnostmi žalobce i žalovaného a má charakter lichevních úroků (viz. rozhodnutí NS ČR 12.1.2005, sp. zn. 5 Tdo 1282/2004).

23. V řízení bylo prokázáno, že v rozhodném období u obdobných úvěrů a v dané lokalitě byla průměrná úroková sazba [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] 12,48 %. Sjednaná pevná úroková sazba žalobce ve výši 88,37 % ročně byla cca 7 x vyšší než průměrná úroková sazba. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné.

24. Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalované žalobci za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků 88,37 % ročně ale mnohonásobně (7x) převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by žalobce úvěrovou smlouvu s žalovaným vůbec neuzavřel. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z. Z výše uvedených skutečností je evidentní, že takto nepřiměřený sjednaný úrok z prodlení již neslouží k plnění zajišťovací funkce ale má zjevně zneužívající charakter.

25. V důsledku absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je samozřejmě neplatné i ujednání o smluvní pokutě. Na základě neplatné úvěrové smlouvy i neplatného ujednání o smluvní pokutě nelze žalobci spornou částku přiznat. Na tomto závěru nic nezmění ani prohlášení žalovaného v tiskopise žalobce o předsmluvním formuláři či v jiných formulářích, že žalovaný si je vědom nepřiměřeně sjednané výše úroků, že s ní dokonce souhlasí a že ji považuje za přiměřenou. S ohledem na vše výše uvedené je i toto prohlášení vypracované žalobcem na jeho formuláři v rozporu s dobrými mravy a představuje zjevné zneužití práva ze strany žalobce jako údajného úvěrového profesionála, které podle § 8 o.z. nepožívá právní ochrany.

26. Pro úplnost soud dodává, že z vyjádření samotného žalobce i z projednávání obdobných sporů žalobce s jinými účastníky je zřejmé, že žalobce velmi dobře zná dlouhodobě ustálenou judikaturu NS ČR (která se často týkala žalobce) i odvolacího Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, týkající se důsledků porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost úvěrových dlužníků i nepřiměřeně vysokých úroků z prodlení, majících za důsledek absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy, na kterou ostatně soud žalobce před zahájením jednání ve věci samé upozorňoval. Přesto žalobce na podané žalobě trval. Jediným logickým vysvětlením postupu žalobce v tomto řízení i v jiných řízeních je, že žalobce má ze svého zjevně nemravného jednání vůči pasivním dlužníkům (kterým vhání dlužníky do insolvence) stále výnosy. O respektování práva žalobci nejde. Zamítnutím žaloby z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy pro nepřiměřenou výši sjednaných úroků a pro porušení ustanovení § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. soud rozhodoval v souladu s § 13 o.z., neboť postupoval shodně jako v předchozích obdobných sporech.

27. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako zjevně neoprávněnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku).

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).