16 C 181/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 114 115 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20.578 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku 8.275 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.870,15 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6.990,10 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 17.818 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 29 % ročně z částky 17.818 Kč od datum do zaplacení a další částku 85.262 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6.989,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 18.043,23 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 54.365,28 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 % a úrok 29 % ročně z částky 54.365,28 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum doplněnou podáním ze dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky 114.115 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce právnická osoba obec (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným ve dnech datum a datum dvě smlouvy o spotřebitelských zápůjčkách – zelená v hotovosti, jejichž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Podle první smlouvy o zápůjčce - zelená v hotovosti ze dne datum, vedené pod číslo označené jako refinancování, předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 75.000 Kč (kterou měl žalovaný převzít v hotovosti), a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši 57.252 Kč, celkem částku 132.252 Kč, při úrokové sazbě 29 % a RPSN 82,53 %, formou 24 měsíčních splátek po 5.511 Kč, přičemž první splátka byla splatná koncem měsíčního splátkového období po uzavření smlouvy. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas a do podání žaloby uhradil pouze částku 46.990 Kč. Žalovaný tak dluží dosud částku 85.262 Kč, z toho na jistině této zápůjčky částku 54.365,28 Kč, na dlužném poplatku 30.896,72 Kč a příslušenství. Podle druhé smlouvy o zápůjčce - zelená v hotovosti ze dne datum, vedené pod číslo označené jako refinancování, předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 28.000 Kč (kterou měl žalovaný převzít v hotovosti), a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši 22.563 Kč, celkem částku 50.563 Kč, při úrokové sazbě 29 % a RPSN 128,5 %, formou 18 měsíčních splátek po 2.810 Kč, přičemž první splátka byla splatná koncem měsíčního splátkového období po uzavření smlouvy. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas a do podání žaloby uhradil pouze částku 21.710 Kč. Žalovaný tak dluží dosud částku 28.853 Kč, z toho na jistině této zápůjčky částku 17.818 Kč, na dlužném poplatku 11.035 Kč a příslušenství. Smlouvou ze dne datum předchůdce postoupil obě sporné pohledávky na žalobce. V doplnění žaloby ze dne datum žalobce popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oblasti úvěrování posoudil schopnost žalovaného obě zápůjčky bez větších problémů poskytovateli vrátit.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z první písemné smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo ze dne datum soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným za účelem refinancování předchozího dluhu vyplývajícího z jiné smlouvy číslo v rozsahu 7.432 Kč, na základě § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Na jejím základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 75.000 Kč v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši 57.252 Kč (sestávající z úroku 24.719 Kč, z poplatku za„ flexibilní splácení“ ve výši 27.223 Kč a z poplatku za administrativní činnost a„ komfortní splácení“ ve výši 5.310 Kč), jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši 132.252 Kč v 24 měsíčních splátkách po 5.511 Kč vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Podle části 2 smlouvy o refinancování předchozího dluhu žalovaného předchůdce žalobce při podpisu smlouvy vyplatil žalovanému v hotovosti pouze částku 67.568 Kč (nikoliv dohodnutou částku 75.000 Kč). Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradil žalovaný předchůdci žalobce celkem částku 46.990 Kč. Žalobce požaduje doplatit částku 54.365,28 Kč na jistinu a zbytek na dlužné poplatky. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány.

5. K prokázání zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného jeho předchůdcem, žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne datum, podle níž měl svobodný žalovaný bydlet jako spolubydlící (není uvedeno s kým) v bytě pod adresou adresa, měl vyživovací povinnost k 1 neoznačené osobě, byl zaměstnaný u firmy příjmení příjmení jméno a ze zaměstnání měl čistý měsíční příjem 35.510 Kč, přičemž šlo o jediný příjem. Žalovaný měl mít údajně další příjem ve výši 15.000 Kč, nebylo však uvedeno od koho ani co tato částka vůbec představuje.„ Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly 7.000 Kč“ a žalovaný měl také Providendu Financial splácet jiné neoznačené dluhy ve výši 3.000 Kč měsíčně. Předchůdce žalobce si údaje o zaměstnání žalovaného ověřil z pracovní smlouvy uzavřené v číslo na neurčito a z výplatních pásek za 9, a číslo. Žádné další údaje o reálných výdajích žalovaného předchůdce nezjišťoval. Údaje o výdajích žalovaného jsou nekonkrétní, nevěrohodné a neověřitelné.

6. Z druhé písemné smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo ze dne datum soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným za účelem refinancování předchozího dluhu vyplývajícího z jiné smlouvy číslo v rozsahu 9.031 Kč, na základě § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Na jejím základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 28.000 Kč v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši 22.563 Kč (sestávající z úroku 6.862 Kč, z poplatku za„ flexibilní splácení“ ve výši 9.533 Kč a z poplatku za administrativní činnost a„ komfortní splácení“ ve výši 6.168 Kč), jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši 50.563 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2.810 Kč vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Podle části 2 smlouvy o refinancování předchozího dluhu žalovaného předchůdce žalobce při podpisu smlouvy vyplatil žalovanému v hotovosti pouze částku 18.961 Kč (nikoliv dohodnutou částku 28.000 Kč). Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradil žalovaný předchůdci žalobce celkem částku 21.710 Kč. Žalobce požaduje doplatit částku 28.853 Kč na jistinu a zbytek na dlužné poplatky. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány.

7. K prokázání zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného jeho předchůdcem, žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne datum, podle níž měl stále svobodný žalovaný bydlet jako spolubydlící (neznámo s kým) v bytě pod adresou adresa, měl vyživovací povinnost k 1 neoznačené osobě, byl zaměstnaný u firmy příjmení příjmení jméno a ze zaměstnání měl mít čistý měsíční příjem 26.836 Kč, přičemž šlo o jediný příjem. Žalovaný měl mít údajně další příjem ve výši 17.500 Kč, nebylo však uvedeno od koho ani co tato částka vůbec představuje.„ Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly 2.500 Kč“ a žalovaný měl také Providendu Financial splácet jiné, avšak neoznačené dluhy, ve výši 6.000 Kč měsíčně. Předchůdce žalobce si údaje o zaměstnání žalovaného ověřil z pracovní smlouvy uzavřené v číslo na neurčito a z výplatních pásek za 1 a číslo. Žádné další údaje o reálných výdajích žalovaného předchůdce nezjišťoval. Údaj o celkových odhadovaných měsíčních výdajích na žalovaného a na jím vyživovanou další osobu na jídlo, ošacení, hygienu, nájemné, na plyn, elektřinu, odpadky, mobil, internet, na dojíždění do zaměstnání atd. v celkové výši 2.500 Kč měsíčně je holý nesmysl, kterému vyjma předchůdce a žalobce nemůže uvěřit nikdo jiný. Údaje o výdajích žalovaného jsou nekonkrétní, nevěrohodné, neuvěřitelné a neověřitelné.

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v prosinci 2018 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že právnická osoba požadovala u konsolidačních úvěrů úrokovou sazbu 12,15 % ročně, právnická osoba ve výši 7,9 % ročně, právnická osoba 13,8 % ročně a právnická osoba 11,9 % ročně. Průměrná úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 11,4 % ročně. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v březnu 2019 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že právnická osoba požadovala u konsolidačních úvěrů úrokovou sazbu 12,21 % ročně, právnická osoba ve výši 13,6 % ročně, právnická osoba 12,15 % ročně a právnická osoba 14,9 % ročně. Průměrná úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 13,2 % ročně.

9. Podle smlouvy ze dne datum včetně příloh byly obě sporné pohledávky postoupeny z předchůdce žalobce na žalobce. Předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení dopisem ze dne datum. Předžalobní upomínkou ze dne datum vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu do datum. Podle podacího lístku byl dopis podán k poštovní přepravě dne datum a byl doručován na adresu adresa. Nebylo prokázáno, že by se výzva dostala do dispozice žalovaného. Podle úplného výpisu z CEO má žalovaný od datum dosud místo trvalého pobytu na adrese adresa žalovaného.

10. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

11. Obě sporné smlouvy ze dne datum a datum o zápůjčce byly uzavřeny podle § 2390 a násl. o. z., jsou smlouvami reálnými a mají charakter smlouvy o spotřebitelské zápůjčce a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (a zápůjčku) a poskytnout spotřebitelský úvěr nebo zápůjčku jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování obou zápůjček žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

13. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

14. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného ani v jednom případě řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce žalobce sice zjistil a z výplatních pásek za konkrétní měsíce ověřil jediný průměrný příjem žalovaného před uzavřením smlouvy v prosinci 2018 ve výši 35.510 Kč a v březnu 2019 ve výši 26.036 Kč. To je ale vše. Další údajné příjmy žalovaného v prosinci 2018 ve výši 15.000 Kč a v březnu 2019 v další výši 17.500 Kč nebyly nijak konkretizovány natož doloženy a v kartě zákazníka nebylo vůbec uvedeno, o jaké příjmy ani od které osoby se má jednat. Tyto další příjmy nebyly ničím prokázány a při zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného z nich nelze vycházet. Z obou zákaznických karet dále vyplývá, že předchůdce žalobce se vůbec nezabýval reálnými výdaji na žalovaného i na jím vyživovanou osobu. Pouhé„ odhady výdajů v prosinci 2018 ve výši 7.000 Kč a v březnu 2019 dokonce ve výši 2.500 Kč“ nemají žádnou vypovídací hodnotu o běžných reálných a nezbytných výdajích žalovaného na něj i na další osobu na jídlo, ošacení, hygienu, na bydlení, na energie, na odpadky, na mobil, internet, na dojíždění do zaměstnání apod. Navíc uvedené odhady jsou zjevně podhodnocené a nereálné a svědčí o naprosté neschopnosti předchůdce žalobce řádně a odborně zjišťovat úvěruschopnost žalovaného. Předchůdce žalobce nebyl ani schopen konkretizovat další dluhy žalovaného ani uvést jeho celkové nesplacené další dluhy vůči jemu samotnému. Soudu je z úřední činnosti známo, že takto neprofesionálně postupuje předchůdce žalobce při zjišťování a ověřování úvěruschopnosti spotřebitelů v dlouhé řadě dalších obdobných případů. Soud tedy uzavírá, že bezostyšné tvrzení žalobce o jeho odborném posuzování úvěruschopnosti žalovaného patří do oblasti sci-fi a je zjevně nepravdivé. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neodpovídá ani běžné laické péči, natož odborné péči profesionála v oboru úvěrování, k níž se předchůdce žalobce potažmo žalobce podle § 5 o.z. veřejně přihlásil. Provádění úvěruschopnosti žalovaného bylo velmi zřetelně nedbalé. Soud tedy uzavřel, že žalobce úvěruschopnost žalovaného u obou sporných smluv ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost obou smluv podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

15. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že obě smlouvy jsou také neplatné pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky i úroky, a to u smlouvy ze dne datum ve výši 57.252 Kč, které představují 76,3 % z jistiny úvěru, a u smlouvy z datum ve výši 22.563 Kč, které představují 80,6 % z jistiny úvěru. V rozhodnou dobu činila průměrná úroková sazba bankovních domů v prosinci 2018 celkem 11,4 % a v březnu 2019 celkem 13,5 % ročně. Souhrnné poplatky a úroky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2390 o. z. o odměně za poskytnutí zápůjčky v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného poplatku včetně úroku by právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z.

16. V řízení bylo prokázáno, že na základě první absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne datum poskytl předchůdce žalobce žalovanému ve skutečnosti pouze částku 67.568 Kč a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce celkem 46.990 Kč; zůstal tak nedoplatek ve výši 20.578 Kč. Na základě druhé absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne datum poskytl předchůdce žalobce žalovanému ve skutečnosti pouze částku 18.961 Kč a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce celkem 21.710 Kč, tedy více, než byla jeho povinnost. Celkový nedoplatek z obou absolutně neplatných smluv tak činil dohromady částku 20.578 Kč. Tato částka představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru (zápůjčky), kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

17. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku 20.578 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od datum do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

18. Žalobce v řízení neprokázal, že se jeho předžalobní výzva ze dne datum dostala do dispozice žalovaného, jenž měl jako adresu trvalého pobytu od datum na adrese adresa žalovaného. Výzva byla žalovanému doručena formou žaloby dne datum a od datum se žalovaný ocitl s úhradou dluhu v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení.

19. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.