16 C 181/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 114 115 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20.578 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku 8.275 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.870,15 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6.990,10 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 17.818 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 29 % ročně z částky 17.818 Kč od [datum] do zaplacení a další částku 85.262 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6.989,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 18.043,23 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 54.365,28 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % a úrok 29 % ročně z částky 54.365,28 Kč od [datum] do zaplacení, <b>se žaloba zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky 114.115 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] [obec] (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným ve dnech [datum] a [datum] dvě smlouvy o spotřebitelských zápůjčkách – zelená v hotovosti, jejichž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Podle první smlouvy o zápůjčce - zelená v hotovosti ze dne [datum], vedené pod [číslo] označené jako refinancování, předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 75.000 Kč (kterou měl žalovaný převzít v hotovosti), a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši 57.252 Kč, celkem částku 132.252 Kč, při úrokové sazbě 29 % a RPSN 82,53 %, formou 24 měsíčních splátek po 5.511 Kč, přičemž první splátka byla splatná koncem měsíčního splátkového období po uzavření smlouvy. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas a do podání žaloby uhradil pouze částku 46.990 Kč. Žalovaný tak dluží dosud částku 85.262 Kč, z toho na jistině této zápůjčky částku 54.365,28 Kč, na dlužném poplatku 30.896,72 Kč a příslušenství. Podle druhé smlouvy o zápůjčce - zelená v hotovosti ze dne [datum], vedené pod [číslo] označené jako refinancování, předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 28.000 Kč (kterou měl žalovaný převzít v hotovosti), a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým poplatkem ve výši 22.563 Kč, celkem částku 50.563 Kč, při úrokové sazbě 29 % a RPSN 128,5 %, formou 18 měsíčních splátek po 2.810 Kč, přičemž první splátka byla splatná koncem měsíčního splátkového období po uzavření smlouvy. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť splátky neplatil řádně a včas a do podání žaloby uhradil pouze částku 21.710 Kč. Žalovaný tak dluží dosud částku 28.853 Kč, z toho na jistině této zápůjčky částku 17.818 Kč, na dlužném poplatku 11.035 Kč a příslušenství. Smlouvou ze dne [datum] předchůdce postoupil obě sporné pohledávky na žalobce. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobce popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oblasti úvěrování posoudil schopnost žalovaného obě zápůjčky bez větších problémů poskytovateli vrátit.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z první písemné smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným za účelem refinancování předchozího dluhu vyplývajícího z jiné smlouvy [číslo] v rozsahu 7.432 Kč, na základě § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Na jejím základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 75.000 Kč v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši 57.252 Kč (sestávající z úroku 24.719 Kč, z poplatku za„ flexibilní splácení“ ve výši 27.223 Kč a z poplatku za administrativní činnost a„ komfortní splácení“ ve výši 5.310 Kč), jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši 132.252 Kč v 24 měsíčních splátkách po 5.511 Kč vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Podle části 2 smlouvy o refinancování předchozího dluhu žalovaného předchůdce žalobce při podpisu smlouvy vyplatil žalovanému v hotovosti pouze částku 67.568 Kč (nikoliv dohodnutou částku 75.000 Kč). Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradil žalovaný předchůdci žalobce celkem částku 46.990 Kč. Žalobce požaduje doplatit částku 54.365,28 Kč na jistinu a zbytek na dlužné poplatky. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány.

5. K prokázání zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného jeho předchůdcem, žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum], podle níž měl svobodný žalovaný bydlet jako spolubydlící (není uvedeno s kým) v bytě pod adresou [adresa], měl vyživovací povinnost k 1 neoznačené osobě, byl zaměstnaný u firmy [příjmení] [příjmení] [jméno] a ze zaměstnání měl čistý měsíční příjem 35.510 Kč, přičemž šlo o jediný příjem. Žalovaný měl mít údajně další příjem ve výši 15.000 Kč, nebylo však uvedeno od koho ani co tato částka vůbec představuje.„ Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly 7.000 Kč“ a žalovaný měl také Providendu Financial splácet jiné neoznačené dluhy ve výši 3.000 Kč měsíčně. Předchůdce žalobce si údaje o zaměstnání žalovaného ověřil z pracovní smlouvy uzavřené v [číslo] na neurčito a z výplatních pásek za 9, a [číslo]. Žádné další údaje o reálných výdajích žalovaného předchůdce nezjišťoval. Údaje o výdajích žalovaného jsou nekonkrétní, nevěrohodné a neověřitelné.

6. Z druhé písemné smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným za účelem refinancování předchozího dluhu vyplývajícího z jiné smlouvy [číslo] v rozsahu 9.031 Kč, na základě § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Na jejím základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 28.000 Kč v hotovosti za souhrnný poplatek ve výši 22.563 Kč (sestávající z úroku 6.862 Kč, z poplatku za„ flexibilní splácení“ ve výši 9.533 Kč a z poplatku za administrativní činnost a„ komfortní splácení“ ve výši 6.168 Kč), jíž se žalovaný zavázal splácet v celkové dohodnuté výši 50.563 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2.810 Kč vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Podle části 2 smlouvy o refinancování předchozího dluhu žalovaného předchůdce žalobce při podpisu smlouvy vyplatil žalovanému v hotovosti pouze částku 18.961 Kč (nikoliv dohodnutou částku 28.000 Kč). Z obsahu žaloby soud zjistil, že ještě před jejím podáním uhradil žalovaný předchůdci žalobce celkem částku 21.710 Kč. Žalobce požaduje doplatit částku 28.853 Kč na jistinu a zbytek na dlužné poplatky. Tyto skutečnosti nebyly žalovaným zpochybňovány.

7. K prokázání zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného jeho předchůdcem, žalobce předložil pouze kartu zákazníka ze dne [datum], podle níž měl stále svobodný žalovaný bydlet jako spolubydlící (neznámo s kým) v bytě pod adresou [adresa], měl vyživovací povinnost k 1 neoznačené osobě, byl zaměstnaný u firmy [příjmení] [příjmení] [jméno] a ze zaměstnání měl mít čistý měsíční příjem 26.836 Kč, přičemž šlo o jediný příjem. Žalovaný měl mít údajně další příjem ve výši 17.500 Kč, nebylo však uvedeno od koho ani co tato částka vůbec představuje.„ Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly 2.500 Kč“ a žalovaný měl také Providendu Financial splácet jiné, avšak neoznačené dluhy, ve výši 6.000 Kč měsíčně. Předchůdce žalobce si údaje o zaměstnání žalovaného ověřil z pracovní smlouvy uzavřené v [číslo] na neurčito a z výplatních pásek za 1 a [číslo]. Žádné další údaje o reálných výdajích žalovaného předchůdce nezjišťoval. Údaj o celkových odhadovaných měsíčních výdajích na žalovaného a na jím vyživovanou další osobu na jídlo, ošacení, hygienu, nájemné, na plyn, elektřinu, odpadky, mobil, internet, na dojíždění do zaměstnání atd. v celkové výši 2.500 Kč měsíčně je holý nesmysl, kterému vyjma předchůdce a žalobce nemůže uvěřit nikdo jiný. Údaje o výdajích žalovaného jsou nekonkrétní, nevěrohodné, neuvěřitelné a neověřitelné.

8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v prosinci 2018 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že [právnická osoba] požadovala u konsolidačních úvěrů úrokovou sazbu 12,15 % ročně, [právnická osoba] ve výši 7,9 % ročně, [právnická osoba] 13,8 % ročně a [právnická osoba] 11,9 % ročně. Průměrná úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 11,4 % ročně. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v březnu 2019 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že [právnická osoba] požadovala u konsolidačních úvěrů úrokovou sazbu 12,21 % ročně, [právnická osoba] ve výši 13,6 % ročně, [právnická osoba] 12,15 % ročně a [právnická osoba] 14,9 % ročně. Průměrná úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 13,2 % ročně.

9. Podle smlouvy ze dne [datum] včetně příloh byly obě sporné pohledávky postoupeny z předchůdce žalobce na žalobce. Předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení dopisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu do [datum]. Podle podacího lístku byl dopis podán k poštovní přepravě dne [datum] a byl doručován na adresu [adresa]. Nebylo prokázáno, že by se výzva dostala do dispozice žalovaného. Podle úplného výpisu z CEO má žalovaný od [datum] dosud místo trvalého pobytu na adrese [adresa žalovaného].

10. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

11. Obě sporné smlouvy ze dne [datum] a [datum] o zápůjčce byly uzavřeny podle § 2390 a násl. o. z., jsou smlouvami reálnými a mají charakter smlouvy o spotřebitelské zápůjčce a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (a zápůjčku) a poskytnout spotřebitelský úvěr nebo zápůjčku jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování obou zápůjček žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

13. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

14. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného ani v jednom případě řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce žalobce sice zjistil a z výplatních pásek za konkrétní měsíce ověřil jediný průměrný příjem žalovaného před uzavřením smlouvy v prosinci 2018 ve výši 35.510 Kč a v březnu 2019 ve výši 26.036 Kč. To je ale vše. Další údajné příjmy žalovaného v prosinci 2018 ve výši 15.000 Kč a v březnu 2019 v další výši 17.500 Kč nebyly nijak konkretizovány natož doloženy a v kartě zákazníka nebylo vůbec uvedeno, o jaké příjmy ani od které osoby se má jednat. Tyto další příjmy nebyly ničím prokázány a při zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného z nich nelze vycházet. Z obou zákaznických karet dále vyplývá, že předchůdce žalobce se vůbec nezabýval reálnými výdaji na žalovaného i na jím vyživovanou osobu. Pouhé„ odhady výdajů v prosinci 2018 ve výši 7.000 Kč a v březnu 2019 dokonce ve výši 2.500 Kč“ nemají žádnou vypovídací hodnotu o běžných reálných a nezbytných výdajích žalovaného na něj i na další osobu na jídlo, ošacení, hygienu, na bydlení, na energie, na odpadky, na mobil, internet, na dojíždění do zaměstnání apod. Navíc uvedené odhady jsou zjevně podhodnocené a nereálné a svědčí o naprosté neschopnosti předchůdce žalobce řádně a odborně zjišťovat úvěruschopnost žalovaného. Předchůdce žalobce nebyl ani schopen konkretizovat další dluhy žalovaného ani uvést jeho celkové nesplacené další dluhy vůči jemu samotnému. Soudu je z úřední činnosti známo, že takto neprofesionálně postupuje předchůdce žalobce při zjišťování a ověřování úvěruschopnosti spotřebitelů v dlouhé řadě dalších obdobných případů. Soud tedy uzavírá, že bezostyšné tvrzení žalobce o jeho odborném posuzování úvěruschopnosti žalovaného patří do oblasti sci-fi a je zjevně nepravdivé. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neodpovídá ani běžné laické péči, natož odborné péči profesionála v oboru úvěrování, k níž se předchůdce žalobce potažmo žalobce podle § 5 o.z. veřejně přihlásil. Provádění úvěruschopnosti žalovaného bylo velmi zřetelně nedbalé. Soud tedy uzavřel, že žalobce úvěruschopnost žalovaného u obou sporných smluv ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost obou smluv podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

15. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že obě smlouvy jsou také neplatné pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky i úroky, a to u smlouvy ze dne [datum] ve výši 57.252 Kč, které představují 76,3 % z jistiny úvěru, a u smlouvy z [datum] ve výši 22.563 Kč, které představují 80,6 % z jistiny úvěru. V rozhodnou dobu činila průměrná úroková sazba bankovních domů v prosinci 2018 celkem 11,4 % a v březnu 2019 celkem 13,5 % ročně. Souhrnné poplatky a úroky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2390 o. z. o odměně za poskytnutí zápůjčky v podobě úroků, a bez tohoto souhrnného poplatku včetně úroku by právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z.

16. V řízení bylo prokázáno, že na základě první absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytl předchůdce žalobce žalovanému ve skutečnosti pouze částku 67.568 Kč a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce celkem 46.990 Kč; zůstal tak nedoplatek ve výši 20.578 Kč. Na základě druhé absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytl předchůdce žalobce žalovanému ve skutečnosti pouze částku 18.961 Kč a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce celkem 21.710 Kč, tedy více, než byla jeho povinnost. Celkový nedoplatek z obou absolutně neplatných smluv tak činil dohromady částku 20.578 Kč. Tato částka představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru (zápůjčky), kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).

17. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku 20.578 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. od [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).

18. Žalobce v řízení neprokázal, že se jeho předžalobní výzva ze dne [datum] dostala do dispozice žalovaného, jenž měl jako adresu trvalého pobytu od [datum] na adrese [adresa žalovaného]. Výzva byla žalovanému doručena formou žaloby dne [datum] a od [datum] se žalovaný ocitl s úhradou dluhu v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení.

19. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).