16 C 181/2024

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o zaplacení 19 129 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, v němž se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku , částka, akapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, ,kapitalizovaný úrok ve výši , částka, ,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 %,úrok 22,68 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,další částku , částka, akapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, ,kapitalizovaný úrok ve výši , částka, ,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % aúrok 26,1 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, doplněnou podáním ze dne , datum, a , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce , právnická osoba, , adresa, (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným ve dnech , datum, a , datum, dvě smlouvy o spotřebitelských úvěrech, jejichž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Smlouvou ze dne , datum, předchůdce postoupil obě sporné pohledávky na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z první písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, ve znění smluvních podmínek a pojištění, uzavřené „podle § 2390 o.z. a § 2 zák. č. 257/2016 Sb.“, soud zjistil, že předchůdce žalobce , právnická osoba, , adresa, se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal předchůdci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, , jež sestává z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , z poplatku za zpracování úvěru ve výši , částka, , z částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši , částka, a z poplatku za pojištění ve výši , částka, , v celkové výši , částka, , při pevné úrokové sazbě 68,88 % platné po celou dobu trvání smlouvy a RPSN 128,44 %, formou 78 týdenních splátek po , částka, (, částka, měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 1 týdne od uzavření smlouvy a ostatní koncem splátkového období. V čl. 6 smluvních podmínek o prodlení zákazníka se strany mimo jiné dohodly na poplatcích, pokutách a na možnosti odstoupení od smlouvy v případě prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky. Smlouva byla podepsaná obchodním zástupcem předchůdce a žalovaným.

5. Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy ze dne , datum, převzetí částky , částka, v hotovosti.Podle tvrzení žalobce v žalobě a tabulky umoření žalovaný na úvěrový dluh uhradil celkem částku , částka, . Pravdivost tohoto tvrzení i dokladu nebyla v řízení ničím vyvrácena.

6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy, soud ze zákaznické karty ze dne , datum, zjistil, že žalovaný byl zaměstnán jako dělník u firmy , právnická osoba, . ve , Jméno žalovaného B, , jeho jediný čistý příjem ze zaměstnání činil , částka, měsíčně a jeho běžné měsíční výdaje činily splátky předchůdci žalobce ve výši , právnická osoba, Kč měsíčně a jeho všechny další výdaje činily odhadem , částka, měsíčně, nic více. Mzda měla být ověřena z pracovní smlouvy a 2 výplatních pásek a vymyšlený údaj o celkových měsíčních výdajích žalovaného ve výši , částka, nebyl ničím konkretizován ani doložen a je zjevně na první pohled hluboce podhodnocen. Podle § 2 zák. č. 110/2006 Sb. bylo totiž v té době životní minimum pro jednotlivce ve výši , částka, a žalovaný musel mít také výdaje na bydlení v podobě nájemného a dalších nákladů na elektřinu, na plyn, vodné a stočné, odpadky, dopravu do zaměstnání, na ošacení, léky, mobil, internet apod. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se předchůdce žalobce o reálné výdaje žalovaného vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalovaného. Předchůdce žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.

7. Z druhé písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, ve znění smluvních podmínek a pojištění, uzavřené „podle § 2390 o.z. a § 2 zák. č. 257/2016 Sb.“, soud zjistil, že předchůdce žalobce , právnická osoba, , adresa, se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal předchůdci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, , jež sestává z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , z poplatku za zpracování úvěru ve výši , částka, a z částky , částka, za péči o zákazníka a z pojištění , částka, , v celkové výši , částka, , při pevné úrokové sazbě 56 % platné po celou dobu trvání smlouvy a RPSN 263,12 %, formou 52 týdenních splátek po , částka, (, částka, měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 1 týdne od uzavření smlouvy a ostatní koncem splátkového období. V čl. 6 smluvních podmínek o prodlení zákazníka se strany mimo jiné dohodly na poplatcích, pokutách a na možnosti odstoupení od smlouvy v případě prodlení žalovaného se zaplacením příslušné splátky. Smlouva byla podepsaná obchodním zástupcem předchůdce a žalovaným.

8. Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy ze dne , datum, převzetí částky , částka, v hotovosti.Podle tvrzení žalobce v žalobě a tabulky umoření žalovaný na úvěrový dluh uhradil částku , částka, . Pravdivost tohoto tvrzení i dokladu nebyla v řízení ničím vyvrácena.

9. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy, soud ze zákaznické karty ze dne , datum, zjistil, že žalovaný byl zaměstnán jako dělník u firmy , právnická osoba, . , Jméno žalovaného B, , jeho jediný čistý příjem ze zaměstnání činil , částka, měsíčně, neměl mít žádné další závazky a jeho „odhadované výdaje činily částku , částka, “, nic více. Mzda měla být ověřena z pracovní smlouvy a 2 výplatních pásek a vymyšlený údaj o celkových měsíčních výdajích žalovaného ve výši , částka, nebyl ničím konkretizován ani doložen a je zjevně na první pohled hluboce podhodnocen. Podle § 2 zák. č. 110/2006 Sb. bylo totiž v té době životní minimum pro jednotlivce ve výši , částka, a žalovaný musel mít také výdaje na bydlení v podobě nájemného a dalších nákladů na elektřinu, na plyn, vodné a stočné, odpadky, dopravu do zaměstnání, na ošacení, léky, mobil, internet apod. Z výše uvedených skutečností rovněž vyplývá, že se předchůdce žalobce o reálné výdaje žalovaného vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalovaného. Předchůdce žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.

10. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v březnu 2020 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Moneta Money bank a.s. požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 4,9 – 17,2 % ročně, což činí průměr 11 % ročně, Raiffeisen bank a.s. tak malé úvěry neposkytovala, , právnická osoba, . 16,24 % ročně a , právnická osoba, . 19,9 % ročně. Průměrná úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 15,7 % ročně.Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v prosinci 2019 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Moneta Money bank a.s. požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 4,9 - 22,7 % ročně, což činí průměr 13,8 % ročně, Raiffeisen bank a.s. tak malé úvěry neposkytovala, , právnická osoba, . ve výši 16,37 % ročně a , právnická osoba, . 19,9 % ročně. Průměrná úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 16,7 % ročně.

11. Podle smlouvy ze dne , datum, včetně příloh byly obě sporné pohledávky postoupeny z předchůdce žalobce na žalobce. Předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení dopisem ze dne , datum, . Předžalobní upomínkou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu do , datum, . Podle podacího lístku byl dopis podán týž den k poštovní přepravě.

12. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

13. Po posouzení jednotlivých ustanovení i celého obsahu obou smluv soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., přestože předchůdce žalobce z důvodu zjevné profesní neznalosti uvedl do záhlaví obou smluv § 2390 o.z., který upravuje zápůjčku, což je zcela odlišný právní institut.

14. Sporné smlouvy o spotřebitelském úvěru byly uzavřeny podle § 2395 o. z., mají charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí u každé jednotlivé smlouvy schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování obou úvěrů žalovanému jako spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

16. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

17. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného ve vztahu ke každé výše uvedené úvěrové smlouvě řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce žalobce pouze zjistil a z výplatních pásek a pracovní smlouvy ověřil příjem žalovaného ze zaměstnání. Reálné výdaje žalovaného ale vůbec nezjišťoval ani je neověřoval. Zjevně vymyšlené údaje uvedené v obou kartách o běžných výdajích žalovaného na živobytí, bydlení v nájemním nebo vlastním bytě, na nájemné, na plyn, elektřinu, vodné a stočné, odpadky, léky, internet, mobil apod. v celkové výši , částka, a , částka, měsíčně se míjí s objektivní realitou a svědčí o naprosté neschopnosti a lhostejnosti předchůdce žalobce řádně a odborně zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů. Soudu je z úřední činnosti známo, že takto neodborně a neprofesionálně postupuje předchůdce žalobce soustavně při zjišťování reálných výdajů spotřebitelů. Přitom bez zjištění a ověření reálných výdajů spotřebitele nelze úvěruschopnost žadatele vůbec posoudit. Soud uzavřel, že bezostyšné tvrzení žalobce o odborném posuzování úvěruschopnosti žalovaného svědčí o jeho naprosté profesní neznalosti a neodbornosti, co vlastně zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů znamená, přestože mu to soud v každém svém rozhodnutí připomíná. Žalobce ničím neprokázal, že jeho předchůdce splnil zákonné povinnosti vyplývající z § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což má za důsledek absolutní neplatnost obou sporných smluv podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.

18. Obě sporné smlouvy jsou také neplatné pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky i pojištění u první smlouvy ve výši , částka, , které představují přes 100 % jistiny úvěru ve výši , částka, , a u druhé smlouvy ve výši , částka, , které představují téměř 100 % z jistiny úvěru , částka, . V rozhodnou dobu činila průměrná úroková sazba bankovních domů 15,7 % ročně a 16,7 % ročně a žalobcem požadované poplatky ji mnohonásobně překračují. Souhrnné poplatky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky i úroky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce jimi obchází ustanovení § 2395 o. z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez těchto souhrnných zjevně lichevních poplatků by právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky neposkytl a smlouvy neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost obou smluv také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Žalobce zase tyto lichvářské poplatky soustavně vymáhá.Žalobci ani jeho předchůdci jako zjevně lichvářským a nepoctivým společnostem, které se přiživují a parazitují na chudobě, nelze tyto nároky přiznat ani podle § 6 odst. 2 ani podle § 8 o.z.

19. V řízení bylo prokázáno, že na základě první absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku , částka, a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce pouze částku , částka, ; zůstal tak nedoplatek ve výši , částka, . Na základě druhé absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku , částka, a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce celkem , částka, , tedy podstatně více, než byla jeho zákonná povinnost; z druhé smlouvy nemusí žalovaný žalobci nic platit. Nedoplatek z první absolutně neplatné smlouvy činí částku , částka, . Tato částka představuje nesplacenou jistinu spotřebitelských úvěrů, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).

20. Pokud by žalovaný buď písemně nebo při jednání soudu započetl svůj přeplatek na svůj nedoplatek, nemusel by žalobci ničeho platit. Námitku započtení musí ale žalovaný vznést sám a pokud tak z jakýchkoliv důvodů v projednávané věci neučinil, může si svoji nečinnost přičíst pouze ke své tíži.

21. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

22. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku , částka, v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).

23. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty) požadované na základě absolutně neplatných smluv o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).